Febiofest 2016: Vrabčáci aneb vítězem 23. MFF Praha – Febiofest je film Rúnara Rúnarssona

19.05.2016 16:01

CineStar  Anděl – Praha

17.  – 25. 3. 2016

 

Zajímavou sekcí Febiofestu je každoroční soutěžní sekce Nová Evropa. Organizátoři sem řadí prvotiny, nanejvýš pak druhé filmy nadějných a většinou začínajících režisérů, kteří se vyznačují osobitým rukopisem, svébytným přístupem ke zpracování látky a hlavně silným příběhem, jenž se v ideálním případě navíc zabývá i nějakým žhavým tématem dnešní doby.

 

 

Témata a autoři často zobrazují outsidery, co se ocitají na bodu zlomu. Na křižovatce, kde volí cestu, z níž už pak nejde sejít. Ať to už vede do pekel nebo ´jen´ do problémů.

 

Letos se do výběru dostalo 12 filmů naší i cizí produkce. Za www.www-kulturaok-eu.cz jsme stihli zhlédnout jen čtvrtinu. Neviděli jsme tedy film Americké dějiny (Francie), Bomby díky vítáme! (Rakousko), Čekání (Itálie), Hector (Velká Británie), Herbert (Německo), Hotel Problemski (Belgie), Pikadero (Španělsko/Velká Británie) a Přístaviště (Švédsko/Německo).

Ale viděli jsme slovenskou Evu Novou (viz. http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/praha-febiofest-2016%3a-%c2%b4eva-nova%c2%b4-aneb-kdyz-s-alkoholem-neni-radno-si-moc-zahravat/) a český film Já, Olga Hepnarová (viz. http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ja-olga-hepnarova-aneb-kde-a-proc-udelali-soudruzi-chybu/).

 

K nim jsme si v této sekci vybrali islandsko-dánský film Vrabčáci. A jak se ukázalo, měli jsme šťastnou ruku, neboť právě Vrabčáci získali letošní cenu Grand Prix Febiofestu.

Vrabčáci vítězem Febiofestu

Vítězem 23. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest bylo islandsko-dánské drama Vrabčáci osmatřicetiletého rodáka z Reykjavíku, režiséra Rúnara Rúnarssona. Cenu za nejlepší film si odvezl i z MFF v San Sebastiánu a bodoval také na festivalu v Chicagu. Grand Prix Febiofestu je spojena s částkou 5 000 eur pro režiséra a 5 000 eur pro potenciálního českého distributora. (z tiskových materiálů)

 

Vrabčáci

Ariho máma odjíždí na ´místo, které není pro děti´. Ari, zpěvák chlapeckého sboru na hranici dětství a vzdorné puberty, je odeslán z Reykjavíku za otcem a babičkou na sever, kde vládne polární den. V dechberoucích přírodních kulisách poznává Ari drsný život islandského venkova, hledá vztah k nemluvnému otci, čeká, až mu narostou svaly brigádou v rybí továrně, a setkává se s láskou z dětství a partou hledající způsoby, jak zabít čas na místě rozkročeném mezi civilizací a izolovanou divočinou. Citlivý příběh o chlapeckém dospívání využívá jedinečnost místa a podkresluje ho hudba klávesisty Sigur Rós. (z tiskových materiálů)

 

Citlivý příběh o chlapeckém dospívání

Při sledování filmu se nám vybavily reminiscence na zlatou éru českého filmu a snímek Václava Gajera z roku 1961 o dospívajícím klukovi - Králíci ve vysoké trávě. A pak ještě také trochu i na sice už mírně normalizací naší kinematografie po roce 1970 poznamenaný film Jiřího Hanibala z roku 1974 - Velké trápení. Ten byl pro změnu o dospívající dívce, ale v jádru se zabýval obdobnými problémy jako klukovští Králíci a islandsko/dánští Vrabčáci.

 

Z kraťasu celovečerák

Není bez zajímavosti, že Rúnar Rúnarsson už jednou film Vrabčáci natočil. Bylo to v roce 2008 a šlo krátkometrážní, 15 minutový, snímek - Ptáčata. Vytvořil si tedy sám svůj vlastní remake. Rúnarsson téma sice rozvinul, ale v zásadě opravdu vzal svůj úspěšný krátkometrážní film Ptáčata a převedl ho do celovečerního formátu.

