Miloslav Chlupáč: Sochy, obrazy, kresby aneb proč svou malbu považoval za privatissimum?
Galerie U Betlémské kaple
18. 12. 2014 - 6. 2. 2015
Na vernisáži nové, prodejní výstavy Galerie U Betlémské kaple, kde jsme vystavili kolem 4 desítek prací Miloslava Chlupáče, mezi něž patří sochy, obrazy a kresby. S velkým zájmem jsme zhlédli oleje na plátnech - ostře barevná zátiší (na www.kulturaok-eu.cz zaujala nejvíce barva tyrkysu), velkoryse pojaté monumentální akvarelové kresby Tři Grácie (I. - II. - III.) a četné plastiky ženských figur a hlav z unterbergského mramoru.
Výstavu zahájil a uvedl PhDr. Jiří Šetlík slovy, že celé Chlupáčovo dílo spojuje jeho osobnost, z níž vyzařuje autorova lidská pohoda a laskavost. Z jeho nesčetných zátiší vyzařuje prostota a vůně domova. Svůj proslov zakončil slovy, že Miloslav Chlupáč byl svou výtvarnou imaginací vskutku básníkem.
Ze životopisu:
- narodil se 11. července 1920 v Benešově u Prahy
- po maturitě začal studovat medicínu
- po uzavření vysokých škol za II. sv. války se začal učit kameníkem u architekta Blahomíra Podpěry, majitele kamenického závodu v Kralupech nad Vltavou a poté přešel do pražského kamenosochařského závodu Otakara Velínského, kde se realizovaly špičkové reprodukční zakázky: Makovského kašna, Kafkovo Ráno, Laudovo Stvoření uhlí a mnohé další
- během války začal studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Štipla (nebyl z důvodu nemoce totálně nasazen)
- po 1945 se jako předseda studentské rady podílel na reformě UMPRUM, která ji povýšila na školu vysokou
- právě on se zasloužil o to, že na profesorská místa přišly uznávané autority jako Emil Filla, František Tichý, Jan Bauch, Bedřich Stefan či Josef Wagner. U posledně jmenovaného pak studoval i on sám.
- K jeho spolužákům patřili Vladimír Janoušek, Věra Havlová (později Janoušková), Zdeněk Palcr, Eva Kmentová nebo Olbram Zoubek, v okolních ateliérech Stanislav Podhrázský a Zbyněk Sekal
- v 60. letech sehrál důležitou roli nejen jako umělec, ale též jako organizátor, příležitostný publicista a zejména jako neoficiální mluvčí pokrokového křídla výtvarné obce
- byl vůdčím duchem Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu čsl. výtvarných umělců.
- sám byl členem skupiny Máj 57 (společně s Jiřím Balcarem, Robertem Piesenem, Stanislavem Podhrázským, Zdeňkem Palcrem, Zbyňkem Sekalem a dalšími).
- v 60. letech pravidelně vystavoval a ve spolupráci s architekty realizoval celou řadu soch pro veřejný prostor
- jezdil na sympozia, která zásadním způsobem poznamenala jeho uměleckou dráhu
- 1962 byl pozván na sympozium v rakouském St. Margarethen. Tam navázal pevné a dlouholeté přátelství s vídeňským sochařem Karlem Prantlem
- téměř ve stejné době (1963-1964) organizoval se slovenským sochařem Rudolfem Uhrem první domácí kamenosochařské sympozium ve Vyšných Ružbachách.
Základní idea sympozií - práce v pospolitosti umělců, výměna názorů, zkušeností a kontaktů - nabyla pro sochaře zpoza železné opony obzvláštní důležitosti, neboť pro ně znamenala první konfrontaci s mezinárodní scénou a v celé řadě případů i přímo ovlivnila jejich práci.
- Chlupáč na svých sochách pracoval Brancussiho metodou taille direct, kterou oživila právě sympozia
Oproti zavedené praxi, kdy sochaři nechávali velké kamenné skulptury zhotovit podle svých modelů v kamenosochařských dílnách, seká v tomto případě sochu do kamene autor sám, namísto modelu se opírá pouze o vnitřní představu. Práce na soše tak není mechanickým přepisem, nýbrž důvěrným dialogem, kde kámen je sochaři respektovaných partnerem.
- v závěru 60. let pronikl do nejvyšších pater mezinárodní scény, což platí zejména o jeho účasti na projektu En Ruta de la Amistad (Cesta přátelství)
- 1962 první výstava v pražské Nové síni
V rámci doprovodné akce k olympiádě v Mexico City realizovala vybraná skupina sochařů z celého světa monumentální sochy podél autostrády směřující k olympijské vesnici.
- po 1968 byl Chlupáč jedením z nejpostiženějších výtvarných umělců
- přestal získávat zakázky na práce ve veřejném prostoru a nadále se musel živit v dělnických profesích nebo restaurováním, nemohl vystavovat, nedostával povolení k vycestování na mezinárodní sochařská sympozia
- až 1981 se mohl zúčastnit sympozia Forma Viva ve Slovinsku
- 1985 opět vystavuje
- 1986 i poprvé po dlouhé době vycestoval mimo východní blok, když byl pozván k vedení kamenosochařského kursu na Letní akademii v unterbergském lomu u Salzburgu
- po 1989 opět naplno rozvinul tvůrčí i výstavní aktivitu - začal jezdit na kamenosochařská sympozia po celém světě a až do vysokého věku sám tesal své sochy do kamene, přestože byl v posledních letech již těžce nemocný
Chlupáč se celý život držel klasické podoby sochy a nenechal se ovlivnit materiálovými či formálními inovacemi, které zcela proměnily podobu sochařství. Od ženských figur, budovaných z ostře seříznutých objemů a harmonicky komponovaných pro pohledy z různých stran, přešel v 60. letech k měkčí modelaci, v níž je tvar pouze naznačen, a dostal se až na hranici abstrakce.
Vedle sochařství se celý život věnoval i malbě, vždy ji však považoval spíše za privatissimum a vystavoval ji jen zřídka. Integroval do ní některé jemu blízké prvky z dějin moderního umění, ať už je to kubistická stylizace tvaru či tajemná atmosféra obrazů celníka Rousseua, Yvese Tanguyho či Karla Černého
- je i autorem celé řady textů jak memoárových, tak i čistě teoretických
Praha 1 - Staré Město
Betlémské náměstí 8
Máme otevřeno denně 10 - 18 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková