Nuri Bilge Ceylan: Zimní spánek/(Kis uykusu) aneb s upřímností nejdál pojdeš?!

19.10.2014 18:19

Na novinářské projekci  filmu ´Zimní spánek´ jsme nakonec strávili přes tři hodiny. Kdo vydržel ze začátku, ten už vydržel se dívat na netradiční snímek, který režíroval vynikající turecký režisér Nuri Bilge Ceylan, až do konce projekce.  Proč? Film příliš  akční nebyl, jak uvádí oficiální zdroj ,ani příliš dramatický, ale vyžadoval  od nás soustředěné vnímání titulků, protože těch bylo ve filmu více než filmových záběrů do bezútěšné pusté, ale přitom krásné krajiny centrální Anatolie v Turecku.

 

Film získal na MFF Cannes 2014 Zlatou palmu.  V českých kinech byl snímek uveden v rámci I.  ročníku festivalové přehlídky Be2Can.

„Pod vrstvami chladného sněhu hoří plameny lidských emocí.”

Snímek je hloubkovou charakterovou studií o lidské upřímnosti.  Aydin, bývalý herec, vlastní v centrální Anatolii malý hotel, kde žije se svou výrazně mladší ženou Nihal a sestrou Necla, která se právě zotavuje z nedávného rozvodu. Turistická sezóna pomalu končí a okolní krajina se začíná zahalovat do bílých sněhových závojů. Hotel se v tomto období stává úkrytem, ale i místem, ze kterého není úniku a které otevírá staré rány a podněcuje vzájemnou nevraživost jeho obyvatel.

Mistr tureckého filmu, Nuri Bilge Ceylan, přináší ve snímku Zimní spánek, stejně jako ve své předcházející tvorbě, hloubkovou charakterovou studii. Odcizením, existencialismem a detaily každodenního života vytváří pozoruhodný obraz různých sociálních tříd (bohatí, chudí, učitelé, sluhové apod.). Toto „mistrovské dílo, jehož skutečným darem je upřímnost,“ ocenila Hlavní porota na MFF Cannes 2014 nejvyšším festivalovým oceněním, Zlatou palmou, která se zařadila do Ceylanovy početné sbírky filmových trofejí. Mezi nimi nechybí ani dvě ceny Grand Prix a cena pro Nejlepšího režiséra za jeho předcházející snímky Vzdálený (2002), Tři opice (2008) a Tenkrát v Anatolii (2011) uvedené též na MFF v Cannes. (oficiální text distributora)

Začínáme…

Octneme se v podivné krajině, kdo nebyl v Turecku, je to pro něj krásná neznámá. Všude pahorky, v jeskyních ve skalách mají lidé své domovy…Pán domu, postarší elegantní muž, bývalý herec Aydin, který hrál 25 let divadlo,  vlastní kromě hotelu další nemovitosti, a má problémy s neplatiči nájmů. Ale bohužel, i když jeho pomocník se snaží nájmy od chudých, většinou nezaměstnaných, nájemníků získat, ne vždy se to daří, a tak pak musejí automaticky přijít exekutoři.

Dále si musíme uvědomit, že zde je náboženstvím islám, který Aydin považuje za náboženství civilizace a vysoké kultury. Je zajímavé sledovat, jak se lidé podle něho chovají…k sobě navzájem.

 

Samozřejmě se to neobejde bez problémů, zejména děti při exekuci spatří mnohé, co by neměly a přijdou-li ještě o oblíbenou televizi, jediný to zdroj zábavy v té pustině, pak je cesta ke vzniku násilí otevřená…

 

Bída je boží vůle?

A protože malý kluk, jeden z hlavních hrdinů snímku, hodí kamenem, kam nemá,  jsme svědky nekonečného domlouvání jeho otci Ismailovi, aby svému synovi domluvil, či ho  nějak potrestal…a chlapec – hříšník je z rodiny právě neplatičů nájmu. Pětičlennou rodinu živí jejich příbuzný, mladší  Ismailův bratr.   Jejich bídu navíc zvyšuje neznalost zákonů, nikdo z nich neví, že turecké zákony nájemníky chrání před vystěhováním…


Aydin jako novinář ´Stepního hlasu´

Je bohatý dostatečně, získal vše po otci a svou tvrdou prací v dětství a mládí, a tak si ve své pracovně píše sloupky do místních novin.  Píše to, co právě v něm zanechalo dojem z prožitého celého dne …a přitom se drží svých zásad, je přesvědčen, že i když jsme chudí, např. když  máme třeba jen 3 olivy, tak si je dáme na talíř,  že i chudí lidé by měli  mít v sobě jistou estetiku, a ne zvyšovat svou bídu např. nepořádkem kolem svého domu….  

„Pro samé plány nemáme čas žít…“

 

Hromadná sebevražda vlasů na tváři

Aydin, nepříliš vlasatý hlavní hrdina, z plátna vůbec nesleze,  má mladou ženu Nihal, která se zabývá nepříliš profesionál ně charitou, nepříliš si však ani spolu rozumějí.  Oba poskytli také útočiště právě rozvedené Aydinově sestře (Necla), která příliš štěstí do rodiny nepřinese…její nekonečné filosofické  debaty např. o nevzdorování se zlu…jsou dosti na divákovu i Aydinovu hlavu, i když nás donutí přemýšlet nad otázkami, nad kterými by nás vůbec nenapadlo přemýšlet…

 

„Člověk potřebuje práci, jinak vyhledává potíže…“

Závěrem

Zjistíme, co vše, že Aydin  zavinil…Zjistíme, jak to vlastně je s charitou Nihal, proč chtěl Aydin opustit na zimu hotel a odjet do města Istanbul, proč a co se stalo dále… …proč pálíme darované peníze v krbu… je to už jen na nás…film dostal cenu za ´upřímnost´, ale spíše bychom měli hodnotit neuvěřitelnou hrdost lidí i těch nejchudších...

 

Titul: Zimní spánek

Originální titul: (Kis uykusu)

Země původu: Turecko, Německo, Francie

Rok produkce: 2014

Režie: Nuri Bilge Ceylan

Scénář:  Ebru Ceylan, Nuri Bilge Ceylan

Kamera: Gökhan Tiryaki

Střih: Nuri Bilge Ceylan, Bora Göksingöl

Hrají: Haluk Bilginer, Melisa Sozen, Demet Akbağ, Ayberk Pekcan, Serhat Kiliç

Přístupnost:  do 15 let nevhodné

Stopáž: 196 minut

Žánr: drama

České titulky: ano

Premiéra v Česku:  16. 10. 2014

Distributor:  Film Europe

 

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=WeUnqs3O12M#t=0

 

Hodnocení: 80 %

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: www.filmeurope.cz