Adam Jílek: P.O.R.N. aneb když erotiku umocníme až na hranu

04.07.2015 14:30

 

 

ART SALON  S Microna - Praha

26. 6. - 27. 9. 2015

 

Jsou výstavy, které provokují názvem a jsou i výstavy,  které provokují obsahem. Obojí má nesporně marketingový efekt a obojí bývá kalkul.  Pozvánka na výstavu Adama Jílka, kterou jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dostali, samozřejmě provokovala také. Především už svým názvem, a pak  i avizovaným obsahem, a do jisté míry i osobností kurátorky celé výstavy,  kterou nebyl nikdo pozoruhodnější než solitérní osobnost našeho výtvarného umění multiumělkyně Alena Kupčíková.

Ve všech 3 případech, ale – a to prohlašujeme s čistým svědomím a pod dojmem zhlédnuté výstavy – nešlo o žádný kalkul. Adam Jílek je talent, jakých není v současné době mnoho. Téma, které si vybral pro tuto výstavu, zpracoval odvážně, otevřeně, skvostně eroticky, ale k prvoplánovému pornu to má daleko. No, a Alena Kupčíková, nacházející se v pozadí celého projektu, není z těch, kdo by své renomé devalvovala nějakým ucouraným béčkem. Takže – shrňme to: P. O. R. N. Adama Jílka je sice výstava silně erotická, ale jeho erotika je umocněna právě a jen na hranu, odkud by už jen sklouzla k laciné lascivnosti.

P.O.R.N. aneb sexuální hyperrealismus!

Tak přesně charakterizovala výstavu její kurátorka Alena Kupčíková. Citujme z jejích slov:

"Adam Jílek patří ke generaci velmi mladých umělců. V době výstavy, kde představuje díla za poslední dva roky, je studentem Akademie výtvarných umění v Praze. 

 

Tvoří v možná největší éře konceptuálního umění, a tím pádem i v době plné ´uměleckého šrotu´. Jako poslední ohrožený druh, pod vedením již zesnulého prof. Berana, udržel kvalitu klasické malby a jede s ní na vlně UMU – LUXUSU. A to i v době, kdy se díky novým technologiím a rychlosti doby za umělce může prohlašovat téměř každý. V době, kdy už nikdo nemá zájem malovat klasicky, protože to snad není dost trendy. Adam Jílek ve svém díle ne náhodou znázorňuje právě klasickým přístupem detaily a ojedinělé momenty, v kterých se ocitáme jen my sami, třeba před zrcadlem nebo když jsme my sami diváky jiného objektu. Jeho díla jsou ostrovy intimity mezi objektem a divákem. To je stěžejním prvkem Adamova díla.

Ne náhodně se jméno ADAM tyčí nad bohy, nad nebesy. On, který byl u úplného zrodu a početí světa. Ten, jenž nese toto jméno, nemůže kousnout do jablka, aniž by zaznamenal Evu. Je ohromen ženou natolik, že si hýčká každý detail zvlášť. Z mnoha detailů v jednotlivých dílech sestavíte celou ženu – nahou krajinu, bradavky, zadeček…

 

 

 

 

Každý jsme ve svém světě na takovém vlastním ostrově, kde však nechceme být sami, proto si namalujeme druha, na kterého se můžeme koukat a obdivovat ho. Adam ženu obdivuje skrze její ozdoby, krásné oči, make-up, tetování. Vymaluje si ji jako krásnou ´Venušinu kraslici´, vystaví si ji do skříně jako ozdobné skleničky v obývacím pokoji, které se používají jen při výjimečných příležitostech. Co víc potřebujeme v tomto geniálním světě klasiky? Snad jen nějakou němou tvář. Adam bravurně propůjčuje všem zvířatům lidskou podobu. Pes, vedle své majitelky, má sako jako její gentleman, slepice stojící na autě reprezentuje značku známé automobilky nebo obyčejná moucha, ke které má skutečný obdiv. Všichni jsou hlavní hvězdy jeho vlastního obrazového seriálu světa. Vše je bravurně zvládnuto a dotaženo do posledního tahu štětcem.

 

Když se díváte na Adamovu tvorbu v ateliéru, máte pocit, že jde o hotová díla, ale Adam skoro vždy řekne:

“Na tom ještě dělám!“

A já volám:

“Jen tak dále! Čest vašem štětci, mistře!“ (zdroj: Alena Kupčíková – kurátorka výstavy, umělkyně)

 

Byl to zážitek…

Na základě osobního pozvání jsme měli tu čest být mezi pozvanými umělci a jejich přáteli také na vernisáži. Absolvovali jsme už vernisáží řadu. Bývají podobné jako vejce vejci. Zpravidla nudné, díky obligátnímu vnucování kurátorova názoru na vystavená díla divákům, ale často i samotnému umělci.

Vernisáž v pojetí, jaké připravila Galerie Art Salon S Microna, byla ovšem totálně jiná. Žádné zbytečné proslovy, žádný kurátorský brainwashing a nalejvárna kebulí balastem přemoudřelých klišé.

 

Nic takového...

Vše bylo stylové a vše bylo free...

 

Perfektní show. Rej navozující atmosféru druhdy tak úspěšných a populárních erotických veletrhů, jaké se konávaly pravidelně na Holešovickém výstavišti. Ale opět jen a jen erotika. Úsměvně i vážně, umělecky i lechtivě, ale zase na hraně. Dál ne. Hurá!

I když bylo performancí k vidění více, nejdůležitější  byla jednoznačně choreografie, vlastního odhalování obrazů … no, fakt,  byl to neotřelý nápad!

Z počátku je všech asi 50 (vesměs velkoplošných) obrazů rozmístěných v atraktivním industriálním labyrintu stěn a zákoutí, galerie Microna, zakryto. Černou neprůhlednou fólií. Napětí tedy vzrůstá, zvědavost se kumuluje. Tušíme, co bude pod fólií na plátnech, ale nevíme to přesně. A zvědavost vzrušuje. Budí emoce a dunivá hudba v tvrdém rytmu to vše ještě umocňuje. Je to jako před stripem pěkné ženské. Tušíme, co uvidíme, ale vzrušuje nás ono neopakovatelné napětí, jaké že to bude doopravdy, na vlastní oči.

 

A konečně začíná show...

Dva muskulózní nabušenci ve více odhalujících než zahalujících typicky fetišových kostýmech otvírají záhadnou skříňku. Záhadnou? Kouzelnou? Neznámou. Obsahem i důvodem, proč tu je.

Otvírají ji a vystupuje vamp. Smyslná dívka (Amanda Lepore) se skvostným tělem, nabita sexem, rajcující- leč zcela nedostupná. 

 

Zkus se přiblížit ty ubožáku a uvidíš…

 

 

 

 

 

 

Sbíháme se, a ona, ONA, nás netečně míjí, strážena těma dvěma obry kolem ní. Míří k prvému zahalenému obrazu a poroučí svým poskokům, možná, že otrokům, aby obraz odhalili. A oni, poslušní příkazů své božské nedostupné, prudce, brutálně, trhnutím strhávají černou fólii a my zíráme na to nejkrásnější, co na ženě lze spatřit. Dáma, skoro až domina, nám ale nedopřává klidu. S ledově přezíravým a vzrušivě pohrdlivým pohledem míří k dalšímu obrazu a pak k dalšímu a dalšímu. A my, diváci, nevíme, kam dříve hledět, zda na její dokonalé půvaby, nebo na ty hypersexuální obrazy. Reál se mísí s fantazií a libido dostává zabrat.

Produkce končí a bohyně sexu se svými Adonisy odchází pryč, aniž by nám věnovala jediný pohled.

Iluze mizí, obrazy zůstávají, a my, diváci- obdiváci, se konečně vracíme zpět a konečně studujeme ty jednotlivé obrazy.

 

Názvy jsou vesměs transparentní. Portrét I. a II., Černá hodinka, Zlatý řez (jednou Čtverce, podruhé polopaticky S kalhotkami, či Klín I. a II., případně Prsa I. a II.), Darování života, Sladká odměna, Tělo, Záda, Nohy, Schovávaná ve vitríně, Zahalování…

 

Prohlížíme si ta díla už v klidu, jen sami se sebou a se svými pocity.

 

Volná zábava navnaděných a uvolněných diváků ale pokračuje. Stejně jako performance. A sexuální pojetí klasické malby se tu vznáší nad rudě nasvícenou galerií jako ozvěna milostného aktu.

 

Prostě erotika umocněná až na nejzazší hranu…

 

Kurátorka výstavy:  Alena Kupčíková

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/alena-kupcikova-sex-m%c2%b2-aneb-chlupatice-vsech-zen-%28i-muzu%29-holte-se%21/

 

Adam Jílek

  • narodil se 29. 3. 1989 v Praze

Již během povinné školní docházky navštěvoval kurzy malby a kresby Dr. Petry Havlíčkové. Po ukončení základní školy byl přijat na Obchodní akademii, ale mimo to docházel na figurální kreslení do Štítného.

  • studium na  Střední grafické umělecké škole Václava Hollara a začal se plně věnovat malbě a kresbě. Od 1. ročníku studoval i další nepovinné předměty jako figurální kreslení u ak. soch. Štěpána Klase a ak. mal. Jana Tichého. Absolvoval také výtvarnou přípravu u ak. mal. Jany Truksové
  • 2010 -  přijat na Akademii výtvarných umění do ateliéru klasických malířských technik ak. mal. Zdeňka Berana. Prof. Beran, je ikonou klasické malby a podpořil Jilkův rozvoj právě v tomto směru

Momentálně Adam Jílek navštěvuje ateliér prof. J. Sopka na Akademii výtvarných uměni v Praze. Prošel však i ateliérem malby prof. M. Mainera a restaurátorským ateliérem malby prof. K. Strettiho

  • ve své tvorbě zachycuje obyčejné věci a lidi v každodenním životě přes sklíčko lupy ve všech detailech. Zvířata a lidi staví na roveň důležitosti a někdy jejich role i záměrně zaměňuje
  • jeho velkým tématem je také žena v rouše Evině
  • vystavuje od roku 2011
  • poslední velkou samostatnou výstavou byla výstava ´Mezi ránem, silnicí a polem´ v roce 2014 v galerii Art salon S v Tančícím domě v Praze

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/adam-jilek-mezi-ranem-silnici-a-polem-aneb-nedosahneme-nikdy-zcela-nekonecneho-blaha/

  • jeho díla byla součástí řady výstav v ČR, např: festivalu ilustrace LUSTR, Sexplicit či POP UP

Více zde: http://www.www-kulturaok-eu.cz/news/%c2%b4sexplicit%c2%b4v-prazske-microne-aneb-i-feel-it-%28citim-to-tak%29/

  •  
  • jeho obrazy jsou již také zastoupeny v soukromých sbírkách v ČR, Austrálii, USA …

www.adamjilek.cz

 

140 00 Praha 4

Československého Exilu 4

 

Máme otevřeno: každou středu od 12.:00 – 18.00 hodin

  • vždy s doprovodem umělce
  • vstupné na výstavu: zdarma

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková