Josef Čapek - Zpěv z temného koutaaneb už jsme zase tady!

28.01.2013 10:38

Galerie GATE - Praha

12. 12. 2012 – 3. 3. 2013

 

GASK – Galerie Středočeského kraje připravila výstavu českého malíře Josefa Čapka – Zpěv z temného kouta, kterou můžeme zhlédnout v pražské Galerii GATE. Vystavujeme zde práce Josefa Čapka, tj. 163 kreseb, grafik a dva obrazy. Jako společné výstavní téma jsme vybrali téma v současné době stále aktuálnější - ´Sociální motivy v tvorbě Josefa Čapka 1916 – 1926´. Výstavu jsme koncipovali z grafik ze sbírek GASK a vzácných kreseb a grafik z Čapkovy rodinné pozůstalosti.

 

Na výstavě se zaměřujeme na práce Josefa Čapka, kde vnímáme autorovo zaujetí osudy těch, kteří se pohybujeme na samém okraji společnosti: žebráků, žebraček, nevěstek, pijáků a chudých lidí obecně. Autorem výstavy je Richarda Drury. Projevují se v nich i jeho vlastní niterné pocity zejména z doby války. ´Zpěv z temného kouta´´, název, jejž Čapek dal jedné ze svých krátkých próz z roku 1918, charakterizuje ducha mnoha jeho sociálně laděných obrazů z tohoto období. Zároveň jako by ztělesňoval citlivou vyváženost mezi existenciální a baladickou rovinou Čapkova tvůrčího nazírání světa.

 

Čapkovy kresby a grafiky

Těžištěm výstavy, kde si nečiníme nárok na vyčerpávající přehled Čapkovy tvůrčí dráhy, jsou autorovy kresby a grafiky. Zaměřujeme se na vývoj a tematické základy autorovy tvorby v časovém období mezi rokem 1916 – 1926, kdy jsme prožívali existenciální tíseň z 1. světové války a napětí, které nám přichystala ekonomických krize a nezaměstnanost v poválečném období nastalé. Rychle zjistíme, že sociální motivy, které autora zaujaly v rámci jeho celistvého zájmu o člověka, shledáváme v dnešní prapodivné době za stále aktuálnější, jenom to nechceme vidět tak jasně a ostře jako Josef Čapek, přestože sám pocházel z velmi dobře situované vážené rodiny. Opět máme žebráky, chudáky, pijáky, bezdomovce, nezaměstnané, a navíc narkomany, a nevíme, co ještě mít můžeme…   

 

Nevěstka: Můj stud mi brání vysloviti sobě obraz mého života. Dej mi pět korun a ukáži anebo povím vše. Josef Čapek (Veš 1916)

 

Dva výstavní okruhy

 

Výstavu jsme složili ze dvou částí. V prvním okruhu sledujeme podsvětí obývané žebráky, pijáky, nevěstkami, chudými ženami a dětmi, v němž se Čapek zabývá stavem společnosti a duší jedince v ní. Díla jsou prostoupena patosem, sklíčeností a odcizeností, nabývají na intenzitě formální stylizací postav a způsobem, jakým jsou expresivně včleněny do svého okolí.

 

Žebrák: - Žebrák je podoben své bídě. Mezi lidmi se podobá Žebrák nemocnému a v příkopě mršině, v koutě výkalu, na křižovatce kameni, na smetišti rzi, a v plísni se podobá plísni a v blátě blátu a v prachu prachu, - o bože, bože…Josef Čapek (Veš 1916)

 

´Chlapi´

 

Druhým okruhem jsou jeho ´Chlapi´. Jde o soustavně zpracovávanou řadu zemitých výjevů z dělnického prostředí, v nichž se odehrávají blíže neurčená dramata z ulic periférie. Neohrabané postavy jako by byly vyhnětené přímo ze svého bezútěšného civilizačního kontextu. Na výstavě máme možnost sledovat podnětnou konfrontaci úryvků Čapkovy soudobé literární tvorby s jeho kresbami a grafikami, jež potvrzuje někdejší výrok Jaromíra Pečírky, že „básník Čapek a malíř Čapek dva v jednom jsou“.

 

„Velmi rozsáhlá je chudoba Chudého. Jeho statky rozprostírají se po celém světě a ani za celý život jich nikdy pěšky neprojde. Jeho jsou všechny prýskané a zřícené zdi i vlhké kouty, jeho jsou červený měsíc, hvízdající vítr a studené soumraky. Jeho jsou všechny blátivé kostrbaté cesty, jemu náleží všechny pusté krajiny.“ Josef Čapek (Okradli chudého 1933)

 

Neutuchající soustředění i sebekázeň J. Č.

Téměř každou Čapkovu kresbu či grafiku můžeme zařadit k většímu tematickému cyklu, propojenému díky jeho mimořádnému nadání pro vynalézání a přetavování kompozičních řešení. Překvapivá rozmanitost jeho vizuálních představ je pevně zakotvená v neutuchajícím soustředění a sebekázni. Často pracoval na daném motivu v odlišných technikách, přičemž maximálně využíval jejich zvláštních vyjadřovacích vlastností a probádal možnosti obsahu a tvarosloví až k jejich hranicím. Zde vynikají především Čapkovy linořezy, v nichž docílil dokonalého spojení formy a symbolického obsahu, a drobné kresby, jež sám pečlivě adjustoval do tematických kompozičních celků na kartonové podložce, čímž vznikly autorské kresebné soubory.

 

Proč Josef Čapek?

Josefu Čapkovi (1887-1945) přisuzujeme v kultuře střední Evropy 1. poloviny 20. století jedinečné místo. Patřil ke generaci, která se narodila v 80. letech 19. století a zasloužila se o avantgardní umělecký a literární vývoj v období před 1. světovou válkou a během ní. I když je Čapkovo jméno dnes spojováno především s fenoménem českého kubismu, jeho tvůrčí činnost měla mnohem širší a hlubší dosah.

 

Básník Čapek a malíř Čapek ´dva v jednom jsou´

Josefa Čapka známe, my dříve narození, velmi dobře: jako umělce (malíře, kreslíře, grafika, ilustrátora, scénografa a autora knižních úprav) i jako spisovatele (básníka, romanopisce, autora dětských knih, dramatika, esejistu, uměleckého teoretika a kritika). Čapek totiž hledal pravdu nejen tak, že vkládal své humanistické přesvědčení do každého svého druhu projevu, ale také se snažil utvrdit nás v myšlence, že lidstvo by mělo představovat eticky nerozdělitelný a rovnoprávný celek.

 

Co řekl Karel Čapek o svém bratrovi, Josefovi?!

Ve výstižném portrétu svého bratra, který objevíme v monografii o Josefu Čapkovi vydané v roce 1924, Karel Čapek shrnul přesně to, co obdarovává Josefovy pouliční výjevy autentickou lidskostí: „Můžeš udělat žebráka z vrásek, chlupů, hadrů a podobně, avšak pravý žebrák není stvořen či udělán z vrásek, chlupů, hadrů, nýbrž z žebrání, smutku, prosby, trpělivosti, vyčkávání a nehybnosti.“ Právě v tomto soucitném chápání člověka spočívá trvalá intenzita sociálního projevu Josefa Čapka,“ říká autor výstavy Richard Drury.

 

Bohužel musíme smutnit, víme-li, že tak vzácný člověk jako Josef Čapek musel tragicky zemřít v koncentračním táboře, když předtím ještě sledoval neúprosnou štvanici na jeho bratra Karla Čapka i Olgu Scheinpflugovou, která z nich jediná 2. světovou válku přežila.

 

GATE – Galerie a informační centrum

Husova ulice 21

 Praha 1

12. 12. 2012 do 3. 3. 2013

 

Otevřeno:

pondělí – sobota 10.00 – 18.00 hodin

neděle: 11.00 – 18.00 hodin

 


Ing. Olga Koníčková

Foto: O. Palan