Romeo a Julie … a co jako? aneb to světu svítá a stmívá se v nás
Romeo a Julie … a co jako? aneb to světu svítá a stmívá se v nás 
´Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také zde dole dochází k násilnému odloučení milenců jen proto, aby se čas zrychlil o tlukot jejich srdcí. Jen prostí lidé nehledají štěstí… ´(Vladimír Holan: Není)
Divadlo NaHraně zahájilo 30. září 2012 v pražském Divadle Kampa letošní divadelní sezonu premiérou představení ´Romeo a Julie a co jako? aneb To světu svítá a stmívá se v nás.´ Hru nastudovali absolventi DAMU a její repríza se odehrávala 3. a 6. října 2012 tamtéž, přičemž poprvé byla uvedena již 29. června 2012.
Romeo a Julie a co jako?
Po úspěšných inscenacích ´Mesiáš´, ´Lup´ a ´Slyšet hlasy´ sáhlo Divadlo NaHraně
do minulosti, a rozšířilo tak svoji dramaturgickou linii o jednu z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara ´Romeo a Julie´. Průzkum kořenů moderní anglofonní dramatiky je logickým pokračováním předchozí inscenační tvorby a souboru přineslo novou a obohacující zkušenost. Soubor ke spolupráci přizval Jana Friče, mladého režiséra s neotřelým divadelním viděním, který působí na předních českých scénách (Divadlo Na Zábradlí, Klicperovo divadlo aj.) a dlouhodobě se zabývá moderními autorskými interpretacemi klasických látek (Tartuffe Games nebo Orestek v DNZ). Ten pro úpravu textu oslovil nadějného dramatika Ondřeje Novotného, známého pro jeho křehký lyrický poetický styl s hlubokým pochopením pro duši dospívajících životních vyvrženců, jakými Romeo a Julie jsou. Příkladem může být Treplevovou cenou ověnčené drama ´To léto´ uváděné v Divadle Husa na provázku v režii Jana Mikuláška. Stěžejní drama světové literatury tak interpretuje razantní autorská úprava.
Shakespearovy verše v překladu Josefa Topola jsou doplněny básněmi Jáchyma Topola,
Vladimíra Holana nebo Diane di Prima. Vznikl tak svébytný poetický tvar, v jehož centru
je poezie jako taková a základní situace - nedosažitelná láska a generační konflikt. Duch
Shakespearův a základní příběhová linie byly však ponechány a rozvinuty současným
divadelním jazykem.
Utéci s milovanou bytostí, o to jde!
Na téměř holé scéně vynikly jednotlivé herecké výkony a slovo samotné. Titulní
milenecký pár ztvárnil zkušený člen souboru Ondřej Novák a Lucie Polišenská,
talentovaná mladá herečka a členka souboru Divadla Na Vinohradech. Jako generační
protipól a nosný element inscenace byl ke spolupráci přizván Vladimír Marek v
náročné dvojroli mnicha Lorenza a Juliiny chůvy. Soubor měl možnost setkat se s
vyzrálou hereckou osobností s hlubokou divadelní zkušeností s moderním divadlem
(dlouholetý člen Divadla Drak a Divadla Na Zábradlí). Vzniklo tak obdivuhodné tvůrčí
napětí, které ve vedlejších rolích podporují členové souboru Martin Severýn a Pavel
Kryl. Jako oživující prvek na každém představení spatříme vedle těchto
účinkujících také speciálního hereckého hosta, například na premiéře to byla nadějná
herečka Marie Štípková.
"Již dlouho jsem s herečkou Lucií Polišenskou plánoval Romea a Julii někdy uvést. Jsem
rád, že mě Divadlo NaHraně k tomuto oslovilo a Ondřej Novák je jí skvělým partnerem.
Obsazení Vladimíra Marka bylo jasné, spolupráce s ním si vždy velmi cením, má smysl a
pochopení pro moderní divadlo i pro duši o generace mladších lidí, což je bestiální. Od počátku jsme se soustředili na až mystické centrum celé této hry, tedy noční mileneckou
scénu a z ní jsme rozplétali celý příběh. Nejdůležitější pro nás byl vnitřní boj s (ne)
přizpůsobením se světu, který svádí každý dospívající jedinec v okamžiku, kdy prohlédne
princip, na kterém funguje. Však i podtitul našeho kusu zní ´To světu svítá a stmívá se v
nás. Utéct s milovanou bytostí, běžet pryč ode všech a hlavně odsud, běžet tak rychle, až
moje nohy otočí zeměkoulí, to je to, oč tu běží," dodává s úsměvem režisér.
Jak to viděl redaktor Richard Koníček?
Láska není něžná, je drsná, neurvalá…
Že divadlo NaHraně sáhlo po Shakespearově světoznámé tragédii ´Romeo a Julii´ jasně dokazuje, že i tak nedotknutelný autor (či autoři?), jakým je Shakespeare, nepsal hry o ničem jiném než o životě reálném a možném. Musíme uznat, že jeho pohled, jeho doba, jeho dějové rekvizity a historické kulisy jsou tu a tam pro nás až moc historizující, ale cožpak nám jde o ně? Ne, jde nám o vztahy, myšlení a problémy. A ty, jak dokázala inscenace v divadle Nahraně, zůstávají dodnes. Tohle se přece se může stát každému z nás! Věta, která se po zhlédnutí staletí staré hry vloudí do hlavy při odchodu z divadla, je fantastická. Ano, může. A to, co napsal autor, je tudíž opravdu nadčasový příběh z tehdejších i dnešních dnů. Stačí jen dřevorubeckou sekyrou otesat balast pietnosti, kterou na hru navršil čas, snobství a inscenátoři tvářící se jako umělci, kteří dělají velké umění a vychutnat si dřeň. Výživnou a zdravou až k zamyšlení.
Odehrát Romea a Julii ve čtyřech lidech, na hospodských lavicích, s plastovými kelímky černou fixou pomalovanými stylizovanými lebkami, plyšáčky, s panenkami Barbie, se zapalovači na cigarety a lahvemi piva, můžeme považovat za inscenační posun do pajzlu čtvrté skupiny cenové. Jenže, v tom jsme objevili to kouzlo inscenace. Víceméně původní verše, v takovém prostředí? A proč ne! Josef Topol dokázal říci totéž skoro týmiž slovy, jako to říká pan Hilský svými nezpochybnitelně brilantními překlady. Akorát, že Topolova slova pasují i do té čtvrté cenové skupiny, zatímco slova pana Hilského jsou jednoznačně určena nejméně pro Zlatou kapličku. Oboje patří tam, kam je určeno, ale v obou případech se vyslovuje totéž. A to je na tom to úžasné!
Oči jsou nebezpečnější než meče!
Na překlad navázali inscenátoři, režisér, scénograf, rekvizitář a další. A samozřejmě i herci. A nejen slovem, ale i výběrem. Kdo kdy si například myslel, že Julie musí být nutně snově éterická kráska jako z plakátů. Julie Polišenská je ženská s krásnýma očima, kterými Romeovi uhrane na první pohled, je trošku při těle, z masa a kostí, ženská z toho prostředí, kde se to celé odehrává, a přece je neméně ušlechtilá a neméně zamilovaná než její dvojnice na prknech kamenných divadel. Je to příběhem a faktem, že láska nás zasáhne, když tedy je, naprosto stejně, ať už jsme oblečeni v krinolíně nebo v džínách.
Vrcholem inscenace je, ale – zde se omlouváme mláďatům hrajících kolem Julie - Vladimír Marek. Herec s velkým H, ale s malými příležitostmi. Střihnul si tu až cimrmanovsky chůvu (akorát že od tamních postav neměl ňadra nafukovací a v průběhu představení přifukovaná, ale naznačil své přednosti kojné dvěma vaky zavěšenými přes krk). V úplně jiné intonaci zvládl otce Lorenza. Dvě klíčové postavy, které svou moudrostí stáří vytvořily tréninkovou stěnu pro squash dialogů a emotivnosti prudkého poblouzněného mládí. Nementoroval, nekritizoval. Jen „pomáhal a chránil“. A to, prosím, v nekomickém vyznění tohoto momentálně dost profláklého sousloví.
Vladimíra Marka známe skoro každý. Tu hrál tam, jindy jinde. Nikdy nestanul na piedestalu, ale nikdy se nedal přehlédnout. Kdesi na netu stojí, že je to velký dramatický herec, který čeká na svou příležitost. Měl by ji dostat. Měl. A všichni, kdo chystají něco, kde je opravdu dramatická role, by měli v rámci castingu na tu roli, zaskočit na inscenaci do divadla NaHraně. Ten chlap si totiž o takovou roli přímo říká. I když on sám by to nikdy neudělal. A je škoda nás všech, že v českých divadlech, ale hlavně ve filmech, koukáme na všelijaké okoukané tváře s jejich stále stejnou hereckou šarží, machou a rutinou, a takováto osobnost nám uniká stranou všeobecné pozornosti.
Svižná hudba podtrhávala v rytmu stále napínavý děj. Představení mělo švih a šmrnc. Skvěle, ostatně v duchu typického velkého Shakespeara, balancovalo „na hraně“ komedie, nadsázky a vtipu, moudrého ovšem, a ne jen prvoplánového, stejně jako „na hraně“ tragédie a obrovským lidským dramatem. Je dobře, že se do toho takhle partička pustila a je ještě lepší, že to uchopila, tak jak uchopila. Myslím, že mláděti, které nedokopete do - pro něj snobského kamenného divadla - to o Shakespearovi a známém duo R + J poví víc, než by ono mládě samo předem vůbec čekalo. A to srozumitelně a stravitelně. Byly už samozřejmě po světě pokusy uvědomit si, že postavy – tak jak je mistr vytvořil – jsou teenageři, a to se vším všudy. Zbrklostí, spontaneitou, proříznutou pusou a hlavně jsou hrrr! Nejdál se v tomto směru dostalo nesporně někdejší (dnes neprávem opomíjené) filmové britsko – italské zpracování od Franca Zefirelliho, ověnčené hned a po zásluze dvěma Oscary, vzniklé ve všeobecně plodném roce 1968, s L. Whitingem a O. Husseyovou v titulních rolích, jimž tehdy sekundovali takové budoucí osobnosti jako M. York, J. McEnery, M. O’Shea či P. Heywoodová. Důvod? Ti dva zamilovaní mladí tam totiž hráli sami sebe. I když v dobových kulisách a kostýmech. Teenageři. A do jejich rodu patří samozřejmě – jako důkaz transformovatelnosti příběhu do jiné doby i prostředí – i nesmrtelná West Side Story, a tak trochu skromně v pozadí i náš, už také dávno zapomenutý jeden z prvních českých muzikálů z pera Bohuslava Ondráčka ´Gentlemani´, provozovaný v Karlínském divadle v předbouřlivé a bouřlivé době let 1967 – 1968.
Hra ´Romeo a Julie s podtitulem No a co?´ v provedení divadla NaHraně půjde samozřejmě svou dnešní cestou. Ale rozhodně tím správným směrem.
Richard Koníček
O erotiku, sex i krev ošizeni nebudeme
Představení sledujeme příjemně eroticky naladěni, protože je jí tam kromě narážek opravdu hodně. Zejména scény při milování Romea a trošku silnější Julie (v růžové paruce!) na hospodské lavici nemají chybu. Chtě nechtě se jejich pokusům o sex zasmějeme. Při skoro klukovských soubojích bylo zajištěno v dramatických momentech dostatek krve, a na závěr vzniklý chaos je pak korunován ze stropu jeviště spadem několika stovek plastových kelímků s pomalovanými lebkami, z nichž některé doputují mnohdy i k našim nohám…
Jak jsme divadlo našli?
Když jsme spatřili nápis na dveřích: „Usměj se, narovnej se a přijď“, ihned jsme se naladili do té správné nálady. Divadlo NaHraně je souborem, který v roce 2009 založili čerství absolventi katedry činoherního divadla DAMU. Soubor klade důraz na interpretační herecké divadlo vycházející z dramatického textu, který na rozdíl od mnoha svých vrstevníků považuje za základ inscenace a ne za odrazový můstek k volné asociativní tvorbě. Hlavní dramaturgická linie se zaměřuje na poválečnou britskou dramatiku, jíž v dlouhodobém výhledu hodlá divadlo představit v komplexní a reprezentativní podobě. Zatím má soubor na svém kontě úspěšné inscenace her T. Stopparda Pravý inspektor Hound (vítěz festivalu mladého umění Český tučňák 2009), P. Barlowa Mesiáš, J. Ortona Lup a Slyšet hlasy J. Penhalla.
Divadlo Kampa
Považujeme za prostor pro kulturu sebepoznávání ...cestou hry, řeči, pohybu, hlasu, tance, čaje, zvuku, tajemství, času...
Divadlo Kampa vzniklo v září 2010, je provozováno o.s. Paralela a svou laskavou záštitu, entuziasmus a podporu tomuto prostoru poskytuje Jaroslav Dušek.
Jedná se o ojedinělý kulturní neziskový projekt, jehož úspěch a přežití závisí na každém návštěvníkovi tohoto místa. Naším cílem je mimo jiné ukázat, že podobně atypické kulturně-sociální projekty mají svůj význam a mohou na pražské kulturní scéně existovat i bez podpory od oficiální garnitury.
Principem je vytváření programu dle hlasu svého srdce, kdy funguje důvěra v energii společného prostoru. Přejeme si, aby Kampa žila po celý den, aby si lidé zvykli, že je to místo, které jim nabízí smysluplné trávení volného času za slunce i deště, během všedních dnů i ve dnech volna, zkrátka vždy. Místo, kam se budeme rádi navracet, protože nás bude obohacovat a inspirovat, čili budou se zde skutečně “sebepoznávat”...
Každodenní chod a rozkvět Divadla Kampa spolu-zajišťují:
Michaela Formanová - výkonná ředitelka
MgA. Iveta Dušková - dramaturgyně
Mgr. Petra Czabanová - produkční divadla
Jaromír Bednařík - asistent produkce a PR
Kateřina Kolingerová - asistentka produkce a PR
Zuza Pipková - produkční podkroví
Dalibor Tichý - technik
NamiHalingten - očista prostoru
Jaroslav Dušek - laskavá záštita a zdroj inspirace
Petra Czabanová produkce divadlo petra@divadlokampa.cz 608 777 540
Zuza Pipková produkce podkroví podkrovi@divadlokampa.cz 777 290 993
Jaromír Bednařík PR a asistent produkce pr@divadlokampa.cz 776 447 744
Dalibor Tichý technik tichy.dalibor@email.cz 605 426 618
Jak vypadá Divadlo Kampa?
Divadlo sestává z divadelního sálu o kapacitě 55-85 diváků a útulného podkroví s kapacitou cca 20 lidí, v němž se odehrávají dílny - semináře, cvičení, setkávání.
Divadlo se nachází v areálu budov patřících české obci Sokolské. Bylo v minulosti provozováno několika různými subjekty a v čase měnilo své jméno (Divadlo Nablízko, Divadlo Čertovka). Nyní má tento krásný prostor v pronájmu, cíleně jej opečovává a kultivuje občanské sdružení Paralela. Provoz divadla je realizován pod laskavou záštitou a s podporou pana Jaroslava Duška. Právě on objevil možnost pronájmu divadélka a oslovil Paralelu o. s. ke spolupráci. A vznikl tak projekt nejen divadelní…. ale i skutečný prostor pro kulturu sebepoznávání. Nabízíme představení pro dospělé ale i děti, koncerty, workshopy, přednášky či diskuzní setkání. Můžeme si přijít zacvičit, okusit něco z čajového světa, zatančit, zazpívat, zabubnovat, meditovat, sebepoznávat se a rozvíjet se na mnoha úrovních ....jako návštěvníci tohoto divadla rozhodně nebudeme jen pasivními diváky.
Repertoár divadla
Improvizace
Lídrem improvizovaného divadla je bezpochyby ´Malá Vizita´ Jaroslava Duška a ´Pjéra la Šéze´ (ve světelných stopách Viktora Zborníka). Dále zde účinkuje soubor Samé vody s jejich pravidelnými Improvyžlacemi (kde spatříme hrát mj. děti Jaroslava a Ivety Duškových Agátu a Martina) a představení hráčů České improvizační ligy.
Činohra
Pravidelně hostíme mladé autorské Divadlo NaHraně, kabaretní představení Cabaretu Calembour, představení Divadelního souboru Cylindr, divadelní dílnu DivSalón, uskupení BocaLocaLab a soubor KrvikTotr.
Besedy
Divácky velice oblíbené jsou v Divadle Kampa také nejrůznější setkání a diskuzní pořady. Duše “K”, původně rozhlasový blok Jaroslava Duška, se zde příjemně zabydlel a pravidelně nabízí divákům poutavý rozhovor se zajímavým hostem na témata pozemská i vesmírná. Večer zakončujeme besedou s diváky, která se často protáhne až do pozdních večerních hodin.
Ženská témata
Nejen divadelní hry jako jsou ´Na cestě´, která je intimním rozhovorem probíhajícím během cesty matky a dcery za babičkou, ´ BlaŽenka´, která tancem, pohybem a hudbou barvitě vykresluje situaci domácího násilí a ústí ve vlastní znovuobjevení ženské síly, ´Vlny´ Nataši Burger´, kde máme možnost postupně objevovat několik různých osobností ukrývajících se v jedné ženě, ale i pomocí besed a setkání se snažíme propojit ženy v kruhu a mužům dát lépe pochopit "ženský svět".
Pro děti
Pravidelně uvádíme také víkendová odpolední představení pro malé diváky. Většinou jsou autorským počinem paní Ivety Duškové, hostují zde ale i jiné zajímavé soubory a všechny se těší veliké oblibě u dětí i rodičů.
Rituály
Vlastní dramaturgií divadla se zaměřujeme a aktuálně reagujeme zejména na přírodní cykly, na opětovné propojování člověka s přírodou a principy respektu a znovunavracení se k jejím bohatým a krásným zdrojům. Pravidelně konáme rezidentní ´Úplňkové večírky´, během nichž na nás čeká zajímavý a netradiční program (čajový obřad, meditace, rituály, hudba ku poslechu i tanci, obrazové projekce, výstavy, degustace atd.). Další oslavy a události se pak odehrávají u příležitostí dní jako je slunovrat či rovnodennost.
Co hrajeme rádi?
Malá Vizita
Totální improvizační představení Jaroslava Duška a Pjéra la Šéz'e
Duše K
Poutavé vyprávění Jaroslava Duška a jeho hostů s besedou s diváky
Jaroslav Dušek
Na cestě
Příběh matky a dcery, které se jednoho květnového dne vydají za babičkou. Nejde o drama, spíše láskyplný úsměvný pohled na jejich společné bytí.
Divadlo Cylindr
BlaŽenka
Pohybově hudební představení Divadla Cylindr o hledání ženské síly.
Požíračka mrtvol a jiné příšernosti
Děsuplná taškařice na motivy díla UlfaPalmenfelta z dílny Divadla Inventura.
Divadlo Inventura
Kabaret na konci světa aneb výprodej komediantů
Netradičně tradiční pojetí varietních klaunů, tanečníků, zpěváků a další šmíry. Vše naživo!
Požár
Příběh měnící se evropské společnosti na přelomu 19. a 20. století.
Čertovská kvidoule a Borůvčí
CabaretCalembour a kvidoule o Čertovce a o nevěře v myslivnách.
Cvidoule di Campo
Jedinečný kabaretní pořad CabaretuCalembour speciálně pro Kampu.
Ženy Luny
Tanečně-pohybové představení Tanečního divadla Bílá velryba.
Vlny
Monodrama herečky Nataši Burger o mnoha polohách ženy.
Ty dvě, které obědvají
Autorské představení Nataši Burger a Vlaďky Kužílkové.
Známe ten pocit, když se nám zavaří hlava plná myšlenek? Sníme je? Co se stane, když se v hrnci potkají Ema a Eli, vypráví si, žvýkají, polykají, hltají, tráví své jídlo, příběhy, myšlenky? Kdo je tajemný, mlčící číšník?
Štěňátko je mrtvé (čb)
Hra podle komedie Martina Friče ,,Slečinka" z roku 1934.
Zloději ohně
Příběh osudového setkání, ovlivňování a uměleckého i milostného vztahu dvou francouzských literátu z generace „prokletých básníků“ – Paula Verlaina a Arthura Rimbauda.
Škola Malého stromu
Dramatizace stejnojmenné knížky o malém Indiánovi jménem Malý strom.
Divadlo Cylindr (nejen) PRO DĚTI
Děvčátko Momo
Pohádkový příběh o nebezpečí naší civilizace - nedostatku "času".
Dva kvamarádi
Pohádka s povídáním o ročních obdobích pro nejmenší diváky.
Malý princ
Hudebně-divadelní představení podle knihy Antoina de Saint Exupéryho v podání Agáty a Martina Duškových.
Ronja, dcera loupežníka
Dramatizace známé pohádky. Vypráví příběh o velikém přátelství Ronji a Birka. „Romeo a Julie pro děti“, tak by také mohl znít podtitul.
Oheň na hoře
Pět poučných příběhů z Etiopie za doprovodu bubínků, chřestidel, deedjeridoo....
Co v listopadu připravujeme?
"Tak odcházejí všechny"
Připravujeme ve spolupráci se švédskou ambasádou a Novou scénou Národního divadla
23. 11. 2012 Nová scéna ND - volný vstup
Romeo a Julie a co jako?
24. 11. 2012 19:33
Vstupné: dospělý 180,- / student 120,-
Divadlo Kampa (domeček u Čertovky)
- prostor pro zastavení, kde jsme si všichni blíž…
Nosticova 2a, 110 00 Praha 1
Informace o vstupenkách
Vstupenky můžete rezervovat vždy u detailu vybraného představení, tlačítkem OBJEDNAT vpravo. Rezervace platí týden, do nejbližšího předprodejního dne, který je v pondělí.
Kamenný předprodej a výdej rezervovaných vstupenek je každé pondělí večer v čase 17:30 -20:00 hodin přímo v kanceláři Divadla Kampa. Platbu on-line testujeme a zavedeme během října 2012.
info@divadlonahrane.cz
produkce@divadlonahrane.cz
Rezervace vstupenek
Pokud bychom rádi dostávali přibližně 1-2x do měsíce zprávy z Divadla Kampa, napišme na info@divadlokampa.cz a do předmětu zapišme "mailing". Zařadíme se tak do databáze.
Párem informací o hře neuškodíme
Překlad: Josef Topol
Úprava a dramaturgie: Ondřej Novotný
Režie: Jan Frič
Hrají: Ondřej Novák – Romeo, Lucie Polišenská – Julie, Vladimír Marek – chůva a otec Lorenzo, Martin Severýn – Merkucio přítel Romeův, Pavel Kryl – Tybald a ještě někdo (Marie Štípková)
Pro milovníky biografií herců
Vladimír Marek se narodil 6. 8. 1951 v Praze. Tento charismatický herec vystudoval loutkoherectví na DAMU. Dlouhou dobu působil v divadle Drak. Od roku 1991 je členem souboru divadla Na Zábradlí (Strýček Váňa, Ředitelé, Platonov je darebák). Vladimír si připravuje i vlastní inscenace. Především ale hraje v muzikálech např.: Caberet, Johanka z Arku, Excalibour a další. Roku 2006 ztvárnil menší roli v muzikálu KVASKA. Hrál i ve filmu PERNÍKOVÁ VĚŽ nebo SVATBA UPÍRŮ. Účinkoval také v Richardu III. v divadle Globe. Většinou ztvárňuje jen malé role, a proto na svou velkou příležitost ještě stále čeká.
Ondřej Novák se narodil 1985, je zakládající člen Divadla NaHraně, vystudoval činoherní herectví na DAMU, studuje žurnalistiku na UK, je na volné noze. Podílí se na inscenacích: Pravý inspektor Hound, Mesiáš, Lup, Slyšet hlasy. Dále hraje v Synagoze na Palmovce (Prokopnutý buben, režie V. Javorský). Za umělecké úspěchy v průběhu studia herectví obdržel v roce 2009 Cenu Jiřího Adamíry. Hrál v seriálu Ordinace v Růžové zahradě 2 a ztvárnil ústřední role v pohádce Micimutr (režie V. Karas) a ve filmu Lidice (režie: P. Nikolaev). V letech 2007 – 2008 byl spolupracovníkem časopisu Cinema.
Lucie Polišenská se narodila v roce 1986. Po dvanácti letech působení v šumperském dětském sboru Motýli se rozhodla vystudovat DAMU. Obor činoherní herectví absolvovala v roce 2009, kdy nastoupila do angažmá v Divadle na Vinohradech. Hostuje ve Stavovském divadle (Srpen v zemi indiánů, režie M. Dočekal) a v Činoherním Studiu Ústí nad Labem (Benefice - Zachraň svého Afričana, režie F. Nuckolls). Kromě Divadla NaHraně věnuje svůj talent také CabaretuCalembour.
Martin Severýn se narodil v roce 1985, je zakládající člen Divadla NaHraně, vystudoval činoherní herectví na DAMU, studuje švédštinu a historii na UK, je na volné noze. Podílí se na inscenacích Pravý inspektor Hound, Lup, Slyšet hlasy. Ve Švédsku působil ve VärmlandsNationsteater, v uppsalském Regina teater účinkoval v inscenaci muzikálové verze Shakespearova Večera tříkrálového (role Andreas Blekof Nosen).
Pavel Kryl se narodil 1981, zakládající člen Divadla NaHraně, místopředseda o.s., vystudoval činoherní herectví na DAMU a právo na UK, je na volné noze. Podílí se na inscenacích Pravý inspektor Hound, Mesiáš, Lup, Slyšet hlasy. Dále hraje ve Strašnickém divadle. Vedle toho působil v Naivním divadle Liberec, hostoval v Národním divadle, hrál ve filmech Protektor a Iluzionista a v seriálu Přešlapy.
Dojmy z premiéry divadelního představení ´Romeo a Julie´ konané dne 30 . 9. 2012 kriticky zpracoval:
Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet, www.divadlonahrane.cz