Rozhovory: Jan Koblasa & Sonia Jakuschewa aneb proč spolu hovoříme stále rádi?!

16.12.2014 16:04

Topičův klub Topičova salonu – Praha

15. 12. 2014 – 20. 2. 2015

 

umění musí být smích i pláč.

 musí mít teplotu člověka. musí být dotýkané.

 po celém povrchu formy. až do mikrostruktur

 zpracované. a musí mít tak velký a jasný tvar

 aby bylo člověkem. horou. stromem.

 hvězdou, a opakem toho všeho. a opakem

 opaku. a...  (Jan Koblasa, 1965)

 

Na vernisáži nové  výstavy v Topičově klubu Topičova salonu v Praze kromě kurátorky Ilony Víchové, která výstavu velmi pečlivě  připravila a  kromě  galeristy Pavla Vašíčka nás -  návštěvníky uvítali osobně oba umělci,  Jan Koblasa a Sonia Jakuschewa. Od roku 1993 jsou již oba , žijící v Hamburku, známí jako manželská umělecká dvojice.  Každý tvoří po svém, Jan Koblasa  si vyřezává dál své např. dřevěné sochy. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sonia Jakuschewa, malířka ruského původu,  si maluje stále své expresivní  barevně nádherné  abstraktní například ´Zahrady´, ´Ruské krajiny´ či  Červené krajiny´ ( je zajímavé, jak umělci z Východu milují pestré barvy, rovněž na www.www- kulturaok-eu.cz nejsme výjimkou), nebo vytváří obrazy i se stupnicí černých, šedých a bílých odstínů. 

 

Na této velmi honosné výstavě tak silně vnímáme opět  vystavené dílo sochaře Jana Koblasy jako retrospektivu, tj. zahrnující práce od roku 1970 až do současnosti.  

 

Když se muž a žena potřebují, vznikne ´dialog´ ženského a mužského elementu

 

Tyto dvě osobností vedou ´dialog´  spolu v momentě,   kdy se jejich umělecké cesty v některých ohledech prolnuly. Jde o ´dialog´ dvou velkých tvůrčích energií, z nichž každá čerpá z hlubin vlastní zkušenosti, přesto plynou vedle sebe, potkávají se, vzájemně podněcují a někdy ústí ve společná díla.

 

Jde o ´dialog´ ženského a mužského elementu, dvou vnitřních sil, které v sobě nesou mnoho společného i řadu odlišností. Oba pocházejí z jiné generace, z odlišné kulturní i umělecké tradice, on Čech, ona Ruska, oba z někdejšího východního bloku, který opustili, on v roce 1968, ona o víc než dvacet let později, aby se sešli v německém Hamburku. Ale kolik sebezapření a vnitřní odvahy je potřeba, aby umělec zdolal těžkosti emigrace a dál soustředěně pokračoval v práci? A jaký je vlastně pocit člověka, který je doma tam i tady, a všude tak trochu cizincem? 

 

Jan Koblasa (1932)

  • 1989  retrospektivní  výstava v Jízdárně Pražského hradu
  • v sobě  slučuje řadu talentů -  výtvarný, nadání hudební a literární
  •  citlivý a velkorysý člověk, zarputilý hledač krás i stínů života, neúnavný bojovník s duší poety
  • 1968 srpnová okupace Československa  Koblasu zastihla na cestách po Itálii - získal azyl v severním Německu
  • 1969 založil v Kielu na Muthesius Hochschule obor volné plastiky (vedl téměř 30 let)

Koblasova tvůrčí cesta je inspirativní syntézou úvah o nás lidech a roli, kterou v tomto světě máme, vždy až po okraj naplněna prožitky hudby, literatury a filozofie. Je velkým návratem k pradávným mýtům a archetypům, v nichž nacházíme analogie s pocity současného člověka.

  • Koblasu  táhnou témata Země, Nebe, Pekla a Ráje. Vznášejí se tu Andělé, zatímco z hlubiny vyvěrají Apokalyptické výjevy. Výrazným okruhem vynořujícím se z jeho tvorby 60. let jsou náměty Králů, Proroků, Strážců a Lament, následovány postavami z řecké mytologie (Odysseus), tématy ze světa opery a divadla (Dvě vdovy, Mistři pěvci Norimberští, Herci, Diváci), ale i herci a hudebníky ulice (Pankové), kteří v Koblasově ateliéru vznikají od  70. let až po nejnovější práce.

Přestárlý Pank  - 1984

  • nehledě na zvolený materiál, kterým může být dřevo, bronz, alabastr, kámen, s povrchem jemně vyhlazeným nebo surově štípaným
  • nehledě na to, zda je socha tichá, schoulena do sebe (Pokus o úsměv) nebo zda křičí a expanduje do prostoru (Pankové), spojuje Koblasovo sochařství smysl pro vztah vnitřního poselství, tvaru, materiálu a konkrétního opracování.

Vzpomínky – zapomínky  (povšimněme si děr ve dřevě...ing. O. K. )

 

 

 

Malířka, sochařka a vizuální básnířka Sonia Jakuschewa (1961)

V Česku nepříliš známou  malířku můžeme nyní vnímat jako rovnocennou partnerku Koblasy ve společném díle ´Andělé ´2010).  Nynější výstava v Topičově Salonu přináší tak první ucelenější pohled na malířskou tvorbu této výrazné umělkyně, a sice v konfrontaci se sochařstvím Jana Koblasy, v jehož blízkosti, někdy součinnosti, ale často i stínu vznikala.   

 

  • studium na moskevské Vysoké škole výtvarných umění ´Surikov´
  • autorka je součástí  progresivního proudu ruské malby, který se radikálně vymezoval proti oficiální výtvarné produkci
  • její malířská tvorba je však progresivní i v jiném ohledu, protože osciluje mezi dvěma póly, které naplňuje a obývá zcela beze zbytku. Na jedné straně jsou to barevná expresivní plátna, na straně druhé kontemplativní bílé, šedé a černé monochromy. Obě polohy spojuje zájem o monumentální malířské gesto, někdy prudké jako pulsující shluk energie, jindy klidné a statické, vznášející se volně v prostoru.

První pól  malířství Sonii Jakuschewy představují expresivní barevné obrazy z cyklu Červených krajin, Ruských krajin nebo Zahrad vznikaly převážně v první polovině 90. let, tedy v době Jakuschewy moskevského pobytu a následného přesunu do Hamburku. Jsou živou erupcí barev a emotivní oslavou života, vystavěny na plošných tazích kladených až se zarážející velkorysostí a odvahou. Dynamiku těchto velkoformátových pláten umocňují intenzivní červené tóny, které budují obrazovou plochu nebo jsou využity jako lokální akcent.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • Druhý pól malířství Sonii Jakuschewy představují monochromy vystavěné na vzájemném dialogu strukturovaných a hladkých ploch. Divák zde není vzrušován komunikací barev a jejich asociativními pochody, ale koncentrací mysli na tzv. nebarvy - černou, bílou, případně na šedý, stříbrný či lehce okrový tón - je uveden do stavu ztišení a maximálního soustředění. Pastózní malířská pole žebrovaná reliéfními liniemi, případně strukturována zrnitým rastrem v sobě slučují princip organického i anorganického světa. Pravoúhlé tvary nebo měkké amorfní formy se vynořují z nehmotného prostoru jako zemité pra-struktury přírody a v tichém nekonečnu rezonují jako síla života.
  •  
  • 1992 se Sonia Jakuschewa  v rámci výtvarného stipendia seznámila s Janem Koblasou
  •  
  • jejich vztah se utvářel nejdříve na dálku formou početné korespondence
  • právě tyto dopisy posloužily Sonii Jakuschevě jako materiál a podnětný zdroj pro další okruh tvorby, totiž obrazy založené na obsahových i vizuálních vlastnostech písma a textu (z cyklu …daleko od Moskvy … Milostné dopisy / Vzpomínky). Vyzvětšované dopisy, natrhané na fragmenty a fixované na plátno metodou koláže utvářejí strukturu, jejíž výtvarné kvality určuje Koblasův kaligraficky cítěný rukopis, frázování uvnitř slova, rytmus řazení útržků, střídání odlišné velikosti písma a celkové horizontální členění..  

Interpretace Koblasových dopisů vyústila v další možnosti rozvíjení výtvarného jazyka obou umělců společnou cestou. V souladu s principem Koblasovy tvorby a jeho smyslem pro ovládnutí trojrozměrného prostoru vzniká v hamburském ateliéru soubor Andělů (2010 - 2014), jejichž dřevěná těla jsou překryta texty.

 

Andělé, dřevo, akryl, koláž - 2014

 

Podobně jako se vrství čas, historie a lidská zkušenost, podobně jako plátky zlata objímají povrch starověkých soch, pokrývá Jakuschewa korpusy Andělů útržky dopisů, který ji kdysi adresoval její muž. Písmo, forma a vnitřní poselství se slučují v jedno.

(zdroj: text kurátorky Ilony Víchové, listopad 2014)

 

110 00 Praha 1

Národní 9

www.topicuvsalon.cz

 

Kurátorka: Ilona Víchová

 

Hodnocení: 90 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/retrospektiva-jana-koblasy-aneb-besi-v-nas/