Jaroslav Valečka: Stíny Sudet aneb když jsme stále i ve stínu svého neradostného dětství

17.12.2015 13:03

Galerie  Václava Špály - Praha

11. 12. 2015 - 24. 1. 2016

 

PPF Art nás pozvalo na zahájení prodejní výstavy, kterou připravil Jaroslav Valečka, jenž se akce osobně zúčastnil. Sympatický a usměvavý Jaroslav Valečka jako malíř ve výtvarném oboru není již vůbec autor neznámý. Naopak. Na www.www-kulturaok.eu.cz pečlivě sledujeme jeho další práce, které jsou i tentokrát stále ve stínu bývalých Sudet, či jeho dětství.  Jaroslav Valečka (*1972), nekonečně démonický workoholik, totiž v Sudetech vyrostl. Přesto se do svého rodného kraje v Lužických horách (do místa, kde před II. sv. válkou žilo téměř jeden tisíc obyvatel, dnes tam žije již jen kolem šedesátky) dodnes navrací a také se jím ve své tvorbě inspiruje. Můžeme to markantně pozorovat v jeho nejen posledních pracích, ale již od počátků jeho malířské tvorby. Valečka maluje obrazy často u diváka vzbuzující hrůzu, obrazy neútěšných krajin, obrazy s děsivými tajemnými světly ohňů, obrazy, které se vyznačují brilantní autorovou znalostí architektury, obrazy míst, kde se odehrály skutečné zločiny (´Mrtvá holka´).

 

Valečka osobitým způsobem, svým způsobem, nezaměnitelným uměleckým rukopisem a koloristickým charakterem (převažuje barva tyrkysová, okr - hnědá) vnímá krajiny soumraku a portrétuje temné sny, pavouky, krysy, noční můry a temné noce…  Příliš blankytné modři v jeho obrazech ale nenalezneme, takže se zřejmě nedočkáme chvíle, kdy by nám Valečka dokázal andělsky snést na své obrazy vše modré z nebe… (pozn. ing. O. K.)

 

(Protože byl vydán katalog ´Jaroslav Valečka´/nakladaatelství Kant, v němž najdeme spoustu zajímavostí a zejména texty autorů jako jsou  Edward Lucie-Smith, Martina Vítková, Veronika Marešová a Rea Michalová, hned po předsádce tohoto katalogu jsme objevili Valečkovu charakteristiku, zcela výstižnou a objasňující jeho neradostné dětství… (citujeme)...

 

Svým způsobem maluje rodnou hroudu.

Idylické výjevy, jak babička na poli vykopává brambory,

maminka dojí krávu a tatínek táhne pluh s koněm, v ní ale nebyly.
Ne, tady soused mlátil ženu lopatou a  pak jí zapálil dům, když se chtěla rozvést…

Krajina mého dětství byla pustá, prázdná a bez minulosti.“


Rea Michalová,  jejíž otec byl roku 1938 vyhnán spolu s dalšími 200 000 Čechy žijícími v Sudetech, o Valečkovi napsala:

 

„Jaroslav Valečka je muž pevných zásad, dlouhodobých plánů a velké píle. Totéž platí i o jeho umělecké tvorbě –  je vzácně celistvá, nepodléhá vlivům ani módám, aby soustavně podávala sugestivní výpověď o tajemně melancholickém, a přesto velmi poetickém světě.

Autorův výtvarný jazyk je jasně vyprofilovaný, postrádá zbytečnou zdobnost, chtěnou nahodilost a vypráví velmi jednoduchý, téměř prazákladní příběh, jehož naléhavost je schopna zasáhnout diváka až do morku kostí. Je to jistě i proto, že Valečkovo sdělení sofistikovaně balancuje na hraně pohádkovosti a ´temnoty´.

Malířovu stylovou vyhraněnost považuji za jednu z jeho nejsilnějších stránek. Máme-li možnost vidět autorovy obrazy v celé šíři jednotlivých cyklů (k čemuž dává tato publikace ideální příležitost), odkryjí se nám netušené, zdánlivě subtilní variace motivů, a to jak v krajinářské, tak i ve figurální linii jeho díla. Valečkovy obrazy se před našima očima spojují jako sled divadelních kulis či storyboard komiksu a odhalují nám průběžnou dějovou linii, která celou sérii poutá a bravurně vyvažuje.

 

 

 

 

Tyto valéry jsou velmi jemné, a mohou se proto (pro naprostou svébytnost jednotlivých obrazů) zdát stěží postřehnutelné. Představují však určitou ´nadstavbu´, která se nerozvíjí jen jako příběh, ale postihuje například také časovou linii se sugestivní gradací světelných situací.

Tyto nenásilné vazby uvnitř cyklu a mezi cykly navzájem mi připomínají logiku vztahu mezi hvězdami a souhvězdími.

 

Pokud bych měla nalézt určité srovnání v historii české moderní malby, uvedla bych příklady Václava Špály a Jana Zrzavého, kteří také usilovali o zpracování motivu k úplné dokonalosti a maximální sdělnosti.

Stejně jako tito klasikové měl Jaroslav Valečka od počátku své tvůrčí dráhy zcela jasno v tom, jakou cestou se vydat, a ze svého směřování neuhýbá ani neodbočuje. Jeho cesta prochází veškerou realitou a umožňuje mu v každé chvíli obohacovat svá díla o zcela nové prožitky, aniž by jakkoli ohrozil rozpoznatelnost svého stylu jako takového.

Venkovské prostředí Lužických hor v severních Čechách (kde autor vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes) je autorovým dominantním zdrojem inspirace, a to krajinou i demografií. Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, ke krajině ´beze jména´, těžce zasažené válkou a komunismem.

 

Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Dominantní úlohu hraje skvěle vyvážená barevná škála s vypointovanými světly a tísnivými stíny. Atmosféra ticha a pohled z dálky (umožňující zachytit jednotlivé terénní plány) představují další významné elementy ve vyjádření tzv. ´nálady´. Autor paralelně rozvíjí figurální téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince, jeho duševních stavů a rozpoložení. Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám i smrti.

 

Jaroslav Valečka (na foto) postihuje ve svých dílech magickou vznešenost a kouzlo mimořádných okamžiků. Jeho ´krajina zázraků´ však ve skutečnosti žádné zázraky neobsahuje. Autor naopak s jakousi erbenovskou přímostí poukazuje na důsledky (z čistě filozofického pohledu jde o moralistní přístup). S Karlem Jaromírem Erbenem ostatně pojí Jaroslava Valečku určitá ponurá obratnost ve vyprávění a záliba v prostých tématech. Jsem přesvědčena, že stejně jako básníkova tvorba bude i ta Valečkova lety jenom zrát.“ (Rea Michalová)

 

Jaroslav Valečka vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny tajemných mystérií a rituálů, krajiny skrývající bizarní lidské příběhy. Na plochu plátna vnáší magické ticho kontemplace i vnitřní žár exprese.

 

Kurátor: Pavel Lagner, PPF Art a.s.

110 00 Praha 1

Národní 30


Máme otevřeno denně: 11.00 - 19.00 hodin

 

 

www.valecka.eu

www.borderlinesyndrom.eu

www.galerievaclavaspalycz

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jaroslav-valecka-sudety-aneb-jako-bychom-byli-rozcarovani-vice-dneskem-/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jaroslav-valecka%3a-dlouhe-noci-aneb-kdyz-%c2%b4ono-nic-je-prave-ten-smysl-zivota%2c-proc-musime-jit-dal%c2%b4/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zbynek-havlin-a-jaroslav-valecka-setkani-v-krajine-aneb-jak-ruzne-na-nas-pusobi-jejich-krajinomalby-/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/%c2%b4navrat-domu%c2%b4-mirna-retrospektiva-1992-%e2%80%93-2012-aneb-nedesime-se-nad-jeho-obrazy-%21/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zbynek-havlin-paulina-skavova-jaroslav-valecka-zkrizene-cesty-aneb-proc-je-pro-umelce-dulezite-dane-tema-a-to-co-nam-sdeluji/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/stuck%21%21-aneb-co-povazujeme-za-%c2%b4cisarovy-nove-saty-%c2%b4%c2%b4/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jaroslav-valecka%3a-%c2%b4demanty-noci%c2%b4-aneb-proc-nas-banality-na-valeckovych-obrazech-stale-vice-znepokojuji-%21/


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/katalog-%c2%b4stuck-between-prague-and-london%c2%b4-aneb-jak-jsme-jej-pokrtili-/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/cesti-stuckiste-vystavuji-v-londyne-aneb-proc-malujeme-takto-/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-casu-aneb-kdyz-umeni-zaciname-spojovat-s-uzitkovym-galerie-cerna-labut-8-patro-praha/

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/posledni-hodiny-lidstva-aneb-kdyz-za-katastrofy-krome-prirody-si-lidstvo-muze-samo-/