Febiofest 2016: Švadlena aneb Kate Winslet není dávno už jen panenka z Titanicu

12.05.2016 10:42

CineStar Anděl  – Praha

17. – 25. 3. 2016

 

Pamětníci minulých Febiofestů vědí, že festival nabízel i jednu zvláštní sekci ´Straight To Video´, překládanou jako ´Rovnou na video´. Sem byly zařazeny filmy, jež nebyly určeny k distribuci v kinech, ale na videu. Původně na kazetách VHS. Táž sekce ožívala na Febiofestu, i když už ´véháesky´, jak jsme jim familiérně říkali, pohřbil čas, přesněji digitalizace a sekce se jen transformovala pod týmž názvem na jiný nosič na CD. Ale život a technika jsou dál. Dnes vládnou počítače a trendy je VOD. Zkratka, jež zní doslovně ´Video On Demand´, což se překládá jako ´Video na vyžádání´. Čili komfort, který uživateli televize či internetu umožní vybrat si a sledovat video pouze podle svého vlastního výběru, a to navzdory předepsanému televiznímu programu, který se uživateli jeví k nekoukání. Nejčastěji je dnes tenhle systém využíván v hotelích, kdy je hotelovým hostům nabízen výběr filmů hotelové nabídky. Ale protože pokrok a zmlsanost diváků nezastavíte, tak podobná obdoba, ale ve velkém, je už k dispozici i všem uživatelům internetu, a to formou jakési virtuální videopůjčovny, tedy VOD.

 

Febiofest nespí na vavřínech

Febiofest dokonce bedlivě sleduje nejnovější trendy. A tak letos vznikla nová sekce, věnovaná projektu ´Video On Demand´, videa na vyžádání - VOD. Aby se ale něco mohlo zrodit, jsou k tomu zpravidla třeba dva. Febiofest se proto pro vznik nové sekce, kterou nazval ´Febiofest On Demand´, spojil se společností Bontonfilm a společně nám povili hned tři filmy, jež mají svou cestu k divákům určenu moderní, dosud relativně netradiční, ale jasnou - VOD.    

 

Byli jsme na www.www-kulturaok-eu.cz samozřejmě zvědaví, a tak, zatímco z jiných sekcí jsme pečlivě vybírali, neboť všech 150 uváděných filmů vidět zkrátka nelze, tak z této nové  sekce jsme si dovolili až opulentní přepych a zhlédli jsme postupně všechny 3 nabízené filmy. A nelitovali jsme, jak poznáte z našich referencí. Ať už šlo o film Love & Mercy, biografii zpěváka a skladatele skupiny Beach Boys Briana Wilsona (viz. náš článek http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016-love-mercy-aneb-skvely-film-o-mladi-nas-starych/ ), či téměř hraný dokument o vyšinutém géniovy šachové hry, Bobbyho Fischera a nebo australský film s hvězdnou Kate Winslet v nečekané roli, nazvaný zdánlivě až banálně – Švadlena…

 

Švadlena

Tilly se vrací do rodného městečka v Austrálii, odkud musela jako dítě prchnout kvůli obvinění z vraždy. Ze světa přijíždí vyzbrojena šicím strojem a znalostmi haute couture. Přes zlovůli většiny místních, kteří ji mají za prokletou, zůstává v městečku, aby odhalila pravdu o tom, co se v minulosti skutečně odehrálo. Film režisérky Jocelyn Moorhouseové bodoval při udílení cen Australské filmové a televizní akademie a získal ceny za Nejlepší ženský herecký výkon (Kate Winslet), Nejlepší herečku ve vedlejší roli (Judy Davis), Nejlepšího herec ve vedlejší roli (Hugo Weaving), Nejlepší kostýmy a Cenu diváků.(z tiskových materiálů)

 

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní spadne

Platí také, že akce vyvolá reakci. Nebo že násilí plodí násilí. Prostě, lidé na to, když se zlo splácí zlem, mají z praxe a životních zkušeností řadu přirovnání. Vždyť tradiční  nelidská - lidská hra na zlo a dobro je stará, jak lidstvo samo. Je to už v nás jako takových. Máme to asi v genech. Na jedné straně ubližovat, na druhé straně se mstít. A obě strany mince naší povahy mohou počítat časem i s tím druhým řešením jakožto zákonitým následkem. Jsme však nepoučitelní a jdeme do toho vzdor dějinným zkušenostem i zdravému rozumu stále znovu.

 

Kate Winslet to uhrála

Zapomeňte na Titanic. Hlavní hrdinka - Kate Winslet - to tu uhrála s plnou parádou. Doslova.  I když bych si na drsný australský venkov představoval zcela jinou náturu i herečku, Kate to uhrála. A právem ji za to v Austrálii, tamní filmová a televizní akademie, ocenila za Nejlepší ženský výkon roku.

Představa dívky z australského venkova totiž končí dětstvím a dětskou představitelkou. Pak pro hrdinku filmu nastává přerod. Zbytek dětství, celé dospívání a část dospělosti totiž prožila už v podstatě v jiném světě. Nejprve v australské metropoli Melbourne, pak v Londýně a nakonec dospěla dokonce až do Paříže zlatého období a meky módy. O kterou tu dost podstatně také jde. Ale není to hlavní. Cesta vývoje musela tu dívenku samozřejmě ovlivnit a hlavně změnit. Vně. Uvnitř ale to je pořád ona. Akorát, že s noblesou vymykající se rodné vísce, s oblečením, šokujícím rodnou vísku a především s myšlením, znalostmi a logikou převyšující rodnou vísku jako – no jako třeba Eifelovka jejich zvoničku. Výškou i duchem.  Winslet si nejde donekonečna spojovat s tím jejím dávným Titanikem. A škatulkování čehokoli a kohokoli není moc dobrá věc…

 

Kate si tam v té díře užila víc než dost, je čas to nějak uzavřít…

Ran, urážek, násilí, ponižování, opovrhování, posměchu, zla a pomluv od všech si v dětství ta ušmudlaná holčička užila víc než dost. A také nařčení z něčeho, čemu moc nevěřila, ale co si neuměla v dětském rozoumku a dětském šoku a mele, co kolem nastala, vůbec uvědomit. A tak, ač ji cesty osudu vedly od nejhoršího k nejlepšímu, cesta rozumu a srdce ji nakonec vedla zpět na místo činu. S otázkou - pro ni -  jak to bylo doopravdy s tím vražděním. A s otázkou - pro tamní - co tu ta malá vražedkyně zase hledá… Pravdu, pomstu, nové vraždění…?

 

Skončila v pasťáku a pak se vydala svou cestou
Měla štěstí. A vůli se z toho vyhrabat. Zdařilo se. Vyrostla tělesně, to zákonitě a duševně díky sobě samé. Stala se z ní dokonce bohatá a schopná mladá dáma. Návrhářka kostýmů a pro tamní úroveň – švadlena. Jako bývala její máma. A teď, ve snaze celou tu svou záležitost rozlousknout a vyjasnit si ji, vstupuje tato dnes už dáma, na scénu toho zaprděného zapadákova. Znovu. A znovu už předem nechtěná. A tentokrát navíc i šokující.

Proč je zase tady?

Otázka pronásleduje všechny. Znali ji a vědí své. A ptají se. Vrátila se, aby se pomstila, nebo za mámou, co hanbou a přetrvávajícím zlem skomírá, zapšklá vůči všemu a všem. A tak i my, po tom, co prožila a zažila, jak se postupně dozvídáme, se ptáme také. Proč se zase vrátila?

 

 

 

Všechno může být i jinak

Má tu mámu. Zatrpklou, umlácenou osudem, tíhou navalenou na matku nezletilé vražedkyně, ale milující. A přející jí, že se dostala pryč z té díry plné zla. Ví, proč chce, aby se dcera nevracela. Užívá si to tu až dna hořkosti už hezkých pár let. Užívala si to už před tím, než se to stalo, a tím víc potom. Zná tu místní sebranku. A je jí víc než jasné, co dceru čeká, když tu snad zůstane. Měla raději zůstat tam, kde byla. A bude pro ni nejlepší, když zase zmizí. A včas! I když už tu sama chřadne a bez ochoty pomoci kýmkoli tady se brzy propadne až na dno.

 

Ale dcera je zpátky

Matka je v šoku i ráda. Je dobře nebo špatně, že přijela? Obojí. A přijela na dlouho nebo jen na návštěvu? Kdo ví? Přijela vůbec za ní a vyhnat se už nedá? Nebo dá? Matka neví. Ví jen, že přijela. A vidí, stejně jako dcera, že po úvodním šoku všech, se to všechno zase nezadržitelně vrací do starých kolejí. Snad až na tu fyzickou formu šikan. Zato duševní je o to mstivější…

 

Milí lidé, opravdu radost pohledět…

Vesnice je až panoptikální. Zjevy a typy jak z poirotovských detektivek, o nichž milovník žánru, můj syn Vašek říkával, když jsme se ještě spolu dívali, že nejde odhadnout, kdo je vrah, protože se tak chovají a vypadají všichni. A o téhle vesnici to platí stejně. A tak se tam začnou dít věci…

 

Pokus o smír nebo začátek pomsty?

Kate je silná. Vnitřně i v kramflecích. A nejen v těch, co tam v nich, v tom prachu a blátě, tak tvrdohlavě chodí. Kate umí šít. Ale nejen šít. Takových se nakonec může najít víc. Ale ona umí i navrhovat a střihat módní oblečení a má vynález - šicí stroj. Od matky je vyškolená k píli, nic jiného jí už v dětství ostatně nezbývalo než dřít a mámě pomáhat, ale navíc je nabitá zkušenostmi z velkého světa. A tak nastává dilema. Napětí houstne. Drama se blíží. Ano, najednou je zdánlivě jejich. Koupila si je? Opravdu? Nebo ji jen teď zrovna potřebují? A když už to vypadá skoro na nudný happyend, zjistíte, že to celé teprve doopravdy začíná. Kdo z koho? A jak to bylo a jak to je a jak to bude? Věřte nám, nudný konec to nebude ani náhodou. Uvidíte sami. A že by happyend? No, ano, ale jak pro koho…

Film je o tom, že to, co bylo v nás, zůstává, ať chceme či nechceme…

A také o tom, že to, co nakonec bude, se dá čekat, i když to sami nechceme. A hlavně, že žádná šikana není rozumná. A už vůbec ne ta, jako v případě tohoto filmu. Famózní finále to jistí. A film stojí za to vidět. A zamyslet se. Nad sebou samým…Pro sichr.

 

Titul: Švadlena / TheDressmaker / TheDressmaker

Režie:  JocelynMoorhouse

Země: Austrálie

Rok výroby: 2015

Hrají: Kate Winslet, Sarah Snook, Liam Hemsworth, Hugo Weaving, Judy Davis, Caroline Goodall

Scénář: Jocelyn Moorhouse

Kamera: Donald McAlpine

Střih: Jill Bilcock

Hudba: David Hirschfelder

Producent: Sue Maslin

Distributor: Bontonfilm a.s.

Kopie: Bontonfilm a.s.

Délka filmu: 118 minut

Formát filmu: 2k digital

Původní znění: anglicky

Titulky: české

 

Ocenění a nominace:

Ceny Australské filmové a televizní akademie 2016 – Nejlepší ženský herecký výkon, Nejlepší herečka ve vedlejší roli, Nejlepší herec ve vedlejší roli, Nejlepší scénář

 

Trailer k filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=uPCyjqGH914&feature=player_detailpage#t=2

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz