Model v Galerii Rudolfinum aneb nečekejte výstavu pro modeláře, jde o umění!

01.02.2015 14:59

Galerie Rudolfinum – Praha

29. 1. – 3. 5. 2015

 

Pozvánka do Rudolfina se nikdy neodmítá. Pozoruhodné výstavy tam mají vždy i pozoruhodnou dramaturgii a objevují nejrozmanitější, často až netušená, zákoutí lidské umělecké tvořivosti.

 

Proto, když k nám na www.kulturaok-eu.cz dorazila pozvánka na zahájení nové výstavyv Galerii Rudolfinum na 28. 1. 2015, zbystřili jsme. A když jsme se z ní navíc dozvěděli, že název nové expozice je jednoslovný – Model – už nám naše zvědavost nedala. Div ne – i spát. Co to bude? Model…

 

Tiskovou konferenci zahájil Petr Nedoma, ředitel Rudolfina, poté jsme byli seznámeni  s umělci, kteří se tiskové konference  osobně zúčastnili. Ze zahraničí to byli Mariele Neudecker,  Antony Gormley a  Edwin Zwakman a z domácích  umělců Pavla Sceranková  a Jaroslav Róna. Poté se ujal slova kurátor výstavy Ladislav Kesner, který výstavu inicioval a připravoval 4 roky (na foto vpravo dole).

 

Modelování

Snad každý, když jsme byli dětmi, jsme si prožili období, v němž jsme si cosi modelovali. A vymodelovali. Z náhodných materiálů i běžných předmětů určených původně k jiným účelům, ale i z hmot k modelování určených. Mnozí dokonce modelovali podle vzorů a materiál brali ze stavebnic. Ti starší z Merkuru, Technostavu a jiných stavebnic, mladší z Lega a jeho nápodob. Naše modely byly pokusem ztvárnit to, co už je, jindy snahou zhmotnit to, co ještě není a – podle nás – by být mohlo. Kluci směřovali k technickým modelům, dívky třeba k módním kreacím. A byly i výjimky. To se nám vybavilo pod pojmem ´model´. Ale jako umělecká disciplína? Jako umění? A od světových umělců…

To se musí vidět!

 

Modely jako skulpturální objekty

Galerie Rudolfinum na výstavě nazvané lapidárně – Model – představuje práce 11 (!) světových i našich současných tvůrců, jejichž předmětem snažení je tvorba skulpturálních objektů (chcete-li modelů), nebo případně vyhotovování fotografií či videoklipů na podkladě vzniklého modelu.

Jména na výstavě, po zasvěceném výběru, zastoupená, jsou průřezem oboru a ve svých kategoriích považována za vrcholné představitele.

 

Mariele Neudecker, Rachel Whiteread, Thomas Demand, Lorenz Estermann, Antony Gormley, Julian Opie, Tom Sachs, Thomas Schütte a Edwin Zwakman zastupují světovou scénu a Pavla Sceranková s Jaroslavem Rónou reprezentují špičku tuzemskou.

 

 

Všichni umělci nabízejí své pojetí modelu k nekontroverzním srovnáním. Díla, vzniklá z rozdílných výtvarných médií a v různých měřítcích, ilustrují odlišné umělecké přístupy.Otevírá se tak prostor k zajímavé přehlídce a naznačují se možnosti této specifické umělecké kategorie v současné umělecké praxi.

 

I modely mají svou historii

V malém historickém expozé se na výstavě dozvíme, že trojrozměrné modely staveb a objektů hrály důležitou roli v sochařství již ve starověku. Od renesance je tvorba modelů spojena s architekturou. Nástup modernismu pak přinesl emancipaci modelu vůči architektonickému úkolu.A v současném vizuálním umění se modely objevují už jako plně autonomní umělecká díla.

 

Modely jsou v podstatě dvojí

Buď jde o model něčeho, co existuje, nebo o model něčeho, co by existovat mělo, či mohlo.

Prvním případem je umělecké ztvárnění již existujícího díla, stavby, předmětu tvůrčím způsobem, který používá konkrétní výtvarník daného modelu.

Druhý případ otevírá prostor výtvarníkově fantazii a mohou tak vznikat umělecky ztvárněné modely čehosi, co v praxi nemusí být třeba ani realizovatelné. Bizarní modely domů, fantazijní modely krajin, situací, předmětů a podobně.

 

Jak nám řekl fundovaný a zapálený kurátor výstavy Ladislav Kesner:

Vystavené modely jsou zhmotněním imaginárních představ, jež mohou být hravé, často se v nich odráží povaha utopických či jiných světů s vlastními zákonitostmi a fungují pak i jako prostředek komentáře či kritiky soudobé společnosti.” 

 

Co lze obdivovat na výstavě?

Při procházení jednotlivými výstavními sály se setkáme s 11 vyjádřeními osobitého vztahu mezi umělcem a jím vytvořeným modelem. Vše je pečlivě a kvalifikovaně doplněno vysvětlujícím textem, názvy děl a použitých technik i podrobnými informacemi o jejich tvůrcích. 

 

  • Německá umělkyně, Mariele Neudecker (1965) představuje model Halley VI. Jde o nevšední uplatnění modulární architektury na konkrétním příkladu výzkumné stanice v klimaticky extrémních podmínkách Antarktidy. Zmenšený 3D model polární stanice, první plně přemístitelné výzkumné stanice na světě, zasadila do vitríny a pomocí vody, soli a speciální chemikálie navodila v miniaturní ´akvarijní´ arktické krajině iluzi zamrzlého objektu. Inspiraci krajinou věčného ledu nese i instalace There Is Always Something More Important, představující řez ledovcem, jenž umělkyně vytvořila ze sklolaminátu. Skutečný ledovec osobně objela a zdokumentovala se psím spřežením během své měsíční cesty po Grónsku.   Zároveň přesto, že umělkyně popírá didaktický nebo politický přesah díla, drolící se masa sklolaminátu navozuje asociace praskajícího, tajícího ledovce. Její ledovec se tak stává zlověstnou předzvěstí, modelem toho, co by mohlo potkat všechny ledovce – se všemi z toho plynoucími důsledky  - pokud by se naplnily ty nejhorší scénáře globálního oteplování.


  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • Britská umělkyně Rachel Whiteread (1963) odlévá prostor kolem a uvnitř domů, místností a každodenních objektů (nábytku, domácího mobiliáře apod.). Drobné skulpturální objekty z výrazně barevné sádry, pryskyřice a bronzu jsou otiskem zbytků obalového materiálu (lepenkových trubek, polystyrénu a krabic). Při jejich sestavování si vybírá z palety prefabrikovaných, samostatně odlévaných prvků. Identita výsledných objektů se pak mění v závislosti na vnímání diváka.Od skulpturálního zátiší až po intimně laděné instalace geometrických tvarů.

 

 

 

 

  •  
  •  
  •  
  •  
  • Německý konceptuální umělec Thomas Demand (1964) zkoumá výrazové možnosti modelů architektonických. Známé jsou fotografie trojrozměrného modelu Oválné pracovny v Bílém domě. Vytvořil je během amerických prezidentských voleb v roce 2012, kdy s milimetrovou přesností pomocí předlohy – modelu, popisuje proměny vzhledu interiéru pracovny, k nimž došlo během úřadování posledních čtyř prezidentů USA. Témata autorových děl se často týkají významných kulturních a sociálně politických událostí a vynikají lehkou ironickou narativností, jíž je divák záměrně znejistěn. Předlohou pomíjivých trojrozměrných modelů z barevného papíru a lepenky jsou mediálně známé události jako třeba pád Berlínské zdi. Rekonstruované scény vytvářejí napětí mezi konstruovanou realitou a skutečností.

 

Nezajímá mne ani tak věrnost reality, jako spíš její subjektivní vnímání divákem,“ řekl Demand.

 

  • Rakouský vizuální umělec Lorenz Estermann (1968) staví z překližky zmenšené domy a věže, navozující dojem modelů architektonických. Těžištěm je ale dekonstrukce a rekonstrukce architektury. Předlohou jsou fotografie objektů a budov, jež jsou z nějakého důvodu osiřelé, nefunkční a nevyužívané. Skromné a zapomenuté objekty a stavby konce 70. a 80. let (autobusové zastávky, benzinové pumpy, stánky, terminály, transformátory), které autor převádí do trojrozměrných modelů.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • Přední německý sochař své generace Thomas Schütte (1954) tvoří modely od roku 1980. Fiktivní památníky a ironické pomníky (Mein Grab aj.) ale i modely reálné (hangár, nemocnice, bunkry, věže, muzea, kancelářské budovy, městské čtvrti i soukromé rezidence).

 

„Ne každý model se dočká realizace. Jsou modely myšlenkové, brikoláže, demonstrační a skulpturální náhražky. Občas mě ale někdo kontaktuje, že si chce nechat některý z modelů postavit v reálu,“ řekl Schütte.

 

  • Skulpturální tvorbě amerického umělce Toma Sachse (1966) dominují surreální modely (kosmický program, svět moderního konzumerismu a módy). Modely jsou z lepenky, polystyrénu, dřevotřísky, lepidel a dalšího levného materiálu. Najdeme v nich ironické postřehy o masové spotřební kultuřei kritiku odcizující estetiky, či glosy americké kultury a ideologie. 

 

  • Obě instalace britského umělce Antony Gormleyho (1950), Memes a Tankers, prezentují hlavní téma umělcovy tvorby. Zajímá ho primárně ´budoucí´ význam ´modelu´, utopické projekce.

 

„Model je pro mě to, jak funguje umění. Žádný obraz nebo objekt není absolutní, jakkoli by chtěl,“ řekl autor.

  •  
  • Holandský umělec Edwin Zwakman (1969) fotografuje trojrozměrné modely, jež staví v ateliéru. Námětem jsou banální, izolované výseče holandské krajiny, měst a předměstí nebo prázdné interiéry. Nevychází z konkrétní scény či místa. „Rekonstruuje svět“ po paměti a pomáhá si skicami. Díla lze brát jako dialog se starobylou tradicí holandské krajinářské malby. 

 

„Všechna místa, objekty a budovy, jež jsem viděl, transformuji do nových variací… Měřítko a perspektiva v mých obrazech jsou často nereálné, spíš psychologické,“ řekl autor. 

 

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • Tématy sochařské a malířské tvorby britského umělce Juliana Opieho (1958) jsou pop art, skulpturální minimalismus a konceptuálního umění. Hra s měřítkem areflexe na anonymitu současného města. Modely pro stavby v reálném světě. Tvar díla Imagine You Are Driving, jež autor prezentuje, naznačuje autodráhu – zvětšený model modelu. Dá se ale vnímat i jako model skutečné autostrády i závodního okruhu.

 

 

 

 

 

  •  
  •  
  •  
  •  
  • Skulpturální instalace, videosochy, mobilní a kinetické objekty Pavly Scerankové (1980) jsou modely nebo byly dle modelů vytvořeny. Na výstavě umělkyně prezentuje mj. „Umě

    ní nezměřitelných vědeckých otázek I.“, postavené na hře subjektivních zážitků a pocitů diváka. Na první pohled nelogická změť dřevěné překližky nepravidelných tvarů. Dokáže se ale rozprostřít v divákově mysli.

Stačí krok stranou a situace jejiná. Objekt vypadá jako cizokrajná květina. Dá se prohlížet a může zaujmout divokou, vratkou konstrukcí, “ dodala autorka.

 

  • Nefigurativní skulpturální objekty se v tvorbě Jaroslava Róny (1957) objevují od počátku 90. let. Ty vystavené jsou povětšinou z bronzu, asambláží z různých drobných předmětů, kartónových a polystyrénových obalů a ateliérového odpadu. Autor je nazval ´architektony´, (viz. Kazimír Malevič, abstraktní architektonické návrhy). U některých je účel naznačený názvem patrný už z formy, ale u jiných je jen neurčitou asociací tvaru a funkce budovy.

 

Nečekaný svět modelů jakožto imaginárních světů

Jak už bylo řečeno, na výstavě se lze seznámit se svébytným světem a viděním umělců věnujících se z mnoha úhlů a různými způsoby modelům. Jde o intimní zprávy o tom, jak oni vidí svět kolem. Výběr tím, že je mezinárodní, je i dostatečně reprezentativní. Kurátor výstavy Ladislav Kesner nám hrdě oznámil, že se mu nepodařilo na výstavu umístit z celosvětové škály tvůrců pouze dva. Jeden pochází z Afriky a  druhý dělá tak rozměrné modely, že se do nich dá vnikat, a ty by se na výstavu nedaly umístit.

Trojrozměrné modely jsou zhmotnělou fantazií tvůrců a nabízí divákovi důvod nastartovat vlastní fantazii a zapřemýšlet se až za hranici reality o možnostech, jak si stvořit vlastní svět, jak se oprostit od pout skutečna a jak vplout do světa neskutečna, jež může být takto zhmotněno.

 

Kurátor: Ladislav Kesner

Administrace: Lenka Hachlincová

Produkce: David Korecký

Doprovodné programy: Marian Pliska

Propagace: Nikola Bukajová

Asistentka: Šárka Komedová

Grafická úprava: Robert V. Novák

Redakce: Zuzana Kosařová

Překlady: Sabina Pope, Robin Cassling

Instalace a osvětlení: ZEN Design

  • K výstavě vychází obsáhlý katalog s esejí kurátora Ladislava Kesnera a rozhovory s vybranými vystavujícími umělci – Antony Gormleym, Edwinem Zwakmanem, Lorenzem Estermannem a Jaroslavem Rónou.

 

  • Lektorské oddělení Galerie Rudolfinum připravilo k výstavě i soubor doprovodných programů a akcí. K výstavě bude také natočen krátký dokument režisérky Lucie Klímové mapující vznik a koncepci výstavy.

Vstupné:

Plné: 130 Kč

Snížené: 80 Kč

Vstupenka platí pro jeden volný vstup na vybraný doprovodný program

 

Máme otevřeno kromě pondělí:

úterý –středa, pátek –neděle: 10.00 –18. 00 hodin

čtvrtek: 10.00 – 20.00 hodin

 

110 01 Praha 1

Alšovo nábřeží 12

 

www.galerierudolfinum.cz

 

Doprovodné programy

 

čtvrtek 19. 2. 2015: 18.00 hodin:  Ladislav Kesner - komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem

 

úterý 3. 3. 2015: 16.30 hodin  -  komentovaná prohlídka výstavy s lektorem galerie

 

čtvrtek 19. 3. 2015: 18.00  hodin - Ladislav Kesner Tísnivá realita – Modely v současném umění - přednáška

 

úterý 14. 4. 2015:  16.30 hodin -  komentovaná prohlídka výstavy s lektorem galerie

 

čtvrtek 30. 4. 2015: 18 hodin - Ladislav Kesner - komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem

 

(Změna programu vyhrazena.)

 

Výtvarné dílny pro děti a žáky / stavebnice KAPLA

(po rezervaci termínů na T: 227 059 346, E: pliska@rudolfinum.org)

 

středa 18. 2. 2015 od 10.00 hodin

sobota 14. 3. 2015 od 14.00  hodin

středa 25. 3.  2015 od 10.00  hodin

 

Hodnocení: 100 %

 

Richard Koníček (zdroj: tisková zpráva )

Foto: © Ing. Olga Koníčková