Úvod > Ľudmila Hrachovinová: Úhel pohledu aneb co odhalíme, levitujeme-li pomocí obrazů?!

Ľudmila Hrachovinová: Úhel pohledu aneb co odhalíme, levitujeme-li pomocí obrazů?!

17.07.2017 12:21

Galerie 35 m² - Café Pavlač/Praha

14. 7. - 3. 9. 2017

Na zahájení 116. výstavy v žižkovské Galerii 35 m² byla představena práce slovenské výtvarnice Ľudmily Hrachovinové - její Úhel pohledu (olej a akryl na plátně), jež dokumentuje performanci Lyn Wahu. Pod obrazy je umístěna molitanová podložka, na kterou se podle autorky (vystavuje v této galerii poprvé) můžeme položit a pozorovat ze zdola levitující nad námi obraz. Sympatická autorka byla osobně přítomna.

„Dvě místnosti v galerii. Dva obrazy levitující v prostoru, ukotvené, a přece něčím svobodomyslné. Dva lidé pozorující. Každý sám za sebe. Zároveň v propojenosti toho druhého. Dokážete se naladit? Dokážete sledovat a soustředit se? Možná se zde rodí určitý vztah. Zprvu nenápadný, křehký citlivý. Je totiž na začátku. Zpočátku se musíte ohnout, abyste dokázali rozeznat jeho krásu. Musíte udělat první krok. Vykročit. Je potřeba se snažit. Tak jako tak se tento vztah jemně proměňuje. S příslibem minuty za minutou se mezi vámi vytváří určité bezčasí. Máte určitou představu, že už víte, že už se znáte, a v tom vás něco překvapí. Něco se vynoří, něco zůstane neodhaleno. Možná to chce postupný čas, nejde odkrýt všechny karty při prvním setkání.

Kontemplace, se kterou si autorka hraje, v sérii nových maleb, prochází určitou očistou. V Hrachovinové tvorbě je známá metafyzická atmosféra, která proniká do divákovy duše. Na první pohled by se zdálo, že obrazy jsou tvořeny spontánní energií. Leč každé gesto je nad míru rozmýšleno, promalováno, umísťováno. Každý tah je svým způsobem konkrétní a nic nenahrává tomu, že se jedná o lehkovážnou hru. Tak jako předtím, i teď má dílo pomalou, vleklou genezi. Co se však proměňuje, je temná a melancholická paleta, kterou autorku doprovázela nějakou dobu.

Pro výstavu v galerii 35 m² pracuje s poetickými světlými tahy. Hotové dílo pro ni nekončí. Její pomalé plynoucí gesto obrací zpátky k divákovi. Na jeho tělo. Tělo fyzické, které pro mnohé z nás nese symbol určité skořápky našich psychických a emočních rovin. Důležitá je zde aktivnost. Tak jako v celém našem životě. Bez ní bychom přestali existovat v reálném čase. Možná je otázka i změny úhlu pohledu. Jakou stranu si vybíráte? Fixní hra, která je v galerii utvořena, má svůj meditativní charakter. Nejde jen o vymezení lidské masy v prostoru obrazu, ale je zde určitá manipulace, kterou se autorka dotýká své adjustace obrazů. Performativní akt diváka je jeden z nejdůležitějších momentů křehké kontemplativní percepce, které vychází z onoho nazírání na obraz.“ (text: Tereza Záchová)