Jean Delville (1867–1953) aneb když nás stále ohromuje krása i krutost lidské duše

15.05.2015 10:34

Galerie hlavního města Prahy - Dům U Kamenného zvonu

15. 5. – 30. 8. 2015

 

 

GHMP nás na čtvrtek 14. 5. 2015 pozvala do Domu U Kamenného zvonu na tiskovou konferenci u příležitosti zahájení pozoruhodné výstavy nazvané prostě a jasně - Jean Delville (1867 – 1953). Atmosféra na tiskové konferenci byla tajemně mystická, jen část sálu byla totiž zatemněna a v ostatní části sálu se okny draly zářivé sluneční paprsky jako na obrazech Jeana Delvilla. 

Na konferenci jsme se setkali nejen s ředitelkou GHMP  Magdalenou Juříkovou, kurátorkou výstavy Hanou Larvovou a za tiskové oddělení Michaelou Vrchotovou, ale také se třemi významnými osobnostmi. Zatímco Patricie Krobová zastupující - pro konání výstavy přímo klíčovou - instituci Wallonie-Bruxelles International zůstala skromně v auditoriu, druhé dvě osobnosti byly u řečnického stolu. A aby ne! Jednalo se o Véronique Carpiaux, kurátorku výstavy Jeana Delvilla z belgického Muzea Féliciena Ropse – Provincie Namura - a vnučku autora vystavených děl - paní Miriam Delville (na foto vpravo).

 

 

 

 

 

 

Proč Jean Delville a proč v GMPH?

Vysvětlení nám podala nejprve sama ředitelka GMPH Magdalena Juříková. Od ní jsme se dozvěděli, že prvním impulzem k uspořádání této výstavy děl Jeana Delvilla byla inspirace výstavou v belgickém Muzeu F. Ropse. Jak známo, GHMP se systematicky a dlouhodobě věnuje symbolismu. A Delville je z větší části svého rozsáhlého životního díla ryzí a vynikající symbolista. Je v tom směru srovnatelný s Váchalem.

 

GHMP překonalo Brusel

Rozhodnutí uspořádat Delvillovi výstavu u nás znamenalo překonat řadu nečekaných překážek, dotáhnout složitá jednání o zápůjčkách a vyřešit i náročnou logistiku, neboť některá díla jsou opravdu monumentálních rozměrů. K tomu všemu bylo třeba pochopení a dobrá spolupráce s Muzeem F. Ropse (na foto z videa vlevo portrét F. Ropse a jeho obraz)  a Wallonie-Bruxelles International, jmenovitě zmíněnou Patricií Krobovou. I když se – jak s lítostí prozradila Magdalena Juříková – úplně všechna díla, o které měla GMPH pro tuto výstavu zájem u nás přestavit nepodařilo, je i tak výstava světově unikátní.

Kurátorka Hana Larvová k tomu dodala především jednu zásadní skutečnost. Historicky první souborná výstava děl Jeana Delvilla se uskutečnila až dávno po malířově smrti, v roce 2014 v belgickém Muzeu F. Ropse. Mimo Belgii se dosud nikdy žádná výstava Delvilla nekonala. Takže ta naše v GHMP je první světovou výstavou Delvilla mimo Brusel a druhou vůbec. Navíc, základem naší výstavy je sice Delvillova expozice z Belgie, ale vzhledem k tomu, že Dům U Kamenného zvonu nabízí nesrovnatelně větší plochu, než pro tohoto autora má k dispozici Muzeum F. Ropse, překonává ji naše pražská výstava ve všem. Však také pražská Delvillova expozice sklidila zasloužený obdiv a uznání obou Belgičanek.

 

„Nazývali mne snílkem. Hvězdnaté nebe mě uvádělo do vytržení. Měl jsem hluboký smysl pro tajemno. A rovněž jsem velmi živě tušil, jaké utrpení život přináší.“ J. D.

 

 

Nemusíme znát každého malíře, ale měli bychom ho poznat, když máme příležitost

Samozřejmě, že našim odborníkům a znalcům je Jean Delville znám. Minimálně z reprodukcí a katalogů. Jistě i někteří navštívili jeho expozici v Belgii. Ale troufáme si na www.www-kulturaok-eu.cz prohlásit, že pro většinu běžných uměnímilovných návštěvníků jeho výstavy to bude úplně první setkání s touto mimořádnou tvůrčí osobností a většina si položí tutéž otázku, jakou jsme si položili my: Jak je možné, že jsme tohoto umělce zatím neznali?  Ohromení bylo jednoznačně na naší straně.

 

Kdo je pan Jean Delville?

Na tuto otázku nám podrobně a fundovaně odpověděla kurátorka výstavy Hana Larvová.

Zde dovolte citovat přímo její slova:

„… Jean Delville je jedním z nejpozoruhodnějších belgických umělců období symbolismu konce 19. století, tzv. fin de siècle. Ve svém výtvarném díle se inspiroval literaturou a hudbou, především texty E. A. Poa nebo Maurice Maeterlincka, Dantovou Božskou komedií a operami Richarda Wagnera jako Parsifal nebo Tristan a Isolda. Proslavil se jako zručný kreslíř, byl ale také vynikající malíř s vyhraněným smyslem pro světlo a barvu, dále esejista, básník a ilustrátor. Ovlivněný myšlením francouzských literátů, Joséphinem Péladanem a Édouardem Schurém a kontakty s nimi, stává se vyznavačem ezoterismu, který ovlivňuje celou jeho tvorbu.

Působí v belgické odnoži Teozofické společnosti. Provází ho závratná kariéra zednáře, která jej dovede až k postu velmistra lóže (l’Ordre de Léopold). Jako zdatný organizátor stojí u zrodu skupiny Pour L’art, vede hnutí idealistických malířů, v jehož rámci pořádá po vzoru Péladanových Salons Rose + Croix salony de l’Art idéaliste, pod pseudonymem zakládá a řídí platformu idealismu – časopis L’Art idéaliste, zakládá revue La Lumiére.

Je úspěšným akademikem, získává prestižní Římskou cenu (Prix du Rome), je profesorem na Glasgow School of Art a Académie des Beaux-Arts.

Realizuje monumentální malby pro Justiční palác a mozaiky pro Park du Cinquantenaire v Bruselu, pro jejichž realizaci zakládá Spolek pro monumentální umění (Société de l’art monumental).

Jean Delville se po celý život snažil všemi aktivitami přispět k duchovní obrodě člověka. Věřil v ezoterické poselství umění ´jako velkého mysteria´, jehož prostřednictvím lze dospět k transcendentálnímu ideálu věčné Harmonie a Krásy. Byl přitom vnímavý vůči všem podnětům – dojímal ho úděl vyděděnců společnosti, lidská chudoba a utrpení, ohromovala ho krása i krutost lidské duše, nepřestávalo jej fascinovat téma vášně, smyslné tělesnosti, něhy a melancholie stejně jako heroických sil. I když zůstal v pozdních letech ve svém úsilí osamocený, což byl úděl i některých českých obdobně orientovaných umělců u nás, vytvořil výjimečně působivé a myšlenkově konzistentní dílo.

 

Přestože je Jean Delville zastoupen na řadě výstav symbolismu, na rozdíl třeba od Féliciena Ropse, Fernanda Khnopffa, Jamese Ensora se dočkal první retrospektivy teprve loni, v roce 2014. Uspořádalo ji Musée Félicien Rops v Namuru a společně s doprovodnou publikací představilo prostřednictvím skic a studií.

Výstava v Galerii hlavního města Prahy, rozšířená o dostupné malby, je tak druhou prezentací umělce a zároveň první mimo Belgii.  Výstavu doplňuje i výběr prací českých umělců, jejichž duchovně a formálně spřízněná tvorba přibližuje Delvillovo dílo českému dobovému kontextu.“

(tolik Hana Larvová, kurátorka výstavy)

 

 

Co na to Véronique Carpiaux?

Nadšení Véronique Carpiaux, kurátorky výstavy Jeana Delvilla z belgického Muzea Féliciena Ropse – Provincie Namur, bylo zcela upřímné.

Ve svém vstupu ocenila především výběr, úroveň a uspořádání Delvillových děl. Prozradila, že myšlenka na soubornou výstavu v Belgii se rodila od roku 2011 a realizace se stala skutkem v roce 2014. Kvitovala, že se tak konečně stalo, protože symbolističtí milovníci ho sice znají po celém světě, ale souborně jeho vystavená díla, alespoň v rozsahu, jaký mu může poskytnout její muzeum (pouhých 200 metrů čtverečních) zatím nikdo pohromadě neviděl. Pražská výstava se svou velkorysostí je však jedinečnou příležitostí pro zájemce o Delvilla z celého světa, překonávající vše, co dosud bylo.

Zmínila se mimo jiné i o faktu, že belgická expozice je právě v Muzeu F. Ropse, který paradoxně Delvilla neuznával, ba ho dokonce urážel, když  o něm tvrdil, že „jenom napodobuje velké mistry, aniž by sám uměl malovat.“

Véronique Carpiaux nám také objasnila, jak belgická expozice Jeana Delvilla vznikla. Základem se stala sbírka soukromého sběratele, bibliofila, která obsahovala i četné Delvillova díla. Belgická expozice, kterou spoluuspořádala autorova vnučka Miriam Delville zprostředkovává návštěvníkovi celý příběh tvůrčího života Mistra. Od počátečního realistického období, včetně vydaných sbírek básní přes fresky a malby pro veřejnost, k evokacím války,  až po pak už jen stále sílící, posléze převažující symbolismus. Závěrem dodala, že pražská výstava postupuje v zásadě obdobně, ale díky svým možnostem a díky úspěšným jednáním pražské galerie a jejím výpůjčkám bude česká výstava mnohem zajímavější než expozice belgická. A to zejména pro návštěvníky z Belgie, kteří by ji měli vidět především. 

 

Poslední slovo měla paní Miriam Delville

I autorova vnučka nešetřila chválou pražské výstavy. Vysvětlila nám, že dědečkovým dílem se zabývá již od 60. let 20. stol., že převzala štafetu od svého otce, který činil většinu života totéž.

Proč tomu tak je, a proč dodnes není zmapováno celé dílo Jeana Delvilla, dokládá konec konců jeho vlastní doznání učiněné na sklonku života.

 

„Teď teprve lituji, že jsem vše, co se váže k mé umělecké dráze, uchovával jen velmi nedbale – ano, to je to správné slovo. Mé studium teozofie mě přimělo k tomu, abych vnějším projevům osobnosti nepřikládal žádné zvláštní důležitosti. Vneslo – a stále ještě vnáší – světlo do mého vnitřního života, ale způsobilo, že jsem se odpoutal od bezprostředních osobních záležitostí, a pokud jde o umělecký život, učinilo ze mě osamělce.“ (Jean Delville)

 

Paní Delville pak ještě vzpomínala na nelehký osud svého dědečka, který pro svoji tvůrčí i myšlenkovou osobitost byl trnem v oku mnoha kolegům a kritikům. Hovořila také o jeho svérázných a zajímavých tvůrčích metodách, kdy své obrazy pojímal výrazně humanisticky a sociálně (Rolník – obraz je i na pražské výstavě, foto vlevo dole), inspiroval se základem všeho, hmotou (Ocel a podobně nazvaná díla) a snažil se tuto materii vyjádřit obrazově.

Paní Miriam Delville také připomínala dědovu až úpěnlivou snahu o změnu lidského vědomí a o člověčím zasvěcení (obraz Parsifal, který se stal titulním na plakát k zahájení jeho výstavy v Belgii). Závěrem si povzdechla, že i přesto, že se dokumentaci děl dědy věnuje většinu života, a činil tak už její otec, dodnes se nepodařilo vypátrat osudy ztracených děl a o mnohých se ví jen proto, že se dochovaly dílčí skici.  

 

Ohromující a hluboce lidská výstava by neměla uniknout naší pozornosti

Z pohledu návštěvníka musíme konstatovat, že výstavu Jeana Delvilla nelze jenom vidět, ale musí se prožít. V klidu se zadívat na jeho obrazy, zkusit se nechat oslovit naléhavými symboly zakódovanými do nádherných malířských děl, začíst se i do četných textů, které nás po výstavních prostorách provázejí a seznámit se tak s malířem, který poněkud upozaděn má i po půl století od završení svého díla, co říci nám, současníkům a účastníkům složitých celospolečenských dějů naší doby, 21. století.

 

Jean Delville: Konec Ideálů/olej na plátně

(člověkzavrhuje náboženství/detail z monumentálního obrazu)

 

 

 

 

 

 

 

 

Staroměstské nám. 13, Praha 1

Máme otevřeno: úterý – neděle: 10.00 –20.00 hodin

Kurátorka výstavy: Hana Larvová

Vstupné: 120 Kč plné (dospělí) / 60 Kč snížené (studenti) / 30 Kč (senioři)

Další informace: www.ghmp.cz

 

 

 

 

 

 

 

Výstavu jsme doplnili i něikolika obrazy českých  Mistrů . např. Jakub Schikaneder - Smutný průvod

 

 

Doprovodný program k výstavě

Komentované prohlídky s kurátorkou výstavy: st. 24. 6. 2015 v 18.00 hodin

Víkendové výtvarné workshopy

sobota 30. 5. 2015: 13.00 –18.00 hodin / Dům U Kamenného zvonu, Po stopách symbolismu

sobota  22. 8. 2015: 13.00 –18.00 hodin / Dům U Kamenného zvonu, V rytmu dekadence

 

Výtvarný ateliér pro dospělé a seniory: neděle 21. 6. 2015: 15.00–18.00 hodin

výtvarný ateliér GHMP (Colloredo-Mansfeldský palác), téma: Figurativní tematika a umělecké symboly

 

V rámci edukačních aktivit a výtvarných reakcí na výstavu se budeme formálně i obsahově inspirovat díly Jeana Delvilla. Zaměříme se na základní prvky symbolismu a dekadence. Podněty budeme čerpat i z náznaků magie, mystiky a ezoteriky. Budeme vyhledávat nejrůznější symboly, metafory, významy a „kódy“, které se stanou východiskem nejen pro výtvarnou tvorbu, ale pokusíme se také o jejich využití a interpretace literární. Vedle variací na názvy obrazů zkusíme vytvořit také vlastní verše nebo fragmenty básní, doplněné o ilustrace. K výtvarné tvorbě využijeme kromě kresby tužkou, tuší, uhlem a rudkami především kresbu barevnými suchými pastely na velkoformátové tmavé papíry a také různé techniky z oblasti malby.

 

Víkendové programy vznikají jako součást oblíbeného cyklu „Tvořivé dialogy s uměním“ a jsou určené dětem, rodinám s dětmi a dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Příchod a odchod je individuální, tzn. kdykoliv ve vymezeném čase. Rezervace do 16.00 hodin předchozího dne (není podmínkou účasti).

 

Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy.

Rezervace nutná

Cena: děti do 10 let, studenti uměleckých škol, pedagogové 5 Kč; nad 10 let 20 Kč

Kontakty: Lucie Haškovcová, lucie.haskovcova@ghmp.cz

Mobil:  606 612 987, 608 216 418

 

 

Slovo vedoucí oddělení bilaterálních vztahů s Českou republikou Wallonie-Bruxelles International

 

„Během staletí se ve Valonsko-bruselské federaci, jež v belgickém federálním systému v určitých oblastech a kompetencích zastupuje frankofonní obyvatelstvo Valonska a Bruselu, zrodilo hodně uměleckých velikánů, umělců překvapivých a zajímavých svou originalitou, nadčasovostí a kreativitou. Patří mezi ně určitě Hergé, Jacques Brel, René Magritte, Victor Horta, Amélie Nothomb i Georges Simenon, kteří jsou již součástí našeho dědictví a důvodem hrdosti v každodenním životě. Valonsko-bruselská federace si přeje pokračovat v této cestě, a proto i dnes propaguje ze všech svých sil v Belgii i v zahraničí jak své umělce současné, tak i umělce, působící v minulosti.

Jean Delville byl umělec, kterého můžeme snadno označit jako všestranného. Jako básník, spisovatel a teoretik umění výrazně přispěl k rozvoji a poznání různých uměleckých disciplín a proudů. Jeho odkaz tedy není omezen jen na jeho vlastní dílo. A proto je Wallonie-Bruxelles International spolu se Zastoupením Valonsko-Brusel, které ji v Praze reprezentuje, hrdá, že mohla přispět k realizaci této mimořádné výstavy. Tato práce je také dokladem bilaterálních vztahů, které existují mezi Valonsko-bruselskou federací a Českou republikou a na nichž nám velmi záleží. Kromě četných společných projektů jsou dokladem této spolupráce také dvě lektorky z Valonsko-bruselské federace, které působí na Karlově univerzitě v Praze a Masarykově univerzitě v Brně. Dále je to České centrum v Bruselu a Centrum českých studií na Svobodné univerzitě v Bruselu.

Ať tyto plodné vztahy mezi našimi zeměmi pokračují i nadále a ať je díky nim odkaz našich zemí věčně živý!“

Solenne Visart de Bocarmé

vedoucí oddělení bilaterálních vztahů s Českou republikou

Wallonie-Bruxelles International

 

Ze životapisu Jeana Delvilla

  • 19. 1. 1867 se narodil ve vlámské Lovani jako Jean Libert
  • 1877 přijímá příjmení adoptivního otce Victora Delvilla
  • 1886 - absolvuje studium na bruselské Akademii výtvarných umění, kam se zapsal již v necelých třinácti letech, v roce 1879, do večerních kurzů malby. Kreslí motivy ze světa chudiny a společenských vyvrženců
  • 1887 - první účast na salonech, organizovaných belgickým spolkem L’Essor již od roku 1876, kde bude pravidelně vystavovat do roku 1891 obrazy se sociální tematikou. Realizuje první obraz na wagnerovské téma – Tristan a Isolda (Tristan et Yseult) Poprvé vystavuje v rámci sdružení L’Essor, platformy realismu a impresionismu
  • 1888 - Po ukončení studií se usazuje na bruselském předměstí Forest, kde se inspiruje tehdy ještě divokou přírodou. V časopise La Wallonie publikuje své první básně – Te Deum a Patetický večer (Soir Pathétique). Zajímá se o okultismus, během pařížského pobytu se seznamuje s Josephinem Péladanem, francouzským literátem, velmistrem řádu martinistů (řádové jméno Sâr), jehož dílo La Vice Suprême (Svrchovaná Neřest), publikované v roce 1884 s titulním listem od Féliciena Ropse, jej naprosto oslnilo
  • 1889 - začíná realizovat první monumentální dílo Cyklus vášně (Cycle passionnel), inspirované Dantovou Božskou komedií. O rok později je vystavuje na Salonu L’Essor.
  • 1892 - Spolu s dalšími belgickými umělci, například Fernandem Khnopffem, se účastní prvního Salonu Růže a Kříže (Salons de la Rose+Croix), pořádaného Josephinem Péladanem. Vystaví tu právě dokončený okultní obraz Mysteriosa neboli Portrét paní Stuart Merril. Vystavovat bude i na dalších třech z šesti Péladanových Salonů
  • po rozpuštění spolku L’Essor v roce 1891 se stává jedním ze zakladatelů skupiny Pour l’art (Pro umění) a účastní se jejího prvního Salonu. V souvislosti s jeho programem publikuje řadu článků v časopise Le Mouvement littéraire (1892–1894).
  • 1893 - u nakladatele Paula Lacombleze vychází jeho první sbírka básní – Les Horizons hantés (Posedlé obzory)
  • žení se s Marií Lesseinovou, která byla od roku 1887 jeho modelkou
  • realizuje několik zásadních děl: Mrtvý Orfeus (Orphéemort) i kresbu Modla zvrácenosti (L’Idol de la perversité)
  • 1894 - zakládá Umělecké družstvo (Coopérative artistique), kolektivní platformu, která má za cíl snížit ceny výtvarných potřeb. Narodil se první syn, Raphaël.
  • 1895 - koná se třetí a poslední Salon Pour l’art (Salon pro umění)
  • vychází Dialog mezi námi (Dialogue entre nous), kabalistická, okultní, idealistická disputace, kterou se potvrdilo Delvillovo ezoterické směřování, které se promítá do jeho díla. Za obraz Děti oslavují Krista (Le Christ glorifié par les enfants) získává Římskou cenu (Prix du Rome). Maluje své první velkoformátové dílo Poklady Satanovy (Les Trésors de Sathan). Narodil se druhý syn Elie.
  • 1896 - díky finančnímu ocenění, které cenu doprovází, pobývá s rodinou v Římě. V Bruselu pořádá první Salon idealistického umění (Salon d’Art idealiste), který organizuje po vzoru Salonu Růže a Kříže (Salons de la Rose+Croix).
  • 1897 - vychází sbírka Sfinga se třese (Le Frisson du Sphinx). Delville pod pseudonymem Élie Megor zakládá a řídí časopis L’Art idéaliste (1897–1898), teoretickou platformu belgického idealismu. Narodila se dcera Elsa.
  • 1898 - Delville cestuje mezi Římem a Bruselem. V Domě umění Edmonda Picarda pořádá třetí a poslední Salon idealistického umění (Salon d’Art idealiste). Ve Francii vychází ezoterický spis Édouarda Schurého Velcí zasvěcenci (Les Grands Initiés), jedno ze zásadních děl evropského symbolismu, které ovlivnilo Delvillovo pojetí monumentálního obrazu Platónova škola (École de Platon), které právě v Bruselu dokončuje. Dcerka Elsa umírá
  • 1899 - Delville zakládá časopis La Lumière (1899–1900) a stává se jeho šéfredaktorem. Intenzivně se stýká s Édouardem Schurém. Na svět přichází dcera Eva.
  • 1900 - maluje obraz Láska duší (L’Amour des âmes). Vychází jeho estetický esej Poslání umění (La Mission de l’art) s předmluvou Édouarda Schurého. Odjíždí na Uměleckou školu v Glasgow, kde až do roku 1906 vyučuje kresbu podle živého modelu. Zde také v letech 1901–1903 maluje obrazy Člověk-Bůh (L’Homme-Dieu) a Prométheus (Prométhée).
  • 1903 - je přijat do lóže Filantropických přátel (Loge Les Amis philanthropes) a začíná jeho závratná kariéra v zednářském hnutí
  • 1907 - je jmenován profesorem na bruselské Akademii výtvarných umění, kde vyučuje až do roku 1938. Skotské podnebí a obavy o zdraví dětí (nyní už jich je pět – přibyli Myrrha a Olivier) uspíší návrat do Belgie
  • 1908 - získává státní zakázku na výzdobu sálu trestního soudu v bruselském Justičním paláci
  • 1911 - narodila se Annie, šesté a poslední z jeho dětí
  • 1914 - odchází do exilu do Anglie, v Londýně zůstává do konce války. Maluje zde první skicu k obrazu Síly (Les Forces). V 1. roce války dokončuje svůj poslední panel pro Justiční palác. Dílo bude zničeno při německém bombardování v roce 1944
  • 1920 - po návratu do Belgie zakládá Spolek pro monumentální umění (Société de l’art monumental), který realizuje mozaiky v arkádách bruselského Parku du Cinquantenaire
  • 1925 - rok poté, co byl jmenován akademikem, dokončuje finální verzi monumentálního obrazu Síly (Les Forces). Vystavuje ho na Pařížském salonu. Od roku 1946 bude umístěno ve vestibulu bruselského Justičního paláce naproti jinému velkoformátovému dílu, Vítězný duch (La Génie vainqueur)
  • 1927 - vydává svou poslední, 4. sbírku básní Zpěv v jasu (Le Chant dans la clarté).
  • 1933 - usazuje se s přítelkyní Émilií Leclercqovou v Monsu. Přispívá do listu La Province. Maluje obrazy Kolo světa (La Rouedu Monde) a Pohroma (Le Fléau)
  • 1938 - končí své působení na Akademii výtvarných umění
  • 1940 - odchází do exilu do francouzského Alliers
  •  1947 - návrat k rodině do Bruselu. Maluje obraz Vize míru (Vision de la Paix), jakýsi umělecký testament
  • 1948–1953: publikuje dále kritické texty o stavu umění. Básně, které má v plánu vydat souborně pod názvem Mimo svět (Hors du Monde) zůstávají pouze v rukopise. Umírá ve Forest ve věku 85 let, v den svých narozenin

Hodnocení: 85 %

 

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková