Kateřina Vincourová: Zpaměti aneb když do prostoru kreslíme

09.11.2014 15:05

Galerie Václava Špály – Praha

7. 11. 2014 – 4. 1. 2015

 

Na vernisáži jsme zhlédli novější práce Kateřiny Vincourové, která současně také vystavuje naopak své starší práce na společné výstavě: ´Někdy v sukni´  v Domě U Zlatého prstenu.

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/nekdy-v-sukni-umeni-90-let-aneb-kdyz-my-silne-zeny-umelkyne-radeji-hovorime-za-sebe/

 

Dáme slovo kurátorce Martině Pachmanové

"Když jsem před 5 lety požádala několik českých umělkyň, s nimiž jsem připravovala výstavu do Katzen Art Center ve Washingtonu, aby napsaly pár řádek o své práci, Kateřina Vincourová poslala jedinou větu: „Stavím  ´klece‘ a snažím se v nich zachytit ozvěny mých myšlenek.“

 

Toto lapidární metaforické sdělení je možné vnímat jako jeden z klíčů k pochopení díla umělkyně, která začala výrazně ovlivňovat českou uměleckou scénu již před více než 20 lety a jejíž práce dodnes zůstávají nezaměnitelné díky své pozoruhodné schopnosti spojovat monumentalitu s intimitou.

 

Práce Kateřiny Vincourové v sobě totiž vždy nesly silný prvek stavebnosti – jejich prostorotvornost, dialog s místem a využívání měkkých a často i transparentních materiálů (molitanu, polystyrenu, textilu, gumy) byly ostatně od počátku důvodem, proč o nich bylo nutné uvažovat v intencích umění instalace spíše než sochařství.

 

Kateřininy nafukovací objekty, s nadsázkou nezřídka odkazující k ikonografii spotřební (ne)kultury, navíc důmyslným způsobem znejišťovaly vztah mezi vnějškem a vnitřkem a spíše než objekty k dívání se stávaly dočasnými stavbami k obývání.

Zatímco měly práce Kateřiny Vincourové zkraje nového tisíciletí stále ještě přímou vazbu k viděnému a hmatatelnému, na výstavě v Galerii Švestka v roce 2011, realizované po bezmála pětileté pauze, byl již evidentní příklon k subtilnějším a křehčím formám i méně jasným významům. (Dobře to sama umělkyně vyjádřila v nedávném rozhovoru s Terezií Nekvindovou: „Nevytvářím předměty. Nejdřív je myšlenka a rozhovor, který vedu sama se sebou nebo s okolím.“)

 

Výstava Zpaměti tuto dematerializaci – alespoň prozatím – završuje. Kateřina Vincourová ve svých nejnovějších pracích využívá ty nejobyčejnější – banální a dokonce odpadové – materiály a předměty (galanterní zboží, recyklované spodní prádlo, PET lahve, dráty, veteš, hadry) a jejich pomocí intuitivně „vypráví“ neobyčejné příběhy.

 

Jsou to v prostoru „kreslené“ příběhy vylovené z paměti, které navzdory materiálové chudobě nepostrádají tajemství, humor, nadsázku nebo erotický podtext a které vypovídají o životě i o smrti, o moci i o bezmoci.

Otiskují se do nich jak zkušenosti mateřství a znovuobjevování dávno zapomenuté spontánnosti dětské mysli, tak neodvratitelná blízkost konce našich nejbližších – přátel i rodičů, doprovázená často poruchami paměti či její úplnou ztrátou.

Není proto překvapení, že velkorysost a monumentalitu dřívějších Kateřininých prací postupně vytlačuje detailní rukopis, že materialita ustupuje dočasnosti, provizornosti a nestabilitě, že hmotný svět se proměňuje ve vzpomínky na něj (zpřítomněné pouhými přízraky a siluetami), že velká společenská i osobní témata čím dál častěji střídají fragmentární, jako by polohlasem či šeptem vyprávěné příběhy, že rozum a logiku vytěsňuje iracionalita, otisky hraničních stavů lidské mysli a automatické plynutí obrazů a představ a že – v neposlední řadě – se do popředí dostává zpaměti kreslené lidské tělo a tvář, ať jsou jakkoli fragmentarizované.

 

Na výstavě Zpaměti Kateřina Vincourová mimo jiné vystavuje instalaci sestavenou z minimalistických kvádrů, určenou pro sezení a odpočinek návštěvníků. Ačkoli na první pohled úhledné „balíčky“ zatavené do plastu připomínají stavební materiál, v jejich nitru je spodní prádlo.

Průmyslovou kompresí spodniček, tílek, podprsenek, bikinek, slipů a trenek nejrůznějších kvalit, materiálů a velikostí, která může vzdáleně připomenout Césarovy 40  let staré experimenty s lisováním vraků automobilů, se tak recykluje nejen použitý textil, ale rovněž útržky intimních příběhů neznámých lidí, které s sebou nesou osobní – a v jistém smyslu – i kolektivní paměť.

V době, kdy se paměť převážně měří kapacitou virtuálních programů, dat a informací, je zájem Kateřiny Vincourové o paměť v její nezprostředkované podobě jakožto ozvěny lidských zážitků, zkušeností a myšlenek, okořeněné navíc očividnou potřebou rehabilitovat ruční práce, více než potřebná.

Recyklace materiálů, technik, postupů i paměti totiž nemusí vést do slepé uličky a být tím samým jako opakování a nápodoba; může být účinným prostředkem k oživování toho, co člověk či společnost z různých důvodů zapomíná, vytěsňuje či přehlíží a co přitom obvykle bývá klíčem k porozumění tomu, kým byl/a a je." (kurátorka: Martina Pachmanová)

e-mail:  katerina.vincourova@centrum.cz

 

Ze životapisu — Kateřina Vincourová

  • Narozena 1968 v Praze, žije v Roztokách u Prahy
  • V letech 1986–1988 studovala na Surikově akademii výtvarných umění v Moskvě
  • V letech 1988–1994 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze
  •  V letech 1999–2000 získala stipendium na DAAD v Berlíně, v roce 1998 v Headlands Center For Art v Kalifornii
  • Samostatné výstavy

2013 -  Poslouchat očima (spolu s Miroslavem Srnkou), Galerie Kaple, Valašské Meziříčí

2012 -  Zapomenuto v paměti, Fait Gallery, Brno

2011 - Galerie Jiří Švestka, Praha

2006 - Inside Out, Galerie Die Aktualität des schönen..., Liberec

2004 - Noví hrdinové, Galerie Caesar, Olomouc

2003 - Městská galerie, Bruntál

2002 - Noví hrdinové, Galerie Jiří Švestka, Praha Hobbyraum, Výstavní síň Sokolská, Ostrava

2001 - Gallery Priestor, Bratislava; Galeria Helga de Alvear, Madrid; Hobbyraum, Ujazdowski Castle, Centre for Contemporary Art, Varšava; Hobbyraum, Priestor pre súčasné umenie, Bratislava

2000 - Hobbyraum, DAAD Gallery, Berlín

1999 - Call…, Galerie hlavního města Prahy

1997 - Le rose, Météo Gallery, Paříž; Grapes of My Mind, Galerie Václav Špály, Praha

1996 - Galerie Mladých, Brno

1995 - Galerie Nová Síň, Praha

1994 - Terče, Galerie Caesar, Olomouc

1992 - Neděle, Galerie Behémót, Praha

1991 - Superchleby, Gallerie Na Bidýlku, Brno; The Quick and the Dead, Vruchtenhagel, Gallery, Kassel

 

Galerie Václava Špály

110 00 Praha 1

Národní 30

Máme otevřeno denně:  11.00 – 19.00 hodin

Vstup:   základní - 40 Kč, studenti - 20 Kč

Zdarma:  senioři nad 60 let a ZTP, děti do 15 let, studenti uměleckých škol

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva -  Copyright © PPF Art 2014 Sitemap)

Foto: © Ing. Olga Koníčková