Filip Černý: ´Spíč´ aneb když v době internetu snad při rozhovorech nespíme?!! GalerieNoD

09.12.2013 15:36

GalerieNoD

5. 12. 2013 -  5. 1. 2014

Na vernisáži 4. 12. 2013 jsme byli kurátorem Jiřím Machalickým seznámeni s novými pracemi Filipa Černého, který připravil pro výstavu v Galerii NoD sérii obrazů s námětem přednášek, proslovů a diskuzí. Obrazovou část výstavy doprovází zvuková instalace, která proslovy s nadsázkou připomíná nesrozumitelným smícháním a překrýváním několika řečí – spíčů (z angl. speech = proslov).  

No, známe to všichni, mnohdy se sami přistihneme, že vůbec nevnímáme řeč ani těch blízkých…ať už jsou příčiny jakékoliv…vypneme se…dokonce víme o jedné malířce, která odmítla malovat svým figurám ústa...
  • Filip Černý vychází ve svých velkoformátoých obrazech ze zamyšlení nad někdy přínosným, jindy zpochybnitelným smyslem proslovů a zajímá ho jejich vizuální stránka. Všímá si i prostředí, ve kterém probíhají, charakteru zvolených prostorů se všemi jejich charakteristickými znaky. Není pro něj vlastně ani tak důležité, kdo a o čem přednáší či diskutuje, ale poutá ho samotný fenomén hovorů, na které narážíme na každé televizní a rozhlasové stanici, na stránkách většiny novin a časopisů a samozřejmě i na internetu.

V sérii nazvané ´Spíč´ jde sice Filipovi Černému o vytvoření obrazů bez zvuku, ale přitom v nich zvuk v podtextu hraje hlavní úlohu. V každém z obrazů se téma poněkud proměňuje, protože vycházejí z různých inspiračních zdrojů, což také ovlivňuje jejich podobu. Z některých vyzařuje napětí či naopak harmonie, vycházející z charakteru a atmosféry proslovů. Malíř také naznačuje, že některé rozhovory mohou být zcela zbytečné či dokonce nesmyslné, protože reportér klade povrchní otázky a nemusí vlastně o zpovídaném vůbec nic předem vědět. Mnohé z proslovů, monologů i dialogů přinášených médii často skoro nevnímáme, tvoří jen kulisu v prostoru, ve kterém žijeme. Na obrazech se objevují základní atributy oficiálních veřejných proslovů, jako jsou řečnické pulty, mikrofony, obleky, kravaty, květiny na stolcích či sklenice vody, které samozřejmě prostředí výmluvně a působivě dokreslují.

  • V některých obrazech tušíme určité společensky nebo politicky významné a známé osobnosti, ale zároveň jde Filipovi Černému o znejistění, a tím i zobecnění svých představ a úvah. Chce, aby projev, zastavený v čase a transformovaný do malby jako znovu načtená a abstrahovaná realita, vzbudil v divákovi intuitivní čtení mezi řádky. Tím mimo jiné nastiňuje, jak může být slovní vyjádření nesrozumitelné a jak je vůbec obtížné dorozumění mezi lidmi. A to právě v době, kdy máme takřka neomezené technické možnosti předávání informací.

Protipól k řadě obrazů tvoří samostatná zvuková instalace, oddělená v temnotě. Na obrazech jsou tedy ´spíkři´ bez hlasu, zatímco v instalaci naopak hlas bez obrazu. Prolínající se různé zvukové projevy působí nejednoznačně, zvuková instalace je převrácenou stranou vizuální části výstavy. Obrazy i interpretovaný zvuk vycházejí z konkrétních situací, ale dochází v nich k zobecnění. Umělcovo vyjádření je v zásadě intuitivní, má několik významových vrstev. Nenásilnou formou upozorňuje, co se kolem nás děje a zároveň nám dovoluje různé výklady podle vlastních zkušeností (podle tiskové zprávy).

 

www.nod.roxy.cz

Vstup: volný

Hodnocení: 90 %

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka

 

Galerie NoD jsme otevřeli v roce 2000 jako jeden z článků multikulturní koncepce Experimentálního prostoru Roxy/NoD. Určili jsme ji  nejen klasickým výstavním prezentacím, ale rovněž testování hraničních forem vizuální komunikace a jejím fúzím s dalšími uměleckými oblastmi. Jádrem programu jsou prezentace mladých českých umělců, doplňované zahraničními hosty. Kromě vlastních sálů využíváme k jednorázovým akcím i ostatní prostory EP Roxy/NoD. Stejně tak jsou sály galerie k dispozici pro krátkodobé projekty ostatních dramaturgií EP Roxy/NoD. Vzhledem k umístění galerie ´mezi´ café NoD a sálem pro divadelní, hudební a přednáškovou činnost navštěvuje výstavy širší spektrum veřejnosti než u běžných galeriích. Zakladatelem a prvním dramaturgem Galerie NoD byl umělec Krištof Kintera.