Adriena Šimotová aneb hledání začíná tam, kde by hledání mělo zdánlivě končit

26.11.2016 17:25

Historická budova Karolina - Vlastenecký sál – Praha

24. – 25. 11. 2016

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na pozvání Nadačního fondu Adrieny Šimotové a Jiřího Johna a Mgr. Pavla Brunclíka, spolupracovníka Adrieny Šimotové, kurátora a editora, jsme se zúčastnili poučné a zajímavé výměny názorů, dvoudenní konference, nazvané zcela jednoznačně: „Adriena Šimotová a její místo v kontextu výtvarného umění a kultury XX. století a současnosti“.

 

 

Konferenci pořádal Nadační fond Adrieny Šimotové a Jiřího Johna ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy a Katedrou teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

 

 

Konference se konala těsně před zahájením Adventu (letos od neděle 27. 11. 2016) od 24.do 25. 11. 2016. Místem konání byla historická budova Karolina a důstojné prostředí k rokování poskytl - pro osobnost, jakou byla Adriena Šimotová – příhodně zvolený Vlastenecký sál.

 

Akce završila rok, kdy si naše i světová umělecká veřejnost připomíná nedožité 90. narozeniny (A. Š. * 6. 8. 1926 + 19. 5. 2014) této pozoruhodné umělkyně. Konference se řadí k připomínkám této osobnosti. Patřila k nim i akce konaná počátkem letošního září v pražském kostele sv. Anny (Pražská křižovatka), jíž jsme se také za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili (viz. náš článek:  http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/pocta-adriene-simotove-aneb-%c2%b4vzkaz-v-me-tvorbe-je-mozne-najit%c2%b4/).

Všechno, jenom ne patetické projevy

Konference začala úvodním slovem Mgr. Pavla Brunclíka, muže, jenž měl tu čest a příležitost spolupracovat s Adrienou Šimotovou v posledních letech, které jí byly osudem vyměřeny. Mimo jiné - přítomné, referující, diskutující, glosující i jen účastné - předem vyzval, že - byť jde o konferenci - neměla by být jen přehlídkou referátů na dané téma, ale diskuzí o odkazu Adrieny Šimotové jako umělkyně i pozoruhodného člověka, o jejích filozofických aspektech, jak v díle samém, tak v její literární činnosti a konec konců i přímo o jejím konkrétním a nelehkém životě. Apeloval na přítomné, aby diskuze byla živá, nenostalgická a všestranná.

 

Projev úcty z úst francouzského velvyslance

Velvyslanec Francie v ČR pan J. E. Charles Malinas svou osobní účastí na konferenci podtrhl význam české umělkyně pro světové umění a zejména pro její francouzský vliv i odkaz. Osobní účast představitele Francie na konferenci měla a má svou logiku.

 

Připomeňme, že Adriena Šimotová pocházela z evangelické rodiny, která patřila k tehdejší pražské střední vrstvě. Její otec byl sice technický úředník a původem z chudé rolnické rodiny, ale její matka vystudovala UMPRUM. Byť celý život byla ženou v domácnosti. Tvorbu malé Adrieny ze všech členů rodiny nejvíc ovlivnila babička, švýcarská Francouzka, která v rodině vytvářela rodinné intelektuální zázemí. Dospělá Adriana významně tíhla právě k Francii a francouzští příznivci jejího umění na ni nezapomínají a cení si její dílo dosud. Ne nadarmo právě Francie ocenila její umění, když jí v roce 1991 vyznamenala prestižním Rytířským řádem za literaturu a umění, a do Francie se autorka také po otevření hranic často a ráda vydávala, a také tam často vystavovala a dokonce i pracovala. Její díla jsou proto zastoupena právě i ve francouzských galeriích a muzeích.

 

Zaznělo i uznání od rektora Univerzity Karlovy

„Domácí pán“, rektor spolupořádající hostitelské Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima, v krátkém a nepatetickém projevu zdůraznil to nejzásadnější na díle Adrieny Šimotové, fakt, že její dílo a celý její plodný život ovlivňovaly každého, kdo se s ním setkal, což bylo i cílem tvorby této výtvarnice, a že nás ovlivňuje dál, byť ukončené. Tomáš Zima ještě připomenul, že pravé umění a kultura musí být vždy v kontextu doby a že dílo Adrieny Šimotové takové bylo a je i nadále.

 

Adriena Šimotová a VŠUP

Další úvodní slovo dostal další rektor, tentokrát Vysoké školy umělecko-průmyslové, prof. ak. arch. Jindřich Smetana. Bylo to zákonité, neboť, jak Jindřich Smetana s hrdostí kostatoval, Adriena Šimotová byla absolventkou právě VŠUP. V letech 1945 - 1950 ji studovala pod vedením profesora Josefa Kaplického (otce známého architekta) a v letech 1950 - 1953 u něj ještě pokračovala postgraduální aspiranturou. Celý život pak označovala profesora Kaplického za „nejosvícenějšího ze všech jejích kantorů“.

 

Po aspirantuře se dokonce spolu s Kaplickým a dalšími kolegy podílela i na známém reliéfu pro Expo 58 v Bruselu.

 

A ještě jedna vazba Adrieny Šimotové k VŠUP byla pro ni zásadní. Vzala si (1953) za manžela malíře, ilustrátora a grafika Jiřího Johna, jenž byl také žákem „jejího“ profesora Kaplického. Jejich vztah byl pak stejně trvalý, jako vztah ke společné škole. Předčasná smrt Johna (1972) však Šimotovou silně zasáhla a ovlivnila nejen ji, ale hlavně její tvorbu, zejména volbu barev. Jindřich Smetana také zmínil skoro až symbolický fakt, že právě VŠUP udělila právě jedné ze svých nejvýznamnějších absolventek právě cenu profesora Josefa Kaplického udělovanou VŠUP.

 

A pak začal maraton referátů a diskuzí

Po těchto přece jen chtě nechtě poněkud oficiálních projevech začal řetězec přednášek. Přednášeli nejen ti, kdo Adrienu Šimotovou osobně znali, ale i ti, kdo její dílo studují a připomínají. V referátech byly zmiňovány i výstavy (ještě za její účasti) pořádané v Rudolfinu a hlavně pak paní Medou Mládkovou v Museu Kampa. O té jsme ostatně v době jejího konání na našem webu referovali (viz. článek: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vzpominka-dila-ze-sbirek-musea-kampa-aneb-kdyz-adriena-simotova-nikdy-tvorit-neprestala-/

 

Není ale technicky možné zde všechna vystoupení reflektovat. Vydalo by to na sborník přednášek, esejů, studií i lidsky osobních vzpomínek. Také dotazy a doplňky přednesených referátů i další osobní poznatky týkající se Adrieny Šimotové pršely po vystoupeních a řada z nich byla zaznamenání hodná. Dá se říci, že by nebylo na škodu, výstup z této pestré a všestranné konference, zužitkovat ve sborníku (šlo o 20 referátů!). Byl by to významný přínos k odkazu naší mimořádné a vlastně stále ještě nepříliš v široké veřejnosti známé osobnosti.

Nemůžeme však nezmínit alespoň mimořádně odlehčující a hluboce lidské vystoupení neocenitelného historika umění, doc. PhDr. Jiřího Šetlíka, CSc., nazvané „K prvním uměleckým krokům Adrieny Šimotové (50. - 60. léta)“. Mimo jiné jsme se autenticky dozvěděli, že doc. Šetlík je bratrancem umělkyně, že dětství a mládí prožívaly jejich rodiny v propojení a že jejich vzájemné vazby trvaly po celý autorčin život. Doc. Šetlík je tak nesporně největším znalcem a navíc souputníkem Adrieny Šimotové. Jeho slova, nepatetická a lidská, vypovídala o autorce jako člověku víc, než to mohl formulovat kdokoli jiný.

 

Za všechny ostatní, si s těžkým srdcem - vzhledem k většině ostatních diskutujících –neodpustíme zmínit ještě alespoň vynikající esej profesora PhDr. Miroslava Marcelliho, CSc., vedoucího Katedry elektronické kultura a sémiotiky na Fakultě humanitních studií UK Praha. Měla název „Adriena Šimotová: po stopách hľadania“. A autor se v ní – mimochodem i vynikajícím přednesem – zamýšlel, „Akú podobu, aké ciele a aké postupy malo hľadanie, ktorého stopy nachádzame vo výtvarnom diele Adrieny Šimotovej? V akom zmysle sa tu vôbec dá hovoriť o hľadaní a čo bolo jeho (vždy predbežným) výsledkom?“

 

Další informace o konferenci na: www.simotova-john.org

 

Záštitu nad touto významnou akcí převzali J. E. Charles Malinas, velvyslanec Francouzské republiky v České republice, Adriana Krnáčová, primátorka hlavního města Prahy a Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy.

 

Hodnocení:  80 %

Richard Koníček

Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková