Perverzní průvodce ideologií aneb když se v kině může i myslet

19.10.2013 17:56

Distribuční společnost Film Europe, která uvádí do kin dokumentární film ´Perverzní průvodce ideologií´ (originální název: The Pervert´s Guide to Ideology), nás 14. 10. 2013 pozvala na jeho novinářskou projekci .

 

Film stojí a padá se scénářem svébytného světového filosofa ze Slovinska Slavoje Žižeka. Od prvního filmového okénka do posledního na nás tento charizmatický myslitel démonického vzhledu (hlavně v mladším vydání) chrlí jednu myšlenku za druhou. A že je má v hlavě srovnané. Zapadají do sebe jako kolečka ozubeného dobře promazaného soukolí a divák, tedy naladěný na podobnou vlnu, ale troufám si říci, že i ten, který něco až takového nečekal, zírá s otevřenou pusou. Ještě že je v kinech tma… Myslitelovy pohledy jsou dokonale vyvážené, faktograficky vydlážděné a laikem a z patra nevyvratitelné. Jiný filosof by s ním možná šel do diskuse, ale netroufám si odhadnout šance takového pošetilce na víc, jak jedna ku deseti. Žižek je buldozer, který ví, o čem mluví. Navíc stravitelně, pochopitelně a poslouchatelně. Bez patosu a s jistým – druhoplánovým humorem – tak nezbytným pro stravitelnost jeho náročných, ale bohužel logických a ne zas až tak potěšujících skutečností.

 

Dejme slovo odborníkům ze světa

  • Britský list Sunday Telegraph o něm napsal: 

Freudovec Žižek, kterému z očí sálá šílenství, hraje s diváky hru Fort/Da: vždy, když jeho spekulace zamíří až příliš daleko, vtáhne nás zpět podrobná analýza filmového textu od Kachní polévky (1933) až po Klub rváčů (1999).“

 

  • I sebevědomí Američané jsou z něj vedle a New York Post dokonce napsal:

Vtipný, energický monolog slovinského filozofa Slavoje Žižeka, který v záchvatu geniality prochází replikami lokací filmů, o kterých vypráví.“

 

  • Květnatěji ho hodnotí  Time Out New York:

Dokumentární kousek Sophie Fiennes pro cinefily, v hlavní roli s energickým slovinským teoretikem Slavojem Žižekem, je víc než jen váš šálek kávy, je to Red Bull aplikovaný přímo do žíly.“

 

  • The Observer je nadšen z netradičnosti a nesuchopárnosti projevu, když píše:

Velmi odlišný druh dokumentu … Žižek vystupuje s gustem a Fiennes se nespokojí s přednáškovým sálem, ale nechává Žižeka vyprávět o Vertigu během návštěvy San Francisca, o ptácích z lodi plavící se v BodegaBay, a o vraždě z Rozhovoru, když se nachází v pokoji stejného hotelu.“

 

  • A slovutný list The Times je uznale lakonický:

„Mimořádné přehodnocení kinematografie.“

Uvedené citáty se sice týkají jiného díla Slavoje Žižeka a dokumentaristky Sophie Fiennes filmu ´Perverzní průvodce filmem´ z roku 2006-2007, ale platí i jejich nejnovější studii. I v jejich nejnovějším díle, ve filmu ´Perverzní průvodce ideologií´, se totiž opírají o citace z filmů, ilustrují jimi tak – jinak možná (i když v podání Žižeka asi těžko) hůře stravitelné pasáže a myšlenkově překvapivé, leč věcně zcela logické, závěry tvůrce. 

A tak teď dejme raději slovo distributorům zatím posledního filmu:

 

Brilantní spojení slovinského filozofa a myslitele Slavoje Žižeka s britskou dokumentaristkou Sophií  Fiennesa jejich invenční interpretace ideologie tvoří základ i celek filmu. Po dokumentu ´Perverzní průvodce filmem´ (2006) se Sophie Fiennes vrhá do další spolupráce se slovinským kontroverzním myslitelem Slavojem Žižekem a kombinací jejich netradičních interpretací filmu jako takového vytvářejí společně další pozoruhodnou dokumentaristickou reflexi společnosti, aby divákům poodkryli cestu do podstaty ideologie – snů, které formují naše kolektivní vědomí a konání.

 

Ideologie a její formování společnosti tvoří základ filozofické práce Slavoje Žižeka, vycházejícího z Freudovy psychoanalýzy, která mu pomáhá nahlížet na svět a porozumět mu netradičním způsobem.

 

A zdá se, že právě rok 2012 byl ten nejlepší čas na uveřejnění tohoto filmu. Úvahami o filmech, hudbě, historii a současných společenských fenoménech se charismatický Žižek a zkušená Fiennes dopracovávají k definici ideologie jako neustále se měnící uměle vytvořené substance, formující všechny společnosti. Tento mimořádný dokument byl v roce 2012 uvedený v hlavní soutěžní sekci na MFF v Torontu a na BFI London Film Festival.

 

Malý podhled pod oponu

Střih filmu trval skoro rok a postprodukce se děla v Irsku. Sophie Fiennes zde poprvé spolupracovala se svým bratrem, skladatelem Magnusem Fiennesem. „Bylo potěšení s ním pracovat. Jeho soundtrack podle mě zachycuje něco z nevyhnutelnosti ideologie, ale má také vtip.“

 

´Perverzní průvodce ideologií´ reaguje na uzavřený svět fikčního filmu. Fiennes říká: „Psychoanalýza tvrdí, že ‚pravda má strukturu fikce‘ nebo jak prohlašují poslední slova v ´Perverzním průvodci filmem´ ‚když hledáš něco reálnějšího, než je realita sama, podívej se na filmovou fikci‘.

 

V ´Perverzním průvodci ideologií´ porovnáváme sny a filmovou fikci, abychom prozkoumali, jak pojímáme sociopolitickou realitu. Jednotlivé scény jsou postaveny tak, aby odpovídaly tomu, jaké místo filmy zaujímají v našem soukromém i společném světě. Filmy sice neexistují jako fyzická místa, která lze navštívit a zdokumentovat, ale náš přístup k filmu umožňuje, aby byla „obývaná“.  Jsou nezbytně dějištěm, kde Žižek přednáší své objevy, komentáře a analýzy.

 

„Co se herectví týče, snažila jsem se toho Slavoje co nejvíce ušetřit,“ říká Fiennes. „Jeho ale napadlo obléci si kněžský hábit a úplně poslední chvíle filmu, po závěrečných titulkách, to bylo celé také jeho nápad. Přestože není herec v pravém slova smyslu, má skvělý cit pro načasování a dokáže vždy vycítit naše domněnky a zcela je převrátit. Využívá humor, aby nás hlouběji vtáhl do svých teorií.“

 

Projekt, Fiennes i neobvyklá hlavní postava, byl skutečnou spoluprací a Žižek se nikdy neváhal podělit o zásluhy. „Všechnu těžkou práci dělala ona,“ říká. „Můj úkol byl jednoduchý. Ona není profesionální filozofka, ale přesto rozumí tomu, co chci říct a navíc to dokáže ztvárnit vizuálně. Jediné, co se mi nelíbilo, byla ta herecká část. To neustálé opakování – znova, znova, znova… To pro mě byl fašismus. Zbytek byla zábava. Ale nikdy bych se nemohl stát hercem.“

 

Vývojová fáze ´Perverzního průvodce ideologií´ trvala dlouho. Na základě rozhovorů a e-mailové korespondence Fiennes vytvořila ze Žižekových textů stostránkový dokument. Během natáčení Žižek pracoval bez scénáře, ale držel se předem dohodnutých témat, aby se zajistil naléhavý a spontánní komentář. „Upravovali jsme materiál až do posledního momentu,“ říká Fiennes. „Flexibilita pro nás byla při natáčení a střihu zásadní. Musíme neustále hledat, abychom viděli, jak jsou události propletené. Nepokoje v Anglii se odehrály jen týden před začátkem natáčení, ale zásadně vypovídají o dnešním stavu ideologie. Je fascinující, jak nám i tak starý film jako je ´West Side Story´, a to už ani nemluvím o Beethovenově Deváté, může pomoci porozumět protestům v Anglii a jejich odezvě.“

 

Filosof a jeho film

  • Slavoj Žížek je dialekticko-materialistický filozof, široce uznávaný jako jeden z nejoriginálnějších myslitelů své doby. Je autorem více než 50 knih, které se zabývají různými tématy – počínaje operou a náboženstvím, přes film, až k válce v Iráku.
  • Přednášel na nejrůznějších univerzitách včetně Paříže, Londýna, Columbie, Chicaga, Duke, Princetonu a v New School v New Yorku. V současné době působí na Katedře filozofie na Univerzitě v Lublani a je jedním z ředitelů International Centre for Humanities na BirkbeckCollege Londýnské Univerzity.
  • Přispívá do časopisů Guardian, London Review of Books a francouzského Le Monde.
  • Jeho poslední knihy vyšly v nakladatelství Verso pod jmény Less Than Nothing: Hegel and the Shadow of Dialectical Materialism (vydána v květnu 2012) a TheYearofDreamingDangerously (vydána v říjnu 2013).

 

„Ideologie je stále součástí našeho každodenního života,“ tvrdí Žižek. „Netvoříme zde propagandu. Chceme jen přinutit lidi přemýšlet. Tento film se snaží nabídnout diagnózu situace, ve které se nyní nacházíme. V tomto smyslu jsme se v Perverzním průvodci ideologií dostali dále než v ´Perverzním průvodci filmem´.“

 

Titul:  Perverzní průvodce ideologií

Oritinální titul: The Pervert´s Guide to Ideology

Země původu: Velká Británie, Irsko 2012

Žánr  filmu: dokument

Stopáž: 134 minut

Režie: Sophie Fiennes           

Hrají: Slavoj Žižek

Scénář: Slavoj Žižek              

Kamera: Remko Schnorr                  

Hudba: Magnus Fiennes                   

Střih: Ethel Shepherd

Premiéry: MFF Toronto, BFI London Film Festival

Česká premiéra: 14. 11. 2013

Pro děti do 12 let nevhodné

Distributor: Film Europe       

 

Hodnocení: 100 %     

 

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=mBTfVoTfAJ8#t=8

 

Pro fajnšmekry

 

Sophie Fiennes – režisérka

Sophie Fiennes začala točit filmy v roce 1998. Je vysoce ceněna pro své pozorovací schopnosti a smysl pro filmovou řeč. Fiennes si často vybírá filmové spolupráce, čímž se její filmy stávají významnými portréty nejvýznačnějších osobností dneška.  Snímky Sophie Fiennes byly promítány v kinech, televizi a na světových festivalech včetně Cannes, Sundance, Telluride, Locarna, Toronta, Rotterdamu, Edinburghu, Sydney a Londýna.

 

Výběr z filmografie:

Perverzní průvodce ideologií (2012)

Over Your Cities Grass Will Grow (2010)

Perverzní průvodce filmem (2006)

Hoover Street Revival (2002)

Because I Sing (2001)

Lars from 1-10 (1998)

Nedávno dokončila své první krátké drama jménem First Row Orchestra v produkci Didiera Jacoba pro ARTE. V budoucnosti plánuje dokončení dokumentárního projektu o Grace Jones s názvem The Musical of myLife.

 

Použité ukázky z filmů:

Jsou mezi námi (1988, r. John Carpenter), Mechanický pomeranč (1971, r. Stanley Kubrick), West Side Story (1961, r. Robert Wise, Jerome Robbins), Taxikář (1976, r. Martin Scorsese), Stopaři (1956, r. John Ford), Čelisti (1975, r. Steven Spielberg), Triumf vůle (1935, r. Leni Riefenstahl), Věčný Žid (1940, r. Fritz Hippler), Kabaret (1972, r. Bob Fosse), Já, legenda (2007, r. Francis Lawrence), Titanik (1997, r. James Cameron), Pád Berlína (1950, r. Mikhail Chiareli), Olověná vesta (1987, r. Stanley Kubrick), Mash (1970, r. Robert Altman), Kdyby… (1968, r. Lindsay Anderson), Temný rytíř (2008, r. Christopher Nolan), Lásky jedné plavovlásky (1965, r. Miloš Forman), Hoří, má panenko (1967, r. Miloš Forman), Pouto nejsilnější (1945, r. David Lean), Brazil (1985, r. Terry Gilliam), Poslední pokušení Krista (1988, r. Martin Scorsese), Znovuzrození (1966, r. John Frankenheimer), Zabriskie Point (1970, r. Michelangelo Antonioni)

 

Nejdůležitější myšlenky filmu

Film předkládá myšlenku, že dnes není naší povinností obětovat své životy ve jménu ideologie, ale přesto stále ideologií ovládáni jsme, jsme oslovováni společenskými vůdci jako „subjekty slasti“. Dnes se po nás požaduje, abychom si „užívali!“. Zábava je naše povinnost.

 

  • Kultovní film Johna Carpentera ´Jsou mezi námi!´ odhaluje tento příkaz pomocí slunečních brýlí, které dokážou odhalit skryté ideologické zprávy, které se vyskytují mezi námi. Žižek tento vynález nazývá „brýlemi kritiky ideologie“.

 

  • Slast a ´užívání si´

Žižek rozlišuje mezi slastí a ´užíváním si´. ´Užívání si´ je více než slast, zahrnuje i potěšení z bolesti. Toužíme vždy po tom, co je mimo náš dosah, aby naše hledání mohlo neustále pokračovat. Rozebírá, jak náboženská ideologie pracuje s tímto věčným neuspokojením v hollywoodské filmové klasice

 

  • Za zvuků hudby (The Sound of Music). Reklama na Coca-Colu veřejně využívá toto pojetí touhy, což ostatně musí dělat každý produkt. Cola nám slibuje „to pravé“ – „Coca-Cola - to pravé osvěžení!“ („Coke is it!“) – zatímco čokoládové vajíčko Kinder Surprise „to pravé“ přímo zhmotňuje.

 

  • Případy kulturního používání Beethovenovy Ódy na radost odráží sen o harmonickém světě, ale Žižek naopak tvrdí, že Beethoven není „laciný uctívač bratrství všeho lidu“. V tomto hudebním díle Beethoven vlastně ukazuje, jak sociální antagonismus neustále narušuje poklidné emocionální podněty, které produkuje jeho proslulá Óda na radost.

 

  • Snímek ´Perverzní průvodce ideologií´ interpretuje Beethovenovu Devátou symfonii v kontextu Mechanického pomeranče, West Side Story a londýnských nepokojů z roku 2011. Násilné londýnské protesty jsou vnímány jako bouřlivé projevy názorů po tom, co slova a konkrétně konzumerismus selžou.

 

´Perverzní průvodce ideologií´ zkoumá ikonické momenty filmových dějin, které prokládá současnými a historickými událostmi.

 

  • Prostřednictvím Scorseseho Taxikáře Žižek ukazuje ideologii jako lež, která zakrývá naší neschopnost pochopit svět a naši roli v něm. Výbuch násilí Travise Bickleho v Taxikáři připomíná konání Anderse Breivika v Oslu.

 

  • Na klasice Stevena Spielberga ´Čelisti´ Žižek vysvětluje, jak fungoval fašisticko-nacistický antisemitismus, možná nejextrémnější případ ideologie v celé historii lidstva. Nacismus je prozkoumán s využitím vlastní propagandy, Triumfu vůle a Kabaretu až k německé rockové skupině Rammstein, aby se prošetřilo, jak nás ideologie „podplácí“, abychom ji následovali.

 

Film se neustále pohybuje mezi minulostí a přítomností. Odhaluje, kam ideologie směřuje naše povinnosti v současném kapitalismu, když jsme konfrontováni s ekologickými problémy. Kapitalismus produkuje zbytečný přebytek, který je ve filmu ztělesněn opuštěnými, rozpadajícími se letadly na Mohavské poušti. Tyto nehybné, nefunkční předměty nám umožňují podívat se na sebe jako na bytosti ukotvené v historii, ve kterých je zakotven i nekonečný, stále se opakující cyklus kapitalismu.

 

  • Apokalyptické filmy typu ´Já, legenda´ nám ukazují tuto „setrvačnost reálného“.

 

Snímek ´Perverzní průvodce ideologií´ zkoumá vrak Titaniku v ikonickém velkofilmu Jamese Camerona jako další obrovský, nefunkční předmět. Žižek vrak nazývá zmrzlou či „zkamenělou zábavou“. Třídní boj se vynořuje, když se zdánlivě jasné poselství Titaniku o překonání třídních rozdílů postaví do kontrastu k vnitřnímu ideologickému sdělení filmu, které říká něco zcela jiného. Ale co se filmu podaří zachovat, je iluze věčné lásky, pilíř mainstreamové kinematografie, „produkce milostného páru“. Objevíme, že se tento koncept netýká jen Hollywoodu. Sovětský epický velkofilm ´Pád Berlína´ líčí na pozadí milostného příběhu hrdinské ruské vítězství nad německým fašismem.

 

  • Ve filmech ´Olověná vesta´, ´M.A.S.H.´ a ´Kdyby…´ náš průvodce zkoumá americkou armádu a anglický státní školský systém, aby předvedl, jak obscénní zábava a nepsaná pravidla zajišťují chod těchto institucí.

 

Toto nahlédnutí do problematiky pomáhá vysvětlit, proč američtí vojáci pořídili v irácké věznici v Abú Ghrajb ony inkriminované fotky. Žižek vysvětluje, že člověk musí svou práci brát s ironickým nadhledem, aby mohl úspěšně pracovat v armádních a podobných institucích.

 

A jak se udržuje náš společenský řád?

 

 

  • Žižek konfrontuje postavu Jokera z ´Temného rytíře´, druhého snímku ze série filmů o Batmanovi v režii Christophera Nolana, s postavou samotného Batmana a s dalšími postavami, které reprezentují instituce řídící společnost. Lež je znepokojivě tím sociálním principem, kterým vláda udržuje pořádek.   

 

Žižek říká: „Když existuje Bůh, je dovoleno vše.“ Vysvětluje, jak je víra ve vyšší řád důležitá pro ospravedlnění vykonávaných zvěrstev. Psychoanalýza záměrně zvolila velmi jednoduchý pojem pro to, co utvrzuje naši víru – je to „velký Druhý“. Tento velký Druhý sahá daleko za hranice náboženského fanatismu. Například sovětský komunismus byl založen na víře, že vše, co bylo vykonáno v jeho jménu, bylo nutné pro historický vývoj lidstva ke komunismu. Žižek ukazuje, jak rané filmy Miloše Formana rafinovaně podkopávají takovou formu legitimizace.  

 

Ale velký Druhý není jen entita, která našim životům zajistí význam, je to také virtuální entita, která je stále přítomným svědkem našich životů.

 

  • Při rozboru mistrovského díla Davida Leana jménem ´Pouto nejsilnější´ vidíme, jak na sebe tento svědek bere podobu jiné osoby, ale nevyhnutelně to nedopadne dobře, a tak jsme opravdu sami, protože ten velký Druhý „neexistuje“.

 

Závěrečná část filmu se věnuje tomu, jak se můžeme osvobodit od ideologie. Prostředkem osvobození se překvapivě stává Ježíš Kristus. Neodhalíme přesně jak – to by byl spoiler – ale Scorseseho ´Poslední pokušení Krista´ navrhuje radikální pojetí Krista, které Žižek ve filmu dovádí do konce.

 

Jak se můžeme „znovuzrodit“, vymanit se z okovů vládnoucí ideologie?

 

  • Snímek ´Znovuzrození´ Johna Frankenheimera vypráví tragický příběh zoufalého muže středního věku, který dostane možnost prožít druhý život. Nedokáže si ale ke svému dosavadnímu životu představit alternativu. Žižek používá tento film a scénu masové orgie ze Zabriskie ´Pointu´ jako výchozí body pro zkoumání toho, že revoluce je možná, jen pokud se naučíme snít mimo hranice naší existující společnosti.

 

„Nejsme prostě jen podrobeni našim snům, ty jen vychází z nějakých nepředstavitelných hlubin a s nimi nic neuděláme. Naše sny vytváří naše touhy a naše touhy nejsou objektivními fakty. Vytváříme je, udržujeme je, jsme za ně zodpovědní.“ říká Žižek.

 

Snímek ´Perverzní průvodce ideologií´ ukazuje, jak kinematografie, jako snové umění, odhaluje mnoho o podobě a stavu naší ideologie.

 

V roce 2012 se globální zmatek setkává s impulsem najít alternativu a Žižek nás nabádá, abychom se stali realisty a požadovali změnu sociálního a ekonomického řádu a opustili tak kapitalismus, který jsme si zvykli akceptovat. A i když sny o utopii končí zřejmým selháním, neměli bychom být cyničtí, ale zůstat ostražití, protože „duchové, živí mrtví minulých neúspěšných revolucí bloumají kolem nás nespokojeni,“ říká Žižek, „ale najdou svůj domov v nové svobodě!“ 

 

www.filmeurope.cz

 

Richard Koníček

Foto: Filmeurope.cz