Febiofest 2016: Carol aneb láska je něco nepopsatelného …
CineStar Anděl - Praha
17. – 25. 3. 2016
Dnes se žádný filmový festival, vyjma specializované, bez americké mainstreamové produkce neobejde. Můžeme říkat o úrovni hollywoodské či jinak zámořské výroby filmových snů, co chceme, producentům tam jde o střední proud, tj. o většinový vkus posluchačů. Tak to je dáno, tak se to až na výjimky za oceánem dodržuje. Febiofest ale není festival filmů mainstreamových, takže výběr ze zaoceánské produkce není asi lehký. Ale je nezbytný. Jenže bez amerických filmů by to nebylo ono. Takže i na každém z Febiofestů nechybí sekce nazvaná - Made in USA.
Ta letošní přinesla celkem 8 pečlivě vybíraných snímků. Byly to filmy Čarodějnice (režisér Robert Eggers, 2008), Diagnóza: Šampión (režisér Peter Landesman, 2013), Licks (režisér Jonathan Singer-Vine, 2013), Transdarinka (režisér Sean Baker, 2015), Anomalisa (režisér Charlie Kaufman a Duke Johnson), Mr. Holmes (režisér Bill Condon, 2013) a Spotlight (Tom McCarthy, 2014), o kterém referujeme na jiném místě (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016-spotlight-aneb-ktery-film-koncil-na-febiofestu-2016-po-projekci-tak-spontannim-potleskem-a-ve-stoje/ ). My jsme si ale kromě filmu z nám blízkého novinářského prostředí Spotlight vybrali a zhlédli ještě mimořádně zdařilý a významný snímek Carol.
Carol
Vánoce 1952. Mladičká Therese Belivetová (Rooney Mara) si přes svátky přivydělává jako prodavačka v oddělení hraček obchodního domu Frankenberg na Manhattanu. Uprostřed nákupního shonu se náhodou setkává s překrásnou Carol Airdovou (Cate Blanchett), která shání dárek pro svou dceru. Láska na první pohled mezi dvěma ženami přerůstá v intenzivní milostný vztah, který ale naráží na nepochopení a společenské předsudky. Virtuózně zpracované romantické drama režiséra Todda Haynese vzniklo podle románu Patricie Highsmithové. Od premiéry na MFF v Cannes je považováno za jeden z nejlepších snímků roku, což se odráží i na počtu prestižních ocenění, jež film získal. (z tiskových materiálů)
Chce se říct, že ´láska je láska´…
Už od roku 1990 v popřevratovém superhitu Ondřeje Soukupa a Gábiny Osvaldové, na vlnách všech rádií, ústy Lucie Bílé se pořád dokola zpívá, že láska je láska. Ale to bychom filmu poněkud křivdili. Zmíněný song je záměrně poněkud dryjáčnický a divoký. Což právě láska, kterou si obě představitelky vysnily a vybojovaly, v tomhle americkém filmu rozhodně není. Ta jejich láska je totiž sice spontánní a zažehnutá – věrohodně, nedivadelně a osudově - doslova na první pohled, ale je jemná, decentní. Pro mladší představitelku, představovanou půvabnou Rooney Mara, je to láska dokonce sebezařazující - comingoutová.
Samozřejmě, že film o lesbickém vztahu dvou žen zavání čímsi za mantinelem
Nedejte se ale mýlit podstatou děje - lesbickou láskou. A nečekejte lechtivé pikantnosti. Jednak je film americký, tam s tím mají problém vždy, ale hlavně o to vlastně vůbec nejde. Děj je především otázkou duší a srdcí. A je něžný a opravdový. A co jen na něm, na té jejich vzájemné lásce nejzásadnější, tam přímo pregnantně říká sebeobjevující představitelka:
„Není podstatné, zda se zamiluje muž do ženy, žena do muže, dva muži či dvě ženy do sebe. Podstatné je, že se ty dvě lidské bytosti milují. A pohlaví v tom směru není vůbec rozhodující.“
A přesně to nám obě protagonistky, jinak zavalené svými problémy a problémy doby, dokazují. Uvědomme si, že děj se odehrává v roce 1952. Pro Ameriku v nešťastných poválečných letech tak zvaného mccarthismu (anglicky McCarthyism), jenž byl sice zaměřen hlavně politicky a na praxi, kdy se uměle vytvářela obvinění z podvratné činnosti či velezrady bez ohledu na důkazy. Vedlejším produktem bylo farizejství, puritanismus a dvojí morálka. Tedy pro - čistou a skutečnou - lásku dvou žen, prostředí a doba krajně nepříznivá.
Nevím, zda by se mělo mluvit o filmu feministickém
To asi ne, to by bylo moc, a nezdá se, že by to byl cíl tvůrců. Přesto ale, když se na film díváte nezaujatě, muži v něm vycházejí hodně špatně. Kus co kus. Neurvalci, sloni v porcelánu, uražení machisté a omezenci. Naproti tomu obě ženy jsou pravý opak. Chápající, vnímající, cítící a soucítící, moudré, rozumné, citlivé a hlavně - něžné. A dokonce tak - v letmých prostřizích, neboť film je o dvou představitelkách a vše kolem je doplňkové - působí i ženy vedle obou představitelek. Ale, je-li to snad tedy – od tvůrců ale rozhodně ne motivovaný - feminismus, pak jen mírný, nenásilný a spíš pouze konstatující, že takový byl a je dál život. Ženy – tedy ty rozumné a milující se – jsou k sobě prostě vzájemně mnohem ohleduplnější.
Lesbické vztahy nejsou jen v genech
Film názorně ukazuje, že vztahy a orientace lesbiček a samozřejmě to lze vztáhnout i na gaye – tedy chcete-li, orientace obecně - je sice možná někde v prapůvodu uložena kdesi v genech každého z nás, ale že je také, a to dost podstatně i východiskem z životního marasmu, jehož impulzem jsou v případě žen právě ti necitliví muži. Jako kdyby to byli oni, kdo je, urážené a ponižované (ať už jen slovně a vztahově, jako v tomto filmu, nebo i fyzicky, jako v častých případech mimo film) přímo vhánějí do jejich vzájemných lesbických vztahů.
Film je navýsost decentní
Chování obou představitelek je za všech okolností plně pochopitelné a nic nám nebrání to vidět jako opravdu dokonalý projev tolerance a jasný důkaz toho, že pohlaví – jedno či druhé – není ničím, pokud srdce a duši ovládne skutečný citový vztah – láska.
A nakonec malá osobní poznámečka
Film postrádá tradiční americkou patinu. (Že by ho natolik ovlivnil a znormálněl fakt, že vznikl v kooprodukci s Velkou Británií, a hlavnější z obou hlavních představitelek je – pozoruhodná a noblesní Australanka Cate Blanchett?). Každopádně je to film lidský, bez typicky amerických duchaprázdných gest a bez tupoidních otázek typu „jsi v pořádku“. Snad až na jednu - jako vždy už asi nezbytně americko-filmovou scénu - zvracení. Jinak film opravdu nenese žádné základní pilíře typické mainstreamové hollywoodské produkce. To je potěšující. A na filmu to krásné. Na nic si nehraje, nikdo není za každé situace happy, ready a nemusí být nutně stále smile.
Tvůrce to šlechtí a hodnotitele - od diváků po odborníky - opravňuje k oceňování snímku po všech stránkách.Včetně cen nejvyšších. I když, u komerčních, středních diváků, ve Státech, uvyklých na ty své stereotypy, to budou mít s takto lidsky svobodným filmem asi přece jen dost složité.
Držme holkám palce
Herecké výkony obou představitelek jsou tak sympatické a tak lidské, že jim nemůžete tu jejich lásku nepřát, a že jim po celý film držíte palce a věříte, že to dobře dopadne i vzdor mlýnu prudérního systému a života kolem. I vzdor sankcím a vydírání. A jisté, jak to dopadne, to není po celý film. Od začátku je jasné, že je něco jiného krásné zamilování se a taková malá soukromá roadmovie snů bez ohledu na náklady a ´světské´ starosti. Ale je vám také jasné, že to jednou skončí a přijde každodenní život. A něco zcela jiného pak bude ten každodenní boj o normální místo na světě. Navíc, právě v kombinaci dvou žen, v tak neupřímné a úzkoprsé společnosti, jakou je a zejména tehdy byla ta americká, plná přetvářky a zášti. Vydrží jim to? Vydrží to ony? Zvládnou to? No, uvidíte ve filmu Carol…
Titul: Carol / Carol / Carol
Režie: Todd Haynes
Země: Velká Británie, USA
Rok výroby: 2015
Hrají: Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler, Jake Lacy, Sarah Paulson, John Magaro
Scénář: Phyllis Nagy
Kamera: Edward Lachman
Střih: Affonso Gonçalves
Hudba: Carter Burwell
Producent: Elizabeth Karlsen, Tessa Ross
Distributor: Bontonfilm a.s.
Kopie: Bontonfilm a.s.
Délka filmu: 118 minut
Formát filmu: 2k digital
Původní znění: anglicky
Titulky: české
Ocenění a nominace:
- MFF Cannes 2015 – Nejlepší herečka v hlavní roli ex-aqueo (Ronney Mara), Queer Palma
- Oscar 2016 – Nominace (Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, Nejlepší kamera, Nejlepší kostýmy, Nejlepší hudba),
- Zlaté glóby 2016 – Nominace (Nejlepší film – Drama, Nejlepší herečka v hlavní roli – Drama, Nejlepší režie, Nejlepší hudba)
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=8P1v21L4kBA&feature=player_embedded#t=4
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz