Malba a její přesahy: 8. Cena kritiky mladou malbu 2015 aneb 8 statečných

15.02.2015 14:48

Galerie kritiků – Praha

12. 2. – 15. 3. 2015

Letos se již po osmé sešla odborná porota, aby po dlouhém a náročném výběru prací 60 uchazečů  vybrala ty nejzajímavější, nejperspektivnější, nejosobitější a hlavně nejoriginálnější práce mladých umělců a ocenila je Cenou kritiky za mladou malbu. Na první prezentaci trojkolově vybraných 8 finalistů a na zahájení jejich společné výstavy v důstojném prostředí Galerie kritiků v Paláci Adria v Praze byla přizvána i www.kulturaok-eu.cz.

 

Malba a její přesahy 

Pravidla soutěže nejsou složitá ani nepřekonatelná, ale vymezují srovnatelné podmínky, které musejí uchazeči o Cenu kritiky za mladou malbu splnit. Jak nám  jménem pořadatelů osoba nad jiné povolaná, historička umění a japanoložka, paní PhDr. Vlasta Čiháková Noshiro sdělila zadání  - Malba a její přesahy - je pro účely soutěže chápáno v kontextu tvůrčího vývoje umělce. Umělec proto není hodnocen pouze za svůj konkrétní zaslaný obraz, či obrazy, ale za tvorbu, která zahrnuje období posledních 2 let. Tu porotě dokládá buďto přímo tištěnou nebo formou elektronické dokumentace.

 

Další podmínky jsou více méně technického rázu. Citujme tedy přímo zadání, tak jak bylo publikováno i v tiskové zprávě připravené u příležitosti udílení cen.

V rámci prezentaci obrazu se připouští kombinované mediální vyjádření, tedy malba – objekt a jiné prvky prostorové instalace. Věkový limit soutěžících do 30 let vyjadřuje záměr podpořit tvorbu mladých umělců nejvyšších ročníků vysokých škol anebo čerstvých absolventů pro jejich vstup na profesionální uměleckou scénu. Uchazeči se mohou účastnit soutěže nanejvýš třikrát, avšak přednost ve výběru dostávají noví uchazeči před účastníky minulých ročníků, s nimiž byla již navázána výstavní spolupráce.“

Karty rozdány, mantinely nastaveny

Jak jsme byli poučeni paní Noshiro, fakt, že bylo nakonec odbornou porotou vybráno v 8. ročníku 8 finalistů, nebyl záměr, ani pravidlo, že by v 9. ročníku bylo vybíráno 9 finalistů, a tak dále, ale pouhá shoda okolností.

 

Odborná porota pod předsednictvím Petra Vaňouse ve složení Jiří Machalický, Michal Nesázal, Alena Pomajzlová a za pořadatele pak Vlasta Čiháková Noshiro a František Zachoval, vybírala finalisty tohoto ročníku z více jak 60 uchazečů. Všichni, bez ohledu na národnost, museli mít dlouhodobý pobyt v České republice. Asi dvě třetiny se přihlásily přímo na pořadatelskou výzvu, asi třetina byla navržena odborníky, kteří dbají na zachování dobré úrovně soutěže. Návrhy na oslovení umělců podávala i samotná odborná porota. Tříkolovým náročným kolektivním výběrem uchazečů do stále užšího a užšího okruhu, ovlivněného ovšem i možnostmi výstavních prostor Galerie kritiků, byl nakonec determinován finální počet 8 vybraných finalistů.

 

Každý z finalistů nabídl něco nového

Cena kritiky podle svých zásad a pravidel má sloužit a slouží zejména k vyhledávání nových přístupů k malířské tvorbě. Následně pak k jejich medializaci, a tím i k vytváření výstavních příležitostí pro vyhodnocené mladé umělce. Proto byl výběr finalistů pro porotu těžký, ale zároveň i zcela cílený, a to najít mezi účastníky ty, kteří skutečně přinášejí nové přístupy k malířské tvorbě. Podle verdiktu odborné komise se stalo finalisty těchto 8 tvůrců:  Šárka Koudelová, Michael Hon, Eva Škrovinová, Andrea Lédlová, Martin Herold, Ondřej Boušek, Filip Dvořák a Adéla Součková.

 

Za porotu nám paní Noshiro s potěšením zdůraznila především fakt, že každý z autorů do soutěže nabídl svůj koncept a každý že pracuje jinou technikou. V tom spatřuje posun od předchozích ročníků. A také vyšší diváckou atraktivnost při návštěvě výstavy. Vystavené práce všech 8 finalistů jsou jméno od jména odlišné, osobité a specifické.

Paní Noshiro také projevila radost z toho, že letos je mezi finalisty konečně také zastoupeno Brno, a to hned dvěma finalisty, což považuje mimo jiné i za dobrou vizitku nově vzniklého týmu tamních pedagogů, jejichž progresivní vliv se začíná projevovat.

Paní Noshiro neopomněla také srovnání s loňským ročníkem, jež charakterizovala ´dekonstrukce a konstrukce´, zatímco letošní ročník označila jako přehlídku ´fragmentace a defragmentace´ za ´analýzu a tvorbu nové struktury´.

 

Finalisté o sobě, vesměs v první osobě

Samozřejmě, že nás zajímal i osobní pohled jednotlivých finalistů na jejich tvorbu. Na tiskové konferenci bylo z 8 finalistů přítomno pouze 5.

 

  • Šárka Koudelová (1987)

Ve svých pracích vychází z toho, co dobře zná a čemu se obdivuje. Minerálům. Stejně jako horniny se skládají z geologických vrstev, snaží se i ona podobně vrstvit své obrazy. Prozradila nám, že pracuje tím nejtenčím štětcem, který si ještě podle svého zastřihává a například na výstavu vybraný velký obraz malovala (vrstvila) plných 8 měsíců den co den. Proto na něm nalezneme po bedlivém náhledu nejen citace z dějin, ale také soukromé deníkové záznamy událostí, které ji nějak v průběhu tvorby zasáhly.

 

  • Michael Hon (1991)
  • Ve svých obrazech se snaží používat základní malířské elementy, vycházet z malířské hmoty, snaží se pracovat s maximálním respektem k malířskému řemeslu a celky pak komponovat do určitých konkrétních grafických vyjádření.

 

  • Eva Škrovinová (1989)

 

Přijela z Brna, kde studuje FAMU. Její práce jsou jednoznačně konceptuálními díly. Jak nám na sebe prozradila, vystudovala matematiku a AVU. Tahle nesporně nezvyklá kombinace talentu a myšlení jí umožňuje tvořit zcela netradičně, silně svébytně a dalo by se říci, že i nonkonformně své ´skládací obrazy´. Její představa o instalaci obrazů byla navíc původně taková, že by byly rozloženy po zemi. Dokonce si dodala rozkres a propočet na instalaci. Nakonec byly ale její práce umístěny klasicky na stěnu a ona s tím, s jistým sebezapřením, nakonec i souhlasila. Na náš všetečný, ale ryze praktický dotaz, co by dělala, kdyby její práce byly bývaly podle jejích představ cíleně ´poházené´ po zemi a někdo jí plátno prošlápl, reagovala, značně svobodomyslně: „No a co?“

 

  • Andrea Lédlová (1990)

Na výstavě představuje pozoruhodný svitek, jehož prazáklad je v literatuře a skoro filmovou technikou, postupujete-li po jeho délce, se jednotlivé obrazy skládají v celek. Obsahem jsou běžné zážitky z ulice, po které se pohybuje, stejně jako impulzy z internetu či vjemy a představy vyvolané její četbou. Prozradila nám, že tato forma, kterou na výstavě vidíme, není určitě ještě definitivní a jediná v její tvorbě. Ráda totiž zkouší nové techniky a zcela vážně uvažuje o rozpohybování svých svitků jako o svém dalším vývojovém kroku směrem ke klipům, či animovaným uměleckým filmům.

  •  
  •  
  • Martin Herold (1986)

Patřil z přítomných k těm zkušenějším. Už vystavoval a novou výstavu právě i připravuje v Ústí nad Labem. Podle svých slov pracuje v jakýchsi uzavřených cyklech. Ty obrazy, které vystavuje na této výstavě, jsou konkrétně z loňského roku, z jeho – jak dodal – ´obrazového archivu´. Jedná se o portréty míst, které zná, ale v podobném stylu zpracovává po svém i detaily z obecně známých obrazů.

  •  
  • Ondřej Boušek (1985)

Na tiskové konferenci nébyl osobně přítomen. Jeho práce nám tedy ozřejmila opět paní Noshiro. Pohybuje se v prostředí perských koberců. Z jejich obrazových a výtvarných osnov čerpá své ornamentální náměty. Snaží se objevovat základy jejich pro nás poněkud exotické ornamentalistiky, provádět redukce těchto často až nadužívaných prvků a vytvářet z nich nové osnovy.

  •  
  • Filip Dvořák (1990)

Ani Filip Dvořák se tiskové konference nezúčastnil a nechal tak za sebe hovořit pouze své práce. Na výstavě přestavil svoji kombinovanou techniku, v brutálně hrubých rámech namísto očekávané malby zasazené trojrozměrné artefakty či přímo předměty, jako třeba stromek z modelové železnice. A z vyslovené malby pak představil až technický nákres jakési konstrukce (Pódium pro pódium), který ale zachází do záměrné absurdity a nesmyslnosti.

  •  
  • Adéla Součková (1985)

Třetí z nezúčastněných na tiskové konferenci. Jako jedna z mála se zúčastnila soutěže letos již potřetí. Její doménou jsou kresby uhlem na zeď kdesi na možném pomezí street artu. Jedná se vždy o zachycování poetických rozpoložení autorky, o bezprostřední záznamy momentálních zážitků a pocitů. Chtěla dokonce své konkrétně vystavované dílo malovat až v autentické atmosféře vernisáže jako performanci. Vzhledem k regulím soutěže to ale nebylo možné, a tak ho v Galerii kritiků zrealizovala alespoň v průběhu instalace výstavy. 

 

A na závěr

vítězkou a nositelkou hlavní ceny 8. ročníku Ceny kritiků se stala

Eva Škrovinová (FaVU Brno)

2. cena – Ondřej Boušek (AVU Praha)

 3. cena – Šárka Koudelová (AVU Praha)

3. cena -  Andrea Lédlová (AVU Praha)

 

Když se Eliška Kaplicky opět usmívá

Na vernisáži, kteroužto svou vzácnou návštěvou nás poctila paní Eliška Kaplicky, jsme jako návštěvníci dostali možnosti zvolit si z přítomných finalistů jednoho svého vítěze, který dostal tzv. Cenu sympatie diváků – Michael Hon/FaVU Brno).

 

Cena kritiků za mladou malbu je podporována i Fondem Ceny kritiky, který vytváří depozit oceněných děl. V soutěži se hodnotí první tři pořadí a laureátovi je v rámci jeho ocenění uspořádána samostatná autorská výstava ke konci kalendářního roku v Galerii kritiků. Z okruhu oceněných umělců si zvolí svého kandidáta také naše zahraniční Česká centra pro rezidenční stáž v zahraniční zemi, kde způsobí.

 

 

 

 

 

 

 

110 00 Praha 1

Jungmannova 31/36

 www.galeriekritiku.cz

Hodnocení: 90 %

 

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková