Richard Koníček- Básně roku 2012: ´Opakování atakování´
Za tvůj úsměv utratím své oči.
Za tvůj hlas i uši rozměním.
Za tvé vlasy provoním se k hříchu.
A za tvé rty…
se snad i líbat naučím.
Ještě mě slyšíš?
Nebo už jsi v spánku?
Za tvoje tváře tě musím objímat.
Za tvoji šíji zamotám si hlavu.
Za tvoje paže skácím naznak svět.
A za tvé prsy…
zjihnu až k prokletí.
Ještě mě vnímáš?
Nebo už jsem v dálce?
Za tvoje tělo neznám cestu pryč.
Za tvoje dlaně chuť sbírám, soudnost rozdávám.
Za tvoje prsty mám se snad jít kát?
A za tvé boky…
vejdu sám do klády.
Ještě mě vidíš?
Nebo jsem už zmizel?
Za tvůj klín, ach, měl bych vzklenout chrám.
Za tvoje půlky, ach ach, závrať zvát svým sluhou.
Za tvoje stehna spadnout do pekel.
A za tvá lýtka…
prochodit si boty.
Ještě mě tušíš?
Nebo už jsem sen?
Za tvoje nožky hladím v prachu střípky.
Za tvoje prstíčky jsem lačně hladový.
Za to že jsi, mám zamotané cívky.
A za to, že líbáš mě, jsem v tobě ztraceným.
Ještě mě bereš?
Ještě nejsem k smíchu?
Blázen, co čmárá
Po zdech zbořených?
Chci dál se dívat na tebe a nahou,
do nahoty ti vzpívat píseň horce vlahou,
o tom , jak mám rád
všechno co jsi ty.
Jsi pořád tady.
Měj se mnou pochopení,
rád se ti vyznávám.
Nic zlého na tom není.
K tomu se přiznávám.
Z rána
i po setmění.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková