Století Miroslava Zikmunda aneb život je přesný součet náhod

04.09.2014 07:46

Distribuční společnost Bioscop nasadila 4. 9. 2014 do kin dokumentární film Století Miroslava Zikmunda. Pokud by se dal brát jako vzorek publika námi přeplněný (až se musely přidávat židle) sál kina Lucerna a náš závěrečný potlesk při novinářské projekci, pak má tento dokument na divácký úspěch velmi pěkně našlápnuto. Ale i kdyby se film nestal hitem, dokumenty mají přece jen pro diváky jistý handicap, pak rozhodně vznikl film, který zachytil něco výjimečného, co zachyceno být rozhodně mělo. Pro budoucnost, pro historiky, pro národní sebevědomí a hlavně, pro ukázku možné lidskosti v lidech, kterou dnešní doba odvála kamsi daleko za obzor mezilidského vnímání.

 

Horký byl vřelý

Režisér filmu, Petr Horký, působí i v ´civilu´ tak, jako na plátně. Neexhibuje se, jen skromně obdivuje, neklaní se modle a nedělá z nesporné osobnosti za každou cenu legendu. Prostě si jen tak vřele, přátelsky, popovídá s panem Zikmundem a nechá ho zavzpomínat na jeho alter ego Jiřího Hanzelku. Proč?  

  

Petr Horký a Miroslav Náplava v polovině 90. let, protože uplynulo 50 let od startu první cesty Hanzelky a Zikmunda, se rozhodli, že při té příležitosti uspořádají slavné dvojici festival ve Zlíně. Na věcnou otázku dr. Pavlištíka, autora expozice H + Z ve Zlíně: „No, a kdo to zaplatí?“ odpověděli furiantsky: „My.“

Když se s tím svým nápadem dostali opravdu až k oběma legendám, uslyšeli: „Zní to bláznivě, ale nám připadá, že máte v sobě trošičku podobné bláznovství jako my, když jsme začínali s první cestou. Tak ten festival udělejte.“

 

Udělali. Prodělali na tom na celé čáře, ale vznikl a dále se rozvíjel vřelý a přátelský vztah s pány Hanzelkou a Zikmundem. A to bylo hlavní. Pro život obou mladých cestovatelů, i pro film, který právě přichází do kin. A hlavně pro nás, kteří obě naše cestovatelské legendy známe a uznáváme.

 

Bez sentimentu, bez klišé

Přátelský vztah Petra Horkého s panem Zikmundem je znát od první klapky filmu. Tvůrci nejde o nějakou glorifikaci, stavění pomníku panu Zikmundovi, s tím by ho nesporně také do svého soukromí ani nepustil, ale o příjemnou vtipnou a zajímavou výpověď osobnosti, která proslula nejen dvěma uskutečněnými převratnými cestami, ale hlavně pozoruhodným souzněním obou našich cestovatelů, kteří pro jméno Československa udělali víc než kdokoli jiný. Ale nikdy ve filmu nezaslechnete samochválu, poklonkování či naparování se. Ne, pan Zikmund, dnes už bohužel sám, ale stále coby mluvčí dvojice H + Z, vystupuje jako veskrze skromný, akční, dosud neuvěřitelně pracovitý a hlavně mimořádně lidsky moudrý a vtipný člověk. 

300

Kaleidoskop dobových dokumentů a reálného komentáře

Pan Zikmund je systematik a cílevědomý muž. Od dětství si vede pečlivě deníky. Životní, cestovatelské i soukromé. Zdroj dokonalé informatiky. A navíc z cest natočili oba cestovatelé čtyři celovečerní, 147 dokumentárních a televizních filmů a stovky rozhlasových relací. K tomu byli ve své době filmováni oficiálně, zpovídáni v různých rozhovorech a k dispozici byl i soukromý archiv pana Zikmunda. Režisér filmu Petr Horký pečlivě a střídmě vede životopisný sled klíčových událostí, propojuje je s autentickými záběry z filmů obou cestovatelů a hlavně naslouchá panu Zikmundovi.

 

Člověk se diví, divák nenudí a ctitel a obdivovatel obdivuje

Není asi mnoho těch, kdo by oba cestovatele neznali. Od střední generace asi každý a my starší jsme s nimi přímo vyrůstali. A tak není bez zajímavosti projít život muže, který – jak vtipně sám říká – počat byl za Rakouska, vyrostl za první republiky, vyjel na cesty po válce za druhé republiky a vrátil se po komunistickém převratu v únoru 1948. Podruhé vyjel už v barvách socialistického Československa, prožil si aktivně a angažovaně euforii kolem roku 1968, otřes ze sovětské z okupace 21. 8. 1968 i následky a společenské vykořenění v době nejvyššího rozletu. Dočkal se i pádu komunismu a nové euforie a dalších peripetií z toho plynoucích, které už známe ze současnosti. Přežil své druhé já, Jiřího Hanzelku a v době svého umlčení (bez práce) ´cestoval´ systematicky do minulosti za svými předky, které zmapoval až do doby pobělohorské. Do toho rodinné události, lásky, děti, rodiče, sourozenci a obyčejný život. Je toho dost, co se za 95 let života pana Zikmunda událo a my to za necelé dvě hodiny smíme v kině absolvovat s ním a s jeho komentářem. A tak i my poučení se dozvíme, co jsme nevěděli, a nepoučení to dostanou pěkně v kostce celé jako na dlani.

 

Je dobře, že ten dokument vznikl

Nemáme, jako národ, příliš mnoho opravdových osobností takového formátu, jakým byli, jsou a nebýt politických násilností na nich spáchaných, mohli to ještě být i Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Proto je dobře se o nich dozvědět, či znovu dozvědět, a alespoň špetkou si ochutit tu trpkost, která se vkrádá do duší soudných lidí v současném guláši povrchnosti, malosti, a malomyslnosti. Je dobře, že dokument vznikl, je ještě lépe, že ho natočil právě, tak jak ho natočil Petr Horký a že ho mohl osobně provázet nezničitelný a vitální Miroslav Zikmund. Bez patosu a zášti. S optimismem, nadhledem a zápalem pro věc, který mu zůstal přes všechny kotrmelce, po celý život a neopouští ho ani dnes.

 

Slovo distributora:

Životopisný film ´Století Miroslava Zikmunda´ přináší osobitý pohled na bouřlivé dějiny 20.  století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků, narodil se 5 měsíců po vzniku první republiky. Přežil 2. světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB byl označen jako ´nebezpečná osoba nejvyšší třídy nebezpečnosti´. Pobýval v Africe, když zanikal koloniální systém. Setkal se s prezidenty, seznámil s Gagarinem i Hillarym. A zažil i nástup demokracie a s ní i „všemocného“ kapitalismu…

 

Originální název: Století Miroslava Zikmunda

Režie: Petr Horký                   

Scenář: Petr Horký     

Spolupráce na scénáři: Miroslav Náplava                   

Kamera:Pavel Otevřel

Střih:Petr Svoboda

Zvuk: Michal Deliopulos

Hudba: Radúza, Robert Jíša

HRAJÍ: v archivních materiálech vystupují Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, Edmund Hillary, HarounTazijef a neuvěřitelná plejáda státníků, lidojedů, válečníků uniformovaných i domorodých …

 

 

Premiéra: 4. 9. 2014

Produkce: Česká republika

Producenti: PIRANHA FILM, Karel Janeček, PRIMA ZOOM

Žánr: dokument

Stopáž: 97 minut

Přístupnost: mládeži přístupný

Distribuce Bioscop

 

INTERNET:

www.bioscop.cz,

http://www.piranhafilm.cz/stoleti-miroslava-zikmunda/

https://www.facebook.com/stoletimiroslavazikmunda?fref=ts

 

TRAILER:

https://www.youtube.com/watch?v=Mkc1bjEExsY

 

Zdalipak víte, že:

 

  • legendární dvojici spojuje 111 tisíc kilometrů cest, 6.5 milionu prodaných knih v 11 světových jazycích, 4 celovečerní filmy, 147 dokumentárních a televizních filmů a přátelství přetrvávající i po smrti

 

  • Miroslav Zikmund je fenomenální cestovatel, fotograf, spisovatel a publicista a tento bezmála stoletý muž si již sedmdesát let denně píše deník…

 

  • Miroslav Zikmund byl překladatelem pro americké a ruské armády, když se setkaly při osvobozování u Plzně, byl účasten soudu s K. H. Frankem, fotil inauguraci prezidenta Beneše

 

  • jako chlapec snil o tom, že bude soudním stenografem (aby měl pravdivé informace z první ruky), ale jeho prvním zaměstnáním byl poražeč na jatkách v Plzni

 

  • životní krédo Miroslava Zikmunda zní: ´Život je přesný součet náhod´

 

  • Jiří Hanzelka, umřel den po Zikmundových narozeninách, jakoby svému parťákovi nechtěl zkazit oslavu. A jejich přátelství trvá, i když Hanzelka už mezi námi není

 

  • Hanzelka a Zikmund se setkali poprvé jako obyčejní studenti VŠ ekonomické. Náhodou stáli za sebou ve frontě na index a řekli si: „Co budeš dělat po škole? - Já nevím, já bych asi cestoval.“

 

  • když vyrazili na první cestu, neuměli natáčet a spoustu záběrů totálně pokazili. Režisér Jaroslav Novotný ze Zlíně je tedy korespondenčně učil točit

 

  • Ve své době se říkalo: ´Nejslavnější Češi jsou Zátopek, Zikmund a Hanzelka´

 

  • měli 100.000 předplatitelů na budoucí knihu…

 

  • Petr Horký natočil s Miroslavem Zikmundem více než 30 hodin vzpomínek a komentářů, shlédl 25 hodin archivních a rodinných filmů, pročetl tisíce stran Zikmundových soukromých deníků a zápisků. Původně plánovaných 5 dnů dotáček se protáhlo na 15

 

  • ve filmu jsou vzácné záběry, ze soukromých i veřejných archivů Zikmunda a Hanzelky. Některé záběry neznal ani sám Zikmund (posílali je lidé)

 

  • zazní úryvky z korespondence, kterou si posílali během druhé cesty s Karlem Pechem, redaktorem Českého rozhlasu, jenž dával dohromady jejich reportáže

 

  • uvidíme autentické záznamy, jak oba cestovatele pronásledovala StB. A nechybí i záběry z legendárního noclehu Z+H na vrcholku Cheopsovy pyramidy. Věc, kterou by už dnes nešlo zopakovat

 

  • režisér se během natáčení snažil vytvářet neplánované situace, na něž byl Miroslav Zikmund nucen reagovat, mnohdy se i divit

 

  • Miroslav Zikmund byl označen komunistickou tajnou policií jako ´Nepřátelská osoba socialistického zřízení první třidy nebezpečnosti (tedy nejnebezpečnější)´. Svazek Miroslava Zikmunda byl STB zničen
  • Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka vydali knihu ´Cejlon - Ráj bez andělů´ jako samizdat v edici Petlice, a mapy jim koloroval Ludvík Vaculík

 

  • Film Století Miroslava Zikmunda jako celovečerní dokument bude uveden pouze do kin. Díky partnerské spolupráci s televizní stanicí Prima Zoom, která je koproducentem filmu, však vznikne i 3dílný populárně naučný televizní seriál s odlišným scénářem od filmu. Seriál bude uveden v průběhu podzimu 2014

 

A ještě se svolením paní šéfredaktorky osobní poznámka autora těchto řádků

Vzpomínky na H + Z

 

Je mi 64 a s dvojící H + Z jsem fakticky vyrostl

 

Již někdy v pěti - šesti letech jsem dostal velkou stolní hru o cestě H + Z ´Afrikou od severu k jihu´. Skákalo se po políčcích podle házecí kostky, posouvala se maličká dřevěná obrysová tatřička a v návaznosti na jejich zážitky se tu a tam stálo, pro poruchu, či zapadnutí, tu a tam muselo objíždět a tu a tam mohlo zkrátit. Závodit mohlo více členů rodiny. Já závodil s tátou a tu hru jsem miloval. On myslím nějakou dobu také…

 

Když jsme se, někdy v sedmi - osmi letech, přestěhovali nuceně na sídliště, byl v bytě nainstalován tak zvaný rozhlas po drátě. Bedýnka, ze které se linuly především politické zprávy, ale i trocha hlavně vážné hudby a naučné magazíny. A mezi nimi i pravidelné reportáže čtené tehdy hercem Karlem Högrem a rozhlasákem Karlem Pechem v rolích H + Z. Ty jsem zbožňoval a nikdy si je nenechal ujít.

 

Stejně jako jejich televizní podoby vysílané v podvečer o něco později.

 

Pak jsem dostal k Vánocům tlustou knihu s úžasnými fotografiemi a vtipnými popisky, o cestě obou cestovatelů Jižní Amerikou. Ta se vedle cestopisů Miroslava Stingla o Indiánech, stala mojí téměř pravidelnou četbu. Opravdu jsem ji celou přečetl a pročítal ještě mnohokrát potom.

 

A když jsem se poprvé dostal do Zlína, tak kromě mého obdivu Baťových domečků jsem samozřejmě nevynechal ani muzeum H + Z. A sáhl jsem si tam s úctou a obdivem na stříbrnou Tatřičku v celé její kráse. Nevím, tedy zda to byla kopie nebo originál, protože jak jsem se nedávno dověděl, jsou dvě, a tatáž je v Technickém muzeu v Praze (dnes prý už opravdu originál), ale tam jsem si ji hladit nemohl, byl u ní nešikovně napnut špagát a já nikdy neměl tak dlouhou ruku


Prostě H + Z patří, alespoň pro mne, k nikdy nezestárnutelné romantice a touze po dobrodružství kluků. Tak jako to pro mne byli Jaroslav Foglar, Karel Máj nebo Alois Jirásek či Walter Scott, zejména samozřejmě jeho román Ivanhoe (už kvůli tomu králi Richardovi, že…).

 

Hodnocení: 100 %

 

Richard Koníček

Foto: Bioscop

Foto: © Ing. Olga Koníčková