Otýlie Diatková: Normalizace abnormálního aneb your body is a battleground / tvé tělo je bojištěm
Galerijní Laboratoř - kaple sv. Jana Křtitele/Praha
28. 8. – 9. 9. 2017
Na vernisáži nové výstavy v Galerijní Laboratoři, výstavy Otýlie Diatkové nazvaná Normalizace abnormálního, byla mladičká autorka osobně přítomna.
Matouš Karel Zavadil nás na výstavě uvítal svou řečí:
„Zahajujeme výstavu Normalizace abnormálního, jejíž autorkou je výtvarnice a performerka, Otýlie Diatková. Autorka je absolventkou Ateliéru performance na FUD UJEP v Ústí nad Labem Jiřího Kovandy. Téma jejího tvůrčího vyjadřování lze charakterizovat jako vhled do lidsko - právní problematiky, zejména pak orientaci na téma role ženy v kontextu společnosti.
Instalace v kapli sv. Jana Křtitele v Holyni je tedy konkrétní autorčinou reakcí na hysterii, která začíná ovládat sociální sítě, zejména facebook. Nesmyslné, či přímo smyslné, neadekvátní reakce anonymních osob, stejně jako cílené desinformace a polopravdy provokující ostatní k vyjádření unáhlených a nepodložených reakcí a tím faktickému šíření těchto nesmyslů směrujících společenské reakce do nežádoucích poloh.
Tento syndrom doby se vkrádá do všech oblastí toku informací, od problematiky uprchlické, přes genderová feministická témata až po témata lokálně politická či ryze bulvárně osobní. Název výstavy naznačuje, že se tento jev už stává součástí našeho žití a proto se počin Otýlie Diatkové, již stav nenechává pasivně nevšímavou, nazývá Normalizace abnormálního.“
Otýlie Diatková navíc o své instalaci dodala: 
„Vystavená instalace je sice v základu moje klauzurní práce. Video. Ale pro realizaci tuto výstavu jsem ji aktualizovala. Doplňující původní plakáty jsem nahradila nejaktuálnějšími. A ukázalo se, že situace se graduje, což vedlo i ke gradaci mého původního projektu. Při první prezentaci mé práce v Ústí nad Labem jsem využila atmosféry tohoto průmyslového města, jeho nálad a struktury a s doplňujícími plakáty jsem překročila práh samotné instalace a plakáty rozšířila i do ulic města.
Vylepovala jsem je na vhodná místa a sledovala reakce lidí, kteří si jich všimli, a kteří mezi nimi možná mohli objevit výplody svého vlastního ducha, protože na plakátech není nic jiného než abnormální výroky a myšlenky, které jsou svobodou internetu znormalizovány, jako kdyby byly zcela legitimní. V případě této instalace se jedná o autentická hesla publikovaná anonymními autory určená konkrétním ženám, které se zastávají uprchlíků. Výběr je pak vzorkem názorového spektra v na povrchu umírněné společnosti.“
Na otázky, jež jsme milé autorce, z níž vyzařovala síla osobnosti, položili,
nám odpověděla:
Máte Vy sama návrh nějakého receptu, jak by se měla situace řešit?
Ne, recept nemám, to je moc složitá věc, ale co vím jistě, že odsuzuji jakékoli násilí. A že bytostně nechci, abychom se snad někdy vrátili do dob II. světové války, do situace, kdy se téměř legálně, protože ideově a systémově, mohlo beztrestně vraždit pouze pro to, že někdo byl jiné rasy, národnosti, vyznání či jen názorů. A proto se snažím a budu snažit svojí tvorbou, tedy v rámci svých možností přispět k tomu, aby se to nemohlo opakovat.
Jak se vám studuje a studovalo pod vedením takové tvůrčí osobnosti jakou je Jiří Kovanda? Neovlivnil Vás svými názory ve Vašem vlastním náhledu na umění a svět?
- Jiří Kovanda je vynikající pedagog, který vede, ale dává obrovskou volnost v názorech, vyjadřování i myšlení. Ano, ovlivnil mě, a moc, ale nebylo to jeho tlakem, či jak, já si ho vybrala, protože si od počátku myslím, že mé snažení a myšlení je příbuzné jeho názorům a tvorbě. A jsem vlastně ráda, že budu ještě dál studovat. A že to může být pod jeho vedením. “
Tisková zpráva
„Název výstavy Normalizace abnormálního jasně koresponduje s autorskými přístupy vycházejícími z feministického umění a public artu,
kdy je v tvůrčím procesu významnou podmínkou díla aktivismus umělce či umělkyně, určitá míra nespokojenosti se stavem společnosti,
morální apel.
Zejména americké umělkyně, jakými jsou Suzanne Lacy, Barbara Kruger či anonymní skupina Guerrilla Girls tak tematizují vnímání role žen ve společnosti a poukazují na genderovou - rodovou podmíněnost,
která se mění v závislosti na dobovém a kulturním kontextu.
Častým a legitimním tématem feministického umění jsou tak od 70. let minulého století především v západní části bipolárního světa např. násilí na ženách, manipulativní strategie ve vztahu reklamy a ženské tělesnosti či možnost disponovat vlastním tělem a jeho reprodukčními funkcemi, tzv. právo na potrat, kdy relativizace tohoto ženského práva zaznívá dodnes především z konzervativních politických kruhů (např. Pokus o prosazení plošného zákazu interrupcí v Polsku z října minulého roku).
Zosobněním těchto aktivistických postupů je slogan Barbary Kruger -
- Your body is a battleground / Tvé tělo je bojištěm.
Osobní nasazení umělce, přijetí určitého rizika, mnohdy extrémní či šokující body artové akce ve veřejném prostoru, to vše má společnost či instituce mobilizovat a vyvolat dialog.
Lze říci, že jde o legitimní autorské strategie.
V instalaci Otýlie Diatkové nazvané Normalizace abnormálního lze vnímat právě toto širší zaměření na uchopení lidsko - právní problematiky v kontextu uměleckých přístupů označovaných jako new genere public art.
Autorčina reflexe hysterické atmosféry v české kotlině spočívala v zaznamenávání xenofobních a rasistických projevů vůči uprchlíkům vyskytujících se na sociálních sítích.
Mozaiku české verbální nenávisti, citace těchto komentářů, následně zkombinovala s projekcí vlastního portrétu ve smyslu symbolické demonstrace solidarity s uprchlíky, kdy nenávist proti nim lze tak automaticky vnímat jako nenávist vůči autorce samé.
Otýlie Diatková tímto autorským postojem deklaruje svůj dlouhodobý tvůrčí zájem o oblast lidských a ženských práv. Svou aktuální prací v širším kontextu odkazuje k motivu sebedestrukce či oběti, který má dlouhou tradici v českém body artu 70. let.
Jde o expresivní,
mnohdy sebedestruktivní akce v podání Petra Štembery a Jana Mlčocha oproti minimalistickému civilnímu přístupu Karla Milera a Jiřího Kovandy,
v jehož Ateliéru performance na FUD UJEP v Ústí nad Labem Otýlie Diatková letos absolvovala.
Podobně jako její předchůdci se i sama autorka vystavuje nejen fyzickému ataku,
ale také situacím, které jsou ponižující,
kdy i v rámci jiných akcí podstupuje určité přímé riziko.
V tomto smyslu lze na práci Otýlie Diatkové ocenit právě její osobní angažmá, které je na české scéně stále poněkud nepopulární. “
(text: Matouš Karel Zavadil)
Kurátor: Matouš Karel Zavadil
Závěrem zahájení výstavy jsme si připomněli za doprovodu kytary slova dvou písní Karla Kryla
včetně jedné z jeho nejznámějších a už bezmála zlidovělých
Veličenstvo Kat.
V ponurém osvětlení
gotického sálu
kupčíci vyděšení
hledí do misálů
a houfec mordýřů
si žádá požehnání
Vždyť prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Vždyť prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Kněz - Ďábel co mši slouží
z oprátky má štólu
Pod fialovou komží
láhev vitriolu
Pach síry z hmoždířů
se valí k rudé kápi
prvního z rytířů
Hle - veličenstvo Kat
prvního z rytířů
Hle - veličenstvo Kat
Na korouhvi státu
je emblém s gilotinou
Z ostnatýho drátu
páchne to shnilotinou
V kraji hnízdí hejno krkavčí
Lidu vládne Mistr Popravčí
Král klečí před Satanem
Na žezlo se těší
A lůza pod platanem
Radu Moudrých věší
a zástup kacířů
se raduje a jásá
Vždyť prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Vždyť prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Na rohu ulice
vrah o morálce káže
Před vraty věznice
se procházejí stráže
Z vojenských pancířů
vstříc černý nápis hlásá
že prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
že prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Nad palácem vlády
ční prapor s gilotinou
Děti mají rády
kornouty se zmrzlinou
Soudcové se na ně zlobili
Zmrzlináře dětem zabili
Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
S úšklebkem Ďábel viděl
pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil
Jen motýl Smrtihlav
se nad tou zemí vznáší
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo Kat
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo Kat
Praha 5 - Holyně
nám. Pod Lípou 11/22
Máme otevřeno: víkendy a o svátcích od 15.00 - 17.00 hodin
Vstup: volný
Spojení: konečná stanice autobusu 248
Galerijní prostor patří městské části Praha – Slivenec
Hodnocení: 89 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková