Mafiánovi aneb padouši, kterým fandíte/´The Family´, ´Malavita´

29.10.2013 09:28

Společnost Bioscop připravila pro diváky na 14. 11. 2013 filmovou lahůdku, na jejíž novinářskou předpremiéru nás pozvala. Jednalo se o americko-francouzský film Malavita (italsky = podsvětí), který do české distribuce jde pod názvem ´Mafiánovi´,  slovensky ´akoMafiánovci´ a v anglické verzi se můžeme setkat i s názvem ´The Family´. Pořád jde ale o herecký koncert tří excelentních  hereckých osobností Michelle Pfeiffer, Roberta De Niro a Tommy Lee Jonese. A už kvůli nim stojí film za zhlédnutí.

 

Zvláště návrat už skoro ztracené Michelle Pfeiffer je radost pro všechny, kdo ji už hezkých pár let (u dámy se věk neuvádí!) milujeme a roztouženě na ni hledíme. Pravda, Michelle zde už dávno není tou sladkou panenkou s modrými kukadly jako kdysi její Angela v Manželství s mafií, není ani sladce svůdnou Čarodějkou z Eastwicku, vyvažující duo kolegyň v podání nonšalantní Cher a smyslné Susan Sarrandonové, usilující o nepřekonatelného ďábla jménem Jack Nicholson. A už vůbec zde Michelle Pfeiffer nepřipomíná naivně sladkobolnou Madame de Tourval z Nebezpečných známostí či komiksovou latexačku – Kočičí ženu z Batman se vrací. Michell nám prostě dozrála. Rozvila se do moudré krásy, dospěla k rolím žen středního a vyššího věku, které vědí o životě své a umějí – protože musí - se s ním i poprat. Jediné, co snad malinko upomíná její herectví v Mafiánových, je její nezapomenutelná omlácená ženská bojující o své partnerství s Al Pacinem v charakterních rolích o dvou outsiderech, kteří se nedají a bojují o zbytek svého já, ve filmu Frankie a Johny. Ale to Michelle bylo také už o nějaký ten pátek méně…

Malá vsuvka na okraj

Je-li cosi mezi nebem a zemí, pak to není nic spirituálního, ale technika. A ta se při předpremiéře chovala ke shromážděným (vesměs) odborným divákům v dopoledním pražském kině Lucerna vskutku macešsky. Šestkrát se film přerušil (z toho jednou dokonale, ve chvíli, kdy mafiánovi vstupují do nového domu, kde není ještě zapojena elektřina, a konstatují, že je tam tma – byla a dlouho nejen u nich na plátně, ale i v kině). Párkrát také vypadl zvuk a vděčný divák si mohl ozkoušet, jaké to bylo, když k němému filmu náhodou zrovna nehrál náhle indisponovaný klavírista a přítomní byli odkázáni na titulky. Brali jsme to vesměs sportovně a s nadhledem. Mně osobně to připomínalo dětství, někdy v padesátých letech, kdy jsme z boudy naproti Davli přejížděli večer pramičkou na promítání, které se konávalo v místní sokolovně, v té době už tělocvičně Tělovýchovné jednoty, a pokud neusnul odvážný muž s klikou, nechytl v promítačce film (nádherné to pak obrazce na plátně) a náhodou nezahřmělo (to také sál ztemněl), viděli jsme někdy film i celý. I tak to byl pro dětskou duši zážitek a návraty do mládí, jsou ve stáří docela příjemné. Zejména takto naturalistické.

 

Zpátky k Mafiánovým        

Film je označen jako krimi komedie. A je to krimikomedie. Akorát, že občas z ní mrazí, protože nelidské mezilidské vztahy, které, jak je vidět panují všude a nejen u nás, dohánějí nás nicotné a nezajímavé pro soukolí mocných a důležitých, k zuřivosti hraničící s reakcemi Mafiánových. Člověk jim fandí, i když nedělají zrovna vše, jak se má, ale mít tu odvahu, tak bejsbolkou zmlátíme drzého vyžírku pseudoopraváře také. A rozmlátit tenisovou raketu o držku nafoukaného fracka, co si myslí, že mu každá vděčně padne do trenek, jen na ni hodí okem, je jediné rozumné řešení pro mladou holku, co má sebevědomí a grácii. Jo, a když posloucháme ty urážky v marketu a vidíme ty podvodné triky na zákazníky, neříkejte mi, že byste tomu hajzlovi, co si z vás dělá legraci, nejraději nezapálili obchod nad hlavou. Šikana, urážky, ponižování, nactiutrhání, předpojatost, to vše v nás bublá. Nejsme ale Mafiánovi a není to ve filmu. Ale ať chceme nebo ne, držíme jim na rozdíl od všech, kdo po nich jdou, palce a fandíme jejich osobitým a přímočarým reakcím. Prostě se nedají a tak bychom to měli dělat všichni. To by bylo najednou pořádku i bez ´pomocníků, co chrání´ – kdoví koho…

 

Co o tom praví Bioscop

Distribuční společnost mající práva pro náš trh k filmu připravila následující text:

„Kdysi měl všechny a všechno pod palcem. Ale časy se mění. Bývalý mafiánský boss Giovanni Manzoni (Robert De Niro), jeho rázná manželka Maggie (Michelle Pfeiffer) a jejich dvě děti jsou za příkladnou spolupráci se zákonem umístěni do programu na ochranu svědků. Žít životem spořádaných občanů se jim příliš nedaří. Zoufalý agent FBI Stansfield (Tommy Lee Jones) je musí opět přestěhovat, protože mafiánské klany zuřivě pátrají po „špinavém udavači“ s jasným cílem. A tak se z nich tentokrát stávají Blakeovi a jejich novým domovem malé, ospalé městečko v Normandii. Jenže staří psi se novým kouskům učí těžko. Jejich chování a zvyklosti jsou pro život v utajení překážkou. Tahle rodinka má mafiánství prostě v krvi.“ (Bioscop)

 

Tak a už víte všechno (skoro)

Film je adaptací knihy "Badfellas" z roku 2010 napsané Toninou Benacquisty o bývalém americkém mafiánském bossovi, který se v rámci programu na ochranu svědků skrývá ve Francii. Film samozřejmě není kniha a režisér a scénárista Luc Besson si s textem poradil filmově. Zprvu je to možná až nadsazená komedie, živená střetem amerického velkoměsta s francouzským maloměstem. Pak se to ale celé graduje. A na plátno vstupuje americká drsná škola. Celá rodina jsou víceméně (no spíš více, než méně) docela brutus asociálové, co se s člověkem nepárají pro křivý pohled. Na druhou stranu žijí jako dokonale spokojená rodina, mají se rádi a u večeře rodiče okřikují děti, když mluví sprostě, protože by se to nemělo. Je to tak trochu extrakt typické americké dvojí morálky. Nadnesený, ale trefný. Jejich reakce jsou tedy sice logické a pochopitelné, ale absurdní ve francouzském poťouchlém prostředí. A to jde až do finále. Troufám si říci, že o konfrontaci obou tak odlišných světů asi i šlo. Ale ona komedie se mi už trochu převlékala za thriller. A finále už s komedií nemá nic společného ani náhodou. Hodně zajímavý režijní nápad a divácky vděčný fór je nesporně scéna, kdy věčný filmový mafián Robert De Niro a věčný filmový detektiv Tommy Lee Jones sledují v kině Scorsiho film Mafiáni, kde De Niro hraje. I když jsou všichni tři hlavní představitelé tak nějak ve své osvědčené šarži, hrají se zjevnou chutí a Michelle a Robert jsou za jedničky. Tommy se vedle nich tak trochu ztrácí. Překvapením je ovšem správňácká Dianna Agron(že by filmová parafráze na Britney Spears?) v roli mafiánské dcerky, která se neztratí. Ani v roli, ani zdá se v další herecké kariéře.

 

Závěr

Především chceme věřit, že výpadky při promítání nejsou součástí filmu, a že při běžném promítání uvidí diváci zaslouženě film celý. Jinak by to byl sice zajímavý režijní nápad, ale jinak úplně blbý. Pokud tedy bude dáno divákům sledovat film celý a se zvukem a nepřerušovaně (ať nechodí do kina Lucerna, ale jiného, protože tam jsou na to promítači specialisté), může jít o takovou nijak moc převratnou podívanou na pár oblíbených tváří v mírně parodickém pojetí své dosavadní práce. A kdo ujíždí na Michelle jako já, nebude ani po těch závojích věku nijak otřesen a řekne si, že je to pěkná ženská dál. Prostě nečekejte víc než film s nadsázkou a nemůže vás nic překvapit. Večer v kině sice do vašich dějin filmu nevstoupí, ale úplně otráveni ztrátou času neodejdete.

 

http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=IRy81UpuuiA#t=16

 

 

A ještě technická poznámka pro fajnšmekry:

Tahle Malavita nemá nic společného se stejnojmenným italským filmem z roku 1951, devadesátipětiminutovém dramatu s Jacqueline Pierreuxa Luigim Uzzo v hlavních rolích.

 

 

Titul: Mafiánovi    

USA- Francie, 2013

Režie: Luc Besson

Předloha: Tonino Benacquista (kniha) 

Scénář: Luc Besson

Kamera: Thierry Arbogast

Hrají: Robert De Niro, Michelle Pfeiffer, Tommy Lee Jones, Dianna Agron, Dominic Chianese, David Belle, Vincent Pastore, Domenick Lombardozzi, Greg Antonacci, Paul Borghese

Stopáž:  111 minut

Žánr: akční krimi komedie

Přístupnost: nevhodný do 12 let

Hodnocení:  75 %

Distributor: Bioscop

Premiéra: 14. 11. 2013

 www.bioscop.cz

 

Richard Koníček

Foto: bioscop