Jan Šerých: Limbo aneb jak máme přijmout, že nepřehledný svět pod kontrolou už nemáme?!

14.03.2016 15:14

hunt kastner - Praha

12. 3. -7. 5. 2016

 

Zúčastnili jsme se vernisáže nové výstavy, tentokrát výstavy nových prací Jana Šerýcha, jež mimo jiné zahrnuje malby i video. Jde o již 3. výstavu tohoto umělce v galerii (Lies and Layers s Esther Stocker/2011 a Také Me Home/ 2007) a o Šerýchovu první v nejnovějším prostoru hunt kastner v Praze 3. Autor byl akci osobně přítomen.

Limbo – mimo jiné - označuje nepřehlednou situaci, kterou nelze mít pod kontrolou a která se nijak nevyvíjí – rozhodně ne k lepšímu. Výpověď Jana Šerýcha na této výstavě (a možná i jeho umění obecně) lze chápat jako obdobně temnou a pesimistickou. Jeho tvorba připomíná stav depresivního pacienta, o němž se říká, že svět vidí v pravdivějším světle než všichni ostatní ´normální´ lidé. (Na mysl přichází  postava Justine z Trierovy Melancholie, která trpí depresemi, ale když se svět rozpadá a všichni jsou v šoku a panikaří, je zcela klidná).

 

 

 

 

 

 

 

Výstava diváka záměrně uvádí do zmatku a nejistoty. To, co vidí, se možná zdá na první pohled jasné, známé a evidentní, ale na druhý se jeví jako podivné anebo se zcela rozpadá. Čím déle se na obrazy díváme, tím rozpačitější jsme. Jsou geometrické, čisté a elegantní, jak je u Jana Šerých zvykem, ale jedním z jejich témat je naše vlastní neschopnost si s nimi nějak poradit. Zírající, nechápající divák je vlastně jejich nutným doplňkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jde z části o obrazy, které nám poskytují technologie, na kterých jsme dnes již zcela závislí. Pod zkoumavým pohledem umělce ale ztrácejí svou srozumitelnou a nezúčastněnou (´objektivní´) výpověď. Přestávají být médiem zprostředkovávajícím člověku nějakou vnější realitu a začínají žít svým vlastním autonomním životem. Jsou tu i obrazy, jejichž původ je nejasný a jejichž antropomorfní tvary ztrácejí svou povědomou tvář. A právě tento rozpad vytváří prostředí, v němž umělec rád přebývá. Představa jakékoliv převahy člověka nad světem, v němž žije, je v něm iluzorní. Omezenost lidské existence, především lidského vnímání, se stává předmětem hry, ústředním motivem, který lze donekonečna variovat.

 

 

 

 

 

 

 

(lze číst? - Moon/Měsíc)

Celkové sdělení je tak nějak jasné: sami nerozumíme světu, který jsme vytvořili. Netušíme, kam a k čemu spěje, a nemáme ho pod kontrolou.

 

Možná je na čase to přijmout a naučit se s tím žít“. (text: Tereza Stejskalová)

 

Jan Šerých

  • narozen 13. května 1972) je český výtvarný umělec
  • práce s bohatou škálou výrazových prostředků, sahající od malby a kresby přes videoprojekci i k instalaci navazují na konceptuální a geometrické tendence 2. pol. 20. Století
  • 1992-1999 studoval AVU v Praze
  • 2005 dostal stipendium na PROGR do Bernu
  •  2008 dostal stipendium na ISCP Program do New Yorku
  • 1996-2002 byl členem skupiny Bezhlavý jezdec (spolučlenové: Josef Bolf, Ján Mančuška, Tomáš Vaněk)
  •  2015 asistentem na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Vladimíra Skrepla
  •  
  •  
  • www.janserych.com

130 00 Praha 3 – Žižkov

Bořivojova 85

Máme otevřeno úterý -pátek: 13.00 -18.00 hodin, sobota: 14.00 -18.00 hodin

Vstup: volný

 

O Žižkovské noci ve čtvrtek 17. 3.2016 máme otevřeno do 22.00 hodin

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva  Terezy Stejskalové, wikipedia )

Foto: © Ing. Olga Koníčková