A tak se příběh kluka, který se proti své vůli nuceně vrací do svého někdejšího rodiště. Přichází za otcem, který po rozpadu nepovedeného manželství a dočasného odnětí syna, jehož mu matka odvezla sebou, pod tíhou osudu a životního krachu pustne a pustne. Film se změnil v celovečerní – jak autoři uvádějí  - drama. Nevíme, co je vedlo k označení filmu jako drama, protože nic moc dramatického se tam vlastně neděje. Film nabízí především mimořádně vznosné záběry na krásnou přírodu, kterou si kamera očividně vychutnává, často možná až příliš dlouho.

Možná je to ale tím, že má být navozena atmosféra smutku a nostalgie dospívajícího puberťáka, který se do prostředí, z něhož vybředl, nechtěně vrací, i když už mentálně a povahou patří někam úplně jinam. Zde se ale rázem cítí jako vyhnanec a bezmála jako vězeň. Chvílemi ta zádumčivost spojená se záběry přírody působí skoro až jako ruské dumky. Ale Seveřané a tamní atmosféra je asi taková zádumčivá a nešťastnému, s městem srostlému puberťákovi, jenž skvostně zpíval v chrámovém sboru, měl své přátele a nyní má zabíjet tuleně a stěhovat bedny s rybami, se ani není co divit. Ale, že by drama…? Snad psychologické, ale i to nám nějak nesedí.  

Znáte Sigur Rós

Ano, jde o známou a úspěšnou islandskou kapelu, která dokazuje, že na Islandu nevyrostla jen neuvěřitelná Björk Guðmundsdóttir, známá (naštěstí jen) jako Björk, ale i jiné muzikantské lahůdky. A právě klávesák kapely Sigur Rós se ve filmu stará o parádní scénickou hudbu k těm nádherným záběrům na přírodní kulisu, zřejmě typického, islandského venkova.

 

Prostě takový velký duševní pelmel

Název Vrabčáci, přesněji Vrabci, jak zní originální název snímku v angličtině, připomíná na dva významy. Jednak je synonymem kluků kolem hlavního hrdiny, jenž se – byť s odstupem času – vrací k někdejším vrstevníkům a mimo jiné i ke své dávné dětské lásce, a jednak je v názvu zakódován i fakt, že zatímco u matky ve městě, kde žil až do svého nuceného návratu mu do otevřeného okna cvrlikali vrabci, v drsné přírodě severního Islandu, kam byl náhle vyvržen, nežijí. A tak není, co by ho těšilo. Zdevastovaný otec je alkoholik, dětská láska má dávno jiného, kápo místní party výrostků a jeho vrstevníků má na něj mají pifku, o mladé maso do postele usiluje leda tak stále ještě potřebná sousedka, a vše, co znal z dětství a na co ale vzpomínal nerad, je teď, očima dospívajícího tak jiné. Spíš k horšímu.

 

Nic nového, ale dá se tomu věřit

Nebýt film zasazen do svébytné lokace, jde vlastně o celkem běžný konflikt mládí a reality. Může se odehrát kdekoli, v kterémkoli prostředí. A natočen byl v zásadě mnohokrát. Čím se tedy má a může lišit od ostatních podobných, je jenom ve způsobujeho natočení. Divák mu musí věřit. A to se o filmu Vrabčáci dá celkem říci. Děj je poměrně uvěřitelný a tvůrci měli i cit a pochopení pro duševní zmítání se hlavního hrdiny i postav kolem. A jejich melancholie?

 

Občasný drsný humor? Ale hlavně ta hrdinova deprese z dané situace? Ty jsou tu věrohodné. Včetně trpce hořkosladkobolného konce, kterým nic nekončí, jen přenáší hrdinu do další etapy.

 

Titul: Vrabčáci / Sparrows / Þrestir

Režie: Rúnar Rúnarsson

Země: Island, Dánsko

Rok výroby: 2015

Hrají: Atli Óskar Fjalarsson, Ingvar Eggert Sigurðsson, Kristbjörg Kjeld, Rade Šerbedžija, Rakel Björk Björnsdóttir

Scénář: Rúnar Rúnarsson

Kamera: Sophia Olsson

Střih: Jacob Secher Schulsinger

Hudba: Kjartan Sveinsson

Producent: Mikkel Jersin, Rúnar Rúnarsson

Distributor: Versatile

Kopie: Versatile

Délka filmu: 99 minut

Formát filmu: 2k digital

Původní znění: islandsky

Titulky: anglické, české

 

Ocenění a nominace:

MFF San Sebastián 2015 – Zlatá mušle za nejlepší film

MFF Chicago 2015 – Stříbrný Hugo (Soutěž debutů)

 

Trailer k filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=fAq5uC8SS_M&feature=player_embedded#t=6

 

Hodnocení:  80 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz