PAMĚŤ – PŘELUD – PŘEDSTAVA aneb proč se bojovníci sumo smějí?!
Galerie kritiků – Palác Adria - Praha
15. 3. – 9. 4. 2016
Na vernisáži nové výstavy v Galerii kritiků, výstavy současné slovenské nadreálné malby ´Paměť - Přelud – Představa´, jsme se zhlédli především velkoformátové oleje na plátně výrazných umělců mladší i střední generace.
Kurátor: L´uboš Lehocký (na foto vpravo)
Vystavující umělci:
Alena Adamíková
Eva Činčalová, Mária Čorejová – Miriam Šebianová
Oto Hudec
Kristína Mésároš
Miror Noir (Miloš Kopták – Rai Escalé)
Ivana Oroszová
Michaela Rázusová Nociarová
Výstavní projekt s názvem PAMěť – PřELUD – PřEDSTAVA představuje tvorbu výrazných slovenských umělců mladší a střední generace, jejichž tvorbu spojuje zájem o některé základní fenomény lidského nitra a možnosti autentické výpovědi o světě tak, jak se strukturuje, zvýznamňuje a přežívá ve vědomí člověka.
Koncepce výstavy je založena na tematickém a sémiotickém prolínání a souvislostech mezi různě nahlíženými a výtvarně artikulovanými fenomény, jež se dotýkají opozit jako vědomé – nevědomé – podvědomé, vzpomínka – anticipace, sen – představa – skutečnost, možnost – nemožnost výpovědi o skutečnostech vědomí apod..
Umělci ve svých dílech se zabývají různými tématy, od intimních a autobiografických (Činčalová, Rázusová Nociarová) až po společenskokritické a globální náměty (Čorejová, Hudec).
- společným jmenovatelem je snaha o vizualizaci nebo evokaci smyslu, jehož povaha není uchopitelná přímo, ale pouze prostřednictvím odkazů, směřujících od konkrétního a poznatelného k abstraktnímu a těžko pojmenovatelnému
- specifickou symbolikou, výrazovostí, barevností, zvolenou technikou a vůbec autorským vkladem se vystavujícím daří zprostředkovat i obsahy, jež odkazují k obecnějším problémům, ale jsou prožívané subjektivně v zakořenění do těžko přístupných a vysvětlitelných sfér lidského nitra
- reflektují kromě viditelně poznatelných odkazů k různým předmětným faktům i další fenomény: prchavou a fragmentární povahu paměti či vlastní intimní (Činčalová) nebo snovou zkušenost (Rázusová Nociarová); přeludovou a jinak pociťovanou povahu některých prvků současné vizuální kultury nebo reality vůbec (Miror Noir); společenské fenomény prožívané až existenciálně ´na vlastní kůži´ (Čorejová, Šebianová); ekologické problémy jako lyricky zainteresované, i s vědomím jejich důsledků pro budoucnost (Hudec), svět představ a imanentních dějů, existujících jako neviditelné a neuchopitelné podvědomí, odvozené z reality (Mésároš, Oroszová), anebo symbolické a psychologizující sondy do charakterů lidí (Adamíková).
Alena Adamíková (1972)
se ve své tvorbě systematicky věnuje zkoumání portrétu, jeho možnostem a aktualizacím v kontextu současné malby. V dílech série Infantky (Infanta) směruje svou pozornost od lidské tváře jako obrazu našeho nitra k animálním ´narušitelům´, jež jsou totemy a symbolickými zástupci lidské duše. Práce Aleny Adamíkové známe také z mnoha bilboardů po městech českých rozmístěných...
Tvorba Evy Činčalové (1982)
je tematicky různorodá, v jejích nejnovějších pracích však rezonují obrazy každodenních životních situací, vzpomínkové a subjektivní momentky z vlastního života. Vizuální rozostřenost autorčiných olejů a akvarelů může evokovat nedokonalost každé vzpomínky, jež se vyjevuje mlhavě, avšak mimořádně sugestivně. (viz obraz Bath, 2001)
Stěžejním výstupem Márie Čorejové (1975) je v současnosti kresba (vlevo dole). Stala se východiskem i pro některé objekty Miriam Šebianové (1972)- viz vpravo dole - It´s Too Late For The Games/ Je přílši pozdě na hry....
Kresbu Čorejové charakterizuje redukovaná černobílá barevnost, důraz na kontrast či specifickou ikonografii, soubor motivů se silnou kulturní, někdy až archetypálně pojatou symbolikou. Autorka se pohybuje od tematizování subjektivního a individuálního až k úvahám o společenském, univerzálním a existenciálním. Převážná část její tvorby je založena na reflexi a kritice různých společenských fenoménů, náboženství a církev nevyjímaje.
Oto Hudec (1981)
se vizuálně vyjadřuje rovněž prostřednictvím akcí, videí a instalací, iniciuje komunitní projekty. Na výstavě PAMěť – PřELUD – PřEDSTAVA představuje své malby. Věnuje se vedle osobních, intimních témat i námětům, souvisejícím s ekologií, politikou, kolektivní pamětí, vztahem lokálního a globálního, imigranstvím, aktivismem či společenskou odpovědností. Svými díly reflektuje vztah mezi uměním a aktivním politickým životem.
Malba Kristíny Mésároš (1981)
je nabitá imanentním příběhem, jenž vytváří scenérii imaginativních krajin a figur člověka, o němž se můžeme domnívat, že jde o bytost ztracenou, osamocenou, hledající, utíkající či meditující. Sugestivní podmanivost a síla jejích obrazů pramení z napětí mezi povědomým a prozaickým námětem (např. Člověk a loďka v krajině) a jeho výtvarnou artikulací, navozující dojem lyrické snovosti, magičnosti a nadpřirozenosti.
Miror Noir, zal. 2007 (Miloš Kopták – Rai Escalé)
je slovensko-španělská autorská dvojice, jež ve své práci vychází často z ´krásných´ reklamních obrazů, které však malířsky transformuje v tvůrčím dialogu, někdy až bojovném. Deformuje mediální obrazy do podoby expresivních, temných a znepokojivých výjevů, s nenápadnou otázkou, který z nich je ve svém důsledku větším přeludem.
Určujícím motivem nejnovějších děl Ivany Oroszové (1985) je dům, respektive architektura, jež se stává prostorovou kulisou, do níž jsou vržené osoby s nejasnými vzájemnými vztahy, i k prostředí a příběhu, v němž se ocitly. Obrazový prostor je poskládaný z vizuálních fragmentů a motivů různé provenience, dobového a civilizačního kontextu, k jehož porozumění může dojít jen uvědoměním si symbolické povahy vztahů jednotlivých vizuálních prvků díla.
Malby smějících se bojovníků sumo od Michaely Rázusové Nociarové (1976) lze chápat i jako symboly moci a síly, jsou zhmotněním autorčiny vzpomínky na sen, v němž jí byl vnucen ´elixír veselí´. Jeho vizualizací malířka převrací snový příběh, v němž ji postavy bojovníků pronásledovaly, ve svůj vlastní prospěch a uchovává tak efemérní vzpomínku v pevném tvaru pro své poučení.
110 00 Praha 1
Jungmannova 31
Hodnocení: 89 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková