Roger Hiorns aneb nazí na svět přicházíme, nazí ho opouštíme, ale hmota tu zůstává dál

29.05.2015 09:13

Galerie Rudolfinum - Praha

28. 5.  – 15. 8. 2015

 

Hovoříme-li o nejnovější výstavě v Galerii Rudolfinum nazvané zcela věcně – Roger Hiorns, nabídla se mi nejprve – při vší úctě a šedinové toleranci - taková typická maločeská sentence. Na začátku (výstavy) nebylo slovo, ale mírný (koutky cukající) šok. Co toto je? Halda nějakého rozemletého kamení rozsypaná na parketách slovutného svatostánku výtvarného umění? To snad ne.

 

A v letité hlavě se rázem prokmitla vzpomínka na zlatou dobu 70. let, kdy jsme se řehtali (mírně protirežimně) při pořadech nezapomenutelné, leč -  žel jen počasné - dvojice S + V (Skoumala a Vodňanského). Zejména pak na jeden z jejich úžasných skečů, kdy verbálně prováděli komentovanou prohlídku výstavou moderního umění. Jeden z exponátů byl v jejich podání nazván: ´Pád porcelánového trpaslíka na dlažbu´ s dodatkem:´Forma zpracování - porcelánová drť.´

 

Ne, tudy cesta nevede…

Takhle se k výstavě Roger Hiorns nesluší přistupovat. Přece není možné, že by náš snad nejprogresivnější, neúnavný a až umanutý prošlapávač cesty ven z naší z jistotně okoukané a poněkud zaprděné české kotliny, Petr Nedoma spolu s dvorním kurátorem galerie Rudolfinum, Davidem Koreckým, přišli s nějakou plytkou pitomostí.

Ne, ne, na to se musí jinak. To bude jinak. A ono to bylo jinak. A ono to je - jinak…

 

Předně: kdo je to ten Roger Hiorns?

Omlouváme se předem za naši neznalost. Ale my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme opravdu o tomto poměrně mladém (40), a přesto už zjevně názorově vyzrálém umělci, nevěděli zhola nic. Roger Hiorns však byl na tiskové konferenci také osobně přítomen (na foto vlevo)  a trpělivě odpovídal na dotazy z řad novinářů a odborníků na umění.

 

 

 

 

 

 

 

 

Dejme tedy slovo odborníkům. David Korecký nám to v tiskovém materiálu a stejně tak i naživo při zahájení výstavy ozřejmil:

 

 

 

 

 

 

 

„Roger Hiorns (*1975 v Birminghamu -  U. K. ) patří k výrazným představitelům mladé generace mezinárodní umělecké scény. V roce 2009 byl nominován na Turner Prize za silně emocionální instalaci Seizure (Obsazení). Stěny londýnského bytu nechal pokrýt krystaly modré skalice a vysloužil si tím označení ´alchymista´. Těžištěm jeho aktuální pražské výstavy jsou nejen sochařské instalace kombinující průmyslové objekty s elementem ohně a pózováním nahých mladíků, ale kupříkladu i na prach rozdrcený vojenský letecký motor nebo kostelní oltář. Nová instalace Beings (Bytosti) sestává z přibližně 200 mutantů – objektů z plastových součástek starých automobilů, levitujících ve skupinách a zlověstně chrlících pěnu. Hiorns stále pracuje s emocemi návštěvníka, ideologická složka jeho prací, mapující odvrácené stránky pokroku a sebestřednosti západní civilizace, však postupně nabývá na důležitosti.

Výklad jeho děl je silně ambivalentní a do popředí se dostává tematizace propasti mezi tím, co vidíme na povrchu a co se o původu nebo pozadí vystavených děl dozvíme. Hiorns se z alchymisty stává enfant terrible zpohodlnělé společnosti. Jeho díla můžeme stejně tak odmítnout, protože jsou nám ´nepohodlná´, jako milovat kvůli jejich touze po pravdě.“

 

 

Bum! Takže, opravdu je to jinak. A k tomu – ještě pro úplnost - připojme něco faktografie:

 

 

 

 

 

 

 

Roger Hiorns

  • studoval umění na Goldsmiths, University of London
  • jeho dílo bylo součástí řady významných skupinových výstav v Evropě a ve Spojených státech amerických (například na Bienále v Benátkách v roce 2013, nebo v Tate Modern v Londýně, MoMA Contemporary Art Center v Long Island City, NY, Armand Hammer Museum of Art na UCLA v Los Angeles a Walker Art Center v Minneapolis
  • 2014: vystavoval samostatně také v KunsthalleWien a The Hepworth ve Wakefieldu ve Velké Británii
  • 2012 – 2013: vystavoval také samostatně -  v De Hallen v Haarlemu v Nizozemí a v MIMA v Middlesborough ve Velké Británii (2012)

 

Takže, znovu a lépe!

Na www.www-kulturaok-eu.cz nedávámecizímu názoru za pravdu  za každou cenu. Oficiální ohlas sice mnohé napovídá, ale to ještě neznamená, že musíme za každou cenu padnout na zadek jen proto, že jde o nějakou světově uznávanou osobnost. To ne. Tak znovu do sálů. A otevřeme přitom hlavu, oči, a tak trochu snad i duši.

Návod na rozlousknutí záhadné skořápky jménem Roger Hiorns jsme objevili ve čtení popisků. Ano, jistě, umění by nás mělo oslovit samo o sobě a nějaké návody, jako mají sitcomy, zde se, diváku,  směj, by nemělo potřebovat. Hiornsovo umění to opravdu nepotřebuje. Pocit z vjemu tu nastává i bez popisků. Jenže, nějak se tápe, hledá se, jak se do toho ponořit a vcítit.

Na jednu stranu dobře, že tápeme, v hlavě to alespoň bliká, ale na druhou stranu špatně, protože signály jsou v šeru neúplného pochopení. Ale když si přečteme popisek, hned je to o něčem jiném, a hned se to projasňuje.

 

´Bez názvu´

Autor nám ale nevnucuje názvem artefaktu svůj názor. Kdepak, on je chytrý a drtivá většina jeho artefaktů je nazvána stejně - ´Bez názvu´. V názvu to totiž není. Autor nám servíruje popiskem jiné informace. Klade nám je jako ranveje pro vzlet našich myšlenek, úvah, podivů i filozofování. A filozofování je vlastní autorovi opravdu zásadní.

 

 

 

 

 

 

 

Takže u artefaktů se dočteme třeba: Prodloužený stůl, ubrus, mladík (variabilní rozměry). A už je o čem přemýšlet.

 

Anebo: Atomizovaný letecký motor, Rozdrcený žulový oltář (variabilní rozměry), Plast, pěna, kompresor, dětská sedačkaNerezová ocel, mladík, Použité součástky z automobilů, kompresor, pěna (200 ks), Nerezové stoly, oheň, mladík anebo ještě jinak Pryskyřice, mozková hmota, polystyren, případně i dost  lapidárně - Upravený mrazák.

 

A najednou to naskakuje

Věci, které nám sloužily a dosloužily, nebo jsme jejich službu ukončili, mnohdy násilně, tu najednou ožívají. Jinak, jinde, v jiném  kontextu. Směr našeho filozofování se tak pozvolna stáčí do stejnosměrné dráhy s filozofováním autora. A najednou tu už dávno nejde jenom o nějakou tu inertní bezejmennou a bezpříběhovou hromadu jakéhosi rozemletého kamene. Ono tu najednou jde o rozdrcený žulový oltář. A ten se tu stává svébytným a poněkud až zdánlivě svatokrádežným artefaktem. Artefaktem na půdě slovutné výstavní prostory jménem Galerie Rudolfinum. Ale klid. Příběh pokračuje. Jde o odhozený, zatracený, zavržený oltář z odsvěceného kostela. Takže vlastně o modlu, která přestala modlou být a stala (bože chraň) nepotřebným šutrem. Dost brutální konec něčeho, druhdy posvátného. Hříčka osudu v rukou lidstva.   

Anebo další z artefaktů - Atomizovaný letecký motor. Stroj. Létací stroj! Jeho srdce. Motor. Vrchol lidské geniality. Těžký stroj, jenž splnil odvěký sen člověka, linoucí se jeho dějinami od Ikara po dnešek. Sen o vzletu člověka do oblak. Ale také motor vojenského vrtulníku, který rozséval smrt ve jménu jakýchsi – takélidských – idejí. A na obou stranách podivných. Stroj, který dosloužil a byl odhozen do šrotu coby hmota k ničemu, nebo k roztavení na kov pro jiné stroje. Tenhle motor byl ale svého potupného či možná plnoprávného konce ušetřen. Jeho vnitřní rozvody a dutiny byly navíc naplněny antidepresivy.

Torzo stroje se rázem stalo skoro až zrcadlem lidského ega. Na jednu stranu euforie z důvtipu či extáze z úspěchu lidského génia. Na druhou stranu smrtící nástroj vyvolávající v normálním lidském mozku depresi. A tak přicházejí k akci ta antidepresiva. Člověk jimi musí být nadopován, aby dál normálně žil i v kocovině z pohledu do tváře zla. A také proto, aby mohl opět usednout zase na jiný stroj a znovu s ním vzlétnout a znovu s ním – zabíjet. Takoví jsme my – lidé. A možná i ta hmota, ten stroj. 

 

A co ti naháči?

Modelové. Pro někoho šokující, pro jiného pouhý symbol. Ti mladíci, kteří byli vybíráni konkurzem v Radiu 1, zde totiž nejsou jenom za muže jako takové, i když to muži jako takoví jsou. A se vším všudy. Bez bázně a hany…

Ti mladíci jsou tu ale jen a jen artefakty a symboly. Důkazy, že zatímco hmota trvá (známe už ze školy, že součet vah látek před reakcí rovná se součtu vah látek po reakci), tak lidé, nazí a nevinní, přicházejí na svět, a nazí a nemohoucí z něj odcházejí. Prach byli a v prach se obrátili. Ale hmota jimi stvořená a jimi zase zavržená trvá. Předměty nás přetrvávají.

A Hiorns jim dokonce dává nový smysl. Alespoň těm, které se dostaly do jeho zorného pole. Artefakty zůstávají. Putují výstavami, stojí v galeriích i sbírkách.

Jen mladíci – člověk – se mění. Odcházejí, a nejen na věčnost, přicházejí, a nejen k rozumu, jsou částí divadla jménem svět, kusu jménem žití.

Mladíci se mění, zaměňují, a měnit i zaměňovat budou. Jiní při vernisáži, jiní při komentovaných prohlídkách, jiní u nás v Rudolfinu a jiní jinde ve světě. A jsou tu dokonce jednou jako součást exponátu, ale jindy je tu klidně exponát i bez nich. Tak jak je to na světě dáno. Hmota zůstává, jen my se měníme a odcházíme.

 

Dejme ještě jednou slovo Davidu Koreckému

„V širším kulturním kontextu bychom Hiornsova vyprávění příběhů o naší civilizaci mohli vztáhnout k filmovému dílu německého režiséra Reinera Wernera Fassbindera (1945-1982), který se zaujetím dokumentaristy vykresluje traumata, předsudky a povrchnost západní společnosti a tento otisk povrchu, upřímný a nelítostný zároveň, tvoří základ jeho společenské kritiky (např. ve filmech ´Proč popadl amok pana R.´, ´V roce se třinácti úplňky´, ´Německo na podzim´). Stejně jako Fassbinder, i Hiorns snímá a otáčí s povrchy věcí a jevů a touží po pravdě o současnosti, která je však často nepohodlná a neslučuje se s obecnou představou uměleckého díla jako prostředku k prožití něčeho krásného a povznášejícího. Na domácí scéně můžeme zmínit analogii s románem ´Mondschein´ (2012) spisovatele Ondřeje Štindla a malíře Josefa Bolfa. Zde se od žánru dokumentu či popisu reálného světa přesouváme na pole sci-fi, vyprávěné však na půdorysu odkazů k lokálním reáliím a rezonující s aktuální zvýšenou citlivostí ke ztrátě integrity jedince i společnosti a především ke ztrátě víry ve sdílení společných hodnot.

Lpění na vlastním úsudku a zatvrzelost v nedůvěře k okolí ústí v případě díla Mondschein v únik k opravdovému světu skrze odhalení skutečného stavu věcí a prolomení slupky, kterou vnucuje společnost a konvence.

Společnými znaky s Hiornsovými instalacemi jsou v tomto případě estetika post-apokalyptického světa, touha odhalit rozpor mezi viděným a tušeným, a především gesto jedince říci ´ne´.“

 

A naše poznámka na závěr?

Nemá smysl dále psát o tom, co je nesdělitelné. Každý jsme jiný, každý jsem jiného založení,  a tak si můžeme vybrat  z toho, co je na výstavě v Galerii Rudolfinum pro nás to nejzajímavější, každý tu výstavu dokonce zhlédneme jinak. A nejen co se nahatých mužů týče.

 

A je to tak dobře. Petr Nedoma nám, spolu s Davidem Koreckým, opět pootevřeli jedno z dalších okének do světa abstraktního umění, které není jen uměním pro umění. Seznámili nás s další osobností, o níž jsme netušili zhola nic. A za to jim budiž dík. I za tu odvahu. A snad dokonce i za jisté vizionářství v jejich snaze posunout nás diváky o kousek dál.

 

Je to konec konců cesta, po níž Galerie Rudolfinum kráčí, nehledě vlevo ani vpravo. Jen proto, a díky tomu, jsme totiž mohli v několika minulých letech nahlédnout do současné britské umělecké scény výstavami (Jake a Dinos Chapman, Damien Hirst, Raqib Shaw) a projekty (Model, Beyond Reality – British PaintingToday, Nightfall). Výstava Rogera Hiornse tak není nic jiného než pokračování výstavní dramaturgie Galerie Rudolfinum.

 

Tentokrát v koprodukci se švýcarským Kunsthaus CentrePasquArt v Bielu. Ale v té souvislosti s hrdostí a povděkem dodejme, že naše pražská výstava Rogera Hiornse je oproti té švýcarské značně rozšířená a že je dokonce autorovou dosud největší samostatnou přehlídkou ve světě vůbec.

Ať už si tedy na výstavě a o výstavě pomyslíme cokoli, ať už díla pochopíme jakkoli, měli bychom výstavu zhlédnout. Když pro nic jiného, tak pro rozšíření našich přestav o umění. Rozhodně to totiž není jenom ten v úvodu poťouchle zmíněný ´pád porcelánové trpaslíka na dlažbu´.

 

110 01 Praha 1

Alšovo nábřeží 12

 

T: +420 227 059 205

F: +420 222 319 293

Máme otevřeno mimo pondělí:

úterý – středa, pátek –neděle: 10.00 – 18.00  hodin

čtvrtek: 10.00 –20.00 hodin
 

Vstupné:

plné 120 Kč

snížené 70 Kč

 

Doprovodný program

  • Úterý 2. 6. 2015, 17.00 hodin/ David Korecký - komentovaná prohlídka Roger Hiorns

Čtvrtek 4. 6. 2015, 17.00 hodin/David Korecký - komentovaná prohlídka v angličtině Roger Hiorns

  • Úterý 9. 6. 2015, 17.00 hodin/ David Korecký - komentovaná prohlídka Roger Hiorns

Čtvrtek 11. 6. 2015, 18.00 hodin/Otto M. Urban, M. Ph. D.  (na foto vpravo) - přednáška Roger Hiorns

 

Čtvrtek 18. 6. 2015, 18.00 hodin /Milan Mikuláštík - přednáška na téma ´Mezinárodní kontext společensky angažovaného umění´

 

Kurátor:David Korecký

www.galerierudolfinum.cz

Hodnocení: 80 %

Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková