Ivan Ouhel: …barevný svět aneb když se barev ještě nebojíme!

22.12.2014 09:00

Nová síň - Praha

10. 12. 2014 – 4. 1. 2015

 

Na vernisáži výstavy velkoformátových olejů na plátně, kde byl osobně přítomen jejich autor Ivan Ouhel (na foto vlevo), jsme se potěšili barvami všeho druhu. Obrazy vznikaly v letech 2013 – 2014 při malířových cestách v zahraničí, zejména  na rovníku jako je Indonésie – Sumatra, či v kanadském Torontu…

Obrazy jsou kombinací většinou geometrických obrazců, které se odlišuí pouze jásavě sytými barvami....výsledkem je,  že  u obrazů  můžeme dlouho postát a meditovat  v tom smyslu,  že ještě barvy nezemřely (v té dnešní přemíře výstav zčernalých či černých obrazů) …poněvadž na nás neobvykle zapůsobí….ano, je to tak, zapůsobí na nás jakoby svou naivitou, ale přesto víme, že Ouhel přesně věděl, kdy -  kam - barvu svým štětcem  kterou barvu má umístit…

 

 

 

 

 

 

 

Kurátor výstavy:  PhDr. Ivan Neumann

 

Ze životapisu: 

  • narodil se 18. února 1945 v Ostravě
  • 1968-1974 studoval na AVU v ateliéru prof. Karla Součka
  • od 1975 vystavuje doma i v zahraničí
  • 1984 a 1988 vystavoval na Bienále v Benátkách
  • od  1988 je členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece
  • od  1992 členem Umělecké besedy
  • 2009  Gema Art vydalo 4-dílnou monografii, která byla nominována na grafický počin roku

www.ouhel.cz

Přečetli jsme …

Vnímáme Ouhelův obraz jako introvertní arénu směle intuitivního formulování řeči tvaru a barvy. Vnímáme jeho obraz jako věrný záznam toho, jak konkretizuje své nevyřčené představy o sobě a o světě, jak překonává (po každé trochu jinak) obtížnosti, zakleté v cestě k tvůrčímu sebevyjádření. V tomto nekončícím zápase vnitřního dobývání se k čistému výrazu, k oproštěnému „jádru věci“, spočívá cenný aspekt Ouhelova díla.  Obraz Ivana Ouhela v sobě nese jemné napětí hledání a objevování v pružném (nikoliv však nestrukturovaném) prostoru vlastních myšlenek a pocitů; nevkládá do něj jen prožité skutečnosti, mnohdy naopak své obrazy naplňuje pocitem očekávání z něčeho, co zatím jen tuší.

Ouhelova citlivost je něčím jako napnutou strunou zachycující rytmy, rezonance a dění, které se odehrávají mimo pozornost „běžného“ lidského cítění. V rozechvělosti tak příznačné pro jeho tvorbu cítíme tichý hlas toho, co se děje nepovšimnutě pod povrchem, pod kůží. Vznik, klíčení, růst, trvání, pohyb, hmat, posléze i zánik – doslova i pomyslně – to vše přenáší Ivan Ouhel na živou půdu obrazové plochy. Jde mu výhradně o průnik do nejintimnější hmoty vlastní senzibility a její následné uchopení ve výtvarném artefaktu – ať již v malbě, kresbě, grafice či trojrozměrném objektu. Jeho práce se mnohdy zdají být dokonce prosvětleny odněkud zevnitř, což je snad umožněno tím, že v plném uznání všudypřítomných procesů přírodní proměny se samy stávají součástí těchto proudů skryté energie.  Autor tím podává niternou zprávu o našem společném prostředí jako o místě neustálého stvoření, které věčně vynáší nové a nové jevy na svět. V tomto místě se všechny živly, tak jako svět samotný, podřizují všemocnému zákonu proměnlivosti. Z vědomí této skutečnosti vyplývá ta nejmocnější a nejuniverzálnější lidská metaforika.

 

U Ouhela se proto dostáváme ke zdroji toho, proč umění vzniká a jaké má opodstatnění. Můžeme v této souvislosti říci, že umění je činem, který spojuje tělo s duchem. Je způsob, kterým se člověk vyjadřuje na nejvyšší, ale zároveň na nejkřehčí úrovni, tam, kde se hmota a neznámo sjednocují. V umění, jehož podoby nám Ivan Ouhel přináší, jsou úsilí hmoty a soustředění ducha naprosto nerozlučitelná.

(Richard Drury)

 

Hodnocení: 80 %

110 00 Praha 1

Voršilská 3/139

www.galerienovasin.cz

Máme otevřeno: úterý – neděle 11.00 –18.00 hodin kromě svátků

Vstup: volný

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková