Nataša Suttá: ´Má vlast´ aneb když se Karlův most namaluje čínským perem na saténu

28.04.2014 08:55

Galerie Atrium – Praha Žižkov

25. 4. – 23. 5. 2014

 

Pozvání do pohostinné a přátelské Galerie Atrium na pražském Žižkově není dobré odmítnout nikdy. Tamní výstavy mají vždy až objevnou dramaturgii a přestavují nevídané a často i neslýchané, a to v tom nejlepším slova smyslu. A pozvání na výstavu multikulturní osobnosti, jakou je beze vší pochybnosti paní Nataša Suttá, bylo o to zajímavější, že tato pražská rodačka v sobě i ve své tvorbě spojuje zcela identicky 2 světadíly, 4 jazyky a 4 kultury. Navíc se jedná teprve o 3. výstavu této zcela unikátní autorky v České republice.

 

Ta, co zvládla tradiční čínskou malířskou techniku

Nataša Suttá je pražskou rodačkou. Narodila se v roce politického i kulturního tání, které nechvalně vyvrcholilo v roce 1968 vpádem a následnou okupací tehdejšího Československa sovětskými vojsky. Jako mnoho jiných rodin v té době emigrovala i osmiletá Nataša spolu s matkou a bratry do Londýna.  Školní léta a následná studia tedy absolvovala ve zcela jiné kultuře i pohledu na svět. Tam se také projevil její aktivní zájem o výtvarno a cestování. Postupně ji její cestovatelská vášeň přivedla až na daleký Tchaj-wan, kde strávila 12 let života. Důvodů bylo víc, ale  hlavně ji nadchla tamější klasická a tradiční ryze čínská malířská technika, jakou je malba čínským perem. Tu také díky podpoře tamních úřadu na tchaj-wanské  univerzitě úspěšně vystudovala. Konkrétně se jednalo o obor výtvarné umění a studovala na pedagogické fakultě se specializací na malbu čínským perem. Po změně poměrů v Československu v roce 1989 spolu s matkou neváhala a v nejbližším možném termínu se vrátila zpět do vlasti, a samozřejmě zase do rodné Prahy. Od roku 1990 učí výtvarné umění na univerzitě a nadále sama i aktivně tvoří. Pozoruhodné na tom je, že tvoří dál technikou malby čínským perem, ale náměty jsou však ryze české. Zaměřila se především na Prahu, na českou krajinu a českou kulturu. Její kompozice námětů je ale silně poznamenána nejen vlastní čínskou malířskou technikou, ale také jakýmsi čínským pohledem na zobrazovanou scenérii.

 

Třetí setkání s malbou Nataši Sutté

Čtvrt století znovuobjevování téměř ztracené vlasti autorky nejlépe ilustruje její tvorba. Zatímco její 1. výstava uspořádaná v polovině 90. let, tedy nedlouho po návratu do Prahy, představila obrazy Nataši Sutté vytvořené na Tchai- wanu. Šlo o její ´čínské´ obrazy vyznačující se typickými atributy klasických čínských obrazů. Takovéto obrazy jsou vytvořeny tradiční čínskou malířskou technikou, která se už několik tisíciletí stále zdokonaluje a vyjadřuje vrchol čínského umění i hloubku, citlivost a ctnosti čínské duše. Společným znakem byly především pastelové barvy vyjadřující v čínské symbolice nálady a děje, které byly navíc stručně vyjádřeny i písemným sdělením vepsaným čínským písmem přímo do obrazu.

 

Druhá výstava Nataši Sutté se konala téměř 10 let po té, v roce 2012 a představovala obrazy z cest paní Sutté do Španělska a Finska a byly na ní zastoupeny už také obrazy z Prahy. Jakoby se umělkyně pozvolna zabydlovala v evropském prostředí a ve své milované Praze. Samozřejmě, technika zůstala opět čínská, a to se všemi atributy.

 

Nynější 3. výstava obrazů Nataši Sutté přichází už po 2 letech od minulé a dokládá, že ´zabydlení´ se umělkyně na jiném kontinentě a odlišné kultuře dosáhlo vrcholu a že se v Česku a zejména v Praze cítí zase doma.

 

Má vlast jako symbol vztahu k rodné zemi

Nejnovější výstavě vévodí velkoformátový obraz ´Má vlast´, provedený čínským perem na satén, tak jak je typické pro autorku  i staré čínské umění, ale na obraze vidíme skutečně všech 6 částí slavné Smetanovy vlastenecké a bytostně národní symfonické básně ´Má vlast´. Výstava má – podle vlastních slov autorky – vyjádřit její vztah k zemi. Kde se narodila a kterou nikdy za svou vlast považovat nepřestala. Ani na dalekém a tolik odlišném Tchaj-wanu, ani nikde v zahraničí. Kromě tohoto téměř monumentálního díla, mimochodem datovaného rokem 2014, spolutvoří expozici i další ryze národní a dá se s mírnou nadsázkou říci, že až vlastenecké náměty. Obrazy, nazvané prostě jako ´Karlův most´, ´Praha´, ´Orloj´, ´Čertovka´, ale také třeba ´Uherské Hradiště´ či ´Krkonoše´, vyjadřují autorčin znovu se probouzející citový vztah k našim národním reáliím. A vůbec nevadí, že je ztvárňuje čínskou technikou. Naopak dává jim to jakýsi další duchovní rozměr, naznačující, že opravdové umění je jen jedno. A vidění ze dvou civilizačních pohledů může jen výsledek podtrhnout. A že jim plně rozumí i náš divák neznalý záměru autorky, dokládá, že z obrazů vycítíme odkazy na Jiráskovy dějinné práce, na symboliku Národního divadla pro český národ, ale i reminiscence na vrcholná díla Myslbekova či neopakovatelnou lidovost Lady. Autorka – jak sama uvádí – nechce, aby to vše vyznívalo jako nějaký historický exkurz, ale chce, aby její obrazy a celá tato výstava byla divákem vnímána jako odraz jejího vztahu k vlasti, aby to byly jakési ´vzpomínky na minulost´ z pohledu současnosti.

 

A proto uvozuje celou výstavu slovy: 

„Krajina a budovy zde promlouvají k tomu, kdo má otevřenou duši. Vyprávějí o minulosti, o věcech, které se lidi bojí vyslovit, ale především svědčí o vítězství krásy, čistoty a hrdinství.“

 

Ryze česká výstava vnímavé světoběžnice

K velké lítosti autorčiny matky se umělkyně Nataša Suttá vernisáže této výstavy z náhlých zdravotních důvodů nemohla zúčastnit. Zastoupila ji však s noblesou pravé, moudré a vlídné dámy i hostitelky její maminka, vskutku elegantní v šatech modrých.  Osobně se každému z nás věnovala a sama také před zahajujícím koncertem svou dceru omluvila a vyslovila i její vzkaz nám všem.

Následný koncert v krásné koncertní síni střediska Atrium provedly prakticky přesně v duchu výstavy, dvě mladičké nadějné klavíristky, sestry Klára a Tereza Semerádovi, které si připravily (a bez not!) skladby Bacha, Beethovena, Debussyho, Mozarta a Bedřicha Smetany. Právem si zasloužily květiny od pořadatelů i vděčných rodinných příslušníků paní Nataši Sutté, kteří se na akci sjeli ze všech koutů světa.

Milým překvapením pro všechny pak nesporně byla i naprosto nečekaná (vzniklé zmatky potvrdily, že doopravdy nečekaná) návštěva představitelů tchaj-wanského zastoupení v České republice, kteří zase byli (a opět zjevně nehraně) citově zaskočeni nepřítomností jim známé a milé autorky, kterou přijeli osobně pozdravit. V příjemné atmosféře se pak nesla i neformální část vernisáže, kde promluvil i autorčin bratr Jiří Suttá.

 

Pár slov o autorce

Nataša Suttá je rodilý český a anglický mluvčí, hovoří plynně rusky a čínsky. Získala postgraduální diplom z University College v Cardiffu ve Velké Británii, BA z Durham University, UK a BFA z NTNU Taiwan po dvou letech intenzivního studia Mandarinského jazyka v MandarinTraining Centre. NTNU (National Taiwan Normal University) je pedagogická univerzita s předměty, jako jsou zásady výuky a pedagogické psychologie. Mezi povinné kurzy patří čínská historie, čínská filozofie, stejně jako psaná a mluvená mandarinština a čínská literatura. Nataša je profesionální umělkyně, uspořádala několik samostatných mezinárodních výstav obrazů. Mezi návštěvníky jejích výstav byli vládní a kulturní představitelé z různých zemí. Na UNYPu vyučuje od září 2000, kurzy nazvané Understanding China. Introduction to Chinese Calligraphy, Introduction to Drawing and Desing a Introduction to Painting.

 

Zdalipak víte, že…v klasické čínské malbě mají barvy tyto symbolické významy:

Žlutá – spása

Oranžová – radost

Červená – vášeň

Fialová – bolest

                        Černá – smrt

           

 

Koncertní a výstavní síň Atrium na Žižkově

Síň se nalézá v objektu památkově chráněného bývalého kostelíka. Tato raně barokní památka souvisí s opakujícími se morovými epidemiemi v Prazev letech 1680, 1713 a 1715 až 16. Tehdy vznikl morový hřbitova kostelík (postaven 1717 –19). Stezka, která vedla kolem hřbitova a kostela, spojovala tehdy ještě samostatné obce Vinohrady, Libeň a Žižkov. Protože procesí a pouti se tu konaly v neděli po svátku Nalezení a Povýšení sv. Kříže, byl kostel nazýván kostelem Povýšení sv. Kříže. V roce 1729 byl kostelík rozšířen o byt kostelníka. V této podobě se dochoval do počátku šedesátých let našeho století. Svou funkci kostelík plnilaždo r. 1843 kdy arcibiskupská konzistoř všechny úkony v kostele zastavila. V dalších letech kostel chátral. O rekonstrukci kostelíka se uvažovalo už v r. 1887, ale nenašly se finančních prostředky, stejně jako v roce 1906. Z kostela byly tehdy odstraněny všechny cenné věci a sloužil jako skladiště. Další pokus o záchranu byl v r. 1961, ale opět nebyly finance. V r. 1962 bylo pro svůj zcela havarijní a zdraví lidí nebezpečný stav zbouráno křídlo bývalé fary a s ním odstraněna i sakristie kostela a ponechána jen východní a jižní obvodová zeď. Pozemek i kostel zůstaly otevřené a zkáza pokračovala. Až v roce 1977 byla zabezpečovacími pracemi rekonstrukce konečně zahájena. Trvala7 let. Někdejší chrámová loď byla přeměněna v koncertní sál pro 120 návštěvníků, k baroknímu základu přibyla moderní přístavba, v jejímž východním křídle je výstavní síň. Uprostřed objektu je malé čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle (dílo J. Vikové, P. Orieška). Plastika Sedící dívka před vchodem do objektu je dílem akad. sochaře J. Bartoše. Vitráž ve výstavní síni jsou dílem E. Rožátové. Ta je také autorkou mozaiky, která byla umístěna na čelní stěně podia koncertního sálu, v místě bývalého presbytáře. 2. dubna roku 1984 zahájila v rekonstruovaném objektu svou činnost Obvodní koncertní a výstavní síň Atrium. V roce 2007 proběhla výměna a modernizace osvětlovacího systému a sál byl navrácen do původní raně barokní podoby.

 

Atrium na Žižkově

Praha 3 - Žižkov

Čajkovského 12/12a

tel.: 222 721 838

mobil: 737 439 505

email: info@atriumzizkov.cz

http://www.atriumzizkov.cz

Máme otevřeno:  pondělí - pátek od 13.00 do 18.00 hodin

 návštěvníci koncertů mohou k prohlídce využít přestávky koncertu

Vstupné 20 Kč

 

Přednáška autorky Nataši Sutté ´Putování za čínským štětcem – 12 let na Taiwanu´

se koná 15. 5. 2014  (pokud se paní Nataša Suttá do té doby uzdraví)

www.sutta.net

ww.atriumzizkov.cz

 

Hodnocení:  80 %

 

Richard Koníček

Foto: Ing. Olga Koníčková