Kamila Maliňáková: Jak se prosadit jako současný malíř aneb proč mít jen od mužů – umělců obrazy jen ty ušmudlané?!

06.08.2015 09:02

Galerie Jeleni – Praha

5. – 27. 8. 2015

 

 

Na vernisáži nové výstavy v komorní Galerii Jelení jsme vystavili šest velkoformátových obrazů Kamily Maliňákové. Autorka (na foto vpravo v brýlích) byla osobně přítomna, přítomen byl i kurátor Vasil Artamonov (na foto vpravo dole).  Po chvíli jeho rozpačitého úvodu, hemžícím se množstvím  jakoby slov, nám byla nabídnuta komentovaná prohlídka, v tomto opět dalším tropickém večeru nepříliš přijatelná, proto jsme raději převzali text písemný:  

 

Kamile Maňákové slouží za náměty rodinné a přátelské vztahy a vazby, školní prostředí, ve kterém se jako studentka umění pohybuje nebo také vlastní (či cizí) představy o světě ´vysokého´ umění. Na všechna tato témata nahlíží z pro ni přirozené, nekomplikované perspektivy a postupuje vždy podobně. Vtipně a impulsivně si námět přizpůsobí a pak jej zdlouhavě a pracně převádí do média malby. Vypadá to, že si právě tento moment – praktický převod na plátno – z nějakého neznámého důvodu ráda komplikuje. V této fázi hromadí skici, fotografie, prostorové modely a koláže. Všechny tyto artefakty, svědci

Kamiliny specifické houževnaté strategie, jsou nakonec i přes svou působivost odstraněny a závěrečným výsledkem je vždy klasický závěsný obraz.

 

 

Obraz figurativní a dokonce obvykle i figurální. A přesto, že postavy jsou strnulé (působí jako produkt virtuální reality) a přesto, že na obrazech obvykle používá hieratickou perspektivu, působí veristicky. Úzkostně disciplinovaná malba nenese stopy klasických požitků, tradičně očekávaných od daného média. Vyvolává otázky po technologické nahraditelnosti a smyslu malířského gesta.

 

 

Obrazy jsou významově velmi hermetické a pro nezasvěceného diváka těžko pochopitelné. Konstelace postav Aviina obrazech jsou zkonstruovány tak, aby odhalovaly jakýsi příběh známý pouze autorce či okruhu osob autorce blízkých. S využitím sobě vlastního malířského gesta a detailně vyšperkované techniky se z obrazů stávají niterné kompozice, vycházející z jejích vlastních zážitků a zkušeností. A právě díky neprostupnosti a uzavřenosti před ´cizím´ návštěvníkem galerie se z olejomaleb (které jako jediný diskurs uznávají ten autorčin) stávají performativní produkty přesahující hranici klasického vnímání malby.

 Práce Kamily z dlouhodobé perspektivy je a zároveň není systematická. Kamila nepromýšlí témata v sériích, nerozpracovává záměrně jedno nebo několik témat. Její tvorba se však přirozeně vyvíjí tak, jako se mění sama autorka.

 

Rodina, přátelé, vzájemné vztah – to vše zůstává, rozšiřuje se ale spektrum postav, které Kamila zahrnuje do své osobní mytologie. Ač by se její tvorba dala některými aspekty (nese zčásti arteterapeutickýcharakter) řadit k insitnímu umění, hladký stejnoměrně zpracovaný povrch obrazů za svou optimistickou, prosvětlenou barevností skrývá téměř existenciální metaforu nemožnosti úniku z rodinných, společenských a institucionálních vazeb.“ (zdroj: kurátoři Marie Lukáčová a Vasil Artamonov)

 

 

Jak mohl vzniknout obraz ´Jak se prosadit jako současný malíř´´, 2015, olej na plátně, 200 x 150 cm?!

Když si Kamila  Maliňáková  přečetla  v knize  Okamžik rozhodnutí. Rozhovory o umění  rozhovor výtvarného kritika Petra Volfa s Neo Rauchem, napadl ji námět na tento obraz.. Neo Rauch v tomto rozhovoru totiž tvrdí, že budeme-li podrobně a dostatečně znát  vývoj současného mezinárodního uměleckého trhu,  můžeme  pro mladého umělce vyrobit program, vydestilovat určitý druh malířství, který by  na poli tohoto současného uměleckého trhu fungoval. A podal následující návod, i pro www.www-kulturaok-eu.cz  návod  dosti šokující, můžeme říci, že přímo šovinistický:

  1.  do svého malířství vnést jasnost blízkou fotografii
  2.  věnovat se interiérům
  3.  zabudovat do obrazu hodně vzorů, dekorů
  4.  barvy by neměly být příliš ostré, spíše tlumené

      5)    vnést do hry velké množství východoněmecké, popřípadě východoevropské ušmudlanosti

      6)    umělec by měl být samozřejmě nejlépe mužského pohlaví

      7)    rozhodně by mu nemělo být více než pětadvacet let

      8)    měl by studovat v Lipsku

 

Petr Volf: Okamžik rozhodnutí. Rozhovory o umění

Spisovatel a výtvarný kritik Petr Volf, známý především z působení v časopise Reflex, zveřejnil v posledních 20 letech úctyhodnou řadu rozhovorů s malíři, sochaři, architekty, designéry, teoretiky umění či galeristy. Výsledkem této jeho soustavné práce je i 41 rozsáhlých portrétních interview, zařazených v nezkrácené podobě do této knihy. O čtenářovo pozornost si již na první pohled říkají rozhovory s takovými legendami, jako je brazilský architekt Oscar Niemeyer, německý malíř Neo Rauch, jeho čínský protějšek Zhang Xiaogang, ředitel musée d´Orsay Serge Lemoine nebo první dáma české výtvarné scény Adriena Šimotová. Každý medailon - interview je svědectvím o tom, jak se rodí jedinečné dílo a jak se do něj promítá život jeho tvůrce. Měl by je pozorně číst nejenom každý, kdo se chce stát umělcem, ale i ten, kdo má umění prostě ´jenom rád´ (oficiální anotace distributora).

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

 Vysv.: (zdroj: Slovník cizích slov, SPN  Lumír Klimeš)

 hieratická = posvátná, napodobující prastaré formy

veristicky = naturalisticky až drasticky

hermetické = uzavřené širšímu okruhu lidí

insitní = naivní