Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014 aneb nad těmi plakáty plakat nebudete

15.02.2014 18:19

Centrum současného umění – DOX – Praha

14. 2. – 19. 5. 2014

 

Dostali jsme pozvánku do pražské galerie DOX na další z tam provozovaných výstav. Téma ´Plakát v souboji ideologie 1914 – 2014´ znělo zajímavě a osobnost kurátora výstavy pana Jaroslava Anděla garantovala další z výstavních událostí, které se v této specifické industriální prostoře provozují v až neuvěřitelné frekvenci a s tradičně nesuchopárnou invencí. Rádi jsme pozvání přijali. Výstava se na několika stovkách exponátů zapůjčených z českých i světových sbírek snaží ukázat součinnost média propagandy s poselstvím dominantních ideologií v průběhu posledních 100 let. Výstava vznikla ve spolupráci s předními zahraničními i domácími odborníky a sbírkami, zejména se sbírkou Ne boltai! Collection a Moravskou galerií v Brně.

 

„Médium je poselství“ (Marshall Mc Luhan)

 

 

 

DOX s Andělem

Mimořádně progresivní pražský galerijní komplex zvaný DOX kráčí stále dál nevyšlapanými cestami, a přesto jde s jistotou kupředu a nešlape zatím vedle. Ani tak podezřelé téma (rozumi se z hlediska stravitelnosti a záživnosti pro běžného diváka), jakým se může prvoplánově jevit téma ´plakát v souboji ideologií´, se v DOXovském pojetí nestalo nudnou přehlídkou politiky či snad dokonce nějakou ´občanskou naukou´. A to především díky mimořádné fundovanosti, kontaktům a již vícekrát ověřené schopnosti kurátora výstavy pana Jaroslava Anděla. Jeho schopnost předvést a uspořádat věci vystavované tak, aby byly srozumitelné, názorné a vtáhly i nezasvěcence ´do toho´ natolik, že zhltne celou expozici jedním dechem, je už známá. A dodržel to i u tak náročného tématu, jaké si pro svou výstavu zvolil tentokrát.

 

Stoleté dějiny světa zachycené na plakátech

Plakát jako nástroj propagandy má svůj počátek právě v první světové válce, kdy stát začal používat toto médium, aby pro válku získal podporu veřejnosti. Sloužily k tomu postupy a nástroje vyvinuté v reklamě, které démonizovaly nepřítele, vyzývaly k podpoře válečného úsilí nákupem státních obligací, k šetření potravin a jiných materiálních zdrojů, k podpoře vojáků a jejich rodin, nebo k dobrovolnému narukování“ řekl Jaroslav Anděl.

 

 

                                                            Mocná myš

 

První pocit

Nic nového, co bychom v zásadě nevěděli. Každý průměrně znalý člověk orientující se v dějinách 20. století ví, že byla I. sv. válka, po ní euforie a touhy po změnách řádů a novém uspořádání staré zaniklé mapy Evropy. Ví,  že následovala poválečná euforie,  konjunktura, pak krize jako hrom a z ní po čase vykrystalizovala II. sv. válka. A zase přišla euforie, a zase se Evropa dělila do bloků i států. A z dělení zase vykrystalizovala válka, tentokrát naštěstí v rovině ideologie, zvaná studená. Tendence uzbrojit nepřítele, utahat ho hospodářsky a ideově. A přes různé odstředivé tendence na obou stranách barikády to došlo ke zhroucení jedné ideologie a k šoku v ideologii druhé. A zase po krátké euforii přišly snahy o změny, přehodnocení a nakonec krize. Sto let se uzavřelo. Fajn. To víme v podstatě všichni. Jenže ty plakáty, když si je pěkně probereme, nám ukazují až neskutečné podobnosti, tendence, trendy a souvislosti. Jak z hlediska časové řady, tak z hlediska ideologií. Jedni opisují od druhých a druzí kopírují první. Bez ohledu na stranu barikády, ze které se na ty plakáty díváme a jací kreativci ty plakáty tvoří.

 

 

10 zastavení v čase

Výstava je rozčleněna do 10 oddílů. Důvodem ke členění jsou rozhodující období a situace ve stoletém kalendáři světa.      

  1.  oddíl tvoří plakáty z let 1914 – 1918, tedy z období 1. světové války,
  2. navazuje 2. oddíl nazvaný souborně Revoluce a válečný komunismus (1917–1923),
  3. chronologicky následují oddíly 3. Společnost mezi válkami (1918– 1939),
  4.  Rozvoj totalitních režimů (1929–1939) a
  5.  2. světová válka (1939–1945)  - tedy plakáty, které reagují na revoluce po I. sv.  válce,
  6. pak  tu máme období po II. druhé sv. válce Osvobození a studená válka (1945–1991),
  7. samostatný 7. oddíl je věnován i pádu komunismu (1989–1991),
  8. na něj navazují oddíly nazvané Transformace a globalizace (1989–2001),  
  9. Boj proti terorismu (2001–2008) a na konec je
  10.  oddíl Krize a protesty (2008–2014).

 

Srozumitelnost a objevná přitažlivost

Divák může přijít prakticky každý a prakticky každý si z výstav něco odnese. Estét, výtvarník, či grafik, kdokoliv z nich může posoudit jednotlivé „tvůrčí školy“, výtvarné cesty, vývoj možností technologií a také plagiátorství. Přiznané i nepřiznané. Motivované zadavateli i samými umělci. Výtvarné úlety i postuláty opakovatelné a použitelné vždy a na všechno. Milovník kuriozit si tu také přijde na své. Na výstavě objeví kuriozity od prosocialistického plakátu, kmenového představitele masarykovské hradní politiky Josefa Čapka, až po dílo Andyho Warhola na pomezí ideové revolty a komerčního diktátu.

 

Ctitel ideologií a ideologického boje si vychutná až karbanické vynášení trumfů podobně jako při mariáši, kdy se antagonistické tábory válečné či studenoválečné přebíjejí plakáty obviňujícími ty druhé a burcující ty své. Soubory z mimořádně vyhrocených napětí obou válek jsou nad jiné zajímavé.

 

Příznivci technického vývoje ocení, jak se plakáty reflektovaly nové trendy, nové technologie nové postupy, ať už z hlediska komerčního public relation nebo politických ideí.  Dějepisumilovní si zase zopakují dějiny, znovu připomenou nesčetné figury, které hýbaly dějinami anebo naopak dějiny hýbaly jimi. A všichni ostatní se dočkají neuvěřitelně zajímavé mozaiky pohnuté doby, jejíž důsledky a dopady ovlivňují náš dnešní všední život. A mnohé možná až zamrazí nad faktem, že snad – sakra – ty dějiny jdou opravdu do kruhu a že všechno už tu nějak bylo a že není nic nového pod sluncem. Což může optimisty uklidňovat, ono to zase přejde, a pesimisty znervózňovat, ono to zase přijde…

 

Nebojte se do DOXu

Zkrátka a dobře, s jistou nadsázkou můžeme říci, že výstavu by měl vidět asi každý současný pozemšťan. Aby nebyl tak důvěřivý k reklamně, propagaci a idejím. A aby si uvědomil, co mu je „bulíkováno“ a před čím je naopak varován. Kdysi i dnes. A také to, což dokazuje zejména aktuální současnost v posledním oddílu, že dnes má na rozdíl od kdysi přístup k médiím sám osobně - internet a další technická sbližovadla. Že už může sám ledasčemu přispět, ledascos si ověřit a ledascos pochopit. Prostě hurá do DOXu, kde plakáty mluví výmluvnou řečí. A nezapomeňte si vzít sebou texty k jednotlivým oddílům,  které nám DOX připravil v rámci výstavy…

 

 

Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014

14. 2. – 19. 5. 2014

Kurátor: Jaroslav Anděl

 

170 00  Praha 7

DOX Centre for Contemporary Art

Poupětova 1

Tel: +420 295 568 102

Mobil:  +420 775 442 362

www.dox.cz

 

Máme otevřeno:

Pondělí: 10.00 – 18.00 hodin

Úterý: máme zavřeno

Středa: 11.00 – 19.00 hodin

Čtvrtek: 11.00 – 21.00 hodin

Pátek: 11.00 – 19.00 hodin

Sobota: 10.00 - 18.00 hodin

Neděle: 10.00 – 18.00 hdoin

 

Pokladna: +420 295 568 123

Prodej vstupenek končí 30 minut před zavírací hodinou. Během státních svátků máme otevřeno (pokud nepřipadá na úterý).

Prostory centra DOX jsou bezbariérové.

 

Tram: 12, 14, 24

- zastávka Ortenovo náměstí

Metro: linka C

- zastávka Nádraží Holešovice

 

Vstupné do centra DOX: jednorázové a platí na všechny právě probíhající výstavy

dospělí 180,- Kč

studenti, děti od 12 let, senioři od 60 let  90,- Kč

rodinné vstupné (2 dospělí a děti do 18 let) 300,- Kč

školní skupinové vstupné v doprovodu učitele  (skupina nad 15 osob od 12 let)  60,- Kč

děti od 6 do 12 let a studenti výtvarných uměleckých škol, designu, architektury a dějin umění (po předložení platného studijního dokladu, kde je specifikován umělecký obor)  40,- Kč

zdarma: děti do 6 let, hendikepovaní s doprovodem, držitelé ZTP průkazů, držitelé průkazu CIMAM, ICOM, AICA, členové klubu DOX, registrovaní novináři

 

Se psy smíme pouze do dvora!

 

Hodnocení:  100 %

 

Richard Koníček

Foto: Ing. Olga Koníčková