Petr Veselý - Anděl, Stín aneb když z objektu se stává obraz a z obrazu objekt

30.04.2015 09:37

Rudolfinum -  malá galerie - Praha

30. 4. – 12. 7. 2015

 

Galerie Rudofinum se za dobu působení Petra Nedomy striktně vymezila oproti konvenci, módnosti, poplatnosti. Jde si svou cestou, a my návštěvníci, kteří se hodláme vydat cestou prošlapávanou Rudolfinem a jeho nekonvenčními výstavami, můžeme na této cestě díky němu objevovat stále něco mimo běžný galerijní rámec, něco, co nás donutí zamýšlet se.

 

Čtyřiadvacet příběhů nepříběhů

Na pozvání Galerie Rudolfinum jsme měli možnost zúčastnit se další z vybočujících výstav. Vybočujících ze všedna běžné galerijní nabídky. Navíc za přítomnosti autora vystavených děl a s tradičně precizní, tentokrát navíc ovšem až nezvykle obsáhlou úvodní řečí kurátora výstavy Petra Nedomy (na foto vpravo, vlevo Petr Veselý).

 

Není divu

Práce kurátora není jen v rovině odborné znalosti díla vystavujícího umělce, ale i – ať už chce nebo nechce – i jistého vnitřního vztahu k danému umělci. A Petr Nedoma, jak nám na sebe úvodem prozradil, zná autora vystavených obrazů Petra Veselého dobré čtyři desetiletí. A nejen zná, má po celou tu dobu možnost studovat autorovy práce, seznamovat se s nimi a hodnotit je z hlediska osobního, z hlediska znalosti kontextu. Sám už také dokonce právě Petru Veselému připravoval před 23 lety jednu z jeho autorských výstav. To vše zavazuje a svazuje. Přinejmenším tím, které obrazy na výstavu nevybrat.

 

 

 

 

 

Jak jsme byli oběma aktéry této výstavy zpraveni, byl to do jisté míry boj. Obou se sebou samými a obou se sebou navzájem. Nakonec se ale oba tvůrci výstavy sjednotili na 24 dílech a oba litovali dílo pětadvacáté, které se z více důvodů, z nichž jeden byl důvod prostorový, na výstavu nevešlo.

Výsledný výběr obrazů Petra Veselého nám tedy představuje vhled do základních směrů tvorby a vnímání autora. Proto zde nalezneme jak plátna rozměrná, tak menší práce, stejně jako objekty ze dřeva a skla.

 

U všech děl jsou samozřejmě i popisky s vymezujícím názvem. Na všech je ale také letopočet vzniku. Tento údaj dokládá, že výbor z prací představuje i výbor z rozdílných období autorovy tvorby a u některých dokonce vidíme, že dílo vznikalo i několik let (Nosítka 2007 – 8 nebo Odpočinek 2010 – 13).

Z datací děl lze vyvodit dva závěry. Styl tvorby a nesporná, hluboká a promyšlená filozofie se u Petra Veselého v čase nemění. Posouvá se, to ano, ale spíše do hloubky a propracovanosti než do stylu.

A údaj o vzniku díla v delším časovém rozmezí i několika let zase svědčí o tom, jak nám ostatně potvrdil i sám autor, že hledání toho nejoptimálnějšího vyjádření není snadné a že od něj vyžaduje vracení se k dílu, jeho postupné dopracovávání a dotváření a kontinuální přemýšlení o něm.  

 

O čem obrazy vyprávějí

Díla Petra Veselého jsou mnohými považována až za sakrální. Autor sám se tomu sice příliš nebránil, ale ani to nijak vehementně nepotvrzuje. Z jeho komentářů a koneckonců i z autorem přečtených kratičkých a subtilních úvahových básní (Petr Veselý je mimo jiné pedagog i básník) vyplývá, že sice náměty jsou v mnoha případech i sakrální, ale ve všech případech jsou především filozofující, pocitové a jejich podoba v sobě skrývá příběh. Často i příběhy. Některé čitelné divákem, některé tušené a některé známé jen autorovi samému.

 

Náměty, které autor kontinuálně rozvíjí i několik desetiletí, jsou ve své podstatě zobrazováním konkrétních věcí (Lžíce a víčko, Studie k pruhovanému závěsu, Plechová vana 2) na první vjem zcela banálních. Ale pro autora a pro diváka něčím víc než jen zobrazovaným předmětem. Jsou to nebanální příběhy banálních věcí.

 

Další část děl jsou zamyšlení nad situacemi. Opět v zásadě všedními, ale přece jen zachycující náznaky čehosi, co není vidět, ale mohlo by být nebo už bylo (Těsní, Vrstvy, Za sloupem, Úzké dveře, Malý závěs za závěsem).

 

A třetí skupina děl je opět otevřená kniha lidské fantazii, ale jasně napovídající, že se jedná o autorovy vzpomínky, zážitky, pocity spojené s konkrétním, ale už jen v nezřetelných konturách se rýsujícím místem (Kuchyň Božské srdce /podle J. Š./ Ložnice /podle J. Š./, Okna lesa). To jsou jakési momentky nějakých dávných a kdysi konkrétních vzpomínek.     

Za každým dílem Petra Veselého se tají další a další myšlenkové vrstvy imaginace.

 

Maximum s minimem

Klíčovou charakteristikou prací Petra Veselého je minimalizace výrazových prostředků. Obrazům dominuje šedá v barevné škále šedé. Jako by i v šedi nacházel barevnost.

Jak zaznělo z úst obou protagonistů výstavy, autora i kurátora, je Petr Veselý především malíř. A hlavním životním předmětem jeho zájmu je malba jako taková. Vytrvale a pokorně zkoumá hranice malby, její možnosti a vnější aspekty.Nemíří k bohatosti kresby, ale naopak ji otesává až k totálnímu vykostření na pouhý znak. Symbol, který však nabízí mnoho významů a nutí nás hledat je a objevovat.

„Malba, která odkazuje k sobě samé, je v evropském prostoru posledních padesáti let poměrně častá.K rozvinutí tohoto principu přispělo především Německo s Gerhardem Richterem v čele. Ovšem sebereferenční princip tvorby obohacený o stále platný příběh, byť vyprávěný ve značně zredukovaném jazyce, je poměrně výjimečný postup. Petr Veselý tady vytváří svou vlastní, nezaměnitelnou variantu, která teprve v současné době nalézá odezvu u některých mladších umělců", jak to doslova formuloval kurátor výstavy, znalec světového umění a znalec autorova díla, Petra Nedoma.

 

 

 

 

 

 

A sám autor, Petr Veselý to formuloval pro změnu takto:

„Záměrem je poukázat k jisté objektivnosti tradičního obrazu, respektive k takovým jeho autonomním vlastnostem, které podporují jeho předmětnost, případně iluzi předmětnosti. Jinými slovy jde o výběr maleb, které reflektují artikulační i významové možnosti pojetí samotného pojmu obraz nebo zobrazení.“

 

Reflexe jako odrazový můstek inspirace

Petr Veselý, jak bylo také řečeno v úvodu výstavy, záměrně a cíleně překračuje rámec pouhé malby. Reflektuje i další umělecké druhy. Má zjevně sochařské vidění,a  to pak v důsledku souvisí s vytvářením monochromatických děl.

„Šedá byla v mých obrazech dřív, než jsem si ji jako něco specifického začal uvědomovat a než jsem se pokoušel vystopovat příčiny. Nejdříve jsem ji asi vnímal jako neutrální a pro barevnou kompozici důležitou barvu. Později, a to už má jistou souvislost se sochařstvím nebo s objektem, jsem si uvědomoval vlastnosti barvy, v podstatě jakékoli, ale často to byla bílá barva jako hmoty.“uvedl Petr Veselý.

Předlohou k některým obrazům jsou mu proto fotografie, nebo dokonce i přímé televizní přenosy (pohřeb papeže Jana Pavla II. a v letech 2005 až 8 vzniklý obraz Pohřeb papeže III.) či viděné sochy (Korpus/Ve stromu).

 

Korpus / Ve stromu

Asi nejpozoruhodnějším obrazem (při vší úctě k ostatním vystaveným) je obraz nazvaný Korpus/Ve stromu. Zde si dovolíme zařadit citaci z jednoho rozhovoru (Tiziana Cadalory) vedeného s Petrem Veselým v roce 2006.

 

Co předcházelo obrazu Korpus/Ve stromu?

Před mnoha lety jsem v Jeseníkách našel už hodně poničené Ukřižování s anděly. Z původní malby na plechu, která byla připevněna na dřevěný kříž, zbyl jen zrezivělý plech na opršených trámech, celek vytvářel krásný novotvar. Udělal jsem si tehdy jen malou kresbu. Nedávno jsem v básni Emila Juliše našel verše: „Krucifix natřeli přes prsa asfaltem / z profilu téměř neexistuje — vystřižený z plechu, jen záblesk vlasové čáry na břevně."

 

Jaké jsou hlavní náměty obsažené v obrazu?

Motiv korpusu je přepisem gotické sochy Ukřižování z Polné z počátku 14. století. Namaloval jsem ho na podložku, na které jsem tužkou původně nakreslil strom. Dlouho jsem se odhodlával pokračovat malbou a nakonec jsem přes strom začal malovat Ukřižování. Obsahově se tak obraz váže např. na ikonograficky významnou nástěnnou malbu ukřižování ve stromu z augustiniánského kláštera v Roudnici n/L.

 

Má skutečnost obsažená v díle hodnotu univerzální nebo je třeba ji omezit pouze na samotné dílo?

Nevím, zda to mohu posoudit. Samotný korpus Krista je jistě dostatečně konkrétní, ale odkazuje k univerzálnímu poselství („tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž" - Vladimír Holan). A je tady ještě vztah fragmentu a celku, pars pro toto. Možná je v tom i určitý ostych, vědomí nedostatečnosti. Neumím věci dopovědět, neumím „říct věci celé". Nevlastním, sotva se přibližuji. Na gotických freskách jsou postavy také často zachovány fragmentárně, mnohdy v několika vrstvách. Přesto jsou čitelné, snad i naléhavější, „univerzálnější".

 

Co dodat?

Snad už jen ono otřepané sousloví:  To se nedá slovy popsat, to se musí prostě vidět.

Ne, není to výstava snadná. Ale je to výstava přínosná a zvláštní. Najděte si proto čas a nastartujte svoji fantazii, nalaďte si nitro a srovnejte chaos v duši. Petr Veselý není ve svých dílech veselý, ale stojí za zhlédnutí.

Výstavu doprovází stejnojmenný katalog, který obsahuje esej kurátora výstavy Petra Nedomy, reprodukce všech vystavených děl a ukázky autorovy básnické tvorby.

 

Lektorské oddělení Galerie Rudolfinum připravilo k výstavě i soubor doprovodných programů, jakými jsou komentované prohlídky výstavy a setkání s autorem.

Kontakt pro zájemce: Marian Pliska, pliska@rudolfinum.org

 

Doprovodné programy

čtvrtek 14. 5. 2015 – 18.00  hodin

Petr Nedoma  - komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem

 

čtvrtek 4. 6. 2015 – 18.00  hodin

Petr Veselý - setkání s autorem – malířem a básníkem

 

čtvrtek 25. 6. 2015 -   18.00  hodin

komentovaná prohlídka výstavy s lektorem galerie

 

Více informací na www.galerierudolfinum.cz

 

Vstupné: plné: 80 Kč, snížené: 50 Kč            

 

Máme otevřeno mimo pondělí: úterý – středa, pátek – neděle: 10.00 –18.00 hodin

čtvrtek: 10.00 –20.00 hodin

110 00 Praha 1

Alšovo nábřeží 12

 

Petr Veselý

1973–1979 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malířství, prof. Jan Smetana

1969–1973 Střední umělecko-průmyslová škola v Brně, obor malba, prof. Jiří Coufal

 

Pedagogické působení

od 1995 vedoucí oddělení malby na SŠUD v Brně

2002–2007 vedoucí ateliéru malířství I na FaVU VUT v Brně

1993 habilitace na docenta pro obor malby

1992–1995 FaVU VUT v Brně, ateliér malířství – odborný asistent

1981–1989 Katedra výtvarné výchovy PF UJEP v Brně – externí učitel

 

Členství

od 1996 člen Umělecké besedy

1990–1999 člen TT klubu v Brně

od 1986 člen Tovaryšstva malířského (Kokolia, Kvíčala, Steklík)

 

Ocenění

2009 Cena města Brna za oblast výtvarného umění

 

Samostatné výstavy (výběr)

2014 Básníci před mikrofonem. Knihkupectví Academia, Brno

Dveře se zábradlím. Památník Terezín

2013 Chodba v sobotu. Galerie Aspekt, Brno

Několik obrazů. Galerie Petr Novotný, Praha

Samomluvy 2 (s Marií Kapounovou-Veselou)

Muzeum Leoše Janáčka, Brno

Dveře, stůl, stín. Galerie U Rytíře, Liberec

2012 Samomluvy (s Marií Kapounovou-Veselou). Kaple sv. Isidora, Kováry

Dveře. Galerie AMB, Hradec Králové

2011 NIC (objekty z let 1988 – 96). Wannieckgallery, Brno

2009 Dílem průřez. Topičův salon, Praha

2008 P. V. Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu, Brno

Dveře. Galerie umění, Karlovy Vary

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

2007 Stropy. Galerie Vernon, Praha

Galerie ad astra, Kuřim

2006 Pokoje. Galerie Jiřího Jílka, Šumperk

2005 vŠEDnĚ. Galerie Ars, Brno

Pokoje. Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem

2003 Kolem věcí, věci kolem. Galerie ad astra, Kuřim

2000 Knihkupectví Paseka, Praha

Pokoje. Nakladatelství Vetus via, Brno

1999 Začátek roku. Dům umění, České Budějovice

1998 Galerie Caesar, Olomouc

Po prázdninách (obrazy a frotáže). Galerie Aspekt, Brno

1997 Kresby, objekty. Galerie U bílého jednorožce, Klatovy

1994 kostel, Sovinec

1993 Dům umění města Brna - Galerie J. Krále, Brno

1992 Galerie Bohemia - České kulturní středisko, Bratislava

1990 Kresby, obrazy, drobné objekty. Olomouc, Galerie hudby

1989 Kresby, obrazy, objekty. Čs. spisovatel, Brno

Kresby (s Janem Steklíkem). Galerie, Opava

1985 Kresby (s V. Reichmannem). Halasův Kunštát, Kunštát

1981 Obrazy. Galerie mladých, Brno

 

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzeum města Brna, Ministerstvo kultury,

Česká pojišťovna, Galerie Hodonín, Galerie Klatovy-Klenová, Galerie Litoměřice,

Galerie moderního umění v Roudnici, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně,

Severočeská galerie v Liberci, Východočeská galerie v Pardubicích, Richard Adam Gallery

Brno, Galerie H v Kostelci n/Č. lesy, Galerie AU, Japonsko, International Museum

Vancouver, Galerie Olave v Lyonu, Muzeum v Bánské Bystrici, soukromé sbírky v České

republice, Francii, Anglii, Rakousku a v Německu

 

Hodnocení: 80 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/petr-vesely%3a-%c2%b4nekolik-obrazu%c2%b4-aneb-kdyz-barvu-sedou-povazujeme-za-symbol-elegance-%21/