Febiofest 2016: Démon aneb co nám prozradil izraelský herec Itay Tiran?!

11.05.2016 08:44

CineStar  Anděl – Praha

17. – 25. 3. 2016

 

Snad nejširší sekcí Febiofestu je jako vždy sekce nazvaná Panoráma světového filmu. Devět filmů mapujících nejrůznější filmové žánry. Dva jsme stihli zhlédnout. Především notně neobvyklou ´roadmovie´, vedenou pomstou nacistům, ubírající se celou Severní Amerikou, nazvanou Vzpomeň si, o níž referujeme na jiném místě (viz. náš článek http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016%3a-%c2%b4vzpomen-si%c2%b4-%e2%80%a6-aneb-jednou-prijde-soudny-den%2c-ale-jak-pro-koho/ ).

A pak koncert jedné úžasné britské herečky, nezapomenutelné Meggi Smith nazvaný Dáma v dodávce, o kterém také na našem webu referujeme ( viz. náš článek http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016-dama-v-dodavce-aneb-nesudte-stale-cloveka-jen-podle-vnejsiho-vzhledu/ ).

 

Další snímky z této sekce jsme už při nejlepší vůli ale vidět nestihli. Unikly nám tak filmy vztahové (Nemravné léto, Sufražetka, Příběh lásky a temnoty), či absurdní tak, že to až překonává fikci (Jack, Orel Eddie, Karbala) a také film zpodobňující představu dystopické budoucnosti (Humr). Unikly nám ale i snímky evokující nadále trvávající a stále dokolečka traumatizující ozvuky válečných dramat (Maryland, Madam Kuráž, Nekonečná řeka a Démon). Posledně jmenovaný snímek Démon, k nám na Febiofest 2016 přijel uvést jeho hlavní představitel Itay Tiran. V neméně nabitém sledu nejrůznějších besed s představiteli a tvůrci filmů jsme tedy alespoň stihli besedu o filmu Démon, uskutečněnou s tímto výrazným izraelským hercem. 

 

Démon

Piotr, zvaný „Krajta“, si bere svou lásku Žanetu na polorozbořené venkovské usedlosti, kterou jim věnoval tchán. Svatební veselka s hosty, pitím, hudbou a tancem se mění v noční můru, neboť Piotrovo chování se v během noci stává stále bizarnější a děsivější. Nepovedená oslava nového začátku mladého páru se mění v duchařský horor, jenž navazuje na starou židovskou folklorní legendu o dybbukovi: duši zemřelého, co - nesprávně pohřben -- posedne živou bytost. Piotr totiž našel na pozemku pozůstatky lidského těla a nezvaným hostem na jeho svatbě je teď židovská dívka, která postupně ovládá jeho tělo a mysl. (z tiskových materiálů)

 

 

Beseda s posmutnělým izraelským divadelním a filmovým hercem začala nevesele. Vzpomínkou na předčasně zesnulého Marcina Wronu, polského režiséra polsko-izraelského filmu Démon. Při besedě byla proto symbolicky jedna židle u stolu besedujících volná…

 

Itay Tiran nám prozradil, že Marcin si sáhl na život, a že ho to osobně moc mrzí, protože se během příprav filmu a natáčení se stali nejen spolupracovníky, ale přáteli. Tím je pro něj těžší film prezentovat. Ale že to bere tak, že uvádí film za oba. Přesněji, hlavně za Marcina.

 

Dále už jsme se věnovali filmu samému. Itay Tiran nám vysvětlil:

„Film Démon se věnuje otázce existence a neexistence člověka. Snaží se vyvolat diskuzi. Je symbolický nejen pro postavu, kterou ve filmu hraju, ale jak se ukázalo i pro Marcina Wronu. A nejen tím, že to byl jeho film poslední. Při práci na filmu jsme se s myšlenkou a představou Marcina všichni ztotožnili. A protože je smutné, že právě tenhle film jde do světa bez autora, přísahali jsme si, že uděláme vše, aby film nezůstal sirotkem a že mu budeme ze všech sil a možností pomáhat na cestě za divákem. Zaslouží si to. Film i Marcin. Dokonce to já, jakožto Izraelec a žid, považuji přímo za svou povinnost. A proto jsem moc vděčný Febiofestu za pozvání do Prahy. Má to i svou zvláštní souvislost. Démon je film, který má v sobě zakotveny jisté reminiscence na Kafku. A samozřejmě i spojitost s židovskou tématikou. A dokonce – teď to nechci zlehčovat – ale já osobně v soukromí, Marcovi, protože byl veliký a oproti mně i výrazně tlustý, žertem říkal Golem. A ten je přece také spojen s legendami a Prahou.“

 

Z úst moderátora besedy, programového ředitele Febiofestu, Štefana Uhríka, jsme se na Itay Tirana dozvěděli, že je v Izraeli divadelní hvězdou a že má české kořeny. Itay to vysvětlil:

„Dá se to tak říci. Má babička pocházela ze Zakarpatské Ukrajiny, která byla až do poslední války součást tehdejšího Československa. Pokud jde o divadlo, tak mám štěstí, že jsem 13 let v angažmá Městského divadla v Tel Avivu, které je u nás považováno za přední scénu. Ale že bych byl hvězda? Myslím, že je to přehnané. Hraju to, do čeho mě obsadí, a snažím se být dobrý.“

 

Štefan Uhrík na Itay Tirana ještě také prozradil, že už nejen hraje, ale také sám režíruje a dokonce se už podílí i na produkcích v Německu a Rakousku.

 

Pak už došla řada na naše dotazy. Zajímali jsme se především na to, jak došlo ke spojení tak zdánlivě vzdálených osobností, jakou byl polský režisér Wrona a izraelský herec Tiran.

 

„Wrona mě prostě nějak objevil a dospěl k názoru, že jsem ten pravý pro postavu, kterou mi svěřil. A musím vám říci, že to, že mě obsadil, byl od něj hodně odvážný kousek. Ale záměrný. Wrona se snad ve všem, co dělal a ve filmu Démon zejména, snažil stavět pořád nějaké mosty. Mezi živými a mrtvými stejně jako třeba mezi různými národy. Kuriozitou a důkazem jeho odvahy je fakt, že já mám ve filmu Démon asi tři pětiny dialogů v polštině. Byl to ale záměr. Ve filmu jsem a mám být cizinec, takže se ode mne perfektní polština nečeká a ani nežádá. Polština je pro mou postavu totiž stejně jen určitá slupka. Kdo film viděl, vlastně stejně vůbec nechápe, proč já tam vlastně mluvím polsky, když to vůbec neumím.“

 

Další co nás zajímalo, byl název filmu. Démon. Proč Démon? Vždyť pojem Démon lze přece chápat ve smyslu hororovém i mýtickém. Kam tedy, ke kterému z výkladů má film přesah?

„Já bych to takhle nekategorizoval. Každý film, obecně , si myslím, se strašně moc škatulkuje. Dělají to kritici, dělají to diváci, dělají to vlastně i představitelé a tvůrci. Ale to je chyba a dokonce nesmysl. Vezmu-li náš film a jeho název Démon, tak je to slovo mezinárodní. Jenže, a to vím přesně, v Texasu, ho už předem zaškatulkovali jako horor. Tak byl a je tam prezentován. Naproti tomu ve Francii si usmysleli, že jde o sci-fi a zařadili film do škatulky sci-fi. Já bych to takhle jednoznačně necítil. Náš film má totiž především filozofický rozměr. A jsou v něm znát ohlasy velkého Wronova učitele a idolu Andreje Wajdy. Oba, já i Wrona, a myslím, že i další z nás, co se na filmu podíleli, jsme to vnímali dokonce jako jakousi naši malou poctu velkému Wajdovi. A žánrové vyhranění jsme v tom nehledali. Je to podobné, jako u Tarantinových filmů. Ty také mají přesahy do různých žánrů.“

 

Kolegové se v této souvislosti také zajímali o to, že film už zvítězil na jednom festivalu hororů, což by ho mohlo opravdu zaškatulkovat a bylo by to nebezpečné pro jeho následné pochopení diváky. Každý ho bude především brát podle jeho zařazení, zaškatulkování.

 

„Ano, vím, že se to stalo a je mi jasné, že je to hrozně nebezpečné pro jeho pochopení, a že to může dokonce vést k jeho nepochopení. Což by mě a nás všechny strašně mrzelo. Na druhou stranu je to ale také jedna z možných forem jeho interpretace. Věřím, že jádro filmu je ale tak silné, že se snad nestane, že by film nakonec nebyl pochopen a že se zařadí, zaškatulkuje sám.“

 

Jeden z oborných dotazů se týkal autora hudby, polského komponisty, Krzysztofa Pendereckiho. Je uveden jako autor hudby. Šlo o hudbu původní, psanou pro tento film nebo o výběr z jeho široké skladatelské nabídky? Itay Tiran nám to vysvětlil následovně.

 

„Penderecki (* 1933, 83 let) už do filmu hudbu nekomponoval. Tiše jsme v to sice i doufali, ale dopadlo to jinak. Mistr vybral, po dohodě s námi, některé kompozice, jež složil dříve a které - jak se ukázalo - korespondovaly s tím, co jsme potřebovali a co jsme si představovali. Dohlédl osobně i na jejich včlenění do zvukové stopy. Ale přímo pro film už nekomponoval.“

 

Další dotaz byl obecnější a týkal se toho, že hlavním tématem filmu je nesporně téma vytěsňování minulosti. Jak to vidí hlavní představitel?

 

„Ano, hlavním tématem je vytěsňování minulosti. Je to sice polské téma, ale Poláci na to nemají rozhodně patent. Týká se to i jiných národů. Wrona si byl při psaní scénáře vědom, že v Polsku je tendence na mnohé raději zapomenout. Tvrdí se tam, že mnohé si už jen zbytečně vybavujeme. Wrona ale věděl a tvrdil, že minulost je velké téma pro každou společnost. A že dokonce musí být velkým tématem. Kdyby nebyla, tak se z té společnosti, která vytěsní svoji minulost, stane společnost zombie. Zde je analogie s Charonem a jeho převážením mrtvých mezi živými do podsvětí. To je opouští vlastní minulost, protože mají pocit, že minulost jim znemožňuje žít v přítomnosti. V Démonovi to ztělesňuje otec nevěsty, který chce oddělit celou společnost od minulosti. Nutí ji k rozloučení se s minulostí. Dokonce to nařizuje příkazem a odpočítává plnění. To je dávná myšlenka Wrony. Už jeho studentský film Magnetmann (viz. Czlowiek magnesz roku 2001) je o vztahu s otcem a v podstatě o něčem takovém.“

 

Co by podle vás neměl divák ve filmu přehlédnout, tázali jsme se. Co považujete za klíčové?

„Nemyslím, že bych měl divákovi vysvětlovat, co se filmem chtělo a mělo říci. K tomu mám jedinou radu. Nehledejte nějaké řešení. Ani nějaký klíčový moment. Ať divák vnímá jednu ze dvou zápletek. Zda tu realistickou či mystickou už je na něm. A jediné, co bych osobně doporučil, nevnímat obě roviny současně. To dobré nebude. To by nebylo pro diváka asi to nejlepší.“

 

Poslední otázka, mířila k izraelskému filmu. Jaká témata přináší současný izraelský film?

„No, řekl bych, že současný izraelský film se věnuje především současnosti. To snad ani jinak nejde. Tedy témat jako válka, okupace, ohrožení. To je jasné. S tím má totiž u nás skoro každý nějakou svou zkušenost. A skoro každý také osobně prošel vojenskou službou. Ale neřekl bych, že to jsou témata jediná. To rozhodně ne. Vedle těchto námětů se u nás točí i jiné filmy. Izraelská kinematografie se v žádném případě nevyhýbá ani ostatním tématům a žánrům. Včetně témat sociálních a komedií. Ale převažující nejsou. To ne. U nás v Izraeli se historie totiž píše šíleně rychle. Doslova se dá říci, že každý den se něco zásadního, chcete-li, tak historického stane. Tak to musí mít vliv i na témata izraelského filmu.“

Titul: Démon / Demon / Demon

Režie:  Marcin Wrona

Země: Polsko, Izrael

Rok výroby: 2015

Hrají:  Itay Tiran, Agnieszka Żulewska, Tomasz Schuchardt, Tomasz Ziętek, Adnrzej Grabowski, Włodzimierz Press

Scénář: Marcin Wrona, Paweł Maslona

Kamera: Paweł Flis

Střih: Piotr Kmiecik

Hudba: Krzysztof Penderecki, Marcin Macuk

Producent: Marcin Wrona

Distributor: Reel Suspects

Kopie: Reel Suspects

Délka filmu: 94 minut

Formát filmu: 2k digital

Původní znění: anglicky, polsky, jidiš

Titulky: anglické, české

 

Ocenění a nominace:

MFF Toronto 2015 – Ve výběru

 

Trailer filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=Uj5u0Uzuimw&feature=player_embedded#t=1

 

Itay Tiran

Itay Tiran je izraelský divadelní a filmový herec, jenž ve svých 35i letech získal 5 národních divadelních cen pro nejlepšího herce a dvě nominace Izraelské filmové akademie, za Mechilot a Ha-hov. Hrál v oceňovaném koprodukčním válečném dramatu Libanon a objevil se i v německo-francouzsko-polské adaptaci románu Uri Orleva o chlapci na útěku z varšavského ghetta v roce 1942, Běž, chlapče, běž. Tiranova mezinárodní kariéra začala v roce 2010, kdy ztvárnil jednu z hlavních postav v britské minisérii The Promise. Loni měly premiéru dva snímky s Tiranem v hlavní roli, izraelská ´existenční komedie´ Zamyšlení, uvedená také na akci ´Ostrava Kamera Oko´ a polský Démon, který Tiran představil na Febiofestu 2016.

 

Hodnocení:  80 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz