Je muž, který je vysoký, šťastný? aneb když zrušíme syndrom mluvících hlav

07.02.2017 09:58

Kino Rudolfinum/Praha

(doprovodná akce výstavy Juergen Teller: Enjoy Your Life!)

 

 

Kino Rudolfinum je prostor k příležitostným projekcím mimořádných filmů, na které běžně diváci nechodí ani náhodou, ale které vznikly a jsou schopny dialogu s právě probíhající výstavou v Galerii Rudolfinum. Konají se v rámci doprovodného programu a jsou promítány zdarma jako bonus k výstavě, kterou pak divák může a nemusí navštívit. Kino Rudolfinum se nalézá přímo v objektu budovy, v Sukově sále, jinak sloužícím pro potřeby hudební části Rudolfina. Symbióza výstavy a kina je dokonalá a filmy, byť hodně náročné, stojí za to vidět.

 

Dvojí vidění světa

V Galerii Rudolfinum právě probíhá až do 19. 3. 2017 výstava Juergen Teller: Enjoy Your Life! (http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/juergen-teller-enjoy-your-life-aneb-budme-pritom-stale-svi/), představujícího nonkonformního fotografa, který svým specifickým pohledem provokuje, znevažuje modly, ale také je vrací na zem a dělá je lidštějšími či lidem bližšími.

A právě jako protiklad, vybrala dramaturgie Galerie Rudolfinum do svého projektu Kino Rudolfinum, francouzský film nazvaný poněkud záhadně: ´Je muž, který je vysoký, šťastný?´ Není na něm ale nic až tak záhadného. Jde o otevřený dialog svébytného autora mnoha neobvyklých filmů, režiséra Michaela Gondryho s osobností mimo vší diskuzi, Noamem Chomskym. Tu zatracovaným, tu popíraným, i potíraným, ale vždy svým názorem a argumenty ničícím protivníky. Muže, kterému není možno nevěřit, ale ani věřit. Vizionáře a bořitele mýtů a zvyklostí na straně jedné, ale také špičkového vědce a pedagoga na straně druhé. Muže, o němž se říká – současně – že je největším myslitelem dneška a ale také nejrafinovanějším mystifikátorem, ba přímo mluvkou. Vyberte si sami. Film a dialog obou osobností vznikl a existuje a názor či závěr si můžeme udělat sami po jeho zhlédnutí.

Dialog hodně jinak a hodně zajímavě

Chronický problém neinvenčnosti při vedení hovoru s osobností na obrazovce či plátně, je způsob zpracování. Nejde jen o neschopnost tazatele - klade všem a vždy 4 univerzální otázky - a nechá mluvit osobnost, ať mele, co mele, jen když mele.

 

Tazatel tak o tématu neví nic, ale vede hrdě ´jakobydialog´. U Michela Gondryho, jenž si troufl na dialog s Noamem Chomskym, to naštěstí padá. Zbývá tak otázka zpracování toho dialogu. Jde přece o film a divák se musí na něco dívat. Tedy, ne, že by charizmatický a kontroverzní myslitel Chomsky byl k nekoukání, ale čumět na něj 88 minut by byla nuda tím víc, že co říká, je těžké hned a náležitě plně chápat…

Prostě oblíbená česká dokumentforma, 2 mluvící hlavy, by byla nuda a hrob díla.

 

Z praxe autora těchto řádků, plyne, že důstojný a hodnotný dialog s tím, jehož znalosti, přehled a domyšlené souvislosti, doložené kupou argumentů a odkazů, je na propocenou košili. A jak v úvodu filmu přiznává i sám autor dialogu, Michel Gondry, byl si toho vědom až moc dobře i on.

 

Proto hledal formu, která by zrušila syndrom mluvících hlav. A podařilo se. Gondry zvolil unikátní formu komixové rozpohybované animace, snímané stařičkou ruční kamerou (16mm, Bolex) s neopakovatelně nostalgickým vrčením známým z mládí nás starších. A nevadilo ani typické – v době jiných technologii – už zapomenuté třesení záběrů a neumělé švenky. Atmosféra pro muže, jemuž je 89 let a myslí mu to, jak málokomu, ideální.

A animace? Divoká, dokonalé art brut, ilustrující každou myšlenku Chomskyho. Živě, svěže, zábavně. Co minigag, to malé umělecké dílo. Tu pouťově kolorované, tu černobílé, či jen tónované nebo kombinovanou technikou. Hlavně jednoduché, výstižné.

 

Gondry v jednom z občasných mezikomentářů (vznikly ale až ve střižně) uvádí, že ve filmu jsou jen 2 % záběrů na živého Chomskyho. Zbytek je jen jeho hlas a – chce se skoro až říci – karikatura, ale je to spíš jeho charakteristika pro období, o němž mluví či myšlence, kterou rozvíjí.

Podstatné je zamýšlení nad otázkami světa, lidstva, filozofie, jež u Chomskyho ukazuje, co otázek zbývá (ať už mu věříme nebo ho chápeme) vysvětlit, než budeme o kus dál, než jsme.

A protože by to mohlo být docela hutné sousto pro vnímání divákem, je tu ta animace, pointující obsah pronášených myšlenek. Gondra v roli animátora to ale, jak také na sebe prozrazuje, stálo dva roky úmorné práce. Vyplatila se. Je nač se dívat, co poslouchat a hlavně, o čem přemýšlet. U filmu ani moc ne, není čas, ale pak, později, a třeba i při znovuzhlédnutí.

 

A o čem to tedy je?

Jak už řečeno, animák Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) je dialog s americkým filosofem Noamem Chomskym. Subjektivní kresebné záznamy ilustrují vzpomínky, životní a historické poznatky Chomskyho.

Hravost a specifičnost animace dává dialogu další rozměr. Předžvýkává divákům náročná sdělení. Gondry ilustruje Chomskyho, a tím sekunduje jeho intelektuální nesmlouvavost kreativní imaginací. Gondry, Chomského vzpomínky, ale i vědecké a historické poznatky či jeho nedostižné a obdivuhodné schopnosti dedukce, kresbami transponuje do naivních, ale výstižných animovaných mikrovýjevů. Živý, občas zamotaný, v podtextu i docela lidsky dojemný a hlavně zajímavě člověčí, dialog s Noamem Chomskym je komixově ztvárněn a rozpohybován subjektivními kresbami.

 

A proč se film v české verzi jmenuje ´Je muž, který je vysoký, šťastný?´

Plyne to z jedné fáze dialogu, kdy Chomsky dokládá, jak pouhá větná stavba a slovosled mění pohledy na realitu. Stačí jen posouvat slůvko ´je´. Od otázek ke konstatování, od jednoho smyslu sdělení k jinému.

A co je na tom pro Chomskyho nejzajímavější, funguje to ve všech řečech. Je to celé převzato z jedné Chomskyho úvahy, týkající se jednoduchosti gramatiky a jejího vrozeného vzorce, kdy dítě svede z každé věty - původně oznamovací, obratem poskládat větu jednoznačně tázací. A v tom je tak trochou i celý princip jejich dialogu. Milé, pestré, přirozené, skoro až domácky volně neuspořádané povídání vděčného žáka (Gondry) s laskavým a moudrým učitelem (Chomsky). A v takovém dialogu není přece nutné hned a za každou cenu všemu plně rozumět, podstatnější je, že řeč jde, oběma je to příjemné, že je pohoda, klid a moudré myšlenky plynou a laskavá slova padají… Co chtít víc…?

 

Michel Gondry natočil pár vyslovených filmových událostí…

Dialog s Chomskym je jakýsi úlet, jak to vidí jeho příznivci. Úlet k účelovému filmu. Pro znalce jeho filmů šok. Gondry si troufl, jen tak, z ničeho nic, spáchat svůj a po svém, autorský dokument. Dialog filosofa s umělcem, srovnávat logický a profesorský projev o světě a žití s uměleckým espritem, rozum a zákonitosti stavět proti fantazii a snění. Ale proč ne? Je to dialog, ne souboj názorů a rozumových cest vědce s fantastou. Vítěze by těžko pohledal. Navíc Michel Gondry nesoupeří s intelektem zpovídaného, nechce tu exhibovat a snažit se ho trumfnout. Stejně by to projel. A tak po vzoru klasiky humoru, kdy jeden je za chytrého a druhý za – no, řekněme, nahrávače – je ochotným nahrávačem v tomto dialogu právě Gondry. A je to dobře. Šlo totiž přece o ukázku Chomského myšlenek, a to se dokonale povedlo.

 

Malá poznámka autora těchto řádek

V úvodu článku byla glosa o problematice ztvárnění dialogu na plátně tak, aby nešlo jen o mluvící hlavy. Cesta animace je náročná, ale zjevně možná a funkční a není řečeno, že musí do budoucna zůstat jen u tohoto počinu. Je to objev nové a možné formy. Ale není to cesta jediná! Před časem jsme na www.www-kulturaok-eu.cz psali o filmu, který byl dokonce monologem. I ten se vyhnul syndromu mluvících hlav.V tomto případě dokonce jen jedné. Šlo o film Perverzní průvodce ideologií a byl monologem jiného myslitele současnosti – Slavoje Žižeka. Zde se jeho pozoruhodné myšlenkové pochody dařilo ilustrovat ukázkami ze světové kinematografie. I to byla určitě neuvěřitelná práce, ale také to fungovalo skvěle i bez mluvící hlavy. (viz. náš článek http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/perverzni-pruvodce-ideologii-aneb-kdyz-se-v-kine-muze-i-myslet/). Budiž to tedy nepatrným opatrným námětem k zamyšlení pro naše dokumentaristy zapomenuté stále ještě v světě mluvících hlav. 

 

Noam Chomsky

  • narodil se 7. 12. 1928 (89 let) East Oak Lane, USA
  • profesí má osm: filosof, lingvista, politický spisovatel, pedagog, mediální kritik, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista
  • zásadní, jak plyne i z dialogu, je pro něj fakt, že je národností i podstatou - Žid

 

První článek napsal v 10 letech (před 2. sv. válkou a se vším, co přinesla!), kde nastínil jasnozřivě, hrozbu šíření světového fašismu po pádu Barcelony ve španělské občanské válce.

 

Po válce byl první, už před vznikem hnutí, kdo viděl špatný konec a následky vietnamské války. Vydal eseje ´„American Power and the New Mandarins´ (1969), kde psal:

„Spojeným státům by pomohl jistý druh denacifikace", protože se staly „nejagresivnější mocností světa a jsou největším ohrožením míru, národního sebeurčení a mezinárodní spolupráce".

 

Zajímavá je výzva americké veřejnosti (1978) k protestu před útlakem československých (!) vědců normalizačními úřady, sepsaná s Jiřím Pelikánem, Andrejem Sacharovem a Pavlem Litvinovem, k propuštění československých politických vězňů. A dnes říká také varovně:

„Jsem dost stár, abych pamatoval Hitlerovy projevy v rádiu, a vybavuji si podstatu i tón jásající lůzy. Mám hrozivý pocit temných mraků fašismu stahujících se nad Spojenými státy…“

 

Život zasvětil lingvistice a ovlivnil badatele v oblasti osvojení jazyka dětmi. Proslul studiem různých druhů jazyků a výzkumem, zda mohou či nemohou zachytit klíčové vlastnosti lidského jazyka.

Titul: Je muž, který je vysoký, šťastný?

Titul slovensky: Je vysoký muž šťastný?

Titul anglicky: Ist he Man Who Is Tall Happy?

Produkce: Francie, 2013 (Conversation animée avec Noam Chomsky)

Režie, kamera, hudba: Michel Gondry

Hrají: Noam Chomsky, Michel Gondry

Žánr: dokumentární / animovaný

Stopáž: 88 minut

Jazyková verze: anglicky s českými titulky

 

 

 

 

 

 

 

 

Trailer:

Originál: https://www.youtube.com/watch?v=6MozNMFESsU

Česká verze: https://www.youtube.com/watch?v=PQtK0gqLBoE

 

Hodnocení:  100 %

Richard Koníček

Foto: internet