Metaplay, Praha – Tokyo (japonská část) aneb zabýváme-li se uměním, získáme tvůrčí svobodu

29.10.2014 13:05

Galerie kritiků – Praha

17. 10. – 16. 11. 2014

 

 

Byli jsme pozváni na zahájení výstavy Metaplay, Praha – Tokyo (japonská část)  do Galerie kritiků v Paláci Adria.

Výstava pod názvem Metaplay se konala poprvé v pražské Galerii kritiků na podzim roku 2012 v rámci kontextu soutěže 5. Ceny kritiky za mladou malbu. Poté jsme se rozhodli  ji konfrontovat ji s mladou americkou malbou se shodným zaměřením na abstrakci a její dnešní pojetí. Pod názvem Metaplay, Praha - New York proběhla v létě 2014 v Praze společná výstava 4 českých a 4 amerických umělců, jež se inspirovali vývojem malby od abstraktního expresionismu 50. let 20. století a současným stavem vizuální reality, s pokračováním v Českém centru v New Yorku.

 

Souběžně byla projednána konfrontace s okruhem japonských umělců, s nímž Galerie kritiků spolupracovala již v minulých letech (reciproční výstavy The Vision v roce 2004 a The Optical Nature v letech 2007-2008) k výměně japonské a české výstavy. Pod názvem  Metaplay, Praha – Tokyo nejprve představujeme v Galerii kritiků výběr děl sedmi japonských umělců a poté českou výstavu vybraných finalistů 7. Ceny kritiky, jež bude odeslána na počátku roku 2015 do galerie Toki Art Space v Tokiu.

 

Proč Metaplay?

Název Metaplay je přejatý ze světa virtuální reality, zavedený v 70. letech v USA Myronem Kruegerem jako výraz pro videoplace, později užívaný pro počítačové hry. Znamená hru uvnitř hry, příběh uvnitř příběhu, ve smyslu používání metadat, tedy sekundárních informací určitého postupu či konceptu z dějin umění, designu, reklamy, fotografie nebo virtuální reality. Pro výstavu je citován metaforicky, jakožto koncept vyjádření společného jazyka dnešní abstraktní malby, založené na principu apropriace a dekonstrukce ve vztahu k nové konfiguraci. Kombinuje i různá média vyjádření ve smyslu intermediality s důrazem na interakční komunikaci s divákem. Výstava má velký význam pro dialog ve vývoji současné malby, vyjadřující se v různém prostředí společným jazykem. (text: Vlasta Čiháková Noshiro)

 

Metaplay v japonském pojetí

Výběr sedmi japonských umělců pro tuto výstavu provedl Masaki Nakayama, rovněž vystavující autor.

 

Vystavující japonští umělci (z textu:  Vlasta Čiháková Noshiro)

Vystavuje své obrazy, které maluje akrylem na potištěných tkaninách, které tak získávají zajímavou texturu povrchu malby a sofistikovaný image. Konstatuje zlom ve vývoji malby, zaviněný revolučním působením fotografie. Autor je přesvědčen, že dějiny umění jsou do značné míry určované zpracováním relevantních informací.

 

Zabývá se tvarovým a zvukovým rozbíjením pohyblivého obrazu v projekcích a video instalacích, s obrazovými motivy nalézanými v odkazech na netu.  Projekce Detour/Oklika se soustřeďuje na film o keramice, jež je po rozbití opravována. Vidíme dekonstrukci a fragmentizaci obrazu, takže akt rozbíjení a opravy se nám významově zdvojuje.  Autorka je přesvědčena, že vztah diváka k obrazu je založen právě na principu dekonstrukce a rekonstrukce obrazu, souběžně s jeho novým zrodem.

 

  • Isao Nakamura

Pohybuje se mezi fotografií a malbou. Nedává ani jednomu z nich prioritu. Zaujetí pro barvu  poskytuje autorovi  jejich emotivní, fyzický i morfologický potenciál.  Společným jmenovatelem jeho děl se stává osa horizontu, která dělí nebe a zemi v poměru 1: 1, nebo i 1: 3, jako u holandských mistrů.  Horizont je zaostřený, krajina je rozostřená a málo čitelná, protože předmětem fotografování je barevný prostor, ale výsledek je plošný a v obrazech se jako smyslový zážitek mění v abstrakci..

 

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  • Masaki Nakayama

Jeho fotografické záznamy, které se nám na www.kulturaok-eu.cz nejvíce líbily,  dovádějí k plošně i plasticky vyjádřené antropometrii. Původně sochař se přes fotografie autor vrátil k morfologickému vyjádření vnímání prostoru. Informace vznikly opakovaným záznamem tělesné akce (performance).  

Má blízko genderovému a řemeslnému pojetí obrazu. Autorka pracuje v současnosti v Berlíně a inspiroval se tapisérií, obecně tkaninou. Autorka obrazy často zasazuje do dřevěných rámů, volně splývají na zem a tvoří je např. rozpáraná tkanina, sešívaná či splétaná na plátně do nových konfigurací, nitěmi a vlákny vyjmutými z hotových tkanin.   

 

Zamýšlí se nad otázkou, proč a zda tvořit vůbec. Na věcech či předmětech tolik nezáleží, není důvod je stále vytvářet a přesto je tvoříme se zaujetím pro jejich jedinečné vlastnosti. Čím více však tyto vlastnosti poznáváme a osvojujeme si je jako podmínky věcí, objevujeme i jejich nové možnosti použití, jež věci omezují. Proto je lépe zabývat se něčím nedosažitelným a nepochopitelným jako je umění, přináší to tvůrčí svobodu.

 

Jednotlivé prvky v nástěnné či prostorové instalaci poskládala do Příběhu, který se vztahuje k prázdné scéně. Autorka je zřejmě fascinována berlínskou zdí a jejím zbořením. Konvenuje to jejím pocitům, nejistoty a fluktuace v dnešním světě.

 

 

 

 

Kurátoři: Masaki Nakayama,  Vlasta Čiháková Noshiro

110 00 Praha 1

Jungmannova  31/36

 

www.galeriekritiku.cz

 


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/metaplay%2c-praha-%e2%80%93-new-york%c2%b4-aneb-kdyz-formou-hry-propojime-smysly-a-psychicke-prozitky%e2%80%a6-/

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: © Ing. Olga Koníčková