Prostory touhy: Je architektura sexy? aneb, že by výšková stavba byla možný falický symbol?
Galerie Jaroslava Fragnera - Praha
5. 8. – 25. 9. 2016
Snad abnormální horko, snad nadcházející festival Prague Pride, který na celý nadcházející týden (od 8. do 14. 8. 2016) každoročně zerotizuje Prahu, odtajní tabu a umožní veřejný coming-out orientací všech, kdo po tom touží, zasáhl až do renomované Galerie Jaroslava Fragnera.
Pozvánka na 4. 8. 2016 – v růžové barvě – uložená v průhledné obálce plné třpytivých flitrů, jež k nám na www.www-kulturaok-eu.cz přišla klasicky poštou, cosi zvěstovala. Náš dojem se ještě víc ozřejmil po přečtení: Spaces of Desire, drobně: Is Architekture Sexy?, čili jak říkáme my Staročeši: Prostory touhy s poznámkou: Je architektura sexy?
Zkrátka a dobře Galerie Jaroslava Fragnera zvolila zajímavé a nekonvenční letní téma, vhodné k nadcházejícímu týdnu erotiky v ulicích (a nejen v nich) a nabízející jeden z klíčových, i když často nevyslovovaných či nevnímaných pohledů na architekturu.
Je tedy architektura sexy?
Je. A musí být. Ne sice prvoplánově, ne za každou cenu, ale je. A to tak, že velmi. Stačí poslouchat architekty o budovách hovořící. Pro nás na www.www-kulturaok-eu.cz, za dobu pracovního působení v médiích o bydlení, po bezpočtu rozhovorů s architekty a staviteli, nic nového, nic překvapujícího, nic šokujícího. Stačí poslouchat jejich slova. Budova pro ně není jen prostor, obestavěný jakýmsi stavebním materiálem.
Budova v jejich podání vystupuje, ukročuje, vstupuje, vniká, proniká, vyvyšuje se, či sklání, dýchá, tváří se, vyzařuje, umocňuje, hlásá, shlíží, vnáší, dokresluje… no, zkrátka a dobře, budova v jejich vnímání není nikdy mrtvá hmota, ale hmota živá, ba přímo skoro až samostatná a nějak jednající osobnost.
Vzato do důsledku, úspěšná osobnost – úspěšná stavba – má být sexy. Jinak nebude přitažlivá pro okolí, pozorovatele, obdivovatele. A je-li přitažlivá, je sexy, tedy okouzlující, ohromující, dokonalá, úžasná, krásná, nepřehlédnutelná – a když to dotáhneme do konce, k pomilování… Takže je, nebo není architektura sexy? Je. Ta dobrá rozhodně. Protože dobrá architektura vzruší. A co nás vzruší, je sexy. Tedy alespoň pro drtivou většinu z nás…
Moudrá slova, moudrých mužů „o tom“
„Za vraždu materiálu nese odpovědnost jen náladovost a ctižádostivost ženy, neboť ornament ve službách ženy bude žít věčně. (…) Ornament ženy ale v podstatě odpovídá ornamentu divochů, má erotický význam.“
Adolf Loos (10. 12. 1870 Brno – 23. 8. 1933 Kalksburg u Vídně, klasik moderní architektury, čelný představitel architektonického purismu)
"Architektura nám nemůže vyplnit naše nejdivočejší fantazie, ale může posunout limity, ve kterých tyto fantazie držíme. "
Bernard Tschumi (* 25. 1. 1944 Lausanne, francouzský architekt a teoretik architektury původem ze Švýcarska)
„Sex a éros hrají klíčovou roli v našich životech a pochopitelně od pradávna i ve všech uměleckých oborech. Chceme ukázat z různých úhlů, že to platí i pro architekturu, i když tato inspirace je zde mnohdy ukryta rafinovaněji. Prostě Freud vedl ruku nejen hudebníkům a výtvarným umělcům, je ukryt i za rýsovacími prkny předních architektek a architektů.”
Dan Merta, historik umění, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera a jeden z kurátorů výstavy
„Záměr výstavy vychází z přesvědčení, že sexuální identifikace i sexuální praxe se uskutečňuje i v architektonickém prostoru. Stereotypy a historické tradice patriarchálního řádu měla výsostný́ vliv na utváření identity architektů i architektek a jejich tvorby. Od počátku dvacátého století po současnost vidíme na jedné straně nevědomou i vědomou tendenci toto schéma potvrdit a legitimizovat, na straně druhé stejně intenzivní snahu jej narušit, dekonstruovat a překonat.“
PhDr. Ladislav Zikmund-Lender, (* 26. 11. 1985, český historik umění, zabývající se architekturou a designem 19. a 20. století a queerstudies v dějinách umění, jeden z kurátorů výstavy
„Představené projekty ukazují radikální vize nové podoby architektury konce 60. let, které jsou na jedné straně určené představou sdílené intimity a lepší, otevřené společnosti a vedle toho minimálně ve stejné míře nadšením kosmického objevování,“
Filip Šenk, publicista v oblasti výtvarného umění a architektury, jeden z kurátorů výstavy
Nečekejte skandál, ale stojí to za to
Výstava nás seznamuje s variabilitou prostorů. Z více či méně skrytého ženství a mužství.
A, přiznejme si, výškové stavby věžového typu jsou zřejmý mužský typ, falické symboly. A ani ženský typ se neupozaďuje. Jen to chce správně vnímat lákavý rozevřený vstupní prostor.
Výstava nabízí připomenutí známých, ale zatím nepříliš zdůrazňovaných erotických námětů architekta Jana Kaplického. Však také na zahájení byli (mimo jiných oficiálních osobností) primátorka Prahy Adriana Krnáčová a přední architekti jako je např. autor Žižkovské věže Václav Aulický a spoluautor Tančícího domu Vlado Milunič či Eliška Kaplicky, vdova po zesnulém architektovi.
Vedle staveb se tu můžeme seznámit s kopií či v životní velikosti vytvořeným modelem vlastní ložnice Adolfa Loose, stejně jako třeba s typickou architekturou secesních nevěstinců. Samostatná část výstavy je věnována (a bez obalu) odhmotnění architektury a zhmotnění těl.
Zajímavé jsou doklady, jak během 20. století architekturu ovlivňovaly různé sexuality, jak prostor a proces architektonické tvorby naopak ovlivňoval společnost. Jak se utvářely, otiskovaly a zpřítomňovaly v prostoru role mužů a žen, lidí heterosexuálních i neheterosexuálních a jak architekti pracovali s viditelností lidské tělesnosti. Prostě, záměrem výstavy je dokázat, že sexuální identifikace i sexuální praxe se uskutečňuje a uskutečňovala i v architektuře.
Důkazy pro tato tvrzení jsou tu domy Adolfa Loose, stavby a názory předního modernisty Le Corbusiera, kritické texty F. X. Šaldy, Bohuslava Brouka, Bohumila Markalouse nebo profeministické příručky Bruno Tauta. A prostor tu nalézají i citace myšlenek architektů a umělců (Adolf Loos, Jan Kotěra, Jan Zrzavý, Hana Kučerová-Záveská, Jan Kaplický, Ilona Neméth, Kateřina Vincourová, Pavel Karous, Lenka Klodová a další).
Stejně jako u všech letních výstav Galerie Jaroslava Fragnera prorůstá výstava z nitra galerie do exteriéru, kde najdeme díla Jana Kaplického, Martina Gsandtnera či Lenky Klodové.
Zahájení nám zpříjemnili Vagyny dy Praga, pornofolkař Záviš a performance Lenky Klodové.
Kurátoři: Ladislav Zikmund Lender, Dan Merta a Filip Šenk
Architektonické řešení: Bronislav Stratil
Doprovodný program:
15. 9. 2016 - veřejná diskuse s Petrem Kratochvílem, Danem Mertou, Martinou Pachmanovou, Filipem Šenkem, Janou Tichou a Ladislavem Zikmundem-Lenderem
19. 9. 2016 - přednáška Tomáše Pospizsyla: Stroje na sex
Naše obydlí mimo jiné slouží i k milování a sexu. Jak se představy o těchto funkcích promítly do architektonických a designových vizí zachycených ve filmových dílech?
Komentované prohlídky s Ladislavem Zikmundem-Lenderem vždy v 16 hodin (v rámci festivalu Prague Pride) v češtině 9. 8. a 11. 8. 2016, v angličtině 10. 8. a 7. 9. 2016
Více na www.gjf.cz
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková