Spalovač mrtvol aneb Fascinace Funebráka Funerálním Fanatismem Fašismu

15.08.2017 09:52

Kino Rudolfinum -  Praha

Léto - srpen 2017

 

Název Spalovač mrtvol je děsivý sám o sobě. Ale když se vezme anglický překlad The Cremator, tak lze říci, že je čeština ještě celkem milosrdná…

 

Vzpomínka na staré dobré hrůzáky

Tak jako (dříve na našem webu zmiňovaná, viz. náš článek http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ikarie-xb-1-aneb-po-cannes-by-meli-zirat-i-na-berlinale-2017/) digitálně reinkarnovaná Ikarie XB1 nastavuje zrcadlo dobrých českých filmů nadprodukci sci-fi žánru amerického střihu současnosti, tak Spalovač mrtvol ukazuje, jak se dá udělat horor. Typu hitchcockovského či ještě starších.

 

Správný horor totiž není o tom, že na diváka bafne odkudsi bubák, ale o tom, že máte dojem, že se to – za jistých, či spíše nejistých – okolností, nedej bože, nebo osude (jak kdo) může docela klidně stát i jemu. A to je pak fakt horor…

 

 

Spalovač mrtvol není o duchařině, o strašidlech, je to ´jen´ – v prvním plánu – vlastně taková normální (?) sonda do pracovního procesu jednoho nezbytného pracoviště. A ten horor je tam jen taková přidaná hodnota. Akorát, že převládne vše ostatní. Troufáme si za www.www-kulturaok-eu.cz pateticky prohlásit, že Spalovač mrtvol je poslední film přeslavné a celosvětově uznávané Nové vlny českého filmu. Natáčel se totiž v roce 1968.

 

A tak nešťastně či symbolicky, že v průběhu natáčení nám to tu všechno bratrsky převálcovaly tanky spřátelených armád a byl zázrak, že se ten film vůbec dotočil. Premiéra byla už ale přerušena, v kinech se film tehdy jen tak mihl a šel do nich fakticky zcela volně až v roce 1990.

 

Kdo ho neviděl tehdy, a těch bylo málo, ti už si ho skoro nepamatují. A kdo ho viděl nyní, a takových je málo, zíral a srovnával, jsa zahlcen přívalem hororů jiné doby a provenience.

 

Je tedy – opět a opět – nutno přičíst Galerii Rudolfinum a jejímu projektu Kino Rudolfinum ke cti, že sahá po takto zásadních a přelomových filmech. O mnohých jsme už psali i na www.www-kulturaok-eu.cz. Například nedávno k životnímu jubileu režiséra Vorla o jeho v Kině Rudolfinum promítaném kultovním filmu Kouř (viz. náš článek: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kour-muzikal-totalitniho-veku-aneb-kdy-to-ma-cenu/).

 

Dramaturgie Kina loví v pomíjených vodách, našich i zahraničních, filmy, co neviditelná ruka trhu s gustem přehmátne jako netržní, ale zvídavý, poučení schopný divák právě proto ocení.

A že bylo zase i na Spalovače Kino Rudolfinum plno až k nevíře…

 

Že by diváctvo ovládla morbidnost? To snad ne. Spíš ozvěna dávné legendy, o níž slyšeli a kterou neviděli. Přesněji neviděly. Ano, překvapivě totiž drtivou převahu diváctva tvořily – slečny typu manažerka – které tam přicházely dokonce po třech, po pěti, a jen tu a tam je doprovázel jejich – spíše kolega – než přítel. Námět pro sociologa? Asi ano.

 

Autor těchto řádek si to ale samozřejmě - obklopen těmi nenucenými přehledně pohlednými manažerkami v letním minimalistickém topu – docela užíval. I když nutno dodat, že některé odposlechnuté rozhovory ho zprvu poněkud iritovaly. No, posuďte sami:

„Je to dřevo. Vyzkoušely jsme ho už ve dvou pozicích a vždycky selhal. Musely jsme pro něj vytipovat úplně jinou polohu. A snad uvidíme, na co je použitelný…“

Inu čeština z dob autorových a ta dnešní, se mění. Poslouchat cizí hovory se nemá a domýšlet si nad úryvkem vytrženým z kontextu také není dobré. Jak se ukázalo, slečny manažerky zdaleka nemluvily o tom, co autora senilně napadlo, ale o personální politice jejich oddělení a o složitém zapojení jistého nového kolegy do pracovního procesu. No, nic…

Prostě dík Kinu Rudolfinum.

A ten Spalovač mrtvol?

Inu. Rudolf Hrušínský v analýze slizáka, Čechoněmce, Karla Kopfrkingla, posedlého iluzí o vyšším poslání svého morbidního povolání, jež ho prostupuje až k posedlosti.  Muže, co klade smrt na piedestal všeho, nadřazuje ji dokonce nad život a vidí v ní vyšší cíl svého snažení. V zásadě tedy ideální poloprázdný blb, jenž je z vnějšku snadno indoktrinovatelný, prostě přístupný i té sebezhoubnější ideologii. Pomáhá přece živým (nehodným, aby se tu netrápili) na onen svět. Zprvu ještě zprostředkovaně, pak už i doopravdy a vlastnoručně. A pak…

No, a právě takovéto lidi potřebuje nastupující fašismus. Protože, když se to spojí, a když se dá blbci moc, tak se dějí věci. S ním, s jeho okolím i s celou společností.

 

Vizionářský film mrazí. Dvakrát. Přímo - z úlisné bestie jde strach a nepřímo, neboť nic nového pod sluncem a dějiny jdou, jak víme, do kruhu. Jen kulisy se mění. A zmanipulovatelných blbů je furt dost.

Zkrátka, nebýt těch tanků a doby temna pod jejich dočasně umístěnými pásy zvané (tentokrát) normalizace, možná by potom Mlčení jehňátek vypadalo jinak. A bylo by ještě děsivější…

 

 

A to ještě k panu Hrušínskému v hlavní a stálozáběrové roli, k herci, jehož současní mladí už pohříchu znají leda jako Dobrého vojáka Švejka ze silvestrovských TV opakovaček, přistoupili Juraj Herz a Ladislav Fuks a neopominutelný (!) Stanislav Milota. Režisér, scenárista a kameraman. Tři spojené nádoby. A zejména spojení Herz - Milota vypadalo jako spojení kongeniální.

 

Jenže pan Milota se právě v tomhle filmu zakoukal do paní Chramostové, a ta si pak už, ze známých důvodů, nezahrála ve filmu víc jak dvě desetiletí. Až do snímku „Je třeba zabít Sekala“. Takže dvojka Herz - Milota si už také společně neškrtla. Škoda. Herz samozřejmě natočil ještě řadu skvělých filmů, hororů, chcete-li, ale bez Miloty. A možná, být s Milotou, mohly ty Herzovy filmy být ještě o třídu výš. A nejen pro to Milotovo, ve své době pěkně děsivé až nechutné, ale hlavně novátorské, snímání ksichtu Kopfrkingla „rybím okem“. Milota je spolutvůrcem atmosféry úlisného děsu a byl by býval vymyslel ještě i mnohé jiné.

Ale dost. To je třeba vidět. A když už ne v Kině Rudolfinum, tak jinde a jinak. Stojí to za to. 

 

A jak zní slovo oficiálního distributora?

Konec 30. let: Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny. Důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu dětí. Rád čte ve své oblíbené knize o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacisty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného kolem i členů své rodiny. Jeho velká kariéra začíná...

 

Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.

 

Titul: Spalovač mrtvol

Země původu: Československo, 1968, 96 minut

Režie: Juraj Herz 

Předloha: Ladislav Fuks (kniha) 

Scénář: Ladislav Fuks, Juraj Herz 

Kamera: Stanislav Milota 

Hudba: Zdeněk Liška 

Střih: Jaromír Janáček 

Zvuk: František Černý 

Scénografie: Zbyněk Hloch

Kostýmy: Miloslava Šmídová, Olga Dimitrová

 

Hrají: Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský, Jan Vlček, Václav Halama, Jiří Hálek, Václav Kotva, Míla Myslíková, Vladimír Menšík, Jiří Menzel, Václav Štekl, Nataša Gollová, Jindřich Narenta, Helena Anýžová, Jana Šulcová, Jan Řeřicha, Oldřich Vízner, Eva Ulincová, Carmen Mayerová, Libuše Pešková, Růžena Vlčková, Věra Vlčková, Rudolf Iltis, Josef Střecha, František Kubíček, Erich Fichtner, Jiřina Bílá, Jan Kraus, Alfred Růžička, Olga Bušková, Alena Balejová, Marie Hübschová, Pavla Břínková, Zuzana Rumlová, Jiřina Jandová, Karel Hovorka st., Karel Fiala, Miloslav Šindler, Jaroslav Toms, Václav Vodák, Jiří Kaftan, František Häusler, Radomír Hubáček, Helena Kotoučová, Theodor Kunst, František Poláček, Felix Černý, Karel Přinesdomů, Zdeněk Šmidrkal, Marie Rosůlková, Josef Kemr

 

Žánr: drama / horor / thriller / psychologický / komedie

 

 

 

 

Trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=4-4qGOl-2Pk

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: internet