´Velká nádhera´ aneb tady proč žijeme vlastně ?!(La grande bellezza)

13.10.2013 14:26

´Magická a čistá krása se skrývá až pod povrchem.´

 

Byli jsme pozváni na novinářskou projekci italsko-francouzského filmu ´Velká nádhera´, který na MFF Cannes 2013 v  soutěžní sekci byl nominován na cenu Zlatá palma. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasadil Sorrentino do prostředí  ´třpytivé smetánky´ podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podal kritiku současné zbohatlické společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Dvojpólovost života a umění a hledání skutečné krásy jsou klíčovými motivy filmu, kdy hledáme pod nablýskaným, ale i ne příliš vábným povrchem oslnivou krásu.

 

Svým filmem ´Velká nádhera´ se mezinárodně úspěšný a oceňovaný italský režisér Paolo Sorrentino vrátil ke spolupráci s hercem Toni Servillem (společně natočili filmy L´uomo in più, 2001; Následky lásky, 2004; Božský, 2008), je držitelem řady cen David, udělovaných Italskou filmovou akademií, a ceny Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herec za film Gomorra (2008).

 

Objevujeme majestátný  Řím   

Film začíná závratnými a neobvyklými úhly záběrů na Řím, zaběry na jeho fontány, terasy, zahrady, Coloseum,  paláce…necháme se ihned  vtáhnout do víru obrazově i hudebně atraktivních záběrů… záběrů na exotické, často  však příliš bizarně působící osoby (trpaslice)  ..záběry na ´třpytivou´ římskou  vysokou smetánku. Sondujeme zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů.

 

Mně se líbí všichni a nikdo

Prožíváme s nimi  komplikované i nestálé vztahy  i jejich znuděnost životem, kdy už je nic nepřekvapí, ani sebevětší výstřednost. Ta se projevuje se  v neustálých večírcích a performancích, kdy jen pasivně přihlížíme i těm nejabsurdnějším nápadům účinkujících, a přitom si uvědomujeme, že nezažijeme stejné věci jako performeři.  Např. ve scéně, kdy nahá  performerka,  s červeně obarveným zarostlým klínem včetně náznaku kladiva a srpu,  se rozbíhá a hlavou  naráží na zeď, si řekneme,  proč to asi všechno?! No, …protože zde v Římě je příliš život kolektivní jako v komunismu…   

 

„Řím tě připraví o spoustu času, Řím rozptyluje…“

 

Věčně rozčarovaný, příliš vnímavý  Jep  

Na jedné divoké párty oslavíme 65. narozeniny slavného spisovatele a novináře, stárnoucího a osamělého Jepa, s ušlechtilou tváří typického Itala, žijícího v luxusním domě mezi starověkými  budovami a gigantickými vilami Říma.  A ten vzpomíná na svou jedinou, zatím, knihu, která ho proslavila. Vzpomíná, věčně toulající se nočním Římem, na své první kamarády, jejichž první slova  ´píča´ pro něj nezněla  vůbec inspirativně. Byl to totiž čas, kdy se rozhodl být spisovatelem…ale druhou knihu stále nedokáže napsat…neví , o čem, zda o ničem, …neboť jen dobrý spisovatel musí prožít na vlastní kůži  bolest a cit, aby mohl začít psát ..…a o tom také film je, o tom, zda vůbec spisovatel a  novinář Jep  najde důvod napsat další knihu, o kterou ho žádají všichni včetně životem zmoudřelé 104-leté světice Marie, jež pracuje 22 hodin denně. ...“o chudobě  se nemluví, ta se žije…“

 

Kde je krása? Náš život je v háji…

Věčný pohár gin tonicu, věčné cigarety  a vír nekonečných party – to je život věčně usměvavého a a sarkastického pětašedesátiletého spisovatele Jepa . Vždy měl touhu stát se světákem, nechtěl být jen světák, chtěl být králem světáků…

 

„Být dobrý je nutné, lepší je být obratný.“

Umíráme už od narození…

Během filmu si uvědomujeme, že smrt číhá všude, a že nás může překvapit všechny, mladé, děti i staré, snad i na smrt  nepřipravené?! A jsme svědky Jepova  hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem.

 

Bezmoc před láskou

Jako všichni my jsme prožili svou první lásku, tak také Jep nedokáže na ni zapomenout…proč ho Elisa vlastně opustila? Jděme na film, je skvělý! Nám to připomnělo již hodně starý italský film od Felliniho ´Sladký život´.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=2OK7gbUKieU#t=12

 

Země původu: Itálie, Francie 2013

Režie:   Paolo Sorrentino

Scénář:  Paolo Sorrentino, Umberto Contarello

Kamera: Luca Bigazzi

Střih:  Cristiano Travaglioli

Hudba:  Lele Marchitelli

Hrají: Toni Servillo, Carlo Verdone, Sabrina Ferilli, Carlo Buccirosso

Přístupnost:  do 15 let nevhodné

Stopáž: 142 minut

Premiéra: 31. 10. 2013

Žánr:   komediální  psycho- drama

 

Hodnocení: 90 %

 

Ing. Olga Koníčková

Foto: Filmeurope.cz


Preo fajnšmekry:

 

Italský film Sladký život režiséra Federica Felliniho byl jedním z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce posledních let. Není sevřeným filmovým dramatem, ale v podstatě řadou volně spojených příběhů a epizod, s nezvyklou otevřeností popisujících mravní rozklad vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie. Jeho ústřední postavou je novinář Marcello, člověk v podstatě vážný a seriózní, který však při své práci poznal sladký život vyšší společnosti a podlehl mu. Stává se hrdinou erotických skandálů, divokých večírků ve vilách a zámcích, zvrhajících se v pitky a orgie, prohýřených nocí, po nichž přichází kalné ráno, odhalující rub tohoto života. Dva lidé by mu mohli pomoci v jeho současné duševní krizi: filozofující spisovatel Steiner a mladičká dívenka Paola. První však končí těžko pochopitelnou sebevraždou a Paolin hlas, volající Marcella k lepšímu životu, je příliš slabý a zaniká ve všeobecné vřavě. Pro Marcella již není cesty zpátky. Film byl vyznamenán Velkou cenou na MFF v Cannes 1960 a mnoha dalšími mezinárodními cenami a uznáními. Na XIII. FFP 1962 získal jednu ze tří hlavních cen.


Tímto dílem vtrhla do historie moderního filmu revoluce, nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal nevídaný skandál, především prudkou reakcí katolické církve, která mu udělila verdikt zapovězeného filmu, nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou a stal se kasovně nejúspěšnějším Felliniho snímkem. Fellini provedl otevřený průřez italskou společností bez ohledu na všechna dosavadní tabu ve sféře morální, náboženské a erotické. Hlavní hrdina, bulvární novinář Marcello Rubini, kterého ztělesnil Marcello Mastroianni, je moderním Candidem procházejícím mravně rozpadlým světem a zároveň sám prožívá svůj soukromý a profesní debakl, neschopen provést zásadní krok pro svou záchranu. Film je strhující výpovědí v kaleidoskopu mistrně natočených scén, které nahlíženy v jejich reálnosti i metaforičnosti patří dnes už do klasiky moderní kinematografie: jmenujme aspoň Marcellovo noční extempore ve fontáně di Trevi s americkou sexbombou Sylvií (v podání živelné superženy Anity Ekberg) nebo luxusní party dekadentní římské aristokracie a vedle ní večírek snobských intelektuálů a pseudoumělců či závěrečné orgie znuděných bohatců ve Fregene. Ve všech Fellini jako bystrý, citlivý pozorovatel, aniž by ulpěl na vnějškové atraktivitě, pronikal k zastírané podstatě úpadku jedince i společnosti na sklonku 50. let. Tímto filmem zakrojil hluboko ostří svého tvůrčího vhledu do zkonvenčnělého umění a dodnes upoutává jako svrchovaně otevřený dialog talentovaného tvůrce se svou dobou. (oficiální text distributora)