Animovaná tvorba Jiřího Brdečky aneb když za nás práce mluví

02.06.2016 08:32

PONREPO - kino národního filmového archivu – Praha

29. 5. 2016

 

 

Když jsme dostali na www.www-kulturaok-eu.cz pozvánku na křty knih o animované tvorbě a přátelský vzpomínkový večer na Jiřího Brdečku, neváhali jsme. Hostem žhavě ´letního´ nedělního večera (29. 5. 2016) byl v noblesním prostředí kina Ponrepo významný italský historik animované tvorby Giannalberto Bendazzi (na foto vlevo). Druhým hostem byla Tereza Brdečková (na foto vpravo), novinářka, spisovatelka, filmová kritička, redaktorka a dcera Jiřího Brdečky. Oba představili a křtili své knihy a součástí akce byla i projekce tří krátkých ´animáků´ nezapomenutelného mága tohoto žánru Jiřího Brdečky. Takže, jak jistě uznáte, takovému pozvání nešlo odolat.

Bez Jiřího Brdečky by opravdová filmová a televizní zábava nebyla 

Řekne-li se Brdečka, nemusí všem naskočit, o koho jde. Smutné, ale je to důkaz, že byl skromný a ohromně plodný autor, jenž se nemusel předvádět a zvýrazňovat. Za něj mluví práce.

 

Zmíníme-li ale jen zlomek jeho tvorby, zjistíme, že ji známe všichni, že každý z nás se na ni těší, když je někde reprízována, a že dodnes tvoří základ naší filmové a televizní zábavy.

Snad vůbec ´nej´ je Limonádový Joe. Ale stačí říci Kouzelník Žito či Faunovo pozdní odpoledne a je jasno. Stejně jako Tajemství hradu v Karpatech, Princ a Večernice, Adéla ještě nevečeřela, Do lesíčka na čekanou, Až přijde kocour, Baron Prášil, Vlčí jáma, Obušku, z pytle ven!, Byl jednou jeden král...,Staré pověsti české, Císařův pekař a pekařův císař, Pérák a SS, Lidé za kamerou… atd. Že mícháme žánry, období a média? Ano, paměť je taková, že krásné se slévá a fakta postupně naskakují. Ale co by, Jiří Brdečka byl také multižánrový, tak co…

 

Jiří Brdečka (* 24. 12. 1917 Hranice – + 2. 6. 1982 Praha)

  •  
  • byl novinář, publicista, spisovatel, scenárista, výtvarník, kreslíř, ilustrátor a filmový režisér hraných i animovaných filmů a dokonce i příležitostný herec

 Pokud jsme něco z jeho renesanční tvůrčí šíře nezapomněli. Studoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a volil obory češtinu, filozofii, dějiny umění a estetiku. Okupace přinesla uzavření vysokých škol. Nikoli zánik Brdečkovy vášně pro film. A tak byl i za okupace mimo jiné alespoň tiskový referent Lucerna filmu, pracoval pro filmové společnosti, v kresleném filmu a tiskl kreslené vtipy a recesní povídky, inspirované anglickým humorem.

 

  • V roce 1944 měl v divadle Větrník premiéru jeho Limonádový Joe jako divadelní hra, vzniklá na základě westernových povídek psaných pro časopis Ahoj. A o dalším směrování bylo rozhodnuto.
  • 1949 se stal v Čs. státním filmu scenáristou, dramaturgem a filmovým režisérem

 

Podle hesla, že vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá, spolupracoval s takovými osobnostmi jako Jiří Trnka, Jan Werich, Oldřich Lipský, Bořivoj Zeman, Vojtěch Jasný či Martin Frič. Řada jeho scénářů byly původně jeho autorské romány. Zcela specifická, výjimečná, nadčasová a svým způsobem vysloveně světově průkopnická je pak jeho práce pro animovanou tvorbu, vesměs krátkometrážní. Zpravidla byl autorem námětu, scénáře i režisérem a dokázal si vybrat na stejnou vlnu poetiky a neotřelosti naladěného výtvarníka a skladatele. Dokladem byly i 3 filmy, jež pro přítomné k této příležitosti Tereza Brdečková vybrala z bohatého archivu Jiřího Brdečky.

 

 „Nemiluji animaci, jako sběratel miluje známky, nebo fotbalový fanoušek svůj tým. K tomuto umění, které bylo vždy podceňováno a někdy dokonce diskriminováno, chovám hluboký obdiv. Zaslouží si naše ocenění, respekt a podporu" ,

řekl Giannalberto Bendazzi o animované tvorbě

 

Metamorfeus

Animovaný krátkometrážní film z roku 1969 trvá pouhých 14 minut. Brdečka s ním ale nepřišel ve správné chvíli, co se distribučních možností týče. Film se stal se trezorovým. Byl totiž zjevnou reakcí na neblahý rok 1968, zmařené iluze a náhlé zatmění pro tvorbu i tvůrce v nadcházející době normalizace. A ani oživlé animované pompejské fresky tu alegorickou výpověď nezamaskovaly. Film krutě upadl v zapomnění, a přitom je jedním z nejúžasnějších ztvárnění relativně známého a často zpracovávaného antického mýtického příběhu Orfea a Eurydiky. A hlas Orfeův v tomto příběhu je hlasem lidu, neumlčitelným všemi běsy světa. Nepřeslechnutelný je i vklad, podobně jako Brdečka, plodného a také dodnes málo ceněného, hudebního skladatele Zdeňka Lišky. Hudba, hlas, vše žaluje, varuje, bojuje a je tak nezlomný... Velmi působivý je efekt latinsky mluveného textu v kombinaci se stylovými literami.

 

Pomsta

Animovaný krátkometrážní film z roku 1968 trval také 14 minut. Vznikl na námět povídky Gérarda de Nervala, scénář napsal Jiří Brdečka a na režii se podílela i další výrazná osobnost, režisér Václav Bedřich. Hudbu komponoval skladatel ´vážné´ hudby Jan Klusák. Děj je prostý. Nesmělý mladík se zamiluje do krásné dívky, a než jí stačí svou lásku náležitě sdělit, dívku ohromí jiný, hrubší a zdánlivě mužnější nápadník.

Mladík zatouží po pomstě a je pro to ochoten udělat vše. Ale touha pomstít se, ničí nakonec i ty, kdo po ní tak usilovně touží. Dokonaný akt pomsty se vrací jako bumerang a likviduje samotného mstitele. Nic nedocílí, jen dál se šíří zlo a zkáza. Až do sebezničení. Hudební doprovod je znepokojující, až drastický, stejně jako animace na hraně art brut. Což obojí koresponduje s filozofickým posláním snímku.

Příběh jakéhosi renesančního pisálka, škrabáka, jak se jim říkalo, se tak stává výmluvným varováním všech malých a ukřivděných, že tudy by jejich cesta vést neměla. Zlo plodí zase zlo a násilí eskaluje násilí. O hlodajícím svědomí nemluvě. (https://youtu.be/lqS7MV8_Ch0?t=3)

 

Třináctá komnata prince Měděnce

Nejmladší ze 3 filmů byl mravoučný příběh s typickým komentářem pronášeným ústy Miroslava Horníčka. Na hraně lehké nadsázky, svěžího vyprávění a jemnými, ale naslouchajícímu uchu slyšitelnými slovními jinotaji a hříčkami, přesně ve stylu horníčko-werichovském a podobných humorů. Brdečka do této sorty patřil a parodie – jež byl, jak dokazují zejména jeho hrané filmy – jednoznačně u nás králem, jsou toho důkazem. Na filmu z roku 1980 se podílel autorsky i Jiří Běhounek. Hudba byla opět svěřena osvědčenému Janu Klusákovi, jenž si též dovede pohrát s hudební nadsázkou a jemnou inteligentní parodií.

Příběh je prostý. Tlustému všemocnému masožroutovi se zalíbí útlá subtilní a přeněžnělá veganka. Zvyklý, že může mít vše, nač má chuť, umane si ji mít. Protože by neuspěl, připraví na ni past. Podvodem ji získá a přetvářku tají 13. komnatou, kam není dívce, v té době již jeho právoplatné manželce, či spíše soustu, vstup povolen. Náhoda a manželská starostlivost ale způsobí, že se v obavě o jeho život sebezapře a 13. komnatu otevře. Zjeví se krutá pravda. Oboustranný šok přivodí muži smrt a zcela převrátí i život vdovy. Příběh o tom, že lhát se nemá, že lež má krátké nohy a že se nakonec stejně vše provalí, a tím je to pak horší. Věci notoricky známé, ale pramálo dodržované. (https://youtu.be/9DefyfromV4?t=13)

 

A jak to bylo s tím křtem knih o animovaném filmu?

Dodejme, že knihy to jsou nejen o animovaném filmu, ale i Jiřím Brdečkovi. První kniha - triptych - je z pera osoby snad vůbec na současném světě nejznalejší oboru animované tvorby, jíž se věnuje již 50 let. Autorem je italský historik Giannalberto Bendazzi. Jeho prezentované dílo se jmenuje Animation - A World History. Druhou knihu uvedla Tereza Brdečková a je to anglická verze její knihy Jiří Brdečka: Life - Animation - Magic. Náležitou formu celému aktu dodal a patronem akce byl Instituto Italiano di Cultura Praga, za nějž měl úvodní slovo jeho ředitel Dr. Giovanni Sciola.

 

Giannalberto Bendazzi je u nás víc znám od roku 2009, kdy byl prezident AniFestu. V roce 2011byl zvolen čestným předsedou umělecké rady AniFestu. Je přítel řady našich umělců, včetně Jiřího Brdečky, o němž osobně Giannalberto Bendazzi prohlásil, že byl jeho učitelem v oboru animované tvorby. A zavzpomínal také na svá setkávání s ním.

 

Z tiskové zprávy k této akci jsme zjistili, že „Giannalberto Bendazzi proslul jako znalec světové historie animovaného filmu a kniha Cartoons – One Hundred Yearsof Cinema Animation se stala biblí animace. V rozšířeném trojdílném vydání jako Animation - A World History je české animované tvorbě věnován ještě větší prostor, než tomu bylo v té původní. i. Bendazzi se nikdy netajil svým obdivem k české animované škole a setkání s Jiřím Trnkou a s Jiřím Brdečkou patří, podle jeho slov, k zásadním momentům jeho profesionálního života. I proto měl velikou radost, když se před několika lety setkal s dcerou Jiřího Brdečky Terezou a spolu s profesorem Jiřím Kubíčkem se stali spoluautory její knihy o Jiřím Brdečkovi.

 

I u druhé z prezentovaných knih dejme slovo tiskové zprávě.„Kniha z oblasti animovaného filmu je anglickou verzístejnojmenné monografie vydané Nakladatelstvím Jiřího Dědečka a Terezy Brdečkové - Limonádový Joe. Tato bohatě ilustrovaná zábavná kniha je zaměřena na Brdečkovu animovanou tvorbu, životní příběh, dobový kontext a obsahuje i nová fakta, dokumenty a fotografie. Podává překvapující a pro většinu současníků i neznámý obraz české poválečné filmové scény. Je určena všem anglofonním čtenářům se zájmem o českou animaci, její protagonisty a o české umění vůbec. Knihu je možné chápat jako obsáhlý komentář ke kompletu 3 DVD s Brdečkovými animovanými filmy: Jiří Brdečka - Animované filmy.“

 

Autorka knihy Tereza Brdečková je u nás dostatečně známá jako spisovatelka, scénáristka i překladatelka, je autorkou už 5 románů a řady faktografických knih. Spolu se svým mužem Jiřím Dědečkem, založila nakladatelství Limonádový Joe (www.limonadovyjoe.com), kde vychází i ona křtěná anglická verze knihy o jejím otci Jiřím Brdečkovi.

 

 

 

 

V případě vizitky Giannalberta Bendazziho, dejme do třetice slovo tiskové zprávě:

„Giannalberto Bendazzi je nezávislý italský filmový historik, hostující profesor historie animace na Nanyang Technological University v Singapuru a Griffith University v australském Brisbane, profesor Università degli Studi di Milano (2002-2009). Svoji kariéru začínal jako novinář, od konce 90. let 20. století vyučuje na univerzitách. Vždy se ale intenzivně věnoval nezávislému bádání. Jeho nejznámější kniha Cartoons: 100 Years of Cinema Animation (Bloomington, Indiana: Indiana University Press, 1994), se dočkala i řady překladů. Ačkoliv se Bendazzi netají svou láskou k animaci, jeho odborná tvorba zahrnuje i knihy z oblasti hraného filmu: The Films of Woody Allen (Fabbri, 1984) a Mel Brooks (Il Formichiere, 1977). Animovanou tvorbu propaguje všemi možnými způsoby: píše knihy, články, eseje, přednáší, připravuje retrospektivy, spolupracuje s mezinárodními festivaly a přijímá účast v odborných porotách (zasedal v porotách prakticky na všech významných světových festivalech). http://giannalbertobendazzi.com/“

 

 

 

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet