´Setkání obrazů: Praha – Rosenheim´ aneb když v umění hranice neznáme

11.04.2014 09:27

Galerie U Betlémské kaple – Praha

9. 4.  -27. 4. 2014

 

Galerie U Betlémské kaple vznikla v roce 2005 na místě bývalé Galerie Jiřího a Běly Kolářových. Základ výstavního programu galerie tvoří české poválečné umění – především pak Skupina 42, poválečný surrealismus, abstraktní umění 60. let, konstruktivismus a současné umění. V Galerii U Betlémské kaple jsme proto už mohli zhlédnout výstavy Josefa Váchala, Františka Hudečka, Václava Tikala, Emily Medkové, Františka Tichého, Michala Ranného, Miloslava Chlupáče, Jiřího Balcara, Václava Boštíka, Josefa Šímy a dalších…

Tentokrát nám na www.kulturaok-eu.cz ovšem přišla pozvánka sice od téže galerie, avšak pro ni značně netypická. Již ten název…

 

Setkání obrazů: Praha – Rosenheim

 

Alfons M. Röckl - Peter Pusch - Rudolf Wolfbeisser

 

I když jsme na tentýž večer dostali pozvánek – zákon schválnosti je už takový – několik, nečekaní autoři a netradiční téma pro - nám již tak dobře známou a přitažlivou galerii - samozřejmě vzbudilo naši zvědavost a my se proto omluvili ostatním a pozvání do Galerie U Betlémské kaple se zájmem přijali.

 

Večer plný (milých) překvapení

Hned při vstupu nás čekalo první milé překvapení. Hlouček ´domácích´ nás uvítal spolu se skupinou rozšafných hostí z Bavorska. Co do významu jim vévodil triumvirát momentálně vrcholných německých malířů z Rosenheimu. Interesantní a moudře vlídný, šedinami zavátý Alfons M. Röckl, rozesmátý žertýř Peter Pusch a charizmatický pohodář pan Rudolf Wolfbeisser s nezbytným bohémským ohonem. Spolu s nimi nás vítala i paní Anita Roun  - ´pachatelka´ a iniciátorka celé akce.

Všichni tři umělci se nám ochotně a individuálně věnovali. Jazyková bariéra, vyžadující urychlené oprášení našich pozapomenutých němčinářských základů, byla zcela zbořena srdečností a vstřícností zahraničních hostů, a když už došlo na nejhorší, zasáhla ´dvojjazyčná´ a doslova všudypřítomná paní Anita.

 

Umělce zjevně těšil a možná i trochu překvapoval náš mimořádný zájem o jejich vystavené obrazy. A že jich tam je!

 

Nutnost orientovat se v nich od nás vyžadovala bedlivé zjišťování, kdo, co z nich namaloval, jaké, kdo z umělců používá techniky a jak se vyjadřuje.

Autor těchto řádků studoval vystavené obrazy tak vehementně (rozuměj obraz bez brýlí, popisky s brýlemi, a tak pořád dokola, obraz za obrazem), až tím zřejmě zaujal jednoho z autorů, Petera Pusche, a ten, ho s příslovečnou bavorskou pohostinností a dobrosrdečností na místě obdaroval svým vlastním výtiskem nádherného katalogu.

 

Překvapení na mé straně bylo veliké, děkování také a rozhovor, regulovaný intencemi mé už poněkud pozasuté školské němčiny, byl bohužel silně redukovaný. Povídat by si ale bylo o čem…

 

Další překvapení následovala

S postupem času přicházeli další hosté. Řada z nich známých osobností. Mezi nimi například i můj idol z dob, kdy jsem sledoval a fandil hokeji – legendární jihlavský útočník - Jiří Holík. Co ten tu? Blesklo mi hlavou. Ale vzápětí se mi rozbřesklo. Jasně, Jirka Holík přece na konci své hvězdné kariéry aktivního hráče u nás odešel do Rosenheimu, který trénoval dnes už nežijící Pavel Wohl, a oba společně dotáhli tamní mužstvo k poháru vítězů ligy. Však se také s umělci i představiteli Rosenheimu vítal jako se starými známými.

Ovšem největší překvapení se konalo těsně před zahájením výstavy. Přišla totiž vlídná, usměvavá, prostinká a přesto hvězdně atraktivní paní Dagmar Havlová. Zde už mi rozum o vazbách ovšem nenapověděl nic, ale vysvětlit to musela nadšená paní Anita Roun. Bylo to prosté. Dagmar Havlová je její dávná osobní přítelkyně a přišla ochotně zahájit tuto svébytnou výstavu.    

 

Konečně o výstavě…

Za celým projektem je třeba hledat dávný sen enfant terrible všeho, čeho jsme byli ten večer svědky, paní Anitu Roun. Paní Anita nám prozradila, že uspořádání takovéto výstavy byl její letitý a dávný sen. Byla tedy zjevně a právem šťastná, že se jí to podařilo. Od snu ke skutečnosti ale nevedla Anitu a tým nadšenců, které pro svou myšlenku získala, rozhodně ušlapaná cestička. Naopak. A nebýt jejích kontaktů na Česko-německý fond budoucnosti, který finančně i organizačně celou myšlenku podpořil, nikdy by se nezrealizovala. Vlastní příprava výstavy začala v roce 2013, kdy paní Anita domluvila konkrétní galerii, a to Galerii u Betlémského kaple a dohodla termín a podmínky s jejím ředitelem panem Andrejem Boloňským. I tak ale příprava trvala ještě rok. Dílo se však podařilo a výstava mohla být zahájena. Učinila tak usměvavá paní Dagmar Havlová, která ten akt pojala velmi vhodně a neformálně, citátem z myšlenek jejího chotě, Václava Havla. Paní Anita ten citát ihned pečlivě přetlumočila přítomným německým hostům a umělcům a potlesk zahájil výstavu.

 

K vystaveným dílům

Začněme samozřejmě doyenem trojice rosenheimských malířů Alfonsem M. Röcklem. Narodil se na počátku války (1938) a tak prvních 7 let života v ní vyrůstal. Odmala byl ale ke své škodě mimořádně citlivý a vnímavý, a to, co už opravdu intenzivně vnímal, byl zejména její apokalyptický konec, který se nevyhnul ani jeho rodnému Rosenheimu. Podle jeho slov mu v té době byla jedinou hvězdičkou na jinak zcela černé obloze jeho babička, která mu vyprávěla pohádky a uváděla ho tak alespoň na chvíli do jiného snového krásného světa. Dodnes prý z těchto válečných úniků do světa pohádek žije a dodnes se motivy rozvíjejí v jeho tvorbě.

  • Alfons M. Röckl - využívá převážně kombinované techniky (pigmenty, oleje a tuš na papíře)

a jeho obrazy jsou hodně náznakové a emotivní. Náměty odpovídají skutečně únikům od traumat nešťastného začátku života (Trpaslík, V zimě, Divoký hon) anebo nechávají naznačený obsah díla na divákovi, pozorovateli a jeho fantazii, takže je nechává bez názvu. V řadě obrazů si dokonce vynutí pozornost diváka, protože ho v podstatě vtahuje do svého obrazu tím, že delším pozorováním objevujeme další a další motivy, či jejich asociace (Lunapark). 

Dodejme, že Röckl je z trojice umělců tím, kdo vnímá výtvarné umění jako konsenzuální celek spolu lyrikou a hudbou. A je v Německu znám tím, že své výstavy s těmito dalšími přesahy komponuje jako celky, kde sám předčítá různé texty (Brecht, Kafka či Heinrich Heine) a ponechává prostor  i hudebníkům jejich vstupům.

Domácí teoretici umění ho charakterizují jako nekonzumního humanistu.

 

  • Peter Pusch - Je pozoruhodně dvojjediná osobnost. Je to rodilý ´rosenheimák´, autodidakt a malováním se neživí. Naopak je profesí ze zdánlivě neslučitelného pólu lidské činnosti – je a nadále zůstává akurátním a strohým daňovým poradcem (i když tak osobně rozhodně v jednání gestech i mimice nepůsobí – tedy alespoň na půdě umělecké). Jenže v něm zřejmě tkví i jeho druhé já, a to v reakci na strohou řeč čísel a faktů kompenzuje jeho duši tvorbou. Shlédl se v tzv. ´Frankfurtské škole´, a při tvorbě svých obrazů používá především kresbu tužkou, kvaše, grafit, vosk… Témata jeho prací jsou spíše filozofující a pracující s hříčkou a dvojsmyslem (Vyjížďka králů I. a II.). I v jeho případě je však značná část prací ´bez názvu´, protože se vyjadřuje v symbolech určených k zamyšlení diváka a neodvažuje si mu podsouvat použitým názvem svoji vlastní představu. Dává mu prostor k vlastním úvahám. Jeho obrazy jsou tedy zčásti realistické, ale zhruba stejný podíl v jeho tvorbě představují obrazy zcela nerealistické až avantgardní formou i obsahem. Oboje jsou ale plny určitého vnitřního napětí… 

 

  • Rudolf Wolfbeisser - Jako jediný z trojice malířů nepochází původně z Rosenheimu. Je to Rakušák, který vyrostl přímo ve Vídni, ale už 35 let žije a tvoří  v Rosenheimu. Jeho plátna jsou povětšině rozměrná a na výstavu v Praze tedy musel (kvůli přepravě, administrativní stránce věci a hlavně kvůli plošným možnostem galerie) vybírat jen z prací maloformátových. Tvoří je především cykly, zde zastoupeny výběrem z těchto cyklů (Anima, Stavby chrámů, Stále dále a dále, Hledání stop…). Je ze všech tří autorů nejabstraktnější a vytváří obrazy, které vyzařují a oslovují především svou atmosférou. Pracuje převážně kombinovanou technikou, nebojí se ji realizovat na plastové fólie, na bavlněnou látku, džínovinu (písková sukně), dřevo. Hodně se zamýšlí nad existencionálními otázkami lidstva, vyjadřuje se v barvě a struktuře a upřednostňuje spíše tmavé barvy (jako by to neviděl moc růžově) před barvami světlými. Místní odborníci o jeho obrazech a dílech tvrdí, že jsou ´syntézou informálního malířství a abstraktního expresionismu.´ A ti co ho znají blíže, tvrdí, že je nezařaditelný a nekonformní nejen v umění, ale i v osobním životě. Ani on se uměním neživí, ale všechny volné prostředky a všechen volný čas umění věnuje.

O smyslu výstavy…

Všichni zúčastnění shodně, a na obou stranách hranic, jsou přesvědčeni, že výstava je prvním počinem nové tradice, kterou by měla vytvořit. Mostem plným kultury vedoucím z Bavorska do Prahy a zpět. Však také zde přítomný bavorský představitel připomněl, že už je vytipovaná obdobně do historického centra Rosenheimu situovaná galerie, jež poskytne prostor trojici pražských malířů, které zase pro změnu představí na společné výstavě rosenheimským příznivcům výtvarného umění. A tak nám nezbylo, než se těšit, na obou stranách mostu a hranic, že ten právě vybudovaný most bude hodně frekventovaný a že oběma směry budou nadále proudit umělci sem a tam.

 

Zdalipak víte že…

 

  • nezávislé město Rosenheim (přes 61 tisíc obyvatel) se nalézá v Horním Bavorsku, je 3. největším městem regionu, je sídlem místní správy a jedním ze 23 administrativních center Bavorska. Rosenheim je ekonomické centrum a nejrušnější místo tohoto regionu. Geograficky leží Rosenheim na západním břehu řeky Inn, na jejím soutoku s řekou Mangfall
  • Výstava 3 německých umělců si klade za cíl připomenout českému publiku kulturní blízkost bavorského výtvarného prostředí
  • Vystavené obrazy a kresby reflektují vlnu abstraktního umění 60. Let 20. stol , u nás známou jak informel
  • Anita Roun se narodila a vyrostla v Litoměřicích, několik let žila v Praze a mezi tím se stala i ´rosenheimšťankou´
  • Alfons M. Röckl se narodil 12. 10. 1939 v Rosenheimu, vzděláním je tiskař/sazeč a30 let v oboru působil. Založil nakladatelství Rosinante, v letech 1986 – 94 vydával Stadttanzeitung (Městský oznamovatel) a od roku 1996 pod hlavičkou Diakonie vybudoval tiskárnu, která zaměstnává (rekvalifikuje) nezaměstnané
  • Peter Pusch se narodil 1. 4. 1954 v Rosenheimu. Je povoláním daňový poradce. Malbě se věnuje cca 30 let, je samouk, první výstavu měl v roce 2005 a od roku 2008 se pravidelně zúčastňuje činnosti a výstav spolků Prien a Wasserburg
  • Rudolf Wolfbeisser se narodil 21. 2. 1955 v dolním Rakousku. Od roku 1979 žije a pracuje v Rossenheimu. Na rosenheimské umělecké scéně působí od roku 1980. Prezentuje se na skupinových výstavách v rámci Bavorska  
  • Všichni 3 autoři vystavují v Praze poprvé
  • Česko-německý fond budoucnosti pomáhá stavět mosty mezi Čechy a Němci. Cíleně podporuje projekty, které svádějí dohromady lidi obou zemí a umožňují či prohlubují pohledy do jejich světů, společné kultury a dějin.
  • Od roku 1998 poskytl Fond budoucnosti dohromady přibližně 45 milionů eur na zhruba 7 500 projektů.
  • Česko-německý fond budoucnosti (FB) se zrodil z vůle obou států. Vznikl jako výsledek Česko-německé deklarace z 21. ledna 1997. Ještě v témže roce – dne 29. 12. 1997 – byl založen podle českého práva jako nadační fond se sídlem v Praze
  • Rozjezdové nadační jmění činilo 85 milionů euro
  • Správní rada stanovila pro FB dobu činnosti na 10 let a v roce 2007 vlády obou zemí rozhodly, že budou i nadále investovat do budoucnosti dobrého sousedství.
  • Částka kolem 18 milionů euro vytvořená společně Německem i ČR zajistila činnost na FB na dalších deset let (do roku 2017)

Setkání obrazů: Praha – Rosenheim

Alfons M. Röckl, Peter Pusch a Rudolf Wolfbeisser

 

Galerie U Betlémské kaple

Praha 1 - Staré Město

Betlémské náměstí 8

tel.:  222 220 689

Máme otevřeno: denně 10.00 – 18.00 hodin

 

e-mail: jbk@volny.cz

www.galerieubetlemskekaple.cz

 

 

Hodnocení:  100 %

 

Richard Koníček

Foto: Ing. Olga Koníčková