Igor Grimmich - ´Lov´ aneb když vznik života podnítil věčnou touhu ´lovu´

05.03.2014 13:30

Galerie Vltavín – Praha

4. 3. – 6. 4. 201004

 

Byli jsme pozváni na vernisáž  nové (prodejní) výstavy ´Lov´ do zcela zaplněné návštěvníky Galerie Vltavín, kde  absolvent ateliéru Malby  Prof. Michala Rittsteina – AVU)  Igor Grimmich (1979) vystavil své malby z prostředí krajiny, v níž dnes loví více turisté a cyklisté než zvířecí zabijáci. Autor (v pruhovaném triku) nás zavádí i do prostředí, kde se odehrává lov nejsoučasnější: do kanceláří firem nadnárodních řetězců.

 

Byli jsme uvedeni  i do sklepních prostorů, v naprosté tmě, kde na nás svítily obrazy, kolo…a na podlaze poházené listí nám jemně šustilo pod nohami.. Poté jsme vystoupili do vyšších pater, již osvětlených, kde Grimmich nám připravil obrazy žen…lovících?! či nějak jinak lovených?!

 

V každém případě musíme za www.www-kulturaok-eu.cz říci, že již se vznikem života na Zemi jsme poháněni pradávným pudem loveckým. Již od svého narození se snažíme uspokojit své touhy… za každou cenu…jde-li li to...v dětství, to bývá, dalo by se říci, pud zcela normální a sobecký…chceme mít lepší známky ve škole...a v dospívání?...tam se snažíme ulovit co nejlepší osobní zážitky…a v dospělosti?…snažíme se ulovit si lepší pracovní místo ve společnosti…a ženy-matky se snaží ulovit toho nejlepšího dárce genů,  ženy-  zlatokopky přece ulovit chtějí toho nejlepšího, nejbohatšího, toho, kdo je jim poskytne, čeho si zamanou…i když se za to platí…někdy i krutě,  třeba zlatou klecí…toužíme si  ještě před smrtí rychle si zalovit ve svých vzpomínkách, toužíme zemřít bezbolestně, zanechavši po sobě jen to nejlepší..     a touha ta nás vede stále …někam? Kam? No, lovíme si všichni!  Ale lovit bez  našeho ´chtění´ se však nedá...

Dáme slovo povolanější, kurátorce Kateřině Tučkové

  • Pozornost Igora Grimmicha (1979), nedávného absolventa ateliéru malby z pražské Akademie výtvarných umění (ateliéru Michaela Rittsteina), je v posledních měsících a letech nasměrována ke krajině. Někdy je to syrová krajina pohraničí, kam Grimmich už léta zajíždí do Dubé, ta je podána často expresivní, monochromatickou malbou. Jindy je to krajina městská, kterou autor raději buduje v rastru přesných, konstruktivně traktovaných ulic, na něž nahlíží z ptačí perspektivy v jakémsi fantastickém snu. I jeho nový cyklus maleb se zaobírá krajinou, avšak jak napovídá název výstavy, krajinou, v níž se cosi odehrává. Lov.
  • Igor Grimmich ani zdaleka nepatří k agresivním hráčům na scéně výtvarného umění, natož v mysliveckém gangu. Jeho lov se odehrává jinde. Představte si rozlehlou, malebnou krajinu, kterou sviští novodobý princ na oři. Oř už dávno vyšel z módy, na počátku minulého století ho nahradila technika. Nelze přece pominout svět, v němž žijeme. A svět, v němž žijeme, nabízí umělcům možná tak kolo, případně skútr. A na jejich hřbetech provádí právě svůj lov vášnivý cyklista a motorista Igor Grimmich.
  • Zpoza řidítek se řítí krajinou a loví pohledy, které nám ostatním unikají. V kompozici malby dokonce zanechává i řídítka – jsou pro něj podstatná jako spojení s tím, co člověk může ovládat. Protože krajinu ovládat nelze. Tu lze pouze zachytit v jedné z jejích podob.
  • Grimmich pro vyjádření jejích nejrůznějších podob zvolil říznější, surovější barevnost úzké palety tónů, která ve spojení s expresivním podáním evokuje pocit z jízdy. „Představuju si, že jedu na lov a bicykl je moje zbraň. Musím něco předjet, a tak i pokořit či ulovit. Pravěký pud se ve mně probouzí. Anebo když nic, tak aspoň zkontroluju rajón,“ komentuje své jezdecké a lovecké prožitky Grimmich.
  • Jezdcem však není jen autor, byť ve většině případů vystavených maleb na krajinu pohlížíme právě ze sedla jeho kola. Lovci jsou třeba i myslivec na kole, muž vezoucí si ulovenou dívku z vesnické zábavy, voják wehrmachtu vracející se na kole domů atd.

A nakonec na výstavě nechybí ani hlavní předmět zájmu – onen bicykl. Nachází se tam však v nečekané roli, nikoliv jako lovecká zbraň, ale jako objekt. V rámci instalace ´Bicykl v lese´ je to plachý bicykl stojící k divákovi zády a představující spíše lovenou oběť, která se nesmí vyplašit.

  • A nebyl by to Igor Grimmich, kdyby na výstavě nenabídl i něco z něžnějšího pohlaví. Téma lovu si to přímo vyžaduje. Poslední část výstavy tak tvoří malby zobrazující nudící se ženy v kancelářích, ženy čekající, pozorované ženy, které jsou snadnou kořistí nebo které naopak sní o ulovení. V takových malbách samozřejmě nechybí jakési pnutí navozené jemným sexuálním podtextem.

Současná výstava Igora Grimmicha toho tak nabízí mnoho. A může se stát, že z ní odejdete plní nadšení a touhy vyrazit (zase) na lov a obhájit si (zase) své místo. Přijďte se přesvědčit! (Kateřina Tučková, kurátorka)

www.igorgrimmich.cz

www.galerie-vltavin.cz

 

Hodnocení:  100 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka