Pražská Severojižní magistrála aneb kalná řeka aut rozděluje Prahu i Pražany aneb příliš mnoho aut ...

17.05.2017 18:37

Galerie Café Louvre – Praha

12. 5. 2017

 

Dálnice, která vede středem města a přetíná historické a ´srdařské´ náměstí Pražáků, dusící vše od Florence po Nuselský most, je nezhojená jizva, kterou v malebné tváři města způsobil minulý režim - Severojižní magistrála vede totiž po předpolí historické kašny před Národním muzeem a o pár metrů míjí symbolickou sochu naší státnosti - Svatého Václava…

 

Otázky, co a kam s ní, jak dál, bombardují od roku 1989 všechna zastupitelstva města. Navržených řešení až tma a pravé – kde? Nejnovější aktivitu vyvíjí samozřejmě i současné zastupitelstvo, konkrétně Petra Kolínská, náměstkyně primátorky hl. m. Prahy.

 

Obrátili se k nejvyšší (pozemské) instanci

Na pozvání tiskového mluvčího Magistrátu Víta Hofmana jsme se 12. 5. 2017 zúčastnili informační schůzky s náměstkyní primátorky, Petrou Kolínskou, v poklidné a noblesní galerii Café Louvre. Důvod byl mimořádně zajímavý a napínavý.

 

 

Petra Kolínská se totiž vrátila z kolektivní pracovní cesty naší delegace do Kodaně, jež se konala díky spolupráci Magistrátu a společnosti Gehl Architects, zabývající se právě otázkou revitalizace pražské magistrály.

 

Každému, kdo se jen trochu zajímá o Prahu a její problémy, možná  neuniklo, že nedávno navštívil – pracovně – Prahu proslulý dánský urbanista Jan Gehl. On - a jeho tým - má ´na svědomí´ hlavně až učebnicově vzorové, řešení dopravy Kodaně, ale vyřešil již i problémy tak složitých měst jako Londýn, New York, San Francisco a jiných.

 

A právě tyto uznávané mezinárodní zkušenosti dánských architektů by měly Praze pomoci konečně už vyřešit problém s úpravou jedné z nejvytíženějších komunikací Prahy, Severojižní magistrály. Obě strany – dánská i česká – se shodly, že to bude jeden z nejtěžších úkolů v hvězdné kariéře Gehl Architects.

 

O Janu Gehlovi se ví, že jeho hlavní přínos k řešeným problémům měst je, že moderní, dobou odlidštěná města, vrací zpět obyvatelům. Což je i to, co by rozříznutá magistrálou Praha potřebovala. Není divu, že - jak nám zvěstovala po návratu z Kodaně Petra Kolínská: "Účastníci české delegace se shodli se zástupci kanceláře Jana Gehla, že cílem revitalizace je udělat z magistrály komunikaci, která město a lidi v ní spojuje, nikoli rozděluje."

 

 

Co Praha od Gehl Architects očekává?

Praha s dánskou kanceláří Gehl Architects podepsala v říjnu 2016 smlouvu. Úkolem Gehl Architects je návrh, jak by se mohla změnit Severojižní magistrála.

 

 

 

 

Ta je od 70. let 20. století hlavním silničním tahem, brutálně vedeným středem města a fatálně ovlivňujícím nejen bezprostřední okolí, ale i centrum Prahy. Aktuálně po ní projede přes 100 tisíc aut denně! Navíc se při ní nalézají kulturní objekty a veřejné budovy. V rámci smluveného projektu tedy Gehlův tým provádí podrobné průzkumy potřeb a očekávání lidí, kteří užívají magistrálu i přilehlá veřejná prostranství. Projekt se zaměřuje na to, aby bezprostřední okolí magistrály bylo přívětivějším a přístupnějším místem. Tým dostal – podle slov Petry Kolínské – k dispozici i všechny naše dosud provedené studie k řešení magistrály, stejně jako všechna již dříve navržená řešení.

 

Dohoda s Gehl Architects zní, že Jan Gehl předá výsledný návrh na konci června 2017. Město tento objektivní a kvalifikovaný návrh prostuduje, posoudí a bude postupovat podle uvážení.

 

Každopádně je ale už teď jasné, že projekt Gehl Architects bude navrhovat dlouhodobé úpravy veřejného prostoru, i systémové kroky k jejich naplnění a že chybět nebude ani jakýsi ´akční plán´ krátkodobých úprav, jež by se mohli projevit prakticky okamžitě po realizaci.  

Více než na technická řešení je ale důležité zaměřit se na komunikaci se všemi, koho se magistrála dotýká. Aby každý věděl, proč chceme okolí magistrály proměnit, kdy to chceme udělat a jaké nástroje k tomu chceme využít", dodala k tomu Petra Kolínská.

 

Proč studijní cesta do Kodaně?

Inu, Kodaň je všeobecně považována za město s bohatými zkušenostmi v oblasti kultivace veřejného prostoru a podpory bezmotorové dopravy. A až na geografický povrch je Kodaň  především rovinatá, zatímco Praha především kopcovitá, jinak jde o města v zásadě srovnatelná.

Proto v rámci pracovní cesty čerpala naše delegace - v čele s Petrou Kolínskou, náměstkyní primátorky hl. m. Prahy - inspiraci i pro zástavbu velkých rozvojových ploch.

 

Cestu připravil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, tedy útvar, který je i koncepčním pracovištěm hl. m. Prahy v oblasti architektury, urbanismu, rozvoje, tvorby a správy města, jenž zpracovává strategické, urbanistické a územně rozvojové dokumenty.

 

Proto byli v delegaci i někteří starostové městských částí(P4 a P7) a odborníci (Ropid a IPR). V rámci návštěvy byl celý den vymezen konzultacím o změně magistrály na plnohodnotnou městskou třídu. A o postřezích, jež si Petra Kolínská přivezla, nás paní náměstkyně primátorky po návratu informovala.

 

Pár nejzásadnějších postřehů

Paní náměstkyně nejen referovala, ale svým neformálním přístupem rázem změnila akci v zajímavou besedu, kdy fundovaně odpovídala na dotazy z nevelkého, leč zájmově angažovaného auditoria. A bylo vidět, že ví, o čem mluví a že v Kodani nebyla nadarmo.

Vyřčeno a probíráno bylo mnohé, ale jako vůbec nejzásadnější se nám na www.www-kulturaok-eu.cz jeví změna pohledu na řešení magistrály.

Už není prioritou, kolik má magistrála mít pruhů, jakou má mít propustnost, zda máme na magistrále brzdit či nebrzdit dopravuí, tedy problémy na dlouhá řešení a řadu konfliktních jednání, ale prioritou je otázka, co s jejím okolím. Jak ho zatraktivnit, zlidštit, jak přimět obyvatele, aby se byli ochotni kolem magistrály pohybovat, pobývat tam a hlavně nacházet  důvody tam vůbec po svých zavítat.

 

Zní to samozřejmě – z pohledu současna dost utopicky – ale stačí si vzpomenout na naše výlety třeba do automobilově zahlcené Paříže, kde vzdor plynoucí řece aut zcela zaplňující ulici, na obou jejích stranách se na chodnících nalézají kavárničky, kde obyvatelé posedávají, popíjejí kafíčko a pár centimetrů od jejich pohodlně natažených nohou se šinou řady aut. Jiný národ, jiný mrav? Také, jistě, ale být tam má pro obyvatel větší význam, než horlit na provoz a místu se vyhýbat. Tak snad i to budiž podporou vize zlidštění okolí naší magistrály. Mít tam proč jít a být. 

 

Další relativně zvládnutelné kroky jsou zmnožení propojení částí města z obou stran magistrály. Tedy přechody a zkulturnění stávajících podchodů, kam dnes vstup možný jen otrlým a odvážným.

 

 

Mimochodem, podchody z pohledu odborníků a dokonce i magistrátu už nejsou brány jako řešení, dokonce se v Praze uvažuje o jejich postupném rušení a náhradě přímými rovinnými přechody. O nadchodech se také do budoucna už prakticky neuvažuje.

 

Vše, co se bude podnikat, se ale musí odvíjet od jednání s dotčenými městskými částmi a aktivitami, majícími k tomu co říci. Už ne teoretizování shora, ale řešení zdola, z praxe.

 

V další diskuzi s Petrou Kolínskou došlo i na téma, jímž je používání kol. O vytváření podmínek pro pěší, o řešení ostatní účelové povrchové dopravy a … a mnoho dalšího. Bylo znát, že témat je plno a že víc pohledů je lepší než jeden od stolu, odtržený od občana.

 

Většina otázek ale končila tím, že soulad a dohoda mezi politiky a byznysem je u nás složitá věc, že ani jedna strana ne vždy hraje fér a každá sleduje i své zájmy. Paní náměstkyně nám dokonce na příkladu doložila, že občanské sdružení může dokázat víc než zastupitelé. Což zní sice nadějně, pro různá sdružení, ale systémově je to špatně. Nedostatkem je legislativa, která účelovému rozhodování dostatečně nebrání. Příklad Kodaně ale dokládá, že to jde. I když ani tam to tak nebylo vždy a nezměnilo se to ani ze dne na den. I tam se hovoří o systematickém vývoji posledních tří desetiletí. Takže se máme na co těšit. Jsme totiž na počátku. Snad…

Náš dovětek…

Jan Gehl je v Dánsku nazýván ´dánským ledoborcem´. A tak se nabízí přirovnání, aby se naše paní náměstkyně Petra Kolínská stala také ledoborcem. A zcela postačí, když pouze pražským. V tom případě jí (a vlastně i nám Pražákům) ale musíme upřímně přát šťastnou plavbu. A že bude štěstí k té plavbě mezi kry lhostejnosti a ignorantství, stejně jako mezi ledovce byrokracie a subjektivních podnikatelských loby, potřebovat, je nad slunce jasné.

 

Zdalipak víte, že…

Magistrála vznikla v 70. letech 20. století. Díky ní se změnil provoz na Legerově třídě, do té doby plné předzahrádek v to, čím nyní je. Obětovány a demolicemi zničeny byly i takové objekty jako Dětská nemocnice na Karlově či proslulé nádraží Praha Těšnov. Zničeno bylo také klíčové pražské Václavské náměstí oddělením Národního muzea. Vznikla i poněkud bizarní odbavovací hala Hlavního nádraží, diktovaná v konceptu právě dálnicí, a s tím i památeční park před nádražím, který se změnil ve zcela děsivý a odpudivý pražský ´Šervůd´

 

S využitím tiskové zprávy a vlastních zápisků připravil Richard Koníček

Ilustrační foto: © Ing. Olga Koníčková

 

 

 

Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/resite-2015-sdilene-mesto-aneb-vice-mladych-vzdelanych-zen-do-politiky/