Olbram Zoubek aneb když po špičkách přicházíme

01.12.2013 22:33

Jízdárna Pražského hradu - Praha

29. 11. 2013 – 30. 3. 2014

 

V Jízdárně Pražského hradu můžeme navštívit dosud největší retrospektivní výstavu akademického sochaře Olbrama Zoubka. Expozici připravil sám Olbram Zoubek, který nám tak nabízí  to nejlepší ze své celoživotní tvorby:  téměř 300 soch (většinou  figur, často odpoutaných od země), komorních plastik a reliéfů, jež  vytvořil  od poloviny 50. let 20. stol. až do současné doby. Některá díla vystavuje úplně poprvé.  

 

Po tiskové konferenci jsme se pozdravili s akademickýcm sochařem Olbramem Zoubkem, vždy k ženám galantním a chvilku jsme se drželi s dojatým, již 87letým,  Mistrem za ruce. Pro Olbrama Zoubka jsme totiž již psali reportáž z jeho výstavy na Bastionu v Praze 2 a jeho ateliér v Praze 2 jsme také navštívili. Jak jsme zjistili, na dvorku všude stály jeho sochy. Na jeho ničím nezakryté sochy po celý rok svítí sluníčko, prší i sněží…žijí s Olbramem Zoubkem.  Jak říká Olbram Zoubek, dělá figury a vlastně nikdy nepocítil potřebu dělat něco jiného…a jak říká Zoubek,  v současné době převládá v jeho sochách bronz. Sběratelé jsou tak rádi, že Zoubkovy sochy mají teď delší život…a Zoubek se tomu tedy nebrání…a jinak před sebou pořád ještě vidí pár slušných soch, snad se mu to podaří…s věkem přicházejí totiž nemoce…

 

Zoubkova expozice

Když jsme procházeli kolem soch, fotografovali je, mnohdy jsme měli starost o ty sochy nezavadit. Jejich ruce, nohy, hlavy…mnohdy vyčnívaly z řady, i když „sochy stojí čelem k příchozím v průvodu proti proudu času, tedy od těch posledních, které vznikly letos, jako třeba socha Zaslíbená, až po mé práce z druhé poloviny 50. let. Vystavuji  ale i svou první sošku Harmonikáře z roku 1943. Toho jsem udělal, když mi bylo sedmnáct let, dnes je mi osmdesát sedm let. S nadsázkou tedy mohu říci, že mezi první a poslední sochou, kterou na Jízdárně vystavuji, je 70 let mé sochařské práce,“ vysvětlil Olbram Zoubek.

 

Svá díla v Jízdárně rozestavil tak, aby ´se spolu potkávala a aby spolu rozmlouvala´. Sochy svezené z galerií i soukromých sbírek z celé republiky a samozřejmě také z autorova ateliéru tak vzájemně komunikují a současně vypovídají o všech etapách Zoubkovy bohaté sochařské tvorby.

 

 

Cement i zlato, pomíjivé i věčné

Olbram Zoubek rád používá materiály jako cement, olovo a bronz. Sochy někdy doplnil  zlacením a polychromií. „Jsem současný člověk a zároveň tradicionalista. Dělám sochy tak, jak se dělaly odnepaměti. A v dějinách umění byly ve všech obdobích sochy barevné,“ řekl Olbram Zoubek, který si jeden čas oblíbil zlacení cementových soch. „Cement je považován za nejlevnější a nejbanálnější materiál, zatímco zlato představuje pravý opak – je symbolem hodnoty a věčnosti. A právě napětí mezi pomíjivým a nadčasovým mě při tvorbě baví,“ dodal sochař, jehož směřování zásadně ovlivnila jeho první zahraniční cesta do Řecka.

 

Cesta do Řecka

Tu koncem 50. let 20. stol. podnikl se svou první ženou, významnou českou sochařkou Evou Kmentovou. „Sochy vrcholné řecké antiky jsou výjimečné tím, že vyzařují harmonii tělesnou i duševní. Jsou inspirované fyzickou podobou člověka, ale mají v sobě zároveň něco trvalého a božského. To když se v umění podaří, je to něco jako zázrak,“ řekl  Zoubek.

 

Sochy v nadživotní velikosti

Zoubek modeluje sochy v nadživotní velikosti, jako štíhlé, emocemi obdařené vertikály, které svými pohyby či gesty směřují vzhůru. „Rád dělám sochy v pohybu – jsou nakročené, nadechnuté, jakoby v beztížném stavu, popřípadě létají. A málokterá z mých soch má chodidla pořádně na zemi! Buď jsou na špičkách, nebo se od země odpoutávají. Každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit. A jsem rád, že právě tohle je teď v Jízdárně možné,“ řekl Olbram Zoubek, jehož rukopis inspirují kromě antických vzorů také sochy slavného Švýcara Alberta Giacomettiho a ženská krása.

 

Tři nejoblíbenější v čele s Palachem

Na výstavě si můžeme prohlédnout  i skupinu tří nejoblíbenějších soch Olbrama Zoubka, které vznikly v rozpětí několika dekád:

 

 

  1. Jan, pozlacená socha Jana Palacha z roku 1969, kterou se autor rozhodl představit s původním, částečně už setřeným zlacením.
  2.  socha Ifigenie z roku 1986, kterou si oblíbil prezident Václav Havel
  3.  bronzový Občan, socha z Pomníku obětem komunismu, který byl osazen na úpatí pražského Petřína v roce 2002

V zadní části Jízdárny jsou práce původní, z počátku sochařské činnosti...

 

 

 

V horním patře Jízdárny Pražského hradu si můžeme prohlédnout realizace pro architekturu, které vznikly ve spolupráci s českými a moravskými architekty. A to ve formě fotografií, nebo  tří kamenných soch, které vznikly na mezinárodních sochařských sympoziích na Slovensku, v Rakousku a Německu ve druhé polovině 60. let 20.stol. Zároveň můžeme zhlédnout dolů do výstavního sálu, kde se na nás stovky soch dívají…s nadějí?!

 

Západní svět mě vlastně dost stísňuje.  Je pro mě moc rušný a nepřehledný. Trochu se ho bojím. Kdybych už musel někdy bydlet jinde, možná že by to bylo Řecko. Měl bych pocit, že neodcházím do ciziny, ale že se vracím kamsi k hlubokým kořenům.“  Olbram Zoubek

 

Ak. sochař Olbram Zoubek  |(výběr)

  • 21. 4. 1926 narodil se v Praze
  • 1937 – 1945 studium reálky v Praze- Žižkově
  • 1944 – 1945 totálně nasazen v Praze
  • 1945 – 1952 studium na VŠUP v Praze u profesora Josefa Wagnera
  • 1950 – návrat z vojenské služby, seznámení se s Evou Kmentovou
  • 1952 – dokončil studia a žení se s Evou Kmentovou
  • 1952 – přijat do Ústředního svazu československých výtvarných umělců, do II. krajského střediska Umělecká beseda, poprvé vystavuje  
  • 1954 – narodila se dcera Polana
  • 1956 – narodil se syn Jasan
  • 1958 – 1970 – člen tvůrčí skupiny Trasa
  • 1965 – stěhuje se do ateliéru v Salmovské ulici v Praze 1
  • 1969 – snímá posmrtnou masku Jana Palacha
  • 1970 – osazuje bronzový náhrobek na hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech
  • (Státní bezpečnost ho odstraní a dá rozlít).
  •  1972 – zakázána výstava jeho soch a fotografií Iva Loose v Brně
  • 1973 – restauruje a obnovuje sgrafita na zámku v Přerově nad Labem
  • 1974 – 17 let pracuje na restaurování pláště zámku v Litomyšli
  • 1980 – umírá Eva Kmentová (nevyléčitelná nemoc)
  • 1981 - žení se s Marií Edlmanovou z Litomyšle
  • 1982 – narodila se dcera Eva
  • 1984 -  začíná polychromovat své sochy
  • 1988 – signatářem prohlášení  ´Několik vět´
  • 1989 – účastní se listopadového převratu
  • 1994 – ukončuje definitivně restaurátorskou činnost
  • 1996-  udělena Státní cena  - medaile za zásluhy
  • 2000 – účastní se soutěže na  Pomník obětem komunismu (odhalen na úpatí Petřína v roce 2002)
  • 2006 – vystavil 110 soch na Ovocném trhu v Praze
  • největší soubor prací je v majetku Města Litomyšle a vystaven ve stálé expozici ve sklepení litomyšlského zámku
  • 15. 6. 2017 -  zemřel ve svých 91 letech

www.olbramzoubek.cz

Kurátorka:  spolupracovala Zoubkova dcera Polana Bregantová

Pořadatel:  Správa Pražského hradu

Máme otevřeno:  denně od 10.00  - 18.00 hodin/ (24. 12. 2013 zavřeno)

Vstupné: plné 140 Kč,  snížené 60 Kč

 

Hodnocení: 99 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka