Sbírka básní ´Dvojité vidění´, část 12-13, Postmilenci, Špatně mírněná slůvka, Richard Koníček, Wenca NIKoníček
Sbírka básní ´Dvojité vidění´, část 12-13, Postmilenci, Špatně mírněná slůvka, Richard Koníček, Wenca NIKoníček
Postmilenci
Zaniklé revoluce
bělí čas
jak vlasy
láska.
Co vyčtem
bíle na bílém?
Co zbyde
z toku potoku?
Vzepjatý večer rozžíná
dozvuk ozvěny
v tvé rozblikané
ženskosti
zatímco kořínky pod povrchem
planě vystrkují
růžky.
Pianissimo něžnosti
proniká mezi
závoj třinácté komnaty
a zbytek mužnosti
se vyrývá
jak nápis v písmu
klínovém...
Špatně mírněná slůvka
Napiš nějakou báseň.
Řekli.
Co verš, to zákmit šelmy v houštině,
co verš, to průtrž mračen po dusnu,
co verš,to otřes půdy bezedné...
Mysleli a přáli si.
Já?
Vždyť právě tohle léta nesvádím.
Jedině,
jedině, že bych dal,
jako vždy,
na tebe.
Když spíš,
když doopravdy spíš,
tak přece říkáš to,
co nikdy vlastně nevyslovíš.
A nikdy nikdo před tebou,
a nikdy nikdo po tobě.
Slova moudra,
slova lásky,
slova, která unikají
z mozku,
jako bublinky z minerální vody.
Tak sytá, tak sycená, tak léčivá...
Stačí jen vnímat
a všechny, všechny si je zapsat...
Ale bude to pak vůbec moje báseň?
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca NiKoníček
Kontakty:
samanam@seznam.cz
www.facebook.com/wenca.nikonicek
www.gothichell.rajce.idnes.cz