Nový film Jana Svěráka Po strništi bos představil filmový plakát aneb když celé Slavonice slavit jistě budou…

18.06.2017 10:28

Kino Atlas - Praha

15. 6. 2017

Na tiskové konferenci u příležitosti nového českého filmu Po strništi bos, který dokončil režisér Jan Svěrák v květnu 2017, byli přítomni Jan Svěrák, režisér filmu, Zdeněk Svěrák, herečka Petra Špalková (ve filmové roli tety), jež prozradila, že ještě celý film neviděla, a později dorazil i herec Ondřej Vetchý (ve filmové roli otce).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejdříve se ujal slova režisér filmu Jan Svěrák 

„Film je týden hotov. Nechceme ho ale zatím ukazovat, protože by zevšedněl.  Nebude představen ani na MFF v Karlových Varech, bylo by to jeden a půl měsíce před premiérou. Děj se odehrává za války, po odstěhování rodiny na venkov, kde si otec, matka a syn zvykají.  Rodiče hrají Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková. Zatímco Ondřej věkově odpovídal, Tereza musela v maskérně zestárnout o 27 let. Pro roli obětovala i svou váhu a nabrala 10 kg. Natáčelo se ve Slavonicích a v Nových Sadech.

 

Příhraniční Slavonice leží v bývalém hraničním pásmu u Jindřichova Hradce. Vyhovovaly k natáčení děje za okupace, protože unikly postupné modernizaci a zůstaly v podstatě zachovány v rázu 40. let 20. století. Dnes jsou chráněnou památkovou zónou.

 

 

A ta paráda, co má klouček na hlavě, se nazývala kříž a sloužila k tomu, aby dětem držely vlasy.  Měla tedy funkci, jakou má dnes vlasový gel. Takže to byl jakýsi pra-gel.

 

Děj filmu předchází ději filmu Obecná škola.

 

Dostal mě zážitek, kdy kluci stojí čestnou stráž u hrobu po válce u padlého místního hrdiny, kutálka hraje hymnu a kluci včetně hlavního hrdiny salutují. To jsem citově nezvládl, kamera běžela, hymna dozněla a kamera běžela dál. Doufám, že to tak bude působit i na diváky. S malými herci problém nebyl. Jen z počátku měli tendenci koukat se do kamery. Odnaučoval jsem je to asi čtrnáct dní. Pak si zvykli.

 

Výběr jsme dělali mezi dětmi, co chodí do nějakých dramatických kroužků. Na začátku jich bylo 300. Uložili jsme jim, aby odvyprávěly vtip. Kdo zvládl podání, pointu a bylo vidět, že tomu vtipu i rozumí, měl šanci.

Jeden z kluků je i ze Slavonic. Uměl opravdu chodit po strništi bos a házet šutry. A byl místní.

 

Pokud jde o vtipy, co děti říkaly, tak si je nepamatuji. Navíc se jich řada opakovala. Ale nejúžasnější vtipy měla holčička, když se nás v rámci toho svého vtipu zeptala:

“Víte, co to je? Má to modré oči a leží to pod skálou… No, přece paní Skálová… „

 

Film vznikl v kooprodukci se Slovenskem a Dánskem. Na Slovensku bude mít premiéru týden po Česku a v Dánsku jde do televizního vysílání.

 

Kompars tvořili místní obyvatelé, a proto úplně první projekce bude právě ve Slavonicích na náměstí. Hráli tam totiž snad všichni. Rozhodně všichni ti, kteří o to projevili zájem. A na rozdíl od komparzistů v Praze, kteří  jdou do natáčení kvůli penězům a proto, aby se nastavili za každou cenu v nějakém okamžiku do kamery, opravdu upřímně a skvěle hráli. 

 

Herce pro každý můj film si vybírám podle toho, jaký k nim mám vztah. Koho bych chtěl a mohl mít doma, toho chci mít ve filmu. Oni jsou ti, kdo vytvářejí můj virtuální svět za plátnem. Ondřeje (Vetchého) znám léta a chci ho mít ve svých filmech. A Tereza (Voříšková) je tak krásná, že bych ji chtěl mít třeba nějak i doma.

 

Film je podle knihy, ale ne tak úplně. Kniha je fragmentální. Jednotlivé příběhy se skládají, ale jsou samostatné. Film musí mít nějaký dějový oblouk, aby nás táhl celou dobu a my byli zvědaví, co nás čeká a jak to dopadne. Proto jsem musel některé fragmenty rozvinout, aby se překrývaly jako došky na střeše a přecházely v další a táhly děj až k nějakému konci, na který bude divák po celou dobu zvědav.“     

 

Poté se chopil slova Zdeněk Svěrák

 

Natáčení jsem prožíval hodně intenzivně. Je to moje dětství. I když vše není, jak bylo, jsou tam scény, které se naprosto věrně a doslovně opakují, což při jejich sledování na mě působilo mimořádně silně. Dostal jsem se tak vlastně do časů svého vlastního dětství.“

 

 

„Na scénáři jsem se jen podílel. Protože jsem napsal všechno do knížky a nevím, co nového bych při jejím přepisu do scénáře do toho vnesl. Syn to začal tedy dělat za mě. A musím říci, že jsem s tím měl velký problém, než jsem se smířil s tím, že to nebudou dějiny naší rodiny, ale film inspirovaný naší rodinou. To bylo pro mne náročné, protože mnohé bylo pak jinak, než se stalo doopravdy, některé osoby zmizely, jiné se změnily, a já se s tím vnitřně nemohl hodně dlouho smířit. Ale když jsem si to nakonec v sobě přebral, tak už to šlo.  Komparz byl úžasný.

 

Nejvíc mě dostali, když měli zahrát upřímné a nadšené vítání vjíždějících Sovětů do města po osvobození. Přišlo jich asi 300, nalíčili je, oblékli do kostýmů, pak zaplnili náměstí atmosférou 40. let. Honza (Jan Svěrák) jim před touhle scénou řekl:

 

"Budeme vítat ruské osvoboditele. Tehdy jsme nevěděli, co nám pak udělají. Vítejte je opravdu nadšeně a upřímně.“

A ve filmu uvidíte, že byli úžasní.“

 

V závěru akce jsme seznámeni se dvěma sestřihy ukázek z filmu (celkem cca 8 minut) a s videoklipem, jak se natáčel nový plakát.

 

Alois Gréc,

malý hrdina Svěrákova filmu Po strništi bos,

se tak stal také trpělivým hrdinou při fotografování filmových plakátů (nechyběly ani záběry s činkami).

Fotograf Ondřej Pýcha, výtvarní grafici Lukáš Fišárek a Jiří Karásek

se snažili zachytit tu jiskru a přirozenost, kterou Alois projevoval po celou dobu natáčení.

Rovněž byl odhalen vybraný plakát, výsledek z natáčení plakátu s malým Aloisem Grecem, sympatickou ústřední postavou filmu.

 

Režisérův cíl byl, stejně jako u Kolji a Vratných lahví,

upoutat nás, diváky, originálním a jednoduchým vizuálem,

který by vystihoval atmosféru filmu, se k našemu potěšení povedl.

 

Synopse filmu

Osmiletý Eda je vytoužené, opatrované dítě, které rodiče střeží víc, než je zdrávo, protože o jedno dítě už přišli. A tak je Eda náhradník. Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe; o pár let později, než se odehrává příběh filmu Po strništi bos, se odvíjí jejich poválečný život na pražském předměstí ve snímku Obecná škola.

Nyní jsme však v období Protektorátu, kdy je Edova rodina donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Malé město, kde chlapec doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem. Eda tu nachází cestu nejen k místní klukovské partě, jejíž svět je tolik odlišný od městského a v níž musí obhájit své místo, ale také nečekaným rodinným tabu, která vyplouvají na povrch, a rovněž k vlastní odvaze. Po strništi bos je lyrický film o dětství a hrdinství v každém z nás a uzavírá tematickou tetralogii tvorby Jana a Zdeňka Svěrákových – tetralogii o jedné generaci.

 

Režisér Jan Svěrák děkuje

producentům a koproducentům

Phoenix Film

Novinski

Česká televize

Rozhlas a televízia Slovenska

Barrandov Studio a Innogy

 

Film podpořil

Státní fond kinematografie, Audiovizuálný fond

Česká pojišťovna se ujala role generálního partnera

 

Hlavní mediální partner filmu:

MAFRA

Mediální partneři:

Frekvence 1, iDnes.cz, TV Magazín, Totalfilm.cz, Téma, Mladá fronta

 

 

Titul: Po strništi bos

Země původu: Česko

Hrají: Tereza Voříšková, Ondřej Vetchý, Alois Gréc, Václav Hubka, Niklas Kinecký, Josef Bedlivý, Petr Uhlík, Sebastián Pošmourný, Jan Tříska, Petra Špalková, Oldřich Kaiser, Hynek Čermák, Zdeněk Svěrák

 

Distributor: Bioscop

www.bioscop.cz

 

Premiéra filmu: 17. 8. 2017

Trailer:

https://www.youtube.com/watch?v=yLjLzwqPZTM

 


Hodnocení: 100 %

Zapsal Richard Koníček

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková


Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zdenek-sverak%3a-%c2%b4po-strnisti-bos%c2%b4-aneb-kdyz-uz-se-na-film-tesime%21/