Galerie kritiků: Metaplay, Praha – Tokyo (česká část) aneb když slavíme jubileum

24.11.2014 10:54

Galerie kritiků – Palác Adria – Praha

21. 11. – 14. 12. 2014

 

Na zahájení české části výstavy Metaplay, Praha – Tokyo  v Galerii kritiků v Paláci Adria nás přišlo vskutku zájemců hodně.  Paní Vlasta Čiháková Noshiro totiž kromě vernisáže ještě slavila své životní kulaté jubileum. Gratulujeme! Výstavu můžeme zhlédnout do 14. prosince 2014, poté ji odešleme do Tokia, kde proběhne v galerii Toki Art Space 2. 2. - 15. 2. 2015.

 

 

 

 

 

Po výstavě 7 japonských umělců nyní otvíráme českou výstavu vybraných 5 finalistů Ceny kritiky za mladou malbu 2013-2014.

 

 

Vystavující čtyři umělkyně a jeden umělec (přítomni byli jen tři z nich)

 

Jaroslava Kadlecová (1985)

www.jaroslavakadlec.com

Pracuje s epoxidovou pryskyřicí, někdy barvenou pigmentací, jež se vzájemně mísí. Práce s novými materiály jí pomáhá vyjádřit jiné prostory v e 3D rozměrech, kde ze zdánlivě zbytečných a nepoužitelných věcí vznikají věci nové. Obrazy Kůň a Kachna jsou s ohledem na výstavu v Japonsku vytvořeny podle tvarové šablony japonských origami. Částečné zalakování v nich rozehrává optickou hru stínů a tvarové skladby.

 

Jan Poupě (1988)

www.janpoupe.blogspot.com

Autor se zajímá o krajinu, přírodní i městskou, s vnímáním svých určitých fyzických možností při pohybu v určitém prostředí. Tuší ve svém okolí neuchopitelné procesy, jejichž analýzou se zabývá v roli architekta, jenž proměňuje vnitřní procesy do tvarových symbolů a dodává jim vizuální podobu. Malíř tyto symboly používá v prostorové výstavbě obrazu, kde se objevují jako modulové stavební prvky, koordinující objemové rozměry a strukturální vztahy. Vyjadřují i prostorovou konstrukci a řád v prostředí, kde malíř objevuje také technické přirozené chyby.

 

 

Martina Smutná (1989)

www.facebook.com/martina.smutna

Autorka vyvíjí koncepci svých obrazů v konfrontaci klasické malby se současnou malbou, prostřednictvím imitování akademismu v umění v jeho různých podobách. Svou tematiku rozvinula od krajinného panoramatu v kresbách pro figurální vyjádření v malbě, v přesahu od intimních zážitků k sociálně ideologickým obsahům. Koncepční podtext tvoří tázání po klasickém ideálu krásy, jehož formální i obsahové čtení je v průběhu historického vývoje nejednoznačné. Poslední její obrazy se týkají parafrází československé plastiky, zejména období normalizace.

 

 

 

 

 

 

 

 

Kristýna Šormová (1985)

www.kristynasorm.com

Autorka ve svém zaměření na krajinu a to, co v ní zůstává skryté, se inspiruje fotografií i vlastním duševním rozpoložením, jež projektuje do obrazů. Nanáší na plátno barevné vrstvy, jež následně odstraňuje smýváním, škrabáním či rytím. Zbavuje se tak i jednotlivých nánosů, jež utkvěly v její paměti a měly by směřovat spíše k očistnému prozření. Její poslední, téměř monochromní cyklus obrazů Větrná hůrka vznikl během jejího pobytu v Anglii na jaře 2014, kde se inspirací jí stala literární předloha, především ve smyslu vlivů krajiny na postavy literárního příběhu. Atmosféra anglického venkova na severu země s jeho drsným podnebím vtáhla autorku do přírody, kde se živlům se ještě přiznává nadvláda.

 

Monika Žáková (1987)

www.monikazakova.cz

Považuje za jádro své koncepce geometrický řád, prolínající se organicky s nepřesností, a také s jejím zájmem o optickou iluzi. Formální řeč op-artu v 60. letech neodkazovala jen ke hře s iluzí, ale pomáhala i vzniku nové výpovědi vůči lineárně pojaté, geometrické malbě. Organická nepřesnost zároveň značí, že příroda sama o sobě nevytváří jen řád, ale také disharmonii a chaos. Autorka proto posiluje ve své tvorbě řád a potlačuje neřádové prvky, což je patrné v jejích obrazech světlých pruhů, jež se tu a tam lámou ve směru ohybu nalepeného papíru, doplňované tmavším stínem s důrazem na plasticitu. Ohyb papíru zde znamená fyzický záznam,hmatatelný důkaz o přítomnosti. N8lepy papíru jsou zase jakýmsi mezistupněm mezi koláží a olejovou malbou. V obrazech se odehrává iluze plasticity, jež v zásadě je skutečná. Pravidelně se střídající světlé a tmavé pruhy se slévají v rozostřené plochy a nutí nás k větší pozornosti, abychom se zaměřili na povrch obrazu, jenž vyvolává optický klam.

 

 Název Metaplay jsme přejali ze světa virtuální reality, zavedený v 70. letech v USA Myronem Kruegerem jako výraz pro videoplace, později užívaný pro počítačové hry. Znamená hru uvnitř hry, příběh uvnitř příběhu, ve smyslu používání metadat, tedy sekundárních informací určitého postupu či konceptu z dějin umění, designu, reklamy, fotografie nebo virtuální reality. Pro výstavu je citován metaforicky, jakožto koncept vyjádření společného jazyka dnešní abstraktní malby, založené na principu apropriace a dekonstrukce ve vztahu k nové konfiguraci. Kombinuje i různá média vyjádření ve smyslu intermediality s důrazem na interakční komunikaci s divákem. Výstava má velký význam pro dialog o vývoji současné malby, vyjadřující se v různém prostředí společným jazykem. (zdroj: tisková zpráva- Vlasta Čiháková Noshiro)

 

Kurátoři: Masaki Nakayama, Vlasta Čiháková Noshiro

110 00 Praha 1

Jungmannova 31/36

Máme otevřeno denně kromě pondělí: 11.00 – 18.00 hodin

 

www.galeriekritiku.cz

Hodnocení:  99 %

 

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva Vlasty Čihákové Noshiro)

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/metaplay-praha-tokyo-japonska-cast-aneb-zabyvame-li-se-umenim-ziskame-tvurci-svobodu/

Cena kritiky za mladou malbu 2014 aneb když nás sjednocuje ´smysl pro současnost´


Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/cena-kritiky-za-mladou-malbu-2014-aneb-kdyz-nas-sjednocuje-%c2%b4smysl-pro-soucasnost%c2%b4/

 

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/diplomanti-avu-2014-aneb-kdyz-ten-rok-leti-/