Karel Kunc:/ *** aneb co můžeme od všestranného Kunce příště čekat?!

31.03.2015 15:13

Galerie Prokopka – Praha

19. 3. – 11. 4. 2015

 

Na vernisáži nové výstavy v Galerii jsme představili vzhledem nenápadného, trošku plachého, avšak mladého, velmi však aktivního,  výtvarníka Karla Kunce v jeho instalaci, kde prezentuje cyklus černobílých kreseb a sochu ze své poslední tvorby.  


 

Autor byl tedy  osobně přítomen (na foto vlevo s kurátorkou Markétou vlčkovou) a my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme se s ním poprvé setkali na jeho předchozí výstavě jeho prací  ´Čekatel´, která se konala ve sklepní galerii Café Lajka (20. 2. – 21. 3. 2015).  

 

 

 

 

 

Další akci s Karlem Kuncem zhlédneme ve smíchovské  Meetfactory v druhém dubnovém týdnu 2015.

 

Ze životapisu Karla Kunce

  • 1987 se narodil
  • 2008 – 2013 Akademie výtvarného umění v Praze- ateliér monumentální sochy J. Příhody
  • zabývá se monumentální tvorbou, instalacemi i akcemi v daném prostoru
  • zapojil se do řady výstavních projektů
  • zapojil se do netradičního projektu předních českých výtvarníků, kteří vytvořili dvojice s vězni společně se snažili o vytvoření výtvarného díla, které popíše neotřelé a ubíjející podmínky v našich věznicích
  • připravil akce ve veřejném prostoru např. Kukačka/Ostrava nebo akce Kopání v areálu GASK

 

Kurátorka: Markéta Vlčková

www.galerieprokopka.cz

130 00 Praha 3

Prokopova 9

Vstup: volný

 

Co jsme o něm zjistili na Artyčoku…

Mám podezření, že Karel Kunc byl do vnějšího světa poslán s nějakou zvláštní misí, jejíž smysl zná jen on sám – pokud vůbec někdo. Civilizovaná komunikace se zpravidla odehrává jako dialog duše s duší a umělci se většinou podřizují těmto pravidlům, s občasným přesahem do krajních poloh.

 

Karel tento ustálený obvod vyzkratoval těsným spojením ducha a hmoty. Tak těsným, že hmota se stává duchem a duch hmotou. Svět, jako materiál díla i dílo samotné bere jako haldu nevyužitých možností, hrubou surovinu. Vyrábět uhlazené finální produkty zjevně do jeho velkého plánu nepatří. Stejně jako společenská zodpovědnost – ta je Karlovi jako umělci v zásadě ukradená, což vnímám jako osvobozující. Žádné vizuálně působivé symptomy společenských neduhů, pokud nepočítám situace, kdy se Karel Kunc zjevně snaží , aby se u něj projevovaly. Ovšem nikdy se nestaví do role terapeuta – toho, kdo určuje diagnózu ani toho, kdo má léčit. Jeho strategické postupy kombinují sběratelské obžerství s asketismem, který hraničí se sebemrskačstvím. Na jedné straně kumuluje všechno, co vidí a nikdy (opakuji: nikdy!) nic nevyhodí a zároveň se dobrovolně týrá úmornou fyzickou dřinou, případně drakonickými pravidly.

Každá jeho práce je vlastně takovou špehýrkou mezi tady a tam, kterou divák může sotva prostrčit prst. Na druhé straně nečeká žádná spřízněná duše, ten odjinud je dokonale lhostejný a povznesený. Skrze tento průhled se nicméně věčnost jeví jako něco, co tu bude pořád, minimálně jako koloběh vznikání a zanikání, takže je celkem jedno, z které strany se podíváte. (kurátorka: Michaela Ivaniškinová)

 

Hodnocení: 80 %

 

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